Bitva v Jávském moři

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva v Jávském moři
Konflikt: Druhá světová válka
Těžký křižník HMS Exeter čelí útoku japonských letadel. Zničující údery japonských letadel a jejich průzkumné lety představovaly jeden z klíčových faktorů bitvy.
Těžký křižník HMS Exeter čelí útoku japonských letadel. Zničující údery japonských letadel a jejich průzkumné lety představovaly jeden z klíčových faktorů bitvy.
Trvání: 27. února-28. února, 1942
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Jávské moře, Tichý oceán
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Japonské vítězství
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Námořní znak JaponskaJaponsko Vlajka USA se 48 hvězdamiUSA
NetherlandsNizozemsko
United KingdomVelká Británie
AustraliaAustrálie
Velitelé
Takeo Takagi Karel Doorman
Síla
4 křižníky, 14 torpédoborců 5 křižníků a 12 torpédoborců
Ztráty
1 minolovka a 3 transportní lodě 5 křižníků a 5 torpédoborců potopeno
{{{poznámky}}}

Bitva v Jávském moři byla významnou námořní bitvou (či spíše sérií menších dílčích bitev) v rámci první fáze pacifické kampaně druhé světové války. Spojené síly USA, Velké Británie, Nizozemí a Austrálie se v ní střetly s japonským císařským námořnictvem ve snaze zastavit japonskou invazi do Holandské východní Indie a v nerovné bitvě utrpěly zničující porážku. Holandský admirál Doorman zahynul se svojí vlajkovou lodí a invaze japonských sil na Jávu a další ostrovy mohla nerušeně pokračovat, zatímco se žalostné trosky spojenecké flotily stáhly na Cejlon a do Austrálie.

Předehra[editovat | editovat zdroj]

Po bitvě v Badungském průlivu byla Jáva ze tří stran obklíčena. Japonci dokončili většinu akcí v jihovýchodní Asii a mohli tak většinu svých sil soustředit na invazi na Jávu. Naproti tomu Spojenci otřesení řadou porážek i mimo tento prostor neměli prakticky žádnou možnost, jak posílit nedostatečnou obranu v oblasti Indonésie.

Poměr sil a plány stran[editovat | editovat zdroj]

Invazní loďstvo tvořilo 41 transportních lodí. Blízkou ochranu jim zajišťovala skupina lodí pod vedením kontradmirála Šódži Nišimury ve složení: lehký křižník Naka a torpédoborce Murasame, Samidare, Harusame, Júdači, Asagumo a Minegumo. Další blízkou ochranu poskytovala skupina lodí pod velením kontradmirála Raizo Tanaki ve složení: lehký křižník Džincú a torpédoborce Jukikaze, Amacukaze, Tokicukaze, Hacukaze, Ušio, Sazanami, Jamakaze a Kawakaze. Vzdálenou podporu prováděla skupina pod velením kontradmirála Takea Takagiho ve složení těžký křižník Nači a Haguro.

Snahou kontradmirála Karla Doormana který velel spojeným silám USA, Velké Británie, Nizozemska a Austrálie (ABDA) bylo napadnout japonské transportní lodě a zabránit vylodění na Jávě. Doorman měl k dispozici těžké křižníky HMS Exeter a USS Houston, lehké křižníky De Ruyter, Java a Perth a torpédoborce Witte de With, Kortenaer, HMS Electra, HMS Jupiter, HMS Encounter, USS John D. Edwards, USS Paul Jones, USS John D. Ford a USS Alden.

Na první pohled by se mohlo zdát, že poměr sil byl přibližně vyrovnaný, ovšem šlo pouze o zdání. I když pomineme zastaralost některých spojeneckých lodí, je třeba si uvědomit, že spojenecké síly tvořily nesourodou směs 4 námořnictev - nikdy dříve společně nebojovaly a kombinovaly 3 různé tradice námořního boje. Navíc japonská strana disponovala naprostou vzdušnou převahou. Zničující údery japonských letadel a dokonalý přehled o situaci, který letecký průzkum dodával japonským velitelům, poskytoval japonské straně výhodu, která by sama o sobě stačila k rozhodnutí střetnutí.

Průběh bitvy[editovat | editovat zdroj]

V denní části bitvy byly potopeny torpédoborce Kortenaer a Electra. Vyřazeny z boje byly torpédoborec Asagumo (druhý den doplul vlastní pomocí za doprovodu torpédoborce Minegumo do Balikpapanu) a těžký křižník Exeter, který doplul za doprovodu torpédoborce Witte de With o půlnoci do Surabaje.

V noční části bitvy byly potopeny lehké křižníky De Ruyter a Java a torpédoborec Jupiter. Kontradmirál Karel Doorman se potopil spolu se svou vlajkovou lodí De Ruyter.

Doormanův neúspěch umožnil japonské vylodění v Kraganu, které se uskutečnilo 28. února. Toto vylodění kryly těžké křižníky Mikuma a Mogami, lehký křižník Natori a 10 torpédoborců. Při pokusech o zabránění vylodění byla potopena v dílčích bitvách většina zbývajících lodí. V Sundském průlivu těžký křižník Houston a lehký křižník Perth a u Baweanu těžký křižník Exeter a torpédoborce Encounter a USS Pope. Zbytek lodí, které se zachránily, odplul na Cejlon nebo do Austrálie. Japonci ztratili druhý den bitvy minolovku W-2 a transportní lodě Sakura Maru a Horai, převážně v důsledku vlastní palby. Generál Hein Ter Poorten, velitel spojeneckých pozemních jednotek na Jávě, kapituloval 9. března 1942.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Literatura[editovat | editovat zdroj]