Supermarine Baby
| Baby | |
|---|---|
 | |
| Určení | stíhací létající člun |
| Výrobce | Supermarine |
| Šéfkonstruktér | F. J Hargreaves |
| První let | únor 1918 |
| Charakter | program opuštěn |
| Uživatel | Royal Naval Air Service |
| Vyrobeno kusů | 1 prototyp |
| Varianty | Supermarine Sea Lion I |
| Další vývoj | Supermarine Sea King |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Supermarine Baby byl britský stíhací létající člun navržený a postavený v období první světové války společností Supermarine Aviation Works. Ačkoliv vznikl jen jeden kus, stal se základem pozdějšího stíhače Supermarine Sea King a závodního letounu Supermarine Sea Lion I.
Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]
Supermarine Baby byl zkonstruován v odpověď na vypsané specifikace Admirality požadující letoun kategorie N.1B (jednomístný stíhací hydroplán), který by byl schopný operací z nosičů hydroplánů Royal Navy a dosahoval rychlosti alespoň 110 mil za hodinu (177 km/h) a dostupu 20 000 stop (~ 6 100 m).[1]:s.27–28 U firmy Supermarine byly objednány tři prototypy,[2] a zakázky byly uděleny i na výrobu prototypů společností Westland (Westland N.1B) a Blackburn (Blackburn N.1B).
Stroj společnosti Supermarine byl jednomotorový dvouplošník s tlačně instalovanou pohonnou jednotkou, sklopnými křídly s jednokomorovým systémem vzpěr a ocasními plochami ve tvaru „T“. Pilotní kokpit byl umístěn v přídi aerodynamicky tvarovaného dřevěného člunového trupu.[1]:s.28 První prototyp, jemuž bylo přiděleno sériové číslo N59, poprvé vzlétl v únoru 1918, poháněn osmiválcovým vidlicovým motorem Hispano-Suiza 8 o výkonu 200 hp (149 kW). Později byl vybaven motorem Sunbeam Arab o podobném výkonu.[3] V tomto období již ale Royal Naval Air Service provozovala letouny s kolovým podvozkem Sopwith Pup ze vzletových plošin na palubách válečných lodí, a úspěšné nasazení strojů Pup, a později také Camel, vedlo k opuštění programu N.1B. Druhý prototyp, sériového čísla N60, byl dodán rozebraný na náhradní díly pro prvý stroj a třetí prototyp N61 nebyl dokončen.[4]
Ačkoliv byl vývoj Supermarine Baby opuštěn, typ se přesto stal základem vývoje pozdějšího soutěžního speciálu Supermarine Sea Lion I, který se v roce 1919 zúčastnil závodu o Schneiderův pohár,[1]:s.57 a stíhacího Supermarine Sea King.[1]:s.52
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
Údaje podle Supermarine Aircraft since 1914[1]:s.29
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Osádka: 1 (pilot)
- Délka: 8,02 m (26 stop a 4 palce)
- Rozpětí křídel: 9,29 m (30 stop a 6 palců)
- Výška: 3,22 m (10 stop a 7 palců)
- Nosná plocha: 28,7 m² (309 čtverečních stop)
- Prázdná hmotnost: 770 kg (1 697 liber)
- Maximální vzletová hmotnost: 1 407 kg (3 101,9 lb)
- Pohonná jednotka: 1 × kapalinou chlazený vidlicový osmiválec Hispano-Suiza 8
- Výkon pohonné jednotky: 200 hp (149,1 kW)
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 187 km/h (101 uzlů, 116 mph)
- Praktický dostup: 3 260 m (10 700 stop)[3][p 1]
- Vytrvalost: 3 hodiny letu
- Výstup do výše 3 050 m (10 000 stop): 25 minut a 10 sekund[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ S motorem Sunbeam Arab.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Supermarine Baby na anglické Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ANDREWS, C.F.; MORGAN, E.B. Supermarine Aircraft Since 1914. 2. vyd. London: Putnam Books Ltd, 2003. ISBN 0-85177-800-3. (anglicky)
- BRUCE, J.M. British Aeroplanes 1914-18. London: Putnam, 1957. (anglicky)
- LONDON, Peter. British Flying Boats. Stroud: Sutton Publishing, 2003. Dostupné online. ISBN 0-7509-2695-3. (anglicky)
- MASON, Francis K. The British Fighter since 1912. Annapolis, MD: US Naval Institute Press, 1992. ISBN 1-55750-082-7. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Supermarine Baby na Wikimedia Commons - Fotografie Supermarine Baby na www.seawings.co.uk
