14 (linka metra v Paříži)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Geograficky přesná trasa linky

14 Linka 14 je jedna z linek pařížského metra. Spojuje zhruba centrum města s moderní čtvrtí Paris Rive Gauche. V systému MHD je značená tmavě fialovou barvou. Provoz vlaků na této trati je plně automatizovaný. Linka byla otevřena v roce 1998 pod názvem Météor (MÉTro Est-Ouest Rapide neboli Rychlostní metro východ-západ)

Charakter linky[editovat | editovat zdroj]

Linka 14 je oproti ostatním v celé síti velmi odlišná. Kolejiště je od nástupiště oddělené bezpečnostními stěnami, aby nehrozil pád cestujícího a případné jeho ohrožení. Sedm z devíti stanic je přestupních. Přestupy jsou řešeny propojením jednotlivých nástupišť ležících nad sebou tunely pro pěší. Na lince jsou přestupy na všech pět linek RER a devět linek metra. Linka je dlouhá 9,2 km a průměrná vzdálenost mezi stanicemi je 1,150 km, což je více než dvojnásobek oproti průměru 500 m. Díky tomu je umožněná cestovní rychlost namísto obvyklých 25 km/h až na 40 km/h. Tím se zvýšila přepravní kapacita o 33 % oproti ostatním linkám zdejšího metra. Ročně linku 14 využije 64 100 000 cestujících. Linka 14 je provozována jako gumokolové metro, proto mohou vozy, které jsou identické s těmi na lince 1, využívat depo Fontenay této linky. Cesta vede přes linku 6 ve směru BercyNation.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny metra v Paříži.

Linka s číslem 14 existovala v Paříži již v první polovině 20. století, nacházela se však na jiném místě. Byla otevřena 21. ledna 1937 mezi stanicemi Bienvenüe a Porte de Vanves. 27. července téhož roku byla od Bienvenüe prodloužena po stanici Invalides. 9. listopadu 1976 linka zanikla, neboť byla sloučena s linkou 13.

Stanice Saint Lazare

Současná linka vznikla až v 90. letech. Jednalo se o první novou linku od roku 1935 a druhé rozšíření sítě po druhé světové válce (nepočítaje prodlužování stávajících linek na předměstí). Důvody ke vzniku linky byly zlepšit napojení Lyonského nádraží na síť metra a ulehčit tak lince RER A a rovněž zajistit spojení s bývalou průmyslovou oblastí ve 13. obvodu, kde se dnes nachází moderní čtvrť Paris Rive Gauche.

Projekt byl vytvořen pod názvem Météor a do bližšího výběru se dostaly dvě trasy: Maison BlanchePorte Maillot podél RER A nebo RépubliqueSaint-Lazare. Druhá se ukázala jako méně významná, neboť ulehčení přetížené lince RER A bylo důležitější. Navíc SNCF plánovala projekt EOLE (dnes linka RER E), tedy spojení východních předměstí s nádražím Saint-Lazare. Oba projekty v říjnu 1989 odhlasovalo Národní shromáždění. V listopadu téhož roku byla stanovena trasa Maison BlancheSaint-Lazare. Stavební práce byly zahájeny v roce 1991. Tunel se razil od prosince 1993 do srpna 1995. Razicí stroj jménem Sandrine postupoval podzemím od stanice Madeleine rychlostí 350 metrů za měsíc. Část vedoucí pod Seinou byla vystavěna metodou kesonování. Od března 1995 do března 1997 byly pokládány koleje a zavedeno elektrické vybavení. Roku 1997 rovněž začaly zkoušky vozů typu MP 89. Od roku 1997 do října 1998 byly vybavovány interiéry stanic. Oproti ostatnímu vybavení pařížského metra byly použity lehké a světlé materiály, především sklo a ocel. Původní plány počítaly s náklady ve výši 4,4 miliardy franků pro celou trasu. Vzhledem k enormnímu nárůstu nákladů během stavby byla trať omezena pouze do dnešní stanice Bibliothèque François Mitterrand, přesto dosáhly výše 6,1 miliard. Druhým důvodem byla snaha zprovoznit linku do Mistrovství světa ve fotbale, což se nezdařilo.

Úsek mezi stanicemi Madeleine a Bibliothèque François Mitterrand byl slavnostně otevřen 15. října 1998 za účasti prezidenta Jacquese Chiraca. Šlo o mimořádnou událost, protože poprvé bylo ve Francii zprovozněno automatické metro takového rozsahu. Dne 16. prosince 2003 byla zprovozněna trať severním směrem do stanice Saint-Lazare. 26. června 2007 byl otevřen 1,6 km dlouhý úsek do stanice Olympiades.

Další rozvoj[editovat | editovat zdroj]

Stanice Châtelet

V plánu je rozšíření linky oběma směry. Na severozápadním konci bylo plánováno prodloužení až ke stanici La Fourche, kde by k ní byla připojena jedna z větví linky 13. Tato větev by poté byla rovněž přestavěna na automatický provoz gumokolového metra. Linka 13 byla již v době stavby linky 14 velmi přetížená a patří (také kvůli prodloužení obou větví v letech 1998 a 2008) k nejvytíženějším linkám pařížského metra. Nejvytíženější je pak úsek od stanice Saint-Lazare, kde má rovněž nástupiště linka 14.

Mezitím bylo vypracováno alternativní řešení k ulehčení linky 13. V roce 2009 byl přijat nový plán na prodložení linky 14 a časovým horizontem 2017. Podle něj bude linka 14 dovedena jako expresní jednou větví do stanice Porte de Clichy a druhou do stanice Mairie de Saint-Ouen. Tím bude ulehčeno lince 13, aniž by se musela přestavovat, a předměstí Clichy a Saint-Ouen získají přímé expresní spojení s centrem Paříže.[1]

Původně bylo plánováno též rozšíření směrem na jih. Také zde měla linka 14 převzít jednu z větví linky 7 od stanice Maison Blanche. Tím by byly obě pařížské rozvětvené tratě (13 a 7) přebudovány na jednoduché s jednou tratí. Linka 14 pak měla být dovedena až k letišti Orly, kde by byla napojena na trať Orlyval. Tím by se získalo přímé spojení centra města s letištěm s jízdní dobou zhruba 20 minut. Mezitím se ale v tomto úseku začalo plánovat tramvajové spojení.

Podle aktuálního generálního plánu rady STIF se předpokládá prodloužení linky 14 do stanice Maison Blanche s možností přestupu na linku 7. Tato varianta má ale časový horizont rok 2020 nebo delší.

Seznam stanic[editovat | editovat zdroj]

Stanice Bibliothèque François Mitterrand
Linka 14
stanice přestupy
Saint-Lazare
3 9 12 13 E Gare Saint-Lazare
Madeleine
8 12
Pyramides
7
Châtelet
1 4 7 11
Gare de Lyon
1 A D Gare de Lyon
Bercy
6
Cour Saint-Émilion
Bibliothèque François Mitterrand
E Gare de la Bibliothèque François Mitterrand Voguéo
Olympiades
Mapa linky

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (francouzsky) Projekt prodloužení linky 14

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu