Seznam lidí upálených jako kacíři

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Seznam upálených je seznam zatvrzelých nebo znovu upadlých heterodoxních, které církev, především katolická, nechala upálit. Je seřazen chronologicky, podle data popravy. Na hispánském poloostrově auto-da-fé probíhala v letech 1481–1826, v Mexiku v letech 1528–1850.

  1. Basil Lékař († 1118) – mnich a lékař, vůdce bogomilů v Konstantinopoli; v roce 1115 ho císař Alexios I. Komnenos uvěznil, a protože se nezřekl svých bludů, byl upálen.[1]
  2. Arnold z Brescie († 1155)
  3. Gerard Segarelli († 1300) – mladý řemeslník ze vsi Alzana u Parmy, zakladatel hnutí tzv. apoštolských bratří, které vzniklo koncem 13. století v severní Itálii pod vlivem učení Jáchyma z Fiore. Kázal život v apoštolské prostotě, chudobě a blízký příchod království Božícho. V roce 1300 byl jako kacíř v Parmě upálen.[2] [3]
  4. Manfréda z Pirovana († 1300)
  5. Ondřej Saramita (Andrea Saramita, † 1300) – milánský měšťan, představitel křesťanského hnutí vilemínitů. Byl upálen jako kacíř.[4]
  6. Fra Dolcino († 1307)
  7. Jacques de Molay (1243–1314) – velmistr templářů upálen spolu se svými muži
  8. Jan Hus (1371–1415)
  9. Jeroným Pražský (1365–1416)
  10. John Oldcastle († 1417) – anglický šlechtic, vůdce lollardů. Dne 14. prosince 1417 byl odsouzen jako zrádce a nenapravitelný kacíř k smrti upálením. Ještě téhož dne byl popraven, není však jisté, zda byl upálen zaživa. Patrně byl napřed oběšen a pak bylo jeho tělo spáleno.[5] [6]
  11. Mikuláš z Drážďan († 1417) – německý teolog, jenž působil též v Praze[7]
  12. Jan Nákvasa († listopad 1419) – původně dominikánský mnich, pak husitský kněz. Dostal se do rukou německých katolíků a ti ho jako kacíře v Bavorsku upálili.[8] [9]
  13. dva břevnovští benediktýni (6. června 1420) – upáleni tábority, poněvadž nechtěli souhlasit s přijímáním z kalicha[10]
  14. Petr z Drážďan († po roce 1420) – německý reformační teolog, jenž působil též v Praze[11]
  15. Petr Hromádka († únor 1421) – upálen spolu se dvěma kněžími táborskými v Chrudimi[12]
  16. Petr Kániš (duben 1421) – upálen s více než 40 stoupenci
  17. Štěpán Jaroměřský (16. 5. 1421) – dne 15. května 1421 se Jaroměř poddala husitskému vojsku. Následujícího dne (16. 5.) bylo upáleno jedenadvacet kněží, kteří nechtěli souhlasit se čtyřmi artikuly.[13] Dle tvrzení Ludolfa Zaháňského probošt Štěpán prý obdržel milost, ale odmítl ji, neboť chtěl trpět s ostatními.[14]
  18. Martin Húska (srpen 1421)
  19. Johann von Drändorf (také Draendorf, † 17.2.1425) – urozený Sas, jenž v letech 1411–1421 pobýval v českých zemích a od roku 1417 působil jako kněz v jižních Čechách. Po návratu do Německa byl jako hlasatel myšlenek Viklefa a valdenských pronásledován inkvizicí a 17. února 1425 v Heidelbergu upálen.[15] [16]
  20. Peter Turnow (také Turnov či Turnau, † 11.6.1425) – syn bohatého pruského měšťana. Studoval v Praze a v Boloni, kde získal titul bakaláře. Ve Špýru se stal lektorem katedrální školy. Za propagaci husitských názorů byl upálen v Udenheimu dne 11. června 1425.[17]
  21. Sv. Johanka z Arku (1412–1431)
  22. Pavel Kravař († 1433) – lékař, husitský emisar, upálen ve Skotsku jako kacíř 23. července 1433
  23. táborité a sirotci zajatí v bitvě u Lipan (1434)
  24. Hans Böhm (1458–1476) – německý lidový kazatel a náboženský blouznivec[18]
  25. Girolamo Savonarola (1452–1498)
  26. Jean Vallière († 8.8.1523) – francouzský řeholník z řádu augustiniánů, později stoupenec Martina Luthera. Byl odsouzen k smrti jako kacíř a upálen. Je považován za první oběť pronásledování protestantů (hugenotů) ve Francii.[19]
  27. Michael Sattler († 20.5.1527) – původně benediktinský mnich, později jeden z prvních vůdců novokřtěneckého hnutí. Upálen jako kacíř v květnu 1527.[20]
  28. Balthasar Hubmaier (1485–1528) – doktor teologie, anabaptista – moravský habán
  29. Wolfgang Brandhuber, Hans Mittermeier [uváděn i jako Mittermaier či Niedermaier] († 1529) – spolu s dalšími několika desítkami novokřtěnců byli v roce 1529 jako kacíři odsouzeni k smrti v Linci. Někteří odsouzenci byli upáleni, jiní byli sťati. Prameny neumožňují určit, jakého způsobu popravy bylo užito u jednotlivých členů skupiny.[21]
  30. Michael Kürschner († 2.6.1529) – novokřtěnec, upálen jako kacíř 2. června 1529.[22] [23]
  31. George Blaurock (1491–1529) – švýcarský novokřtěnec, původně katolický kněz. Upálen jako kacíř 6. září 1529.[24] [25]
  32. Hans Langegger († 6.9.1529) – novokřtěnec, upálen jako kacíř 6. září 1529.[26] [27]
  33. Solomon Molcho (1500–1532) – Žid, marrano a odpadlík od křesťanství; byl odsouzen k smrti a upálen.[28]
  34. William Tyndale (1490–1536) – popraven za překlad Bible do angličtiny snahou Jindřicha VIII. a anglikánské církve
  35. Jakob Hutter († 1536) – anabaptista - moravský habán
  36. John Forest († 22.5.1538) - katolík, odpůrce církevní politiky Jindřicha VIII.[29]
  37. Paulus van Drunen († 9.9.1538) – novokřtěnec, jenž byl spolu s třemi svými souvěrci upálen jako kacíř dne 9. září 1538[30]
  38. Francisco de San Roman († asi 1544) – španělský protestant[31]
  39. George Wishart (1513–1546) – skotský náboženský reformátor, protestant, upálen jako kacíř 1. března 1546[32]
  40. Étienne Dolet (1509–1546) – francouzský humanista, obviněn z ateismu, upálen jako kacíř 3. srpna 1546 v Paříži[33]
  41. Joan Bocher (také Boucher, † 2.5.1550) – anglická anabaptistka, která byla upálena jako kacířka 2. května 1550.[34]
  42. Michael Servetus (1511–1553) – lékař, teolog upálený jako unitář
  43. Hugh Latimer (1485–16.10.1555) – protestantský teolog upálený za vlády Marie Krvavé[35]
  44. Nicholas Ridley (1500–16.10.1555) – protestantský teolog upálený za vlády Marie Krvavé[36]
  45. Thomas Cranmer (1489–1556) – protestantský teolog upálený za vlády Marie Krvavé
  46. Pietro Carnesecchi (1508–1567) – italský humanista, jenž sympatizoval s protestantskými myšlenkami. Věznila ho inkvizice; jako kacíř byl dne 1. října 1567 veřejně sťat a jeho tělo bylo spáleno.[37]
  47. Giordano Bruno (1548–1600) – italský dominikánský mnich a filozof. Pro obvinění z kacířství ho věznila inkvizice, dne 17. února 1600 byl upálen zaživa.
  48. Giulio Cesare Vanini (1585–1619) – italský renesanční filosof, upálen pro bezbožnost[38]
  49. Protopop Avvakum (1620–1682) – odsouzený pravoslavnou církví, vůdce starověrců.
  50. Kryštof Alois Lautner (1622–1685) – šumperský děkan obviněný z čarodějnictví
  51. Beatriz Kimpa Vita (1684–1706) – vůdkyně povstání proti Portugalcům v Kongu. Stala se iniciátorkou nového křesťanského hnutí a hlásala, že Ježíš Kristus se narodil v Kongu. Byla upálena jako kacířka na příkaz kapucínských mnichů.[39]
  52. Maria Barbara Carillo (1625–1721) – upálena v Madridu z podnětu inkvizice za kacířství a za tajné praktikování židovského náboženství.[40]
  53. António José da Silva (1705–1739) – Žid, marrano, spisovatel komedií. Pro kacířství byl vězněn inkvizicí a po dvou letech odsouzen k smrti. Upálen byl 18. října 1739, jeho manželka nedlouho po něm.
  54. François-Jean de la Barre (1745–1766) – francouzský šlechtic, volnomyšlenkář, odsouzený za rouhání k trestu smrti upálením. Dne 1. července 1766 byl sťat a jeho tělo bylo spáleno i s výtiskem Voltairova Filozofického slovníku, jenž byl u odsouzence nalezen.[41] [42]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 4 díl. V Praze: J. Otto, 1891. 1026 s. cnb000277218. [Heslo „Bogomilové", s. 243.]
  2. ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 2. díl. V Praze: J. Otto, 1889. 1141 s. cnb000277218. S. 534.
  3. ↑ ŘÍČAN, Rudolf a MOLNÁR, Amedeo. Dvanáct století církevních dějin. První souborné vydání. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 501 s. cnb000465177. S. 475.
  4. ↑ KRYŠTŮFEK, František Xaver. Všeobecný církevní dějepis. Díl druhý, Středověk. Čásť druhá, Květ středověku a klesání jeho ke konci; od papeže Řehoře VII. až do pseudoreformace (1073-1517). V Praze: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (J. Zeman a spol.), 1889. 818 s. cnb000286100. S. 366–367.
  5. ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 16. díl. V Praze: J. Otto, 1900. 1058 s. cnb000277218. S. 300.
  6. ↑ KAŇÁK, Miloslav. John Viklef: život a dílo anglického Husova předchůdce. Vyd. 1. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 233 s. cnb000457084. S. 49–51.
  7. ↑ Slovník českých filosofů: Mikuláš z Drážďan [online]. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně [cit. 2018-10-09]. Dostupné online. 
  8. ↑ VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ a BLÁHOVÁ, Marie, ed. Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic. Vyd. 2., opr.; (Ve Svobodě 1.). Praha: Svoboda, 1979. 427 s. cnb000162759. S. 40–42 a 334.
  9. ↑ PORÁK, Jaroslav a KAŠPAR, Jaroslav. Ze starých letopisů českých. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1980. 576 s. cnb000197798. S. 61 a 473.
  10. ↑ VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ a BLÁHOVÁ, Marie, ed. Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic. Vyd. 2., opr.; (Ve Svobodě 1.). Praha: Svoboda, 1979. 427 s. cnb000162759. S. 71.
  11. ↑ Malá československá encyklopedie. 4. díl. Praha: Academia, 1986. 989 s. cnb000125650. S. 872.
  12. ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 11 díl. V Praze: J. Otto, 1897. 1066 s. cnb000277218. S. 792.
  13. ↑ VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ a BLÁHOVÁ, Marie, ed. Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic. Vyd. 2., opr.; (Ve Svobodě 1.). Praha: Svoboda, 1979. 427 s. cnb000162759. S. 223.
  14. ↑ PEKAŘ, Josef. Žižka a jeho doba. 3. vyd. (díl 1. a 2.), 2. vyd. (díl 3. a 4.), 1. vyd. v 1 sv. Praha: Odeon, 1992. ISBN 80-207-0385-3. [I. díl, s. 236.]
  15. ↑ MOLNÁR, Amedeo, ed. Slovem obnovená: čtení o reformaci. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1977. 265 s. cnb000460704. S. 51.
  16. ↑ Neue Deutsche Biographie. Svazek 4. Berlin: Duncker & Humblot, 1959. ISBN 3-428-00185-0. Kapitola Drändorf, Johann von, s. 96. (německy) 
  17. ↑ ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 4., Epilog bouřlivého věku. Vyd. 2., Ve vydavatelství Karolinum 1. Praha: Univerzita Karlova, 1996. 550 s. ISBN 80-7184-072-6. S. 124–125.
  18. ↑ TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 2., Bascath – církevní rok (sešity 22–41). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1913-1916. 951 s. cnb000308871. S. 296–297.
  19. ↑ Ökumenisches Heiligenlexikon [online]. Rev. 19.11.2014 [cit. 2018-10-15]. Kapitola Johannes Vallière. (německy) 
  20. ↑ Global Anabaptist Mennonite Encyclopedia Online (GAMEO) [online]. [cit. 2018-10-18]. Kapitola Sattler, Michael (d. 1527). (anglicky) 
  21. ↑ Global Anabaptist Mennonite Encyclopedia Online (GAMEO) [online]. [cit. 2018-10-19]. Kapitola Mittermaier, Hans (d. 1529). (anglicky) 
  22. ↑ KALINA, Jan. Novokřtěnci v habsburské monarchii. Bakalářská práce. Vedoucí práce: doc. PhDr. Jan Županič, Ph.D. Ústav světových dějin. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Praha 2011. 58 stran. [O upálení Michaela Kürschnera je zmínka na str. 19.] Dostupné online
  23. ↑ Global Anabaptist Mennonite Encyclopedia Online (GAMEO) [online]. [cit. 2018-10-18]. Kapitola Kürschner, Michael (d. 1529). (anglicky) 
  24. ↑ KALINA, Jan. Novokřtěnci v habsburské monarchii. Bakalářská práce. Vedoucí práce: doc. PhDr. Jan Županič, Ph.D. Ústav světových dějin. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Praha 2011. 58 stran. [O Blaurockovi je pojednáno na str. 17–19.] Dostupné online
  25. ↑ Global Anabaptist Mennonite Encyclopedia Online (GAMEO) [online]. [cit. 2018-10-18]. Kapitola Blaurock, Georg (ca. 1492-1529). (anglicky) 
  26. ↑ KALINA, Jan. Novokřtěnci v habsburské monarchii. Bakalářská práce. Vedoucí práce: doc. PhDr. Jan Županič, Ph.D. Ústav světových dějin. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Praha 2011. 58 stran. [O upálení Langeggera je zmínka na str. 19.] Dostupné online
  27. ↑ Global Anabaptist Mennonite Encyclopedia Online (GAMEO) [online]. [cit. 2018-10-18]. Kapitola Langegger, Hans (d. 1529). (anglicky) 
  28. ↑ Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Molko ve Wikizdrojích (anglicky)
  29. ↑ Thaddeus, Fr. "Blessed John Forest." The Catholic Encyclopedia. Vol. 8. New York: Robert Appleton Company, 1910. [Cit. 20.10.2018.] Dostupné online
  30. ↑ Global Anabaptist Mennonite Encyclopedia Online (GAMEO) [online]. [cit. 2018-10-20]. Kapitola Paulus van Drunen (d. 1538). (anglicky) 
  31. ↑ Francisco de San Román na webu protestantedigital.com [cit. 21.10.2018] (španělsky)
  32. ↑ Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Wishart, George ve Wikizdrojích (anglicky)
  33. ↑ NOVÁK, Otakar, ed. et al. Slovník spisovatelů. Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 699 s. cnb000204480. S. 207.
  34. ↑ Global Anabaptist Mennonite Encyclopedia Online (GAMEO) [online]. [cit. 2018-10-21]. Kapitola Boucher, Joan (ca. 1490-1550). (anglicky) 
  35. ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 15. díl. V Praze: J. Otto, 1900. 1066 s. cnb000277218. S. 693. Dostupné online
  36. ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 21. díl. V Praze: J. Otto, 1904. 1072 s. cnb000277218. S. 700. Dostupné online
  37. ↑ Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Carnesecchi, Pietro ve Wikizdrojích (anglicky)
  38. ↑ KACHNÍK, Josef. Dějiny filosofie. V Praze: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1904. 380 s. cnb000575619. S. 175.
  39. ↑ Dona Beatriz na webu metmuseum.org (cit. 22.10.2018)
  40. ↑ Maria Barbara Carillo na webu Humanist Centre (cit. 22.10.2018)
  41. ↑ Voltaire. Voltaire: myslitel a bojovník. 2. svazek. Církev, stát a právo. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1957. 513 s. cnb000727860. S. 332–358 a 475.
  42. ↑ Qui Etait le Chevalier de la Barre? na webu laicite1905.com [cit. 22.10.2018] (francouzsky)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Seznam_lidí_upálených_jako_kacíři&oldid=16550083“