Kostel svatého Jindřicha a svaté Kunhuty

Kostel svatého Jindřicha a svaté Kunhuty na Novém Městě
	Kostel svatého Jindřicha a svaté Kunhuty na Novém Městě, pohled na kostel od severozápadu, na snímku zcela vlevo je patrná část zdi jindřišské zvonice
Místo
Stát	Česko
Kraj	Hlavní město Praha
Obec	Nové Město
Souřadnice	50°5′5,49″ s. š., 14°25′49,79″ v. d.
Základní informace
Provincie	česká
Diecéze	pražská
Vikariát	1. pražský
Farnost	Praha-Nové Město (sv. Jindřich)
Užívání	užíván
Zasvěcení	Jindřich II. a Kunhuta Lucemburská
Architektonický popis
Stavební sloh	gotika, renesance, barokní mobiliář v interiéru
Výstavba	před rokem 1351–(dokončen 1351)
Další informace
Ulice	Jindřišská
Oficiální web	http://praha.fara.sk
Kód památky	39829/1-1050 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Jindřicha a svaté Kunhuty se nachází v Praze na Novém Městě.

Historie

Kostel byl založen v gotickém slohu ve 2. polovině 14. století při založení Nového Města. Vystavěn byl řádem křížovníků s červenou hvězdou, který ho měl ve správě. Kostel byl vysvěcen v únoru 1351 arcibiskupem Arnoštem z Pardubic, v březnu byl povýšen na farní.

Kostel byl obklopen hřbitovem, který byl používán zvláště intenzivně při morových ranách.

Za husitství kostel ovládli husité a byl zde farářem také umírněný husita Prokop z Plzně, později pak utrakvisté. V letech 1472–1476 založena nová zvonice (dnešní Jindřišská věž), která byla určeno pro nové těžké zvony. Při kostele byla také založena svatojindřišská farní škola, mezi rektory školy patřili Pavel Kristián z Koldína nebo Jan Campanus Vodňanský. Z doby utrakvismu se v kostele zachovala například křtitelnice z roku 1418. V té době zde také působilo jedno z nejstarších a nejbohatších literátských bratrstev v Čechách, které, stejně jako ostatní, bylo zrušeno výnosem císaře Josefa II. v roce 1784 a majetek rozprodán.

Po Bílé hoře měl být kostel vrácen Křížovníkům. Ti se ho však v roce 1646 zřekli ve prospěch barnabitů, ti však tuto nabídku nevyužili a císař Ferdinand III. kostel v roce 1649 převedl na obec Nové Města.

V dobách barokních pak došlo k přistavění několika kaplí kostela. V 19. století pak kostel zasáhla významná přestavba vedená architektem Josefem Mockerem.

Popis kostela

Interiér kostela

Barokní vybavení kostela - obrazy a sochy významných českých umělců (např. Václav Vavřinec Reiner, Karel Škréta, Jan Jiří Heinsch či Jan Jiří Bendl) - vzniklo postupně mezi lety 1738-1741. Cyklus nástěnných obrazů ze života sv. Jindřicha, který se nachází v presbyáři byl financován literátským bratrstvem a vznikl roku 1745. Oltářní architektura situovaná za hlavním oltářem je převzatá z klášterního kostela sv. Kříže bratří Cyriaků, který byl zrušen Josefem II. Oltářní obraz je původní z roku 1698 několikrát nastavovaný. Namaloval ho rovněž Jan Jiří Heinsch a znázorňuje sv. Jindřicha v roli ochránce Prahy před švédským obléháním a sv. Kunhutu chodící po rozžhavených radlicích, aby tak dokázala svou nevinu, když byla nařčena z cizoložství.

První významnou upravou kostela byla renesančí přestavba v roce 1529. Při ní vznikla kostelní kruchta, předíň před vchodem do kostela a z ní vedoucí kamenné schodiště na kůr.

Významná přestavba nastala v roce 1879, kdy byl kostel spolu s přilehlou zvonicí nazývanou Jindřišská regotizován pod dohledem architekta Josefa Mockera. Při této nedokončené neogotické úpravě došlo k odstranění gotických a renesančních částí fasády oklepáním až na holý kámen, spálena více jak polovina všech bočních oltářů, byly postaveny nové varhany nebo nový vstup do chrámové klenotnice. Vnikly nové vitráže v gotických oknech. Zrušen byl také přilehlý hřbitov (nepohřbívalo se na něm již od roku 1787) a byl proměněn v malý parčík. Spolu s ním také kostnice a Jeruzalémská kaple. Pozůstatky náhrobních desek byly přilepeny na fasádu chrámu, některé náhrobky jsou umístěné ve vstupní části uvnitř kostela. Zbořeny byly také další, zvenku kostela nalepené, hrobky.

Kaple svaté Barbory

Byla postavena roku 1672 jako poděkování za záchranu před švédským obléháním Prahy. V této kapli působilo také Bratrstvo sv. Panny Barbory, které se staralo o pohřby a s nimi spojedné ceremonie - fundace zádušních mší, hudba, kultura pohřbívání. Tato kaple měla vlastní zřízení, a proto měla také vlastní sakristii, která byla později Josefem Mockerem při regotizaci zbořena. V kapli můžeme také vidět maketu dělové koule, sochy sv. Rocha, sv. Šebestiána, sv. Josefa, sv. Terezky, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Na mramorovém oltáři z roku 1746 je cenný obraz svaté Brabory od Matěje Zimprechta z roku 1673. Tato kaple také sloužila od 19. století jako křestní kaple.

Kaple Panny Marie

Jiným přízviskem je také kaple Malanotská. Byla postavena roku 1685. Nejcennější památkou kaple je barokní pieta z 17. století ve výklenku oltáře z r. 1765.

Kaple svatého Lukáše

Neboli kaple Krocínská. Byla postavena roku 1696. Oltářní architektura i s obrazem je z roku 1700. Obraz namaloval autor hlavního oltářního obrazu, Jan Jiří Heinsch. Znázorňuje sv. Lukáše, jak maluje Pannu Marii. Tato kaple díky svému zasvěcení byla také cechovní kaplí novoměstských malířů. Pod hlavním obrazem je také obraz menší, znázorňující Božské Srdce Ježíšovo. Tento obraz patří k nejstarším dochovaným znázorněním tohoto tématu v Čechách.

Exteriér

Za pruského bombardování Prahy byl kostel značně poškozen dělovými koulemi, z nichž mnohé jsou dodnes zaseklé a viditelné v klenbách kostela. Tímto bombardováním byla také poškozena vzácná gotická stanová střecha, která byla nahrazena novou, jednodušší barokní střechou. Dalším významným prvkem exteriéru je nahrubo odhalené zdivo kostela. To bylo odkryto v 2. pol. 19. století při puristických úpravách Josefa Mockera, které však byly liché, protože v období gotiky byly stavby zcela běžně omítnuté.

Současnost

Dnes je kostel využíván ke konání římskokatolických bohoslužeb české farnosti, slovenské personální farnosti a maďarské duchovní správy. U vstupu do kostela se nachází dvě sochy. Nalevo socha svatého Jana Nepomuckého od Michala Josefa Brokoffa a napravo socha svatého Judy Tadeáše od neznámého autora, obě z roku 1709.

Zasvěcení kostela

Kostel je zasvěcen králi a císaři Jindřichovi II., který žil v letech 972/3–1024, a jeho ženě Kunhutě. Oba byli kanonizováni několik let po své smrti. Jindřich zřejmě pro svou velkou zbožnost a pro podporu katolické církve, Kunhuta pak za to, že se zřekla pohlavního života. Traduje se pověst, že byla obviněna z nevěry a musela se proto podrobit Božímu soudu. Trestem bylo přejít po rozžhavených radlicích. Pokud by byla nevinna, Bůh by jí před popálením ochránil. A tak se také stalo. Proto je svatá Kunhuta často zobrazována s kostelem a radlicí v ruce.

Císař Jindřich II. zemřel v roce 1024 a roku 1146 byl svatořečen papežem Evženem III. Jeho svátek je v liturgickém kalendáři uveden 13. července. Mezi jeho atributy patří císařská koruna, kostel a meč. Je patronem města Bamberku a Basileje. Jeho kult se rozšířil do Čech záhy v souvislosti s řešením sporů mezi tehdy svárlivými Přemyslovci, nebyl však dostatečně silný natolik, aby v čechských zemích dosáhl většího rozšíření.

Jeho žena Kunhuta Lucemburská byla kanonizována roku 1200 papežem Inocencem III. Mezi atributy vyjma kostela a radlice také patří císařský oděv a koruna. Její svátek se slaví 3. března. Je patronkou Bamberku, těhotných, dětí a nemocných.

Literatura

EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Svazek II. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1884. Dostupné online. - kapitola Hlavní farní chrám sv. Jindřicha a sv. Kunhuty, s. 5-22.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Jindřicha a svaté Kunhuty na Novém Městě v Praze na Wikimedia Commons