Kaigunšó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Budova Kaigunšó v Tokiu na pohlednici, přibližně 1890

Kaigunšó (japonsky 海軍省) bylo v letech 1872 až 1945 ministerstvo japonského císařského námořnictva, jedno z ministerstev Japonského císařství. Bylo podřízeno císaři a vládě. Dohlíželo na administrativní řízení císařského námořnictva a dále se dělilo na několik kjoku ( ~ úřad), které spravovaly jednotlivé oblasti administrativní agendy císařského námořnictva.

U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém
Při přepisu japonštiny byla použita česká transkripce
U hodností císařského námořnictva bylo vypuštěno upřesnění „kaigun“ (海軍)

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kaigunšó vzniklo 27. února 1872 (lunisolárního kalendáře, 4. dubna gregoriánského) rozdělením Hjóbušó (兵部省 ~ vojenské ministerstvo) na samostatnou armádní a námořní část.[1]

Až do roku 1906 bylo Kaigunšó pod kontrolou admirálů ze Sacuma han, což bylo trnem v oku vládním stranám.

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Kjoku[editovat | editovat zdroj]

Kaigunšó se interně dělilo na několik kjoku ( ~ úřad). V roce 1872 jich bylo šest:[1]

  • Hišikjoku (秘史局) ~ sekretariát, převzatý z Kaigunbu (海軍部 ~ námořní sekce štábního velitelství)
  • Zósenkjoku (造船局) ~ úřad lodního stavitelství. Dne 13. října (lunisolárního kalendáře, 13. listopadu gregoriánského) 1872 byl přejmenován na Šusenrjó (主船寮 ~ hlavní lodní úřad), 31. srpna 1876 na Šusenkjoku (主船局 ~ hlavní lodní úřad) a roku 1886 na Kanseikjoku (艦政局 ~ technický úřad) – předchůdce Kaigun kansei honbu (海軍艦政本部 ~ námořní technický úřad).[2]
  • Gunmukjoku (軍務局) ~ úřad námořních záležitostí
  • Suirokjoku (水路局) ~ úřad námořních cest, 26. března 1886 jej nahradilo Suirobu
  • Kaikeikjoku (会計局) ~ finanční úřad
  • Sanbókjoku (参謀局) ~ generální úřad, únoru 1874 přejmenován na Kaigun gundži bu (海軍軍事部 ~ sekce námořních záležitostí), funkční předchůdce Gunreibu

…a roku 1940 již devět:[1]

  • Gunmukjoku (軍務局) ~ úřad námořních záležitostí
  • Heibikjoku (兵備局) ~ úřad válečných příprav/výzbroje
  • Džindžikjoku (人事局) ~ personální úřad
  • Kjóikukjoku (教育局) ~ úřad pro výcvik, založen 1. dubna 1923 na základě Kaigun kjóiku honbu
  • Gundžukjoku (軍需局) ~ úřad pro zásobování, zřízen 15. listopadu 1940 a zrušen 1. března 1945
  • Imukjoku (医務局) ~ zdravotnický úřad
  • Keirikjoku (経理局) ~ finanční úřad
  • Hómukjoku (法務局) ~ právní úřad
  • Kenčikukjoku (建築局) ~ konstrukční úřad, zrušen 1. srpna 1941

Podřízené orgány[editovat | editovat zdroj]

Kaigunšó podléhaly (ať zcela nebo jen částečně) i následující orgány císařského námořnictva:

  • Kaigun šókan kaigi (海軍将官会議) ~ admirálská rada, založená 1885 a rozpuštěná 30. listopadu 1945.
  • Kaigun kansei honbu (海軍艦政本部) ~ námořní technický úřad, založen 19. května 1900 na základě Kanseikjoku. Dělil se na čtyři až sedm bu ( ~ divize), které zodpovídaly za technický návrh námořních konstrukcí (od lodních trupů, přes pohon, výzbroj, pancéřování, elektroniku, až po konstrukci námořních letadel). V období mezi 21. zářím 1915 a 30. srpnem 1930 úřad existoval jako Kaigun gidžucu honbu (海軍技術本部).[3]
  • Kaigun gidžucu kaigi (海軍技術会議) ~ námořní technická rada, pomáhala (Kaigun) Gunreibu připravit specifikace lodních konstrukcí. Byla ustanovena 21. dubna 1889 a kromě období mezi 10. listopadem 1903 a 30. lednem 1935, kdy byla součástí Kaigun kansei honbu (případně Kaigun gidžucu honbu), existovala až do roku 1945.[4]
  • Kaigun kókú honbu (海軍航空本部) ~ námořní letecký úřad, založený 2. dubna 1927 na základě Kókúkibu (航空機部 ~ letecká divize Kaigun gidžucu honbu).[5] Zajišťoval výzbroj (včetně vydávání specifikací na požadované letouny) a výcvik pro císařské námořní letectvo.
  • Kaigun kjóiku honbu (海軍教育本部) ~ námořní výcvikový úřad, založený 20. května 1900. Dne 1. dubna 1923 jej nahradil Kjóikukjoku.
  • Suirobu (水路部) ~ sekce námořních cest, založená 26. března 1886 na základě Suirokjoku. Dne 29. listopadu 1945 převedeno pod ministerstvo dopravy (運輸省 Unjušó)
  • Kaigun kótó gunpókaigi (海軍高等軍法会議) ~ nejvyšší námořní vojenský soud
  • Kaigun Tókjó gunpókaigi (海軍東京軍法会議) ~ tokijský námořní vojenský soud
  • Kaigun daigakkó (海軍大学校) ~ námořní vysoká škola, založená 14. července 1888
  • Kaigun heigakkó (海軍兵学校) ~ námořní akademie
  • Kaigun kikangakkó (海軍機関学校) ~ námořní technická akademie, založená 1881 a 1. října 1944 integrována do Kaigun heigakkó
  • Kaigun keirigakkó (海軍経理学校) ~ námořní ekonomická akademie, založená 23. října 1874
  • Kaigun gunigakkó (海軍軍医学校) ~ námořní akademie vojenské medicíny, založena 1897, zrušena 1. listopadu 1945
  • Sensuikanbu (潜水艦部) ~ ponorková sekce
  • Tokukóbu (特攻部) ~ sekce speciálních (~ sebevražedných) útoků
  • Denpa honbu (電波本部) ~ radiový a radarový úřad, založený 20. dubna 1944
  • Šisecu honbu (施設本部) ~ ženijní úřad, založený 1. srpna 1941
  • Kaheisenbu (化兵戦部) ~ sekce pro chemický boj
  • Unju honbu (運輸本部) ~ transportní úřad, založen 26. června 1943
  • Kinkjú sembi sokušin bu (緊急戦備促進部) ~ sekce podpory nouzových válečných příprav, založena 30. června 1944
  • Senpaku kjúnan honbu (船舶救難本部) ~ úřad pro lodní opravy, založen 30. prosince 1944
  • Renšú rengó kókú sótai (練習連合航空総隊) ~ velitelství spojeného leteckého výcviku

Seznam ministrů císařského námořnictva[editovat | editovat zdroj]

Jako první se 10. května 1872 vedení Kaigunšó ujal Kaišú Kacu a to ve funkci námořní vicelord (海軍大輔 kaigun daisuke?) a od 25. října 1873 pak jako námořní lord (海軍卿 kaigun kjó).

Samotná funkce ministra námořnictva (海軍大臣 kaigun daidžin) byla zavedena 21. prosince 1885 a již následující den se prvním ministrem námořnictva stal Cugumiči Saigó. Celkem se na postu ministra námořnictva vystřídalo těchto devatenáct admirálů a generálů:[6]

# Od: Hodnost: Jméno:
1 1885-12-2222. prosince 1885 rikogun čúdžó (陸軍中将 ~ generálporučík) Cugumiči Saigó
2 1886-07-1010. července 1886 rikogun čúdžó Owao Ojama
3 1887-07-011. července 1887 rikogun čúdžó
(od 1888-12-2525. prosince 1888 v rezervě)
Cugumiči Saigó
4 1890-05-1717. května 1890 čúdžó (中将 ~ viceadmirál) Sukenori Kabajama
5 1892-08-088. srpna 1892 čúdžó Kagenori Nire
6 1893-03-1111. března 1893 rikogun čúdžó v rezervě
taišó (大将 ~ admirál) od 1894-10-033. října 1894
gensui (元帥 ~ velkoadmirál) od 1898-01-2020. ledna 1898
Cugumiči Saigó
7 1898-11-088. listopadu 1898 čúdžó
taišó od 1904-06-066. června 1904
Gonnohjóe Jamamoto
8 1906-01-077. ledna 1906 čúdžó
taišó od 1912-10-1616. října 1912
Makoto Saitó
9 1914-04-1616. dubna 1914 čúdžó Rokuró Jaširo
10 1915-08-1010. srpna 1915 čúdžó
taišó od 1915-08-2828. srpna 1915
Tomosaburó Kató
11 1923-05-1515. května 1923 taišó Takeši Takarabe
12 1924-01-077. ledna 1924 taišó Kakuiči Murakami
13 1924-06-1111. června 1924 taišó Takeši Takarabe
14 1927-04-2020. dubna 1927 taišó Keisuke Okada
15 1929-07-022. července 1929 taišó Takeši Takarabe
16 1930-10-033. října 1930 taišó Kijokazu Abo
17 1931-12-1313. prosince 1931 taišó Mineo Ósumi
18 1932-05-2626. května 1932 taišó Keisuke Okada
19 1933-01-099. ledna 1933 taišó Mineo Ósumi
20 1936-03-099. března 1936 taišó Osami Nagano
21 1937-02-022. února 1937 čúdžó
taišó od 1937-04-011. dubna 1937
Micumasa Jonai
22 1939-08-3030. srpna 1939 čúdžó Zengo Jošida
23 1940-09-055. září 1940 taišó Koširó Oikawa
24 1941-10-1818. října 1941 taišó Šigetaró Šimada
25 1944-07-1717. července 1944 taišó Naokuni Nomura
26 1944-07-2222. července 1944 taišó Micumasa Jonai

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ministry of the Navy of Japan na anglické Wikipedii a 海軍省 na japonské Wikipedii.

  1. a b c LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 709. (anglicky) 
  2. Lacroix & Wells, str. 710
  3. Lacroix & Wells, str. 710 a 711
  4. Lacroix & Wells, str. 712
  5. Lacroix & Wells, str. 711
  6. NISHIDA, Hiroshi. Department of Navy, and extra bureau [online]. 2001, [cit. 2011-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ASADA, Sadao. From Mahan to Pearl Harbor: The Imperial Japanese Navy and the United States. Annapolis, Maryland : Naval Institute press, 2006. ISBN 978-1-55750-042-7. (anglicky) 
  • EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R.. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. (anglicky) 
  • LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky) 
  • SCHENCKING, J. Charles. Making Waves: Politics, Propaganda, and the Emergency of the Imperial Japanese Navy, 1868-1922. Stanford, California : Stanford University Press, 2005. ISBN 0-8047-4977-9. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.
  • FOREIGN OFFICE FILES FOR JAPAN AND THE FAR EAST: Series One: Embassy & Consular Archives - Japan (1905-1940) [online]. Marlborough: Adam Matthew Publications, [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  • NISHIDA, Hiroshi. Department of Navy, and extra bureau [online]. 2001, [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. (anglicky)