Parní kotel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Parní kotel je uzavřená nádoba (kotel) určená k vyvíjení vodní páry. Obyčejně je vyroben z oceli. Slouží obvykle jako zdroj páry pro parní stroj, parní turbínu nebo pro vytápění.

Pomocná zařízení parního kotle[editovat | editovat zdroj]

Dělení kotlů[editovat | editovat zdroj]

  • Podle tvaru
  • Podle pracovního přetlaku
    • Nízkotlaký (pro tlaky do 0,05 MPa včetně, podle ČSN 70 000)
    • Středotlaký (pro tlaky 0,05 až 1,6 MPa včetně, podle ČSN 70 000)
    • Vysokotlaký (pro tlaky 1,6 až 16 MPa včetně, podle ČSN 70 000)
    • Velmi vysokotlaký (pro tlaky 16 MPa až 22,1 MPa podle ČSN 70 000)
    • Nadkritický (pro tlaky vyšší než 22,1 MPa)
  • Podle umístění
    • Stabilní
    • Mobilní
      • Lokomobilní
      • Lokomotivní
      • Lodní
  • Podle paliva

Poznámky:

  • V počátcích vývoje kotlů převažovaly kotle válcové, které byly výrobně jednodušší.
  • Druh paliva (zvlášť jeho výhřevnost) má vliv na tvar a velikost spalovacího prostoru kotle (topeniště).
  • V současné době mají největší význam stabilní kotle s velmi vysokým tlakem v energetice.

Související články[editovat | editovat zdroj]