Proces se Slánským

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Soubor:Prague trials.jpg
Rudolf Slánský a justiční stráž, fotografie pořízena během procesu

Proces se Slánským, znám pod delším úředním názvem Proces s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského, byl vykonstruovaný politický proces, konaný na nátlak Stalina roku 1952. Bylo vyneseno 11 rozsudků smrti. Hlavním obviněným byl Rudolf Slánský.

V roce 2018 byl ve zkrachovalé továrně v Panenských Břežanech nalezen filmový záznam procesu spolu s fotokopiemi dalších dokumentů.[1][2]

Pozadí

Proces byl zkonstruován na výstrahu a varování všem komunistickým státům proti odchylkám od sovětské politiky. Stalin chtěl znemožnit odcizení dalších lidově demokratických států, jako se podařilo Titovi v Jugoslávii. K procesu došlo za podpory maďarských komunistů, kteří poukazovali na to, že odsouzení v procesu s László Rajkem (září 1949) měli kontakty s československými komunisty.

Aby byla výstraha co nejsilnější, byli vybráni členové KSČ z nejvyšších stranických míst. Když Sovětský svaz ztratil možnost ovlivnit politiku Izraele skrz levicové hnutí po volbách v lednu 1949, sovětská politika zaujala proarabské stanovisko a byla zahájena antisemitská propagandistická kampaň. Tento postoj také později ovlivnil výběr obžalovaných v procesu se Slánským.

Vlna zatýkání a proces

První zatčený, Eugen Löbl, náměstek ministra zahraničního obchodu, byl uvězněn a vyslýchán už na podzim 1949. V říjnu 1950 následoval brněnský tajemník KSČ Otto Šling. Zatýkání pokračovalo v roce 1951, v lednu byl zatčen ministr zahraničních věcí Vladimír Clementis a jeho náměstek Artur London, v únoru Karel Šváb, náměstek ministra národní bezpečnosti.

Klement Gottwald, pod sovětskou hrozbou, že sám bude do spiknutí vtažen, dal v listopadu 1951 souhlas k zatčení svého přítele Slánského, generálního tajemníka ÚV KSČ.

Sovětští poradci s pomocí Státní bezpečnosti zahrnuli do „spiknutí“ škálu osobností: od stalinistů Švába a Reicina, přes umírněné komunisty Clementise a Franka, až po neangažující se profesionální experty, jako byli Margolius a Frejka, a nakonec i Slánského, který byl jistou dobu za přípravu procesů zodpovědný.

Po měsících fyzického nátlaku a nekonečných výslechů se obžalovaní poprvé sešli u Státního soudu, jehož přelíčení se konalo v hlavní pražské soudní síni na Pankráci. Soud se konal od 20. do 27. listopadu 1952. Hlavním prokurátorem byl Josef Urválek. Byli obviněni ze špionáže, trockismu, titoismu, spiknutí proti republice a záškodnictví, a byli popsáni jako nepřátelé československého lidu a sionističtí, buržoazně nacionalističtí zrádci.[3] Jedenáct ze čtrnácti obžalovaných bylo označeno jako osoby židovského původu. Clementis byl Slovák, Šváb a Frank Češi bez židovských kořenů.[4] Všichni obžalovaní se museli naučit nazpaměť své výpovědi, které jim byly napsány jejich vyšetřovateli, a než nastalo hlavní soudní líčení, byli z nich několikrát zkoušeni.[3] Proces měl v Československu velký ohlas; rozsudky podporovalo přes 8500 peticí a většina z nich žádala smrt pro všechny obžalované.

Jedenáct obviněných bylo odsouzeno k trestu smrti, tři dostali doživotí – což byl (za hranicemi SSSR) nejvyšší počet takto tvrdých trestů, udělených v jediném procesu.[3] O vině a trestu se rozhodlo na ÚV KSČ a v Moskvě – ne u soudu.[3] Gottwald odmítl odsouzené omilostnit, poprava se konala uprostřed noci na 3. prosince 1952 v Pankrácké věznici. Popel odsouzených byl rozmetán příslušníky StB kdesi za Prahou.[5][3]

V roce 1963 byli všichni obžalovaní stranicky i soudně tajně rehabilitováni.[3] Teprve až v roce 1968 byla československá veřejnost o těchto skutečnostech podrobněji informována.

Slogan „Psovi psí smrt!“

Ve zprávě z osmého (závěrečného) dne procesu byl patrně poprvé použitý básníkem Ivanem Skálou slogan „Psovi psí smrt!“.[6] Podle dostupné literatury je autorství mylně připisováno i jiným umělcům (Ivanu Olbrachtovi, Marii Pujmanové[7][8]). Olbrachtovi nejspíše proto, že ze soudního líčení psal rovněž reportáže do Rudého práva, autorství Pujmanové nelze doložit. („Psovi psí smrt“, rusky собаке собачья смерть, je jinak staré ruské pořekadlo, zmiňované v literatuře už roku 1833;[9] tento výrok údajně vyslovil též car Mikuláš I., když se roku 1841 dověděl o smrti básníka Lermontova.)[10]

Obžalovaní

Obžalovány byly následující osoby:[11]

  • Rudolf Slánský (1901), generální tajemník KSČ (trest smrti)
  • Vladimír Clementis (1902), ministr zahraničních věcí (trest smrti)
  • Otto Fischl (1902), náměstek ministra financí (trest smrti)
  • Josef Frank (1909), zástupce generálního tajemníka KSČ (trest smrti)
  • Ludvík Frejka (1904), přednosta národohospodářského odboru Kanceláře prezidenta republiky (trest smrti)
  • Bedřich Geminder (1901), vedoucí mezinárodního oddělení ÚV KSČ (trest smrti)
  • Vavro Hajdů (1913), náměstek ministra zahraničních věcí (doživotí)
  • Eugen Löbl (1907), náměstek ministra zahraničního obchodu (doživotí)
  • Artur London (1915), náměstek ministra zahraničních věcí (doživotí)
  • Rudolf Margolius (1913), náměstek ministra zahraničního obchodu (trest smrti)
  • Bedřich Reicin (1911), náměstek ministra národní obrany (trest smrti)
  • André Simone (1895), redaktor Rudého práva (trest smrti)
  • Otto Šling (1912), vedoucí tajemník krajského výboru KSČ v Brně (trest smrti)
  • Karel Šváb (1904), náměstek ministra národní bezpečnosti (trest smrti)

Vyznamenaní

Prezident Ludvík Svoboda udělil 30. dubna 1968 některým odsouzeným řád či vyznamenání:[12]

Nález filmového záznamu procesu

V roce 2018 bylo oznámeno, že insolvenčním správcem bylo v zkrachovalé továrně v Panenských Břežanech nalezeno 20 skladových beden s filmovým materiálem. Podle zběžného prohlédnutí se jedná o záznam procesu se Slánským, který zde byl patrně ukryt brzy po Sametové revoluci a o jehož existenci se pouze spekulovalo. Materiály převzal Národní filmový archiv.[13][14]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Historici objevili filmové materiály z procesu s Rudolfem Slánským. iDNES.cz [online]. 2018-03-20 [cit. 2018-03-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ Historici hlásí mimořádný objev. Ve staré továrně našli bedny záznamů z procesu se Slánským | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz [online]. 2018-03-20 [cit. 2018-03-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f Ivan Margolius, Praha za zrcadlem: Putování 20. stoletím, Argo, Praha 2007
  4. ↑ Žaloba proti vedení protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Rudé právo. 20. listopadu 1952, s. 6. Dostupné online. 
  5. ↑ Heda Margoliová-Kovályová, Na vlastní kůži, Academia, Praha 2003
  6. ↑ SKÁLA, Ivan. Tři lavice. S. 4. Rudé právo [online]. 1952-11-28 [cit. 2013-08-28]. Roč. 33 (Právo lidu 54), s. 4. Dostupné online. 
  7. ↑ Vyznání Marie Pujmanové. www.rozhlas.cz. Dostupné online [cit. 2018-04-04]. 
  8. ↑ http://www.hostyn.cz/hostyn_old/novinky.htm
  9. ↑ Viz heslo собаке собачья смерть v ruském Wikislovníku
  10. ↑ Вяземский П. П. Из воспоминаний // М. Ю. Лермонтов в воспоминаниях современников. — М.: Худож. лит., 1989. — С. 342. Dostupné online.
  11. ↑ Ministerstvo spravedlnosti, Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudollfem Slánským, Orbis Praha 1953
  12. ↑ Rudé Právo, 30. 4. 1968
  13. ↑ ČTK. Unikátní archivní objev. Stará továrna ukrývala ztracené filmy z procesu se Slánským. iRozhlas.cz [online]. 2018-03-20 [cit. 2018-03-21]. Dostupné online. 
  14. ↑ VETEŠKOVÁ, Michaela. 'Běžel mi mráz po zádech,' říká žena, která objevila desítky let ztracené záběry procesu se Slánským. iRozhlas.cz [online]. 2018-03-22 [cit. 2018-03-22]. Dostupné online. 

Literatura

Německé vydání, Praha 1953
  • Karel Kaplan, Zamyšlení nad politickými procesy, Nová mysl 6, 7 a 8, 1968
  • Karel Kaplan: Zpráva o zavraždění generálního tajemníka, Mladá fronta, Praha 1992, ISBN 80-204-0269-1
  • Karel Kaplan a Pavel Kosatík: Gottwaldovi muži, Praha a Litomyšl 2004, ISBN 80-7185-616-9
  • Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století, Praha 1999, ISBN 80-7185-248-1
  • Josefa Slánská: Zpráva o mém muži, Nakladatelství Svoboda, Praha 1990, ISBN 80-205-0165-7
  • Margoliová-Kovályová, Heda: Na vlastní kůži, Academia, Praha 2003, ISBN 80-200-1134-X
  • Margoliová-Kovályová, Heda a Třeštíková, Helena: Hitler, Stalin a já: Ústní historie 20. století, Mladá fronta, Praha, 2015 ISBN 978-80-204-3625-2
  • Margolius, Ivan: Reflections of Prague: Journeys through the 20th Century, Wiley. Chichester 2006, ISBN 0-470-02219-1
    Praha za zrcadlem: Putování 20. stoletím, Argo, Praha 2007, ISBN 978-80-7203-947-0
  • Artur a Lise London: L'aveu, dans l'engrenage du proces de Prague, Gallimard, Paříž 1968
    Doznání, Stráž, Vimperk 1969
    The Confession, angl. překlad Alastair Hamilton, Morrow, New York, 1970
    a překlady do dalších jazyků
  • Zakázaný dokument, Zpráva komise ÚV KSČ o politických procesech a rehabilitacích v Československu 1949-68, Europa-Verlag Wien, 1970 (reprint původní zprávy, úvod a závěr Jiří Pelikán)
  • URVÁLEK, Josef. Žaloba proti vedení protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Rudé právo. 1951-11-20, roč. 33, čís. 310, s. 3-6. Dostupné online [cit. 2011-11-20]. 
  • Rudé právo 28. listopadu 1952

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Proces_se_Slánským&oldid=16502943“