Kyselina pikrová
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Kyselina pikrová | |
|---|---|
| Obecné | |
| Systematický název | 2,4,6-trinitrofenol |
| Triviální název | kyselina pikrová |
| Funkční vzorec | (NO2)3C6H2OH |
| Sumární vzorec | C6H3N3O7 |
| Vzhled | bezbarvá až žlutá krystalická látka |
| Identifikace | |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 229,1 g/mol |
| Teplota tání | 122,5 °C |
| Teplota varu | 150 °C |
| Hustota | 1,767 g/cm³ (pevná) |
| Rozpustnost ve vodě | 1,40 g/100 ml |
| R-věty | R3 R4 R23/24/25 |
| S-věty | S1/2 S28 S35 S36/37 S45 |
| H-věty | H201 H331 H311 H301 |
| NFPA 704 | |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Kyselina pikrová (2,4,6-trinitrofenol, angl. zkratka TNP) je žlutá krystalická látka. Je málo rozpustná ve vodě a má silně hořkou chuť. Připravuje se ve dvou krocích:
- sulfonací fenolu nebo fenol-2,4-disulfokyseliny
- a potom teprve nitrací bezvodou kyselinou dusičnou.
Sama o sobě je bezpečná, exploduje pouze prudkým přehřátím na vysokou teplotu nebo iniciací rozbuškou. Její soli pikráty jsou však silnými výbušninami, stejně jako ztuhlá tavenina (ekrazit). Od konce 19. století ji Francouzi používali jako výbušninu pod názvem melinite, Britové jako lyddite a Japonci jako šimose. Vzácně se používá v histologii k barvení svalů na žluto nebo může být přímo součástí fixační látky.