Čtyři artikuly pražské
Čtyři pražské artikuly, též pražské články, je název husitského politického a věroučného programu, jenž si dal za cíl nápravu církve a křesťanské společnosti, jediného, na němž se shodla pražská a táborská strana. Za autora je často pokládán Jakoubek ze Stříbra a text pochází z roku 1419. Konečné slovo v jednání měla pražská univerzita, resp. její teologická fakulta. Stalo se tak na začátku července roku 1420 v Praze, v době jejího obležení vojsky krále Zikmunda Lucemburského, kdy umírnění husité spolupracovali s radikály Jana Želivského na obraně města. Už v průběhu tohoto obléhání byl překlad rozšířen do křižáckého ležení.
Obsah |
Jednotlivé body [editovat]
- Hlásání slova Božího bez lidských příměsků („Nejprve: aby slovo Božie po království Českém svobodně a bez překážky od křesťanských kněží bylo zvěstováno a kázáno (...)“; svobodně zde znamená bez lidských příměsků)
Inspirací tohoto bodu byl pravděpodobně sám Jan Hus, který za své otevřené kázání zaplatil životem. Artikul říká, že nikdo nesmí zasahovat do řádného kázání řádně vysvěceného kněze. Na potulné kazatele a nevysvěcené vykladače se tento odstavec nevztahoval.
- Přijímání pod obojím způsobem
Tento bod byl výsledkem výroku z Evangelia podle Jana (J 6, 53-54). Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ Zajímavé je, že se zavedením přijímáni podobojí začal Jakoubek ze Stříbra a nikoli Jan Hus.
- Zákaz světského panování kněží
Tento artikul je inspirován Janem Viklefem, který hlásal, že pokud církev nedokáže sama sebe přivést ke svému původnímu poslání, musí jí pomoci světští panovníci – pochopitelně v souladu s božím slovem. Tohoto artikulu bylo během husitských válek mnohokrát využíváno jak radikály, tak umírněnými husity včetně kališnické šlechty.
I tento článek vychází z Viklefova učení. Vychází z teze, že hlavou církve je Ježíš, nikoliv papež a jen ten tedy rozhoduje o tom, zda budeme spaseni, či ne. Jedná se o jakýsi základ kalvinovského učení o predestinaci a zastává myšlenku, že před bohem jsou si všichni rovni, před papežem nikoliv a tak žádá také rovnost i před zákonem světským, jehož nadřazenost hlásá předchozí artikul.
Následný vývoj [editovat]
Jednota mezi pražany a tábory neměla ovšem dlouhého trvání: už v srpnu 1420 došlo k roztržce a táborští kněží Prahu opustili. Pražané získali pro program artikulí arcibiskupa Konráda z Vechty, který nadále světil kněží pražské strany. Oproti tomu táborští kněží zvolili ze svého středu Mikuláše z Pelhřimova, kterého prohlásili biskupem, takže nadále mu bylo dáváno přízvisko Biskupec. Tím byla roztržka mezi Římem a tábory dokonána i prakticky. Na základě programu artikulí Tábor zakročil proti extrémním skupinám pikartů a adamitů (1421 - 1422).
Tento program se stal později východiskem pro jednání husitů s basilejským koncilem. Vznik tohoto dokumentu je možné datovat do roku 1420, avšak k jeho legislativizaci došlo až roku 1421 po schválení Čáslavským sněmem. Čtyři artikuly pražské tedy docházejí významu nejen jakožto všehusitský program, ale také jako právní dokument, který byl pokusem o poměrně odvážnou novelizaci některých základních právních principů (např. nově je zavedena rovnost před zákonem). K univerzálnímu uskutečnění Artikul však ani ve státotvorném ani v právním slova smyslu nedošlo.
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- PALACKÝ, František. Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Praha : [s.n.], 1921. 551 s.
- KEJŘ, Jiří. Husité. Praha : Panorama, 1984. 265 s.
- KEJŘ, Jiří. Z počátků české reformace. Brno : L. Marek, 2006. 271 s. ISBN ISBN 80-86263-81-9.
