František Dostál (fotograf)

František Dostál
	František Dostál
Narození	21. července 1938 ; Praha
Příčina úmrtí	rakovina
Národnost	Česká
Povolání	Fotograf
Ocenění	Cena Ministerstva kultury ČR, ocenění v soutěži Nejkrásnější kniha roku
	Citát; Fotografové by si zřejmě neměli hrát na výjimečnost, ale být znalí pokory k žití. Poté by určitě ubylo všelijakého dohadování…
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Dostál (* 21. července 1938, Praha) je současný český reportážní a dokumentární fotograf žijící v Praze. Jeho nejslavnějším souborem jsou Letní lidé, který vytvořil mezi roky 1968–1990 ve Zlenicích na řece Sázavě. Námětem jeho tvorby v posledních 30 letech jsou především lidé pražských ulic. Pro jeho dílo je typický jemný humor těžící z často absurdních setkání více nesourodých prvků na jednom obrazu.

Životopis

Narodil se a vyrůstal v chudých poměrech v pražských Vršovicích v rodině krejčovského dělníka a služky. Od dětství se pohyboval v oblasti Bohdalce a Slatin v dnešní Praze 10. Část svého života však prožil v Hradeníně na Kolínsku a v jihočeských Vodňanech.^[1]

Studoval na průmyslové škole strojnické (1953–57), kde se poprvé seznámil s fotografií při rentgenové kontrole kvality svárů.

V mládí byl aktivním sportovcem. Jako dorostenec se stal držitelem československého rekordu ve sprinterské štafetě. Navštěvoval pohybovou školu Otakara Jandery a už po ročním tréninku ve skoku vysokém vyhrál titul mistra republiky v této disciplíně (1954). Kvůli vojenské službě (1957–59) a zejména zdravotním problémům sport brzy opustil.

Téměř do svého důchodu pracoval jako konstruktér obráběcích strojů ve firmě Škoda Plzeň se sídlem v Praze.

Fotografické dílo

Fotografovat začal okolo roku 1960, nikdy se však nestal reportérem z povolání. Prvotní inspirací ve fotografii mu byla jeho rodná čtvrť Vršovice. Zachycoval lidi ve zdánlivě obyčejných situacích, které však už tehdy měly výrazný výtvarný náboj. Krátce na to začal trávit víkendy v posázavské obci Zlenice.^[2] Zde mezi roky 1968–1990 nafotografoval obrazovou sondu do života trampské společnosti, kterou nazval Letní lidé.

Jeho první snímek byl otištěn v roce 1964 v týdeníku Květy a následovaly tisíce dalších. Z pohledu množství publikovaných fotografií i účastí na mezinárodních salonech a výstavách patří Dostál dodnes mezi české přeborníky.

Teoretické a praktické vědomosti získával v klubu fotografů na Vinohradech, kde v roce 1983 založil skupinu Město.

Dostálovy snímky otiskovala většina dobových novin a časopisů v období let 1975–1989. Oceňovaly bohatost autorových motivů a jemný humor, který částečně navazoval na meziválečnou vlnu české magazínové fotografie.

V roce 2008 obdržel cenu Ministerstva kultury ČR za celoživotní přínos amatérské fotografii.

Je čestným členem Balon klubu Praha a držitel medaile Sic itur ad astra. Člen společnosti The Lihter than Air Society (USA).

Dílo

Publikace

Dostál uspořádal více než 30 výstav a je autorem či spoluautorem následujících publikací:

Trvalé bydliště Praha (1986, ocenění v soutěži Nejkrásnější kniha roku)
Lidé pravdě podobní (1988, ocenění v soutěži Nejkrásnější kniha roku)
Život je pes (1988)
Jak padá podzim (1990)
Čaj s příchutí jehličí (1992)
Letní lidé (1996)
Praha zezadu
Psy Dodal Dostál (2000)
Život je prevít, ale krásnej (2001)
Fotořečiště (2007)
Fotořečiště 2 (2008)
Fotořečiště 3 (2009)
Fotořečiště 4 (2010)
Praha ve společné péči obyvatel (2010)
Letní lidé (2010) – druhé, významně rozšířené vydání
Fotořečiště 5 (2011)
Paříž (2011)
Fotořečiště 6 (2012)
Život na psí knížku (2012)
Fotořečiště 7 (2013)
Fotořečiště 8, Praha 2013
Fotořečiště 9, Praha 2014
Fotořečiště 10, Praha 2014
Fotořečiště 11, Praha 2015
Jdeme na jedno, Praha 2015, text Ivan Hlas
František Dostál, Fotografie, Praha 2015
Fotořečiště 12, Praha 2015
Fotořečiště 13, Praha 2016

Podíl na publikacích

Photography Year Book 1980, 1985, 1991, 1992, England
Karel Sýs, Pražský chodec II, Praha 1988
David Žák, Jak padá podzim, České Budějovice 1990
Ondřej Neff, Černobílé hodinky, Praha 1991
Jan Vyčítal, Čaj s příchutí jehličí, Praha 1992
Jan Nouza, Rytíři naděje, Praha 1993
Miroslav Holub, Ono se letělo, Plzeň 1994
Eduard Škoda, Tři tucty toulek Prahou, Praha 1994
Kolektiv autorů, Smějeme se sobě i době, Žďár nad Sázavou 1994
Jan Vyčítal, Potlach, Praha 1998
Eva Frantinová, Kosti jsou vrženy, Praha 2000
Jana Moravcová, Případy vlídného detektiva, Praha 2000
Marta Bednářová, K mrtvým se na čaj nechodí, Praha 2000
Zdeněk Hrabica, Jak jsem je poznal, Třebíč 2001
Marta Bednářová, Životní křižovatky fotografa Františka Dostála, Praha 2002
PHOTO life, Svět lidí a tváří, Praha 2003
Hanka Hosnedlová, Saltem do života, Třebíč 2004
Jacques Prévert, Nadosmrti dítětem, Praha 2004
Jiří Žáček, Jak jsem potkal mořskou pannu, Praha 2006
Mariusz Szczygiel, Udělej si ráj, Praha 2011
Mariusz Szczygiel, Láska nebeská, Varšava 2012, Praha 2012
Jana Balážová, SPOLU, aneb když text pohladí fotografii, Praha 2013
Karel Sýs, Apokalypsa, Praha 2013
Jana Koubková, Básně z jazzové dásně, Praha 2014
Jiří Sehnal, METANOIA, Design studio 90, 2015
Josef Sudek v rozhovorech a vzpomínkách, Praha 2014
Jiří Žáček, Šansony, Praha 2015

Citáty

Několik citátů z jeho publikace Život je prevít, ale krásnej…:

„

Fotografie nemají šidit, i když si chodíme po světě a ukrutně nevidíme. Vymýšlíme si rádobypoetické definice, šifrujeme řeč fotografie do symbolů, a přitom fotografie je tou nejpravdivější lží a její půvab spočívá v rukopisu. I na fotografii se lepí přespříliš parazitů.

“

„

Když už si člověk nechal říkat fotograf, přestože mu tahle činnost byla po celý život pouhopouhou zábavou a prostředkem k poznávání vrstevníků, měl by sestavit ze svých obrázků knížku mluvící jeho řečí.

“

„

Připomíná mi to řeči nad číší dobrého vína – o vinaři se mluví až poté, když se víno ochutná. Na vinaře lze i zapomenout, avšak příjemný pocit z vína zůstává.

“

Řekli o autorovi:

„	Dříve byl prostě kontrast života větší, což krásně zachytil třeba kolega František Dostál. Dnes to není tak markantní, protože se obrazně řečeno, značkové zboží velice přiblížilo vietnamskému, mnohdy k nerozeznání.	“
— Miroslav Hucek

„	Ach, to stále se opakující bláznovství! Jistěže ano. Pokud bude každý usilovný, najde také krásné fotografie, ale František Dostál bude jen jediný. Stále to bude on, i přes svůj věk plachý kluk s fotoaparátem a se smyslem zachytit šmíru, a přitom i vtip.	“
— Radek Burda, Život na psí knížku, Ostrov, 2012

Ondřej Neff: Rád bych potkal člověka, který ještě nikdy žádnou Dostálovu fotografii neviděl.

Jiří Macků: Vystihuje typicky “dostálovským” způsobem lidi kolem sebe. Má to cosi z americké pouliční fotografie. Dostál nepracuje s “podtexty”, jeho výpověď je přímá a celou svou podstatou spočívá na velkém daru objevného vidění.

Josef Fousek: Jsem rád, že František má také rád tu “holku” Fotografii, která je jakýmsi svědomím minulosti. Pamatuji si, že v dobách totality napsal o mých fotkách slova uznání, za něž mu bylo od politických činitelů vynadáno. Navíc mám rád jeho fotografie lidiček z ulice, protože je v nich člověčenství a humor.

Jaroslav Dodal: V tiskárně Mladé fronty jsem v sedmdesátých letech pracoval jako rytec a vídal Dostálovy fotografie tištěné v Mladém světě a Večerníku Praha. S kolegy jsme se nad nimi řechtali a já si myslel, že je autorovi vracejí. Až jsem je našel vyhozené v bednách, a byly polité i kafem! Udělal jsem z nich na stole pod sklem galerii a ostatní se na ně chodili koukat. Humor vždy chodí po klikatících se pěšinkách.

Ivan Hanousek: František Dostál je osobnost. Samorostlá, výsostně individuální, nikoliv intelektuální. Blíž Hrabalovi než Škvoreckému, blíž k Ladovi než Steibergovi.

František Cinger: Dostálovy snímky jsou svědectvím času, přitom se mu pořád nějak kutálejí do legrace. On totiž František Dostál má raději úsměv než pláč.

Josef Kobra Kučera: František Dostál je fotograf nejčistšího zrna. Osobitý a jemu vlastní laskavý pohled na náš často krutý svět nám polidšťuje duši.

Jiří Teper: Bohumil Hrabal o sobě tvrdil, že není vlastně spisovatel, ale zapisovatel. A František Dostál se nepředstavuje jako fotograf, nýbrž fotografující. To není náhodná podobnost slovních hříček. Oba tak ve zkratce představují svou tvůrčí metodu. Vše podstatné už je hotovo, jen to zapsat a vyfotografovat. Jen? Ach ano, má to maličký háček. K uplatnění této metody nestačí pořídit si psací stroj či fotografický aparát. Je nutné pořídit si srdce, ten nejdražší, nejcitlivější i nejkřehčí aparát na světě.

Jiří Šerých: Budete-li v pokušení s někým a s něčím srovnávat Františka Dostála, poměrně záhy dojdete k přesvědčení, že žádný nový směr nezaložil a ani se k tomu nechystá. Uprostřed moře živé fotografie ho můžete odrazit téměř v komkoliv a kohokoliv zase v něm. Vymezuje ho ovšem obzvláštní smysl pro humor, takže mu mohou jít za kmotry Francouz Robert Doisneau a Američan Elliott Erwitt, které má opravdu rád.

Miroslav Hucek: Dříve byl prostě kontrast života větší, což krásně zachytil třeba kolega František Dostál. Dnes to není tak markantní, protože se obrazně řečeno, značkové zboží velice přiblížilo vietnamskému, mnohdy k nerozeznání.

Radek Burda: Ach, to stále se opakující bláznovství! Jistěže ano. Pokud bude každý usilovný, najde také krásné fotografie, ale František Dostál bude jen jediný. Stále to bude on, i přes svůj věk plachý kluk s fotoaparátem a se smyslem zachytit šmíru, a přitom i vtip.

Ludvík Baran: Je to typ vtipné magazínové fotografie, který někde přerostl v lidský projev s citovým a estetickým nábojem. František Dostál sleduje život laskavým pohledem. Všímá si spontánních výjevů a chování lidí s pochopením, bez výsměchu či ponižování těch druhých. Žije prostě s nimi.

Dušan Veselý: Závěrku svého fotoaparátu otevřel vždy jen, když mu to přikazovala intuice, nikoliv požadavek zadavatele. Jedině tak si mohl pro sebe zaručit skutečnou tvůrčí svobodu a vyhnul se obrazovému klišé.

Rudolf Stáhlich: Lidé v pražských ulicích, lidé na plovárně, prostě lidé v situacích, které umí jen on. Ten jeho fotografický humor, typicky milý a svou častou absurditou neobvyklý, a přitom krásně pochopitelný.

Petr Vilgus: O Františku Dostálovi se říká, že je fotografem humoru. Někdy jsou to takové prsaté řachandy s věncem půllitrů v rukou, častěji jde však o druh legrace, který vám jen slabě zacuká koutky rtů.

Jan Stern: František Dostál patří k nejpozoruhodnějším zjevům české fotografie 20. století. Proslul svou foto-analýzou všedního života, která byla mnohdy tak „přesná“, až ho někteří závistivci obviňovali, že snad své snímky pracně inscenuje. Jenže Dostál nic inscenovat nemusí (ač to dělávali i ti největší z největších, jak už dnes víme). Dostál prostě vidí.

Richard Crha: Už je to tak, František Dostál má s prominutím oči. A ta jeho laskavá kukadla jsou natolik drzá, že si dovolují vidět hledáčkem života věci nebývalé, jež unikají i těm, kteří pro jistotu nosí od očaře potvrzení v kapse, že ještě vidí dobře.

Výběr výstav fotografií

rok výstavy	místo
1974	Městské muzeum Frýdlant
1976	Kulturní dům Praha 4
1977	Ostrava; Canon Gallery Amsterdam; Liège Gallery Belgie
1978	Berlín
1979	Světová výstava v Montrealu
1980	Dunkerque – Francie, Composite 80
1980	Mautner Schloss Burghausen; galerie Koszalin – Polsko
1981	Gallery leper – Belgie
1982	Městské kulturní středisko Příbor
1984	Sala de Exposiciones de la Sociedad Fotográfica de Zaragoza, Španělsko
1985	Kino Úsvit – Žilina; Canon Gallery Amsterdam
1986	Galerie NOVA – Košice; Galerie Fotochemy – Praha
1986–1987	Galerie Kaunus – Litva
2008	Galerie Greisen – Praha

Fotochema, Praha, 1974, 1982, 1986

Kulturní dům, Praha 4 – Novodvorská, 1976

Kulturní dům, Ostrava, 1977

Canon Photo Gallery Amsterdam (N)1977

Tschechisches Zentrum, Berlín, 1978

Kulturní dům, Mladá Boleslav, 1979

Pentacon Haus, Drážďany, 1980

Kulturní dům, Praha 4 – Novodvorská, 1981

Síň Svazu českých fotografů, Česká Lípa, 1981

Kulturní dům, Mladá Boleslav, 1983

Canon Gallery Amsterdam (N) 1986

Galerie NOVA, Košice (SK) 1986

Litva, putovní výstava v pěti městech / Lithuania, traveling exhibition at five towns, 1986

Städtische galerie Traun (A) 1987 (Europäische Fotografen I)

Stadtbücherei, Frankfurt am Main (D) 1988

Fotogralerie am Weinberg, Halle (D) 1988

Kulturní dům, Mladá Boleslav, 1986 (se skupinou MĚSTO)

Malá galerie Čs. spisovatele, Praha, 1988

Klub Na Petynce, Praha, 1988

Dům umění města Brna, Dům pánů z Kunštátu, Brno, 1988

Galerie Kornerpark, (West Berlin) 1988

Klub Citice, Sokolov (CZ) 1988

Odeon, Praha (CZ) 1989

Futurum, Praha (CZ) 1989

Česká amatérská fotografie 1945 – 1989. Park kultury a oddechu, Praha (CZ) 1989

Galerie Nahoře, České Budějovice (CZ) 1990, 2001, 2008

Kulturní dům, Plzeň, 1990

Kulturní dům, Opava, 1990

Malá galerie, Kladno, 1991

Dům kultury, Praha – Smíchov, 1991

Galerie knihkupectví bří Čapků, Praha, 1992

Galerie Volland, Berlin (D) 1992

Galerie Pražské energetiky, Praha, 1999

Nürnberger Rathauses (D) 2000

Malostranská beseda, Praha, 2001

Galerie KrausERBEN, Dresden (D) 2004

Neuer Berliner Kunstverein, Berlin (D) 2004

Francouzský institut, Praha, 2008

Městský úřad, Jablunkov, 2008

Nový Smíchov, Praha, 2008

Výtvarné centrum Chagall, Ostrava, 2009

Galerie Svazu českých fotografů, Praha, 2009

Galerie Academic, Roztoky u Prahy, 2010

Galerie Čerťák, Tmaň, 2010

Novoměstská radnice, Praha, 2011

Senát České republiky, Praha, 2011

Klub Koníček, Lucerna Praha, 2010, 2012, 2013

Warenhaus, Konstanz (D) 2013

K – Café, Praha, 2013

Pražský hrad, Praha, 2014

Městská knihovna, Most, 2014

Městská galerie Vodňany, 2015

Hotel ICON, Praha, 2016

Zařazen ve sbírkách

Moravská galerie v Brně
Burghausen, Stadt museum (D)
Gabrovo, Dům humoru a satiry (BL)
Jindřichův Hradec, Národní muzeum fotografie
Traun, Fotokabinet Willy Hengel (A)
Ostrava, Výtvarné centrum Chagall
Praha, Sbírka fotografií Svazu českých fotografů
Praha, Uměleckoprůmyslové muzeum
Praha, České centrum fotografie
Znojmo, Galerie Znovín

Galerie

Snímek z cyklu Letní lidé, 1968-1990
Svatební den, 1970
Nedělní odpoledne, 1972
Divák, 1980
Snímek z cyklu Letní lidé, 1968-1990
Snímek z cyklu Člověk ve městě, 1995

Odkazy

Reference

Photographers Encyklopedia International 1839 to the present, Hermance / Genéve 1985
Encyklopedie českých a slovenských fotografů, Praha 1993
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 – 1998, Ostrava 1998
Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky), Academia, Praha 2006
Dějiny českého výtvarného umění 1958 – 2000, Praha 2007

Časopisy:

Fotokinomagazin (Leipzig) 1975, No. 3
Mladý svět (CZ) 1977, No. 28
FOTO (NL) 1977, No. 6
Revue Fotografie (CZ) 1978, No. 1 a No. 4
Sovětskoje foto (SSSR) 1978, No. 12
Annual Minolta Mirror (J) 1979
Československá fotografie (CZ) 1980, No. 1
Photo Revue (München) 1982, No. 5
FOTO (PL) 1984, No. 2
Revue fotografie (CZ) 1984, No. 1
Výtvarníctvo, fotografia (CZ) 1984, No. 7
FOTOGRAFIE (Greece) 1984, No. 42
Signál (CZ) 1985, No. 35
Mladá fronta (CZ) 16. 3. 1985
Annual Minolta Mirror (J) 1986
Fotokinomagazin (D) 1986 No. 9
Revue Fotografie (CZ) 1988, No. 3
Kmen (CZ) 1988, No. 32
Fotografie magazín (CZ) 1993, No. 10
Fotografie magazín (CZ) 1998, No. 8
PHOTO life (CZ) 2001, No. 21
Fotografie magazín (CZ) 2001, No. 7
Fotografie magazín (CZ) 2003, No. 8
FOTO Video (CZ) 2008, No. 10
FOTO Video (CZ) 2009, No. 11
DIGI foto (CZ) 2010, No. 10
Čs. fotografie (CZ) 2011, No. 3
Fotograf (CZ) 2011, No. 17
HOST (CZ) 2011, No. 6
FOTO Video (CZ) 2013, No. 7
FOTO (CZ) 2013, No. 12
FOTO Video (CZ) 2013, No. 10
Revue 50 plus (CZ) 2013, No. 10
FOTO video (CZ) 2014, No. 4
FOR YOU (CZ) 1989, No. 4
Naše rodina (CZ) 2014, No. 24
Literární noviny (CZ) 2016, No. 2
INTERVIEW (CZ), 2016, No. 3

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu František Dostál na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Dostál (fotograf)
František Dostál na World Webphoto Gallery
Petr Vilgus: Humor se špetkou melancholie; Časopis FOTO, rozhovor z června 2014
Petr Vilgus: Plachý fotografující; Digiarena.cz, rozhovor ze září 2010
Rozhovor a ukázky z díla
Fotografie s texty Jiřího Žáčka
Nechal jsem nahou modelku běhat po dálnici – rozhovor na stránkách Fotografování.cz, 31. března 2006

[1] Fotograf Dostál vydal knihu Fotořečiště

[2] Posázavský pacifik a Zlenice

[1]

[2]