Royal Aircraft Factory S.E.5

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Royal Aircraft Factory S.E.5
Britská stíhací peruť s letouny S.E.5a
Britská stíhací peruť s letouny S.E.5a
Určení stíhací
Výrobce Royal Aircraft Factory
Šéfkonstruktér H. P. Folland, J. Kenworthy
První let 22. listopadu 1916
Zařazeno 1917
Vyřazeno 1918
Uživatel Velká Británie
Vyrobeno kusů 5205 ks

Royal Aircraft Factory S.E.5 byl britský jednomístný dvouplošný stíhací letoun používaný v první světové válce, vyráběný firmou Royal Aircraft Factory. Vyráběl se v základní verzi S.E.5 (S.E.5s) a později jako vylepšená verze s výkonnějším motorem S.E.5a.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Požadavek na vývoj nového stíhacího letounu vznikl pod dojmem momentální letecké převahy Německa během léta 1916. Nová stíhačka dostala řadový osmiválcový motor Hispano-Suiza 8a s výkonem 150 hp (112 kW) a první lety třech, zatím ještě neozbrojených S.E.5 (Scout Experimental 5) proběhly již v listopadu téhož roku. Dva stroje byly zničeny při havárii a na třetím se před zahájením sériové výroby provedly a testovaly ještě další úpravy.

Sotva bylo vyrobeno 77 kusů první varianty S.E.5 (S.E.5s), poháněné buď motory Hispano-Suiza 8A nebo licenčními motory W.4A Python, začal se vyrábět zdokonalený model S.E.5a. Všemi výrobci, mezi které patřily firmy Austin Motors a Vickers bylo vyrobeno celkem 5205 strojů S.E.5. Některé byly přestavěny na dvoumístné cvičné letouny. Po objednávce na 1000 strojů S.E.5 zahájila výrobu také americká firma Curtiss - před koncem války však vyrobila pouze jeden kus.

Použitím motorů řady Hispano-Suiza 8b nebo jejich licenčními deriváty, v Británii u firmy Wolseley Motors Ltd. vyráběnými motory W.4A* Viper, popř. reduktorovými motory Wolseley W.4B Adder s výkonem 200 hp (149 kW) se odstranily problémy s nízkým výkonem prvních motorů a maximální rychlost se zvýšila o 45 km/h.

Podobně jako jiné letouny firmy Royal Aircraft Factory (B.E.2, F.E.2) byl S.E.5 velmi stabilní a dobře vyzbrojený letoun, krom toho také jedním z nejrychlejších stíhačů Velké války srovnatelný například s francouzským SPADem S.XIII. Nebyl sice tak obratný jako Sopwith Camel, ale zase bezpečný pro méně zkušené piloty, kteří se Camelu obávali.

Výzbroj tvořil v trupu napůl zapuštěný synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm a další kulomet Lewis stejné ráže nad horním křídlem upevněný na kolejnicovém závěsu, ze kterého byla možná střelba vzhůru nad letadlo. Poloha kokpitu blíže ke středu trupu sice znesnadňovala výhled směrem dolů vpřed, ale celkový výhled pilota byl uspokojivý.

Na frontě[editovat | editovat zdroj]

Albert Ball v kokpitu svého S.E.5a

S.E.5 začala používat 56. peruť RFC v březnu 1917 i když na západní frontě zahájila bojové operace teprve následující měsíc průzkumným letem 22. dubna. Verze S.E.5a byla nasazena na frontu v červnu 1917. V roce 1918 bylo letouny S.E.5 vybaveno 21 perutí britského letectva a dvě perutě Spojených států. Létaly na nich mnohá letecká esa jako Billy Bishop, Edward Mannock nebo James McCudden. Legendární britský pilot Albert Ball, který zalétával jeden z prvních třech prototypů letoun zpočátku zavrhoval, nakonec však s tímto strojem nárokoval 17 ze svých 44 sestřelů. McCudden komentoval S.E.5 takto:

Bylo skvělé sedět v letadle rychlejším než mají Hunové a vědět, že by měli raději zmizet dřív než zažijí opravdové peklo. (volný překlad)

Sholto Douglas, který vedl 84. peruť RFC a létal nejprve na S.E.5, charakterizoval kvality letounu takto:

  • Pohodlný s dobrým výhledem.
  • Udržuje výkon i manévrovatelnost ve vysokých výškách.
  • Stabilní s dobrým zrychlením při střemhlavém letu.
  • Schopný prudkého stoupání.
  • Použitelný v obranných i útočných manévrech.
  • Celkově pevná konstrukce.
  • Vybaven spolehlivým motorem.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

S.E.5[editovat | editovat zdroj]

  • První varianta s motorem Hispano-Suiza 8a, 150 k (112 kW).
  • Vyrobeno 77 kusů.

S.E.5a[editovat | editovat zdroj]

  • Nejvíce vyráběná vylepšená varianta s motorem Hispano-Suiza 8b, 200 k (149 kW).

Technická data[editovat | editovat zdroj]

Replika S.E.5a

S.E.5[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 8,509 m (pozdější stroje 8,103 m)
  • Délka: 6,375 m
  • Výška: 2,895 m
  • Plocha křídel: 23,21 m²
  • Prázdná hmotnost: 634 kg
  • Vzletová hmotnost: 878 kg
  • Maximální rychlost:
    • 196 km/h ve výšce 914 m
    • 158 km/h ve výšce 4572 m
  • Dostup: 5181 m
  • Čas výstupu do výšky:
    • 1981 m ÷ 8 min
    • 4572 m ÷ 29 min 30 sec
  • Vytrvalost 2,5 h

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]


S.E.5a[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 8,103 m
  • Délka: 6,375 m
  • Výška: 2,895 m
  • Plocha křídel: 22,83 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 639 kg
  • Vzletová hmotnost: 930 kg
  • Maximální rychlost: 210 km/h
  • Dostup: 6700 m
  • Čas výstupu do výšky 1981 m: 6 min
  • Vytrvalost 2,5 h

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • L+K 12, ročník LXIX (rubrika Letadla 1914–1918)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu