Dagmar Havlová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o manželce Václava Havla. O manželce Ivana Havla pojednává článek Dagmar Havlová (podnikatelka).
MgA. Dagmar Havlová, DiS.
Dagmar Havlová
Ve funkci:
4. ledna 1997 – 2. února 2003
Předchůdce Olga Havlová
Nástupce Livia Klausová

Narození 22. března 1953 (61 let)

Brno

Národnost česká
Občanství Česko
Choť Radvít Novák (1975–1980)
Václav Havel (1997–2011)
Děti Nina Veškrnová
Vzdělání

Janáčkova akademie múzických umění

Dagmar Havlová, rozená Veškrnová (* 22. března 1953 Brno) je česká herečka. V roce 1997 se stala manželkou tehdejšího českého prezidenta Václava Havla a první dámou České republiky.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v rodině hudebního skladatele Karla Veškrny a jeho ženy Markéty (15. dubna 192230. prosince 2013) v Brně-Židenicích. Jejím strýcem byl kněz podzemní církve Vladimír Julián Veškrna (23. února 1925 Brno - Husovice17. června 2012 České Budějovice - Suché Vrbné).[1] Roku 1971 ukončila maturitou studia na státní konzervatoři v Brně (zde získala titul DiS.) a v roce 1975 absolvovala Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, kde získala titul MgA.[2] V Brně účinkovala v Divadle na provázku. Po příchodu do Prahy byla stálou členkou Divadla Jiřího Wolkera a účinkovala také v Semaforu. Od roku 1979 vystupovala v Divadle na Vinohradech. Po sňatku s Václavem Havlem své působení v divadle přerušila. V roce 2005 se po 11leté pauze opět navrátila na divadelní scénu, kdy s velkým úspěchem vystupovala ve hře Israele Horovitze „Chvíle pravdy“. Nyní je stálou členkou Divadla na Vinohradech.[3]

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

Mezi její nejvýraznější jevištní výkony patří Jana v Anouilhově Skřivánkovi, Kateřina v Shakespearově Zkrocení zlé ženy, Lady Macbeth, titulní postavy v Ionescově Macbethovi, Gazdině robě, ve Strindbergově Královně Kristině, v Horovitzově Chvíli pravdy.[4][5]

Film[editovat | editovat zdroj]

Ve filmu debutovala v roce 1974 celovečerní veselohrou Juraje Herze Holky z porcelánu. Pro její filmovou kariéru jsou charakteristické komediální role, celkem natočila více než 60 filmů a 250 televizních inscenací. Poslední celovečerní film, ve kterém hraje, je komedie Václava Havla Odcházení (2011). V roce 2013 také televize uvedla pokračování legendárního seriálu Sanitka, ve kterém ztvárnila jednu z hlavních postav.

První dáma[editovat | editovat zdroj]

Za Václava Havla se provdala 4. ledna 1997[4] na žižkovské radnici,[6] necelý rok po smrti jeho předchozí choti Olgy. Jako první dáma mimo jiné doprovázela manžela při jeho pracovních povinnostech a začala se věnovat charitě. Spolu se svým manželem založili Nadaci Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.

Terasy Barrandov[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 se stala jedinou majitelkou památkově chráněné vyhlídkové restaurace Terasy na pražském Barrandově.[7] Nemovitost vložila do společnosti Barrandovské terasy, a.s.[8] Roku 2003 prodala část akcií nejmenovanému kupci.[9]

Dcera[editovat | editovat zdroj]

Z prvního manželství má Dagmar Havlová dceru Ninu (* 1976).

Nadační aktivity[editovat | editovat zdroj]

V roce 1997 založila nadaci VIZE 97, ze které vznikla po sloučení s nadací Nadací Václava a Olgy Havlových o rok později Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. V nově vzniklé nadaci je předsedkyní Správní rady.[10] Nadace působí ve čtyřech oblastech, v oblasti sociální, zdravotnické, vzdělávací a kulturní.

V roce 1997 uspořádala sedm nadačních představení Královny Kristiny. Výtěžek v hodnotě téměř 5 milionů Kč věnovala na výstavbu domova pro staré lidi v povodněmi postižených oblastech Moravy.

V rámci nadace se podílela mimo jiné na organizaci prevence rakoviny tlustého střeva, jehož výsledkem je bezplatné preventivní vyšetření pro všechny občany České republiky nad 50 let věku. V den narozenin manžela, Václava Havla, zavedla tradiční předávání Ceny Nadace VIZE 97 významným domácím i zahraničním osobnostem.

V rámci projektu Fond porozumění dlouhodobě podporuje Domov sv. Rodiny pro mentálně postižené a Domov sv. Karla Boromejského pro seniory.

Dne 5. prosince 2005 založila dnes již tradiční Mikulášský charitativní bazar a přizvala ke spolupráci deset významných neziskových organizací z celé České republiky.

Založila botanickou zahradu na zámku v Lánech. Vzácné dřeviny věnovaly do arboreta významné osobnosti z České republiky i ze zahraničí. Dnes je možno expozici navštívit v areálu firmy Botanicus v Ostré u Lysé nad Labem. Aktivně se účastní boje proti rasové nesnášenlivosti a diskriminaci.[11] Dagmar Havlová uděluje pravidelně záštity kulturním a zdravotním projektům.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Herecká filmografie[editovat | editovat zdroj]

Dokumentární[editovat | editovat zdroj]

TV pořady[editovat | editovat zdroj]

Dabing[editovat | editovat zdroj]

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

Vybrané divadelní role[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Získala celou řadu ocenění za herecké výkony a charitativní činnost.

  • 1975 – Zlaté slunce, cena za nejlepší ženský herecký výkon – Holky z porcelánu
  • 1976 – Zlaté slunce, cena za nejlepší ženský herecký výkon – Holka na zabití
  • 1982 – Ocenění pro nejlepší herečku, MFF v Bratislavě
  • 1997 – Velká stuha Řádu renesance (Grand Cordon of Al Nahda Decoration), udělená během státní návštěvy Jordánska v září 1997, jako druhé nejvyšší státní vyznamenání
  • 2001 – Cena Niky
  • 2001 – Cena Masarykovy akademie umění za herectví
  • 2003 – Osobnost města Brno – Židenice
  • 2004 – American friends of the Czech Republic
  • 2004 – Hrnec smíchu za celoživotní přínos filmu, Polsko
  • 2005 – Hercova mise za celoživotní herecké mistrovství, MFF Trenčianské Teplice
  • 2007 – Cena za přínos české komedii, Novoměstský Hrnec smíchu
  • 2014 – Cena TýTý, herečka roku

Členství[editovat | editovat zdroj]

  • členka mezinárodní charitativní organizace Femmes d'Europe, sídlící v Bruselu
  • členka mezinárodní Nadace na ochranu zvířat RCPCA
  • čestná předsedkyně Společnosti pro záchranu Národní knihovny v Praze
  • čestná předsedkyně - patronka Českého výboru UNICEF
  • členka správní rady Konta náročných operací
  • čestná předsedkyně Společnosti Vítězslavy Kaprálové
  • členka a spolupracovnice rady Počítače proti bariérám při Chartě 77 pro mentálně postižené
  • čestná členka Evropské unie umění, diplom a cena MAU Masarykovy akademie umění za herecké umění
  • čestná členka organizace Helppes, soustřeďující se na výcvik asistenčních psů pro postižené spoluobčany
  • čestná členka České gastroenterologické společnosti Jana Evangelisty Purkyně
  • členka Etické komise České lékařské komory[12]
  • členka Společnosti přátel PEN klubu od roku 2001
  • členka Board of Advisorsinstituce Educational Initiative for Central and Eastern Europe
  • členka výboru International Committee of Woman Leaders for Mental Health při presidentské knihovně J. Cartera
  • zakladatelka a členka správní rady Knihovny Václava Havla, o.p.s.[13]
  • členka správní rady AMU[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/177169/kruty-osud-dagmar-havlove-umrel-ji-milovany-stryc.html
  2. Dagmar Havlová - Veškrnová: Biografie
  3. Soubor Divadla na Vinohradech: Dagmar Havlová-Veškrnová
  4. a b Knihovna Václava Havla: Dagmar Havlová
  5. Dagmar Havlová: K návratu je třeba kuráž
  6. Václav Havel - politická tragédie v šesti dějstvích
  7. Bibiana Beňová, První dáma zatím terasy na Barrandově neopraví, Mladá fronta DNES 19.09.2001
  8. Obchodní rejstřík na justice.cz, IČO 26424223
  9. David Macháček, Sabina Slonková, Barrandovské terasy nepatří jen Havlové, Mladá fronta DNES, 27. 6. 2003
  10. Vize 97: Správní rada
  11. Hrad.cz: Dagmar Havlová
  12. [load=1&filterCategory.id=1 Etická komise České lékařské]
  13. Správní rada Knihovny Václava Havla
  14. Složení správní rady Akademie múzických umění v Praze

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 93, 117.
  • Encyklopédia filmu, Obzor 1993
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 653–656.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 185.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 434.  
  • ZÍDEK, Petr. Po boku : třiatřicet manželek našich premiérů (1918–2012). Praha : Universum, 2012. 416 s. ISBN 978-80-242-3694-0.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

České první dámy
Předchůdce:
Olga Havlová
19972003
Dagmar Havlová
Nástupce:
Livia Klausová