Sopwith Camel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sopwith F.1 Camel / 2F.1 Camel
Určení stíhací letoun
Výrobce Sopwith Aviation Company
První let 22. prosince 1916
Zařazeno 1917
Vyřazeno leden 1920
Uživatel Royal Flying Corps
Royal Naval Air Service
Royal Air Force
Vyrobeno kusů F.1: 5500 ks
2F.1: 129 ks
Varianty F.1, 2F.1, F.1/1, T.F.1, Nightfighter

Sopwith Camel byl britský stíhací letoun vyráběný firmou Sopwith Aviation Company a používaný v první světové válce i krátce po ní. Nejznámějšími verzemi tohoto letounu jsou Sopwith F.1 Camel a Sopwith 2F.1 Camel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Replika Sopwith Camel F.I

Sopwith F.1 Camel vznikal jako náhrada za již nedostačující stíhačky Sopwith Pup (Štěně). V začátcích jeho vývoje byl znám jako Big Pup (Velké štěně), první vzlet prototypu se uskutečnil v prosinci 1916. Byl vyzbrojen dvěma synchronizovanými kulomety Vickers ráže 7,7 mm, lafetovanými na hřbetě trupu před pilotním prostorem. Kvůli charakteristickému „hrbu“, kryjícímu závěry kulometů, se novému stroji začalo říkat Camel (Velbloud). První byly k operačním jednotkám přidělovány v květnu 1917 a v červenci se již zúčastnily prvních bojů. Během války bylo vyrobeno přibližně 5500 kusů.

Na rozdíl od předešlých letounů Sopwith Pup a Triplane, Camel nebyl považován za letoun, který by se dal snadno pilotovat. Gyroskopický a reakční moment rotačního motoru způsobovaly, že v rukou méně zkušených pilotů byl letoun při vzletu a přistání dosti nebezpečný, takže se stal do jisté míry obávaným mezi nezkušenými piloty (proto také nakonec vznikla i dvoumístná cvičná verze stroje). Camel byl velmi citlivý na řízení a vyžadoval značnou pozornost a soustředění během celého letu.

Na druhou stranu ale těchto vlastností dokázali dokonale využít zkušení piloti, a doslova proslulou se stala blesková pravá zatáčka Camelu, kterou umožňoval právě gyroskopický moment a citlivé řízení — také díky tomu se Sopwith Camel stal nejúspěšnějším stíhacím letounem nasazeným spojenci Dohody v 1. světové válce, když měl na svém kontě 1294 sestřelených nepřátelských letadel (podle novějších prací leteckých historiků navíc toto číslo zřejmě ještě lze zvýšit). Se svým Camelem (sériové č. B6313) se major William Barker stal největším esem v historii RAF, poté, co sestřelil 46 nepřátelských letadel a balónů od září 1917 do září 1918 během 404 letových hodin.

Během léta 1918 začínal Camel jako stíhací letoun zastarávat. Začal být stále více nasazován k útokům na pozemní cíle, především po německé ofenzívě v březnu 1918, kdy letka Camelů zastavila postupující německou jednotku poté, co jí bombardováním 25liberními tříštivými pumičkami a ostřelováním z kulometů způsobila značné ztráty. Pokračující vývoj vedl k postupnému nahrazování Camelu coby stíhacího letounu modernějším typem Sopwith 7F.1 Snipe.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Sopwith F.1 Camel v podvěsu pod britskou vzducholodí R23

Během vývoje a výroby byla do letounu montována celá řada různých typů rotačních motorů:

Sopwith F.1 Camel[editovat | editovat zdroj]

  • Jednosedadlový stíhací letoun.
  • Hlavní výrobní verze.

Sopwith 2F.1 Camel (tzv. Ships Camel)[editovat | editovat zdroj]

Palubní úprava Camelu původně vznikla jako plováková náhrada za letouny Sopwith Baby. V lednu 1917 byly objednány dva prototypy sériových čísel N4 a N5. První z nich byl vybaven plováky, ale již v březnu 1917 byl zničen při havárii. N5 s kolovým podvozkem byl 15. března 1917 předán do Martlesham Heath k výkonovým zkouškám. 3. dubna přeletěl k dalším testům na ostrov Grain, kde letoun zkoušel pilot H. Busteed.

N5, označený Sopwith 2F.1 a úředně pro Admiralitu známý jako Ship Camel, se od F.1 lišil kratším baldachýnem, který byl vzepřen vzpěrami z profilovaných ocelových trubek, namísto dřevěných. Horní i spodní křídlo mělo menší rozpětí. Trup byl za kabinou odnímatelný, nebo sklopný, a obsahoval nafukovací plováky. Prototyp měl pouze jeden synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm a ve výřezu baldachýnu jeden kulomet Lewis ráže 7,7 mm, obrácený zásobníkem dolů.

Začátkem června 1917 se na N5 zkoušelo osm raket Le Prieur, které se zavěšovaly na mezikřídelní vzpěry, kulomet Lewis byl zavěšen zásobníkem nahoru. Pokusně byla rovněž vestavěna radiostanice.

Na začátku září 1917 bylo u mateřské firmy objednáno 50 sériových strojů, které následovaly dvě objednávky po 50 kusech u firmy William Beardmore & Co. Ltd. v Dalmiuru. V roce 1918 bylo dodáno 25 Ships Camelů společností Arrol-Johnston z Dumfriesu, cca. 30 kusů dodala firma Hopper & Co. z Londýna a 25 strojů dodala továrna Clayton & Shuttleworth z Lincolnu.

Sériové stroje měly instalovánu rotační devítiválcovou pohonnou jednotku Bentley B.R.1 o výkonu 110 kW, mohla však být nahrazena Clergetem 9B, kterým byl vybaven i prototyp.

Většina 2F.1 sloužila na bitevních lodích, bitevních křižnících i lehkých křižnících, odkud vzlétaly z malých plošin. Typem byly vybaveny rovněž nosiče letadel Manxman, Pegasus, Vindes a Furious. Ships Camely operovaly také z pozemních základen Felixstowe a Great Yarmouth.

První vzdušné vítězství palubní stíhačky si 17. června 1918 na své konto připsal poručík G. Heath z lodi Furious, když vzlétl proti dvojici německých plovákových letounů, která neúspěšně bombardovala jeho mateřskou loď. Jednoho z útočníků přinutil nouzově přistát.

19. července sedm 2F.1 z Furious, každý s dvěma 23 kg pumami, bombardovalo v Tondernu hangáry německých vzducholodí, kde se jim podařilo zničit námořní Zeppelin L.54 a L.60.

11. srpna 1918 poručík S. D. Culley na Ships Camelu sestřelil poslední německou vzducholoď za I. světové války, Zeppelin L.53.

K 31. říjnu 1918 mělo RAF na stavu 129 2F.1, z nichž 112 sloužilo na 51 lodích.

Několik těchto strojů operovalo v letech 1918 až 1920 spolu s Bělogvardějci na baltském pobřeží. Jeden Ships Camel (N6616) pak byl předán Estonsku, tři Lotyšsku. Po válce 9 strojů dostalo kanadské letectvo, kde sloužily do roku 1928.

Sopwith Camel 'Comic' Nightfighter[editovat | editovat zdroj]

  • Sedadlo pilota bylo přesunuto dozadu. Kulomety Vickers byly vyměněny za dva kulomety Lewis připevněné k hornímu křídlu. Sloužil jako noční stíhač na obranu leteckých základen proti útokům Zeppelinů.

F.1/1[editovat | editovat zdroj]

  • Verze se zmenšeným křídlem.

(Bitevní „zákopový“ stíhač) T.F.1[editovat | editovat zdroj]

  • Experimentální protipěchotní letoun.
  • Vybaven dolů skloněnými kulomety.
  • Vybaven pancéřováním proti střelbě ze země.

Specifikace (F.1)[editovat | editovat zdroj]

Sopwith F.1 Camel: třípohledová silueta

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 8,53 m
  • Délka: 5,6 m
  • Výška: 2,59 m
  • Nosná plocha: 21,5 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 422 kg
  • Vzletová hmotnost : 660 kg
  • Pohonná jednotka:rotační motor Clerget 9B
  • Výkon motoru: 130 hp (97 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 183 km/h
  • Dostup: 5800 m
  • Čas výstupu do výšky 2000 m: 6 min
  • Vytrvalost: 2 hod 30 min

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Specifikace (2F.1)[editovat | editovat zdroj]

Sopwith 2F.1 Camel se dvěma kulomety Lewis nad horním křídlem v Imperial War Museum, Londýn

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 8,1 m
  • Délka: 5,5 m
  • Výška: 2,59 m
  • Nosná plocha: 20,6 m²
  • Prázdná hmotnost: 470 kg
  • Vzletová hmotnost : 695 kg
  • Pohonná jednotka:rotační motor Bentley B.R.1
  • Výkon pohonné jednotky: 150 hp (112 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 199 km/h
  • Dostup: 5300 m
  • Čas výstupu do výšky 2000 m: 6 min
  • Vytrvalost: 2 hod 30 min

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]