Felixstowe-Porte F.3

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Felixstowe-Porte F.3
Felixstowe-Porte F.3
Felixstowe-Porte F.3
UrčeníPrůzkumný a bombardovací létající člun
VýrobceRoyal Naval Air Station, Felixstowe
ŠéfkonstruktérJohn Cyril Porte
První let1917
UživatelRoyal Naval Air Service
Vyrobeno kusů183
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Felixstowe-Porte F.3 byl britský čtyřmístný dvoumotorový dvouplošný létající člun z období první světové války.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

V první fázi války chyběly britskému letectvu vhodné létající čluny, proto začal Squadron Commander John Cyril Porte na základně Royal Naval Air Service ve Felixstowe vylepšovat americké létající čluny Curtiss H-4 Small America a H-12 Large America. Po sérii pokusů postavil zcela nový trupu, ke kterému přidal křídla a ocasní plochy z H-4. Letoun dostal označení Felixstove F.1. Po zvětšení trupu a připojení křídel a ocasních ploch z H-12 vznikl Felixstowe F.2 u kterého byla objednána sériová výroba pod označením Felixstowe F.2A.

Po dokončení prototypu F.2 vznikl pokusný prototyp se sériovým číslem N64 pod označením F.3, který měl mírně zvětšená křídla a trup. Výhodou oproti F.2 bylo, že mohl nést dvojnásobný náklad pum na delší vzdálenost avšak neovládal se tak dobře a i výkon byl o něco nižší. Po zkouškách byl předán felixstowskému bojovému roji a následně byla objednána sériová výroba v počtu 263 kusů u firem Dick, Kerr & Co. v Prestonu, Phoenix Dynamo Manufacturing Co. v Bradfordu a Short Brothers v Rochesteru. Sériová výroba se však zpožďovala z nedostatku motorů pro sériové F.3 a objevila se i konstrukční vada na trupu, díky které docházelo k poškození a prosakování vody. Potřeba těchto letadel i ve Středomoří vedla k výrobě letounů i na Maltě. Nakonec bylo vyrobeno celkem 183 letounů.

Popis konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Kostra letounu byla dřevěná na křídlech a ocasních plochách potažená plátnem. Trup byl postavený v loďařských závodech, byl celodřevěný potažený překližkou a na horní části boků v zadní polovině a na horní straně od prostoru pilotů do zadní části měl plátěný potah. Vyrovnávací plováky byly umístěny pod dolním křídlem a byly celodřevěné. Křídla byla třípříhradová s křidélky umístěnými jen na horním křídle.

Prototyp F.3 byl poháněn dvěma dvanáctiválcovými vidlicovými vodou chlazenými leteckými motory Sunbeam Cossack o výkonu 235 kW (330 k). Sériově vyráběné stroje pak byly osazeny vidlicovými vodou chlazenými dvanáctiválcovými motory Rolls-Royce Eagle VIII o výkonu 254 kW (345 k).

Výzbroj tvořily čtyři pohyblivé kulomety Lewis ráže 7,7 mm umístěné ve střelištích na přídi trupu a na jeho hřbetě a na obou bocích za spodním křídlem. Celkem mohl nést čtyři pumy po 105 kg.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Ke dni 31. 10. 1918 bylo ve stavu RAF 96 F.3. Většina operovala ze základen specializovaných na protiponorkové hlídkování. Používala je 234. squadrona RAF v Trescu, 238. v Cattewateru, 263. v Otrantu, 271. v Tarentu a 267. na Maltě. Šest strojů bylo přiděleno k britské flotile a sloužilo k hlídkování. Další stroje sloužili u sedmi cvičných rojů. Na některých letounech se zkoušelo posilování řízení a jednoduché zařízení pro automatické přistávání.

Po příměří byly stroje vyřazeny a nahrazeny typy F.2A a F.5. Několik strojů bylo prodáno portugalskému letectvu.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Felixstowe F.3

Údaje dle[1]

  • Rozpětí: 31,10 m,
  • Délka: 15,00 (13,72) m
  • Výška: 5,69 (5,49) m
  • Nosná plocha: 133,00 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 3607 (3749) kg
  • Vzletová hmotnost:
    • normální: 5546 (5269) kg
    • s přetížením: 6020 kg
  • Maximální rychlost:
    • v 610 m: 150 km/h
    • v 3050 m pro odlehčený stroj: 141 km/h
  • Výstup:
    • do 610 m: 3 min 10 s až 7 min 50 s (3 min)
    • do 3050 m pro odlehčený stroj: 24 min 50 s (60 min)
  • Dostup:
    • normální: 2440 m
    • maximální: 3810 m
  • Maximální vytrvalost: 9,5 h

Udaje v závorkách platí pro prototyp.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hornát, Jiří. Felixstowe F-3. Letectví a kosmonautika. 1990, roč. LXVI., čís. 12, s. 35.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]