14 (linka metra v Paříži)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Linka 14
Stát FrancieFrancie Francie
Město Paříž
Síť metra pařížské metro
Datum otevření 15. října 1998
Poslední prodloužení 14. prosince 2020
Barva na mapě tmavě fialová
Technické informace
Typ linky podzemní
Počet stanic 13
Délka 14,5 km
Mapa linky
Externí odkazy
OpenStreetMap mapová data
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda
Saint-Denis – Pleyel(ve výstavbě)
Mairie de Saint-Ouen
Saint-Ouen
Porte de Clichy
Pont Cardinet
Saint-Lazare Železniční stanice
Madeleine
Pyramides
Châtelet
Gare de Lyon Železniční stanice
Bercy Železniční stanice
Cour Saint-Émilion
Bibliothèque François Mitterrand
Olympiades
ve výstavbě
Maison Blanche
Hôpital Bicêtre
Villejuif – Gustave Roussy
L'Haÿ-les-Roses
Chevilly-Larue
Thiais – Orly
Aéroport d'Orly
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Linka 14 je jedna z linek pařížského metra. Spojuje zhruba centrum města s moderní čtvrtí Paris Rive Gauche. V systému MHD je značená tmavě fialovou barvou. Provoz vlaků na této trati je plně automatizovaný. Linka byla otevřena v roce 1998 pod názvem Météor (MÉTro Est-Ouest Rapide neboli Rychlostní metro východ-západ)

Charakter linky[editovat | editovat zdroj]

Linka 14 je oproti ostatním v celé síti velmi odlišná. Kolejiště je od nástupiště oddělené bezpečnostními stěnami, aby nehrozil pád cestujícího a případné jeho ohrožení. Sedm z devíti stanic je přestupních. Přestupy jsou řešeny propojením jednotlivých nástupišť ležících nad sebou tunely pro pěší. Na lince jsou přestupy na všech pět linek RER a devět linek metra. Linka je dlouhá 14,5 km a průměrná vzdálenost mezi stanicemi je přibližně 1,21 km, což je více než dvojnásobek oproti průměru 500 m. Díky tomu je umožněná cestovní rychlost namísto obvyklých 25 km/h až na 40 km/h. Tím se zvýšila přepravní kapacita o 33 % oproti ostatním linkám zdejšího metra. Ročně linku 14 využije 64 100 000 cestujících. Linka 14 je provozována jako gumokolové metro, proto mohou vozy, které jsou identické s těmi na lince 1, využívat depo Fontenay této linky. Cesta vede přes linku 6 ve směru BercyNation.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny metra v Paříži.

Linka s číslem 14 existovala v Paříži již v první polovině 20. století, nacházela se však na jiném místě. Byla otevřena 21. ledna 1937 mezi stanicemi Bienvenüe a Porte de Vanves. 27. července téhož roku byla od Bienvenüe prodloužena po stanici Invalides. 9. listopadu 1976 linka zanikla, neboť byla sloučena s linkou 13.

Stanice Saint-Lazare

Současná linka vznikla až v 90. letech. Jednalo se o první novou linku od roku 1935 a druhé rozšíření sítě po druhé světové válce (nepočítaje prodlužování stávajících linek na předměstí). Důvody ke vzniku linky byly zlepšit napojení Lyonského nádraží na síť metra a ulehčit tak lince RER A a rovněž zajistit spojení s bývalou průmyslovou oblastí ve 13. obvodu, kde se dnes nachází moderní čtvrť Paris Rive Gauche.

Projekt byl vytvořen pod názvem Météor a do bližšího výběru se dostaly dvě trasy: Maison BlanchePorte Maillot podél RER A nebo RépubliqueSaint-Lazare. Druhá se ukázala jako méně významná, neboť ulehčení přetížené lince RER A bylo důležitější. Navíc SNCF plánovala projekt EOLE (dnes linka RER E), tedy spojení východních předměstí s nádražím Saint-Lazare. Oba projekty v říjnu 1989 odhlasovalo Národní shromáždění. V listopadu téhož roku byla stanovena trasa Maison BlancheSaint-Lazare. Stavební práce byly zahájeny v roce 1991. Tunel se razil od prosince 1993 do srpna 1995. Razicí stroj jménem Sandrine postupoval podzemím od stanice Madeleine rychlostí 350 metrů za měsíc. Část vedoucí pod Seinou byla vystavěna metodou kesonování. Od března 1995 do března 1997 byly pokládány koleje a zavedeno elektrické vybavení. Roku 1997 rovněž začaly zkoušky vozů typu MP 89. Od roku 1997 do října 1998 byly vybavovány interiéry stanic. Oproti ostatnímu vybavení pařížského metra byly použity lehké a světlé materiály, především sklo a ocel. Původní plány počítaly s náklady ve výši 4,4 miliardy franků pro celou trasu. Vzhledem k enormnímu nárůstu nákladů během stavby byla trať omezena pouze do dnešní stanice Bibliothèque François Mitterrand, přesto dosáhly výše 6,1 miliard. Druhým důvodem byla snaha zprovoznit linku do Mistrovství světa ve fotbale, což se nezdařilo.

Úsek mezi stanicemi Madeleine a Bibliothèque François Mitterrand byl slavnostně otevřen 15. října 1998 za účasti prezidenta Jacquese Chiraca. Šlo o mimořádnou událost, protože poprvé bylo ve Francii zprovozněno automatické metro takového rozsahu. Dne 16. prosince 2003 byla zprovozněna trať severním směrem do stanice Saint-Lazare. 26. června 2007 byl otevřen 1,6 km dlouhý úsek do stanice Olympiades. Severní prodloužení do stanice Mairie de Saint-Ouen bylo otevřeno 14. prosince 2020.

Další rozvoj[editovat | editovat zdroj]

Mapa kompletní linky 14 po dokončení budovaných prodloužení
Stanice Bibliothèque François Mitterrand
Stanice Châtelet

Rozšíření na sever[editovat | editovat zdroj]

Na severozápadním konci bylo plánováno prodloužení až ke stanici La Fourche, kde by k ní byla připojena jedna z větví linky 13. Tato větev by poté byla rovněž přestavěna na automatický provoz gumokolového metra. Linka 13 byla již v době stavby linky 14 velmi přetížená a patří (také kvůli prodloužení obou větví v letech 1998 a 2008) k nejvytíženějším linkám pařížského metra. Nejvytíženější je pak úsek od stanice Saint-Lazare na sever.

Mezitím bylo vypracováno alternativní řešení k ulehčení linky 13. V roce 2009 byl přijat nový plán na prodloužení linky 14 a časovým horizontem 2017. Podle něj by byla linka 14 dovedena jako expresní jednou větví do stanice Porte de Clichy a druhou do stanice Mairie de Saint-Ouen. Tím by bylo ulehčeno lince 13, aniž by se musela přestavovat, a předměstí Clichy a Saint-Ouen by získaly přímé expresní spojení s centrem Paříže.

S ohledem na výstavbu zcela nových linek v rámci projektu Grand Paris Express byly plány prodloužení linky 14 přepracovány a v roce 2014 začaly práce na první etapě severního prodloužení do stanice Mairie de Saint-Ouen.[1] Součástí projektu byla výstavba mezistanic Pont Cardinet, Porte de Clichy, Saint-Ouen a také nového depa. K zahájení provozu na tomto úseku došlo 14. prosince 2020. V rámci druhé etapy bude linka 14 prodloužena ještě o jednu stanici do nově vznikajícího přestupního uzlu Grand Paris Express s názvem Saint-Denis – Pleyel, který vznikne poblíž Národního stadionu.

Rozšíření na jih[editovat | editovat zdroj]

Původně bylo plánováno též rozšíření směrem na jih. Také zde měla linka 14 převzít jednu z větví linky 7 od stanice Maison Blanche. Tím by byly obě pařížské rozvětvené tratě (13 a 7) přebudovány na jednoduché s jednou tratí. Linka 14 pak měla být dovedena až k letišti Orly, kde by byla napojena na trať Orlyval. Tím by se získalo přímé spojení centra města s letištěm s jízdní dobou zhruba 20 minut.

Také v tomto případě došlo v souvislosti s projektem Grand Paris Express ke změnám. V roce 2016 byly zahájeny práce na stavbě zcela nové trati, která povede od současné jižní konečně Olympiades až na letiště Orly.[2] Na tomto novém úseku vznikne celkem šest mezistanic, z nichž nejdůležitější bude Villejuif – Gustave Roussy s možností přestupu na Grand Paris Express. Jižně od letiště vznikne v obci Morangis nové depo. Otevření tohoto úseku zrychlí a zjednoduší cestování mezi centrem Paříže a letištěm Orly, kam lze v současnosti cestovat bez přestupu pouze autobusem, případně s přestupem z RER B na Orlyval ve stanici Antony.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ligne 14 du métro de Paris na francouzské Wikipedii.

  1. Le tracé | Ligne 14 : Prolongement à Mairie de Saint-Ouen. www.prolongerligne14-mairie-saint-ouen.fr [online]. [cit. 2020-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-21. 
  2. Prolongement d'Olympiades à Aéroport d'Orly de la ligne 14 du métro. Prolongement d'Olympiades à Aéroport d'Orly de la ligne 14 du métro [online]. [cit. 2020-10-15]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]