Stanoviště taxislužby

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Taxistanoviště s taxitelefonem v Hamburgu
Stanoviště taxislužby u letiště Berlin-Tegel
Taxistanoviště v Singapuru

Stanoviště taxislužby (taxistanoviště, slangově štafl) je místo určené k stání či zastavování vozidel za účelem nabízení taxislužby. Nazývá se tak především místo, které je k tomuto účelu označené, případně i jinak vybavené, ale obvyklá místa stání vozidel taxi mohou být i neoznačená a nabízet služby je zpravidla možné kdekoliv, kde není zakázáno zastavení.

Provedení a vybavení[editovat | editovat zdroj]

Stanoviště taxislužby může být zřízeno při okraji vozovky nebo v samostatném pruhu či zálivu nebo na jiném prostranství (parkoviště, víceúčelová plocha atd.). Stavebně-provozní uspořádání může být podobné autobusovým zastávkám. Pokud mohou stanoviště užívat různí dopravci s různými cenami a typy vozidel, mělo by stanoviště umožňovat odjezd vozidel v libovolném pořadí.

Před rozšířením radiostanic a mobilních telefonů byla významná taxistanoviště vybavována komunikačním zařízením, například telefonem pro domluvu řidičů s dispečinkem nebo pro přivolání vozidla cestujícím. Stanoviště může mít i další vybavení, například informace o přepravních podmínkách a jízdném, odpadkové koše, lavičky, přístřešek, vozíky pro přepravu zavazadel atd.

Taxistanoviště v Česku[editovat | editovat zdroj]

Vývoj legislativy[editovat | editovat zdroj]

Stanoviště v Praze na Smetanově nábřeží u Karlových lázní

Pokud je stanoviště umístěno na veřejné pozemní komunikaci (místní komunikace, silnice, veřejně přístupná účelová komunikace), je principiálně přístupné za podmínek stanovených obecně závaznými předpisy všem oprávněným provozovatelům taxislužby bez ohledu na to, kdo zřídil označení stanoviště nebo zda je stanoviště označené. Pokud je umístěno na neveřejné účelové komunikaci, podmínky užívání stanoví vlastník komunikace. I na veřejné komunikaci však lze užívání stanoviště regulovat nebo vyhradit, a to buď tím, že je označeno jako vyhrazené parkoviště, nebo prostřednictvím provozního řádu stanoviště, který na základě zmocnění zákonem o silniční dopravě smí vydat obec, případně oběma způsoby současně. Tyto regulace však mohou kolidovat s principem obecného užívání pozemních komunikací, který je zakotven v zákoně o pozemních komunikacích.

Termín stanoviště taxislužby se objevil v zákoně č. 111/1994 Sb. poprvé v rámci novelizace zákonem č. 150/2000 Sb. s účinností od 1. července 2000, kdy byla mimo jiné rozšířena definice taxislužby (§ 2 odst. 8 novelizovaného znění) z důvodu nutnosti odlišit taxislužbu od jiných forem smluvní dopravy. Současně v § 21 odst. 8 přibylo ustanovení, že obec je oprávněna vymezit část veřejné pozemní komunikace jako stanoviště vozidel taxislužby a vyznačit tento prostor dopravní značkou podle zvláštního právního předpisu (s odkazem na tehdejší vyhlášku č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích). Tentýž odstavec přiznal obcím oprávnění stanovit v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou obce pro tato stanoviště provozní řád upravující v souladu s místními podmínkami pravidla provozu na stanovišti, přičemž provozní řád měl být zveřejněn v místě stanoviště. Za nedodržení provozního řádu řidičem taxislužby může být sankcionován dopravce pokutou až do výše 750 000 Kč, přičemž pokutu ukládá (v přenesené působnosti) dopravní úřad nebo ministerstvo dopravy (§ 33 odst. 3 písm. d) zákona č. 111/1994 Sb.).

Novelizační zákon č. 229/2005 Sb., jehož navrhovatelem bylo hlavní město Praha zastoupené Rudolfem Blažkem,[1] k tomu s účinností od 1. července 2005 v novém § 21a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb. přidal navíc ještě oprávnění obce stanovit vyhláškou podmínky pro uzavření smlouvy o užívání stanoviště a podmínky užívání stanoviště, ty však přímo na stanovišti zveřejněny být nemusí. Cenové podmínky byly v nové formulaci zákona výslovně zmíněny jako součást provozního řádu stanoviště. Zároveň bylo ze zákona vypuštěno zmocnění obcí zřizovat v samostatné působnosti stanoviště taxislužby.

Například Praha však zákonného zmocnění vydat vyhláškou provozní řád taxistanovišť zpočátku nevyužila, a ačkoliv zákon předpokládal veřejný charakter obecních stanovišť taxislužby a úpravu provozu obecně závaznou vyhláškou, Praha v roce 2002 začala pronajímat některá lukrativnější stanoviště k provozování konkrétním vylosovaným soukromoprávním subjektům[2] a dokument s názvem „provozní řád stanovišť taxislužby“ byl podle zveřejněného vzoru smlouvy jednou z příloh neveřejných smluv, které město s těmito provozovateli uzavíralo. Znění tohoto provozního řádu schválila Rada hl. m. Prahy usnesením č. 1242 ze dne 2. srpna 2002,[3] ačkoliv vydávání obecně závazných vyhlášek obce je vyhrazeno zastupitelstvu. První obecně závaznou vyhlášku upravující provoz na stanovištích přijalo město až 14. 9. 2006 jako vyhlášku č. 18/2006, účinnou od 1. ledna 2007 s přechodným ustanovením do 31. prosince 2008, pod názvem „Provozní řád stanovišť taxislužby zřízených na místních komunikacích ve vlastnictví hl. m. Prahy“ (viz též článek Taxislužba v Praze). Stanoviště s provozovatelem byla později v Praze označena nápisem FAIR PLACE, které má znamenat, že zde město prostřednictvím soukromého provozovatele stanoviště garantuje určité cenové a kvalitativní standardy, které jdou nad rámec celostátně platných podmínek provozování taxislužby. V únoru 2007 bylo v Praze 119 stanovišť zřízených městem, z nichž 79 (t. j. 217 stání) bylo v přímé správě Technické správy komunikací hl. m. Prahy (tzv. bez správce) a 40 stanovišť (133 stání) s vylosovaným soukromým správcem.[2]

Vzhledem k tomu, že obec nemá legislativní nástroje, jak v samostatné působnosti regulovat cenovou a kvalitativní úroveň taxislužby, stala se tato možnost regulace jedním z nástrojů, jak může obec dopravce, kteří nevyhovují jejím podmínkám, znevýhodnit, t. j. znemožnit jim užívání vyznačených stanovišť. Praha navíc využila zmocnění upravovat provoz na taxistanovištích i k tomu, že dopravními značkami umožňuje užívaní vyhrazených jízdních pruhů jen těm vozidlům taxislužby, která splňují podmínky vyhlášky pro užívání městských taxistanovišť.

Označování[editovat | editovat zdroj]

Stanoviště u nádraží Praha-Braník

V roce 2000, kdy do zákona o silniční dopravě byl poprvé zaveden pojem stanoviště taxislužby a tento zákon odkazoval na označení stanovišť taxislužby podle pravidel silničního provozu, pravidla silničního provozu žádnou značku určenou speciálně k jejich označení neobsahovala. Některá města proto začala taxistanoviště značit jako vyhrazená parkoviště. Nová vyhláška č. 30/2001 Sb. s účinností od 31. ledna 2001 v popisu významu dopravní značky IJ 4c „Zastávka autobusu“ uvedla, že „je-li užit místo symbolu autobusu nápis TAXI, označuje značka začátek zastávky vozidel taxislužby“, avšak není známo, že by někde taková značka byla skutečně použita. Praha později začala taxistanoviště kromě dosavadního svislého a vodorovného dopravního značení vyhrazeného parkoviště vybavovat též sloupky, které se podobají zastávkovým sloupkům a na nichž jsou vyvěšené různé informace týkající se taxislužby, avšak značka na sloupku graficky neodpovídá značce IJ 4c podle vyhlášky 30/2001 Sb. ani žádné jiné dopravní značce; měla tedy pouze funkci reklamního poutače bez právního významu. Novelizačním zákonem č. 229/2005 Sb., který navrhlo hlavní město Praha, však byla zmínka o způsobu vyznačení stanoviště včetně odkazu na pravidla silničního provozu ze zákona o silniční dopravě vypuštěna, takže v současné době způsob označení stanoviště taxislužby není zákonem o silniční dopravě stanoven.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PSP ČR, Sněmovní tisk 559 ze 4. volebního období, novela zákona o silniční dopravě, předkladatel hlavní město Praha
  2. a b Taxistanoviště budou mít správce, Jiří Wolf, 21. 2. 2007, StaloSe.cz
  3. Důvodová zpráva k návrhu vyhlášky, kterou se vydává provozní řád stanovišť taxislužby, tisk 1122, 2006, on line

Související články[editovat | editovat zdroj]