Gare du Nord

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gare de Paris-Nord
Nádražní budova
Nádražní budova
Město Paříž
Souřadnice
Provozovatel dráhy SNCF
Nadmořská výška 43 m n. m.
V provozu od 1846
Nástupišť (hran) 44
Počet cestujících 550 000/den
Návazná doprava Paris m 4 jms.svg Paris m 5 jms.svg Paris rer B jms.svg Paris rer D jms.svg Paris rer E jms.svg Logo train transilien.svg

Gare du Nord (česky doslovně Severní nádraží) je nejrušnější železniční stanice v Paříži, denně je zde odbaveno půl miliónu cestujících. Se svými 190 milióny cestujících ročně (2008)[1] je zároveň největší nádraží v Evropě a třetí na světě. Hlavová stanice se nachází v 10. obvodu na Place Napoléon III. Architektem nádražní budovy, která je zapsaná na seznam historických památek, je Jacques Ignaz Hittorff.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Předchůdcem dnešního Gare du Nord bylo Belgické nádraží otevřené 20. června 1846 pro společnost Chemin de Fer du Nord, kterou řídil Léonce Reynaud, profesor architektury na École Polytechnique v Paříži. Byl rovněž zahájen provoz na lince Paříž-Amiens-Lille. Nádraží ovšem brzy nedostačovalo vzrůstající železniční dopravě. Proto bylo v roce 1857 rozhodnuto postavit nádraží, které mělo být třikrát tak velké. Současně s tím měla proběhnout modernizace veškerého okolí nádraží. Budova byla částečně zbořena v roce 1860 a průčelí původního nádraží bylo přeneseno a umístěno v Lille. Prezident společnosti Chemin de Fer du Nord, James Mayer de Rothschild pověřil stavbou francouzského architekta Jacquesa Ignace Hittorffa (1792-1867), jehož spolupracovníkem byl německý architekt Heinrich Koehler (1830-1903). Stavební práce začaly v květnu 1861 a trvaly do prosince 1865, ovšem nové nádraží uvedeno do provozu už v roce 1864. I rozšířené nádraží však kapacitně přestalo dostačovat, proto roku 1884 přibylo pět dalších nástupišť. Interiér budovy byl kompletně přestavěn v roce 1889 a na východní straně vznikla část pro předměstské železniční linky.

21. dubna 1908 byla otevřena podzemní stanice metra Gare du Nord jako součást prvního úseku linky 4 mezi stanicemi Porte de Clignancourt a Châtelet. Později byla tato stanice přestavěna tak, aby se zde mohla napojit i linka 5. K tomu došlo až 6. října 1942, kdy bylo otevřeno zdejší nástupiště a hned 12. října odtud linka 5 dále pokračovala do stanice Église de Pantin.

Od 70. let probíhala výstavba sítě RER, na kterou bylo napojeno i Gare du Nord. Byla vybudována podzemní nástupiště, která byla uvedena postupně do provozu 14. prosince 1980 a 18. července 1982.

Další rozsáhlá přestavba proběhla souběžně s výstavbou vysokorychlostní trati LGV Nord. Po zprovoznění zejména Eurotunelu došlo k nárůstu počtu cestujících. Mimo jiné bylo pod nádražím vybudováno podzemní parkoviště pro 1300 aut.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Nádražní budova byla postavena podle návrhu architekta Jacquese Ignace Hittorffa. Průčelí bylo navrženo ve formě vítězného oblouku a délka kamenné fasády je 180 m. Je zdobené 23 alegorickými sochami, které představují města, do kterých společnost vypravovaly vlaky. Nejhonosnější sochy, které se nacházejí na vrcholu stavby, představují významné dopravní uzly (Paříž, Londýn, Berlín, Varšava, Amsterdam, Vídeň, Brusel), zatímco francouzská města představují menší sochy na průčelí. Budova má půdorys ve tvaru písmene U. Hlavní podpůrná traverza z litiny a podpůrné pilíře uvnitř budovy byly vyrobeny ve Skotsku, kde se nacházela jediná slévárna schopná vyrobit takto velké odlitky. Střecha se skládá z kovové konstrukce.


Panoramatický pohled na interiér nádražní haly
Panoramatický pohled na interiér nádražní haly

Od zavedení vlaků Eurostar v roce 1994 platí nové rozdělení nástupišť:

  • Nástupiště 1 a 2: služební nástupiště, pro veřejnost uzavřená
  • Nástupiště 3 až 6: konečná zastávka Eurostaru z Londýna
  • Nástupiště 7 a 8: vlaky Thalys do Belgie, Nizozemska a Německa
  • Nástupiště 9 až 29: TGV Nord, vlaky hlavních linek a Picard TER
  • Nástupiště 30 až 40: předměstské spoje Transilien
  • Nástupiště 41 až 44: suterénní nástupiště pro spoje RER

Spojení[editovat | editovat zdroj]

Interiér nové přístavby

Jak název napovídá, z této stanice tradičně vyjíždějí vlaky do severní části Francie a do Belgie a Nizozemí (od roku 1996 soupravy Thalys), do severního Německa a Skandinávie. Od roku 1994 je na nádraží terminál Eurostar a je prostřednictvím Eurotunelu spojeno s Ashfordem (Kent) a londýnským nádražím St Pancras ve Velké Británii.

Nádraží je výchozím bodem také v regionální dopravě. Vyjíždějí odtud linky Transilien H a K ve směru Beauvais, Compiègne, Crépy-en-Valois a Pontoise.

V podzemí stanici zastavují linky RER B a RER D. Odtud je rovněž možné podzemním spojovacím tunelem přestoupit i na linku RER E na nádraží Magenta.

Podzemní stanice metra Gare du Nord slouží linkám 4 a 5 pařížského metra.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gare du Nord na slovenské Wikipedii.

  1. (francouzsky) Informace o železniční dopravě v Paříži, s. 9 (formát pdf)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Gare de Paris-Nord ve Wikimedia Commons


← směr B1 B3 B5 RER B směr B2 B4 →
La Plaine – Stade de France Gare du Nord Châtelet – Les Halles


← směr D1 D3 D5 D7 RER D směr D2 D4 D6 →
Stade de FranceSaint-Denis Gare du Nord Châtelet – Les Halles