Doprava v Paříži

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Automatizované metro na lince 14 (stanice Châtelet)

Doprava v Paříži představuje mnoho odlišných způsobů veřejné dopravy v Paříži a přilehlé aglomeraci, kterou zajišťují různé dopravní společnosti. Páteřní dopravní sítí je zdejší metro, které je doplněno městskými autobusy. Spojení s předměstími poskytují linky RER a Transilien, které vytvářejí hustou železniční síť. Od 90. let je postupně obnovována i tramvajová doprava. K raritám patří lanovka a jedna linka říční dopravy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První veřejnou dopravu v Paříži představovaly v roce 1828 omnibusy, vozy tažené koňmi. První tramvaje tažené koňmi se objevily v roce 1871, parní tramvaje se objevily v roce 1880 a v roce 1888 byly nahrazeny elektrickými tramvajemi.

První železnice byla otevřena v roce 1837 mezi Paříží (nádraží Saint-Lazare) a Le Pecq. V následujících letech bylo v Paříži vystavěno mnoho železničních stanic, všechny jako konečné. V roce 1875 byla otevřena železniční trať Petite Ceinture.

Výstavba dnešního metra byla zahájena v roce 1896. První úsek byl zprovozněn mezi stanicemi Porte de Vincennes a Porte Maillot v červenci 1900 u příležitosti světové výstavy.

Letecké spojení v Paříži existuje od roku 1919, kdy bylo zprovozněno letiště Le Bourget. V roce 1932 bylo otevřeno Letiště Orly.

Od 30. let 20. století byly postupně tramvaje nahrazovány autobusy. Poslední tramvaj v Paříži vyjela v roce 1937.

V 60. letech se rozšiřovala pařížská aglomerace. Pro lepší spojení centra s předměstími byl proto vytvořen systém příměstských linek RER. Ten je od roku 1999 doplněn sítí Transilien. V roce 1974 bylo otevřeno třetí a největší pařížské Letiště Charlese de Gaulla.

V roce 2006 byla v Paříži obnovena tramvajová doprava a v roce 2008 říční doprava na Seině (linka Voguéo).

Statistika[editovat | editovat zdroj]

Statistika veřejné dopravy v pařížské aglomeraci (2004) [1]
Typ dopravy Provozovatel Pasažérů (tisíce) Linek Km tratí Stanic Území
Metro Metro-M.svg RATP 1 350 16 212 381 Paříž a nejbližší předměstí
RER RER.svg RATP 440 2* 115 65 Paříž a předměstí
SNCF 614 5* 1 296 443 Paříž a předměstí
Transilien Logo train transilien.svg SNCF 15 Paříž a předměstí
Tramvaje Tramway-T.svg RATP 58 3 24 38 Paříž a předměstí
Autobusy Paris logo bus jms.svg RATP 940 316 2 816 1 274 Paříž (350 miliónů) a předměstí
Optile 250 1 078 20 133 24 500 Pařížská aglomerace
* Provoz linek A a B je rozdělen mezi SNCF a RATP

Dopravní společnosti[editovat | editovat zdroj]

Hlavními provozovateli veřejné dopravy jsou společnosti RATP (metro, autobusy, jižní větve linek RER A a B) a SNCF (Transilien, severní větve linek RER A a B a linky C, D a E). Sdružení Optile zahrnuje téměř sto soukromých společností, které provozují pravidelné autobusové linky na předměstí. Všichni dopravci jsou zastřešeni asociací STIF, která koordinuje veškerou hromadnou dopravu na území regionu Île-de-France a rovněž poskytuje finanční prostředky pro zajištění dopravy. Samostatně působí společnost Aéroports de Paris, která provozuje všechna pařížská letiště.

Městská hromadná doprava[editovat | editovat zdroj]

Vstup do stanice Saint-Sulpice

Metro[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Metro v Paříži.

Pařížské metro je plně v režii dopravního podniku RATP a představuje hlavní dopravní síť v Paříži, která místy zasahuje i do sousedních předměstí. Většina stanic se nachází v podzemí (kromě větší části linek 2 a 6 a některých okrajových úseků jiných linek). Je charakteristické svými poměrně úzkými podzemními chodbami (2,40 m) a hustou sítí stanic (vzdálenost mezi stanicemi je v průměru 548 m).

Od svého uvedení do provozu v červenci 1900 se metro velmi rozšířilo. V roce 2008 obsahovalo šestnáct linek, z nichž dvě linky (7 a 13) byly rozvětvené, a 301 stanici, z nichž 242 leží v Paříži a 59 na předměstí. Nejnovější linka 14 byla uvedena do provozu v roce 1998 jako plně automatizována. Do roku 2012 by se síť metra měla rozšířit na pěti místech, což znamená její prodloužení asi o 15 km.

Tramvaje[editovat | editovat zdroj]

Tramvaje na lince T3
Podrobnější informace naleznete v článku Tramvajová doprava v Paříži.

Pařížská aglomerace měla kdysi tramvajovou síť o délce 960 km. Ve 30. letech byla tramvajová doprava považována za zastaralou a proto byla postupně nahrazována autobusy. V Paříži zmizely tramvaje již v roce 1937, v regionu poslední tramvaje během 50. let. Od roku 1992 jsou tramvaje opět postupně zaváděny a to především na předměstích (T1, T2 a T4). V roce 2006 byla uvedena do provozu linka T3, která vede na území Paříže po jejím jižním okraji. V roce 2009 bylo zahájeno její prodloužení, stejně tak jsou v různých fázích příprav či výstavby i další linky na předměstích.

Autobusy[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Městská autobusová doprava v Paříži a Zvláštní linky autobusové dopravy v Paříži.

Autobusová síť (asi 1400 linek) je rozšířena především na předměstí, v samotné Paříži již méně. RATP provozuje linky v Paříži a v přilehlých předměstích, což je jen necelá čtvrtina z celkového množství. Zbývající linky v pařížské aglomeraci jsou provozovány nezávislými soukromými subjekty, seskupenými v asociaci Optile.

Lanovka na Montmartre

Další typy dopravy[editovat | editovat zdroj]

Veřejná doprava disponuje ještě dalšími možnostmi:

Automobilová doprava[editovat | editovat zdroj]

Silniční síť čítá v regionu Île-de-France přibližně 800 km dálnic. Dálnice spojují Paříž s jihem Francie (Dijon, Lyon, Marseille), severem (Lille), Normandií (Rouen, Caen, Le Havre), východem (Remeš, Mety, Štrasburk), Akvitánií (Orléans, Bordeaux) a pobřežím Atlantiku (Le Mans, Nantes). Všechny se napojují na městský okruh boulevard périphérique.

Boulevard périphérique (silniční značení)

Automobilový provoz a parkování v Paříži jsou velmi problematické, jako ve většině světových metropolí. Elektronické senzory měřící provoz jsou umístěné téměř na všech hlavních pařížských silničních tazích a na dálnicích. Vyhodnocené údaje slouží ke stanovení hustoty dopravy, oznámení dopravní zácpy a odhadu doby jízdy mezi jednotlivými stanovišti. Informace jsou přístupné na webových stránkách (přes počítač i mobilní telefon) a na světelných silničních ukazatelích.

Parkovacích míst bylo v Paříži evidováno v roce 2007 asi 755 000. Z nich bylo 165 000 míst na veřejných komunikacích, zejména podél ulic (22%), 80 000 míst v placených garážích (10%), 70 000 míst na koncesovaných parkovištích (9%) a 440 000 míst v soukromých garážích a na dvorech domů (59%).[2] Placeným parkováním na ulicích město podporuje alternativní druhy přepravy (jízda na kole), navíc dochází ke snižování počtu povolených míst a instalaci platebních automatů i v ulicích, kde ještě nebyly. Tarify jsou rozděleny do tří zón od 3 za hodinu v centru až po 1 € v okrajových čtvrtích. Od roku 2002 není možné platit parkování mincemi, ale předplacenou kartou. Parkovné se platí od pondělí do soboty od 9h do 19h. Pro obyvatele města jsou k dispozici rezidenční parkovací povolení k parkování na ulici za zvýhodněnou sazbu. Podle pravidel silničního provozu však auto nesmí na jednom místě stát více než sedm po sobě následujících dní.[3]

Taxi[editovat | editovat zdroj]

Na počátku roku 2007 bylo v Paříži 15 500 vozů taxislužby. Stanoviště taxi jsou rozdělena do tří kategorií: 28 velkých stanic je umístěno v blízkosti hlavních turistických atrakcí nebo velkých náměstí, kde stojí taxíky 24 hodin denně, 90 stanic je umístěno v blízkosti hlavních dopravních tras a 316 se nachází v blízkosti veřejných budov (nemocnice, hotely, divadla apod.). Taxi je volné, pokud je rozsvícené bílé světlo na střeše vozidla. V roce 2010 obsazený taxík - červená barva, volný - zelená barva. Pařížské taxíky vykonají denně v průměru 200 000 jízd.[4]

Stanoviště jízdních kol v ulici Rue Coquillière

Cyklistika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vélib'.

Paříž má od konce 90. let síť cyklostezek, která se nestále rozšiřuje. Koncem roku 2006 jich bylo 371 km včetně pruhů pro autobusy. Po městech Rennes a Lyon také Paříž zahájila 15. červenec 2007 systém veřejné půjčovny jízdních kol, tzv. Vélib', který spravuje firma JCDecaux.[5] Tento systém má za cíl nahradit používání automobilů ve městě na krátké trasy.

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

V Paříži je šest velkých železničních stanic: Gare du Nord, Gare Saint-Lazare, Gare de l'Est, Gare Montparnasse, Gare de Lyon a Gare d'Austerlitz, které slouží pro hlavní tratě i příměstskou železnici. Železniční doprava (asi 50 milionů cestujících v roce 2004) výrazně vzrostla s otevřením TGV v roce 1981, které zajíždí na nádraží Gare de Lyon, Gare Montparnasse, Gare du Nord a od roku 2007 i na Gare de l'Est. Gare Saint-Lazare je nádraží s největším počtem vypravených vlaků, zatímco Gare du Nord je první co do počtu přepravených pasažérů.[6]

RER[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Réseau Express Régional.

RER je příměstská železnice, která spojuje Paříž a její předměstí až do vzdálenosti 50 km od hlavního města. Vznikla koncem 60. let, kdy byly propojeny stávající příměstské železniční linky do jednotného systému. V Paříži je RER využíván jako expresní síť s přestupy na metro a jako spojení s předměstími. V roce 2010 měl RER pět linek (nejnovější RER E byla otevřena v roce 1999), 257 stanic, z nichž 33 leží v Paříži, a 587 km tratí.

Interiér vozu linky Transilien

Transilien[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Transilien.

Transilien je název sítě příměstské železnice, kterou provozuje provozuje SNCF v regionu Île-de-France. Na rozdíl od většiny linek RER linky Transilien neprotínají Paříž, ale mají konečnou vždy na jedné z hlavních železničních stanic (Gare du Nord, Gare Saint-Lazare, Gare de l'Est, Gare de Montparnasse a Gare de Lyon) a doplňují dopravu na předměstí poskytovanou RER. Umožňují spojení se vzdálenějšími částmi regionu Île-de-France. V roce 2010 měl Transilien 15 linek, z nichž sedm končilo v hlavních železničních stanicích v Paříži, některé linky mají konečnou i mimo region. Poslední linka sítě Transilien z roku 1995 spojuje dvě významná ekonomická centra v západní části pařížské aglomerace La Verrière a La Défense.

Letecká doprava[editovat | editovat zdroj]

Paříž disponuje třemi letišti, která se nacházejí mimo území města a jedním heliportem, který leží na jeho hranicích. Jejich provozovatelem je společnost Aéroports de Paris. Nejstarší letiště Le Bourget bylo otevřeno v roce 1919. Od roku 1932 je v provozu Letiště Orly a největší pařížské Letiště Charlese de Gaulla bylo otevřeno v roce 1974. Heliport Paříž - Issy-les-Moulineaux funguje od roku 1956.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Transports à Paris na francouzské Wikipedii.

  1. (francouzsky) Údaje z roku 2004 na stránkách Stif
  2. (francouzsky) Informace o parkování na stránkách města Paříže
  3. (francouzsky) Rezidenční parkování na stránkách města Paříže
  4. (francouzsky) Informace o taxislužbě na stránkách města Paříže
  5. (francouzsky) Vélib' na stránkách města Paříže
  6. (francouzsky) Informace o železnici na stránkách města Paříže

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. (česky) Popis možností dopravy v Paříži včetně lístků na MHD