Dějiny Berlína

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Dějiny Berlína jsou daleko mladší než dějiny berlínského území. Již v 6. století př. n. l. se v prostoru dnešního Berlína sporadicky objevují první germánské kmeny (Semnoni, Svébové a Burgundové). K nim se od 6. století stále více přidružují Slované: jihovýchodně od Berlína Lužičtí Srbové (jejichž potomci dodnes žijí v Lužici) a zejména Havelané a Sprévané, kteří kolem roku 720 dosahují území dnešního Berlína. Další vlna osídlení germánskými kmeny se uskutečňuje od 12. století, a až z roku 1244 pochází první zmínka o sídlišti Berlín.

Růst Berlína byl zpočátku pomalý, i když město bylo v příštích stoletích často spojováno s okolními usedlostmi. Ještě roku 1648 měl Berlín jen 6 000 obyvatel. Významu nabyl po roce 1701, kdy ho nový král Fridrich I. Pruský zvolil jako hlavní město Pruska. Přibližně v dnešní podobě existuje Berlín až od roku 1920, kdy došlo k poslednímu rozšíření jeho území; tehdy tak zvaný Velký Berlín měl 3,8 milionu obyvatel.

Kronika

Berlín a Cölln ležící na protilehlých březích Sprévy na mapě z roku 1652
Berlínské náměstí Spittelmarkt na obraze Paula Hoenigera (1912)
Zničená budova Reichstagu v létě roku 1945
Projev amerického prezidenta Ronalda Reagana před Braniborskou bránou 12. června 1987

Zdroje

Literatura

  • BUFFET, Cyril. Berlín. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. 439 s. ISBN 80-7106-314-2. 

Související články