Olga Havlová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O političce Věcí veřejných pojednává článek Olga Havlová (politička).
Olga Havlová
Olga Havlová
Olga Havlová
Ve funkci:
29. prosince 1989 – 20. července 1992
Předchůdce Viera Husáková (do roku 1977)

Ve funkci:
2. února 1993 – 27. ledna 1996
Nástupce Dagmar Havlová

Narození 11. července 1933
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 27. ledna 1996 (ve věku 62 let)
Praha ČeskoČesko Česko
Národnost česká
Choť Václav Havel

Olga Havlová, rozená Šplíchalová (11. července 1933 Praha27. ledna 1996 Praha), byla první manželka českého prezidenta Václava Havla a první dáma České republiky.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Praze na Žižkově v početné rodině. Vyučila se v Baťově továrně, kde posléze také pracovala. V letech 19611969 byla uvaděčkou v Divadle Na Zábradlí, kde v té době působil také Václav Havel. S ním se však znala již od roku 1953, známost navázali o tři roky později.[1] Provdala se za něj v roce 1964.

Hrob Olgy Havlové na Vinohradském hřbitově

Aktivně také působila v českém disentu. V roce 1979 spoluzaložila Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Od téhož roku vedla samizdatovou edici Expedice. Na začátku 80. let 20. století se rozvinul milostný vztah mezi Janem Kašparem a Olgou Havlovou, v té době provdanou za Václava Havla, který trval do druhé poloviny 80. let, kdy byl Olgou Havlovou ukončen. V této době měl paralelní vztah s jinou ženou i Václav Havel.[2][3]

Počátkem roku 1990 založila Výbor dobré vůle (jako pokračování tradice VONSu), 23. září 1992 byla zaregistrována Nadace Olgy Havlové a od té chvíle používá nadace složený název Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Od roku 1991 byla jednatelkou společnosti Lucerna - Barrandov, kterou vlastnila napůl se svou švagrovou Dagmar Havlovou.[4]

Zemřela po dlouhé a těžké chorobě v roce 1996.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1991 jí byl za charitativní práci udělen v Norsku organizací Stiftelsen Arets Budeie (jako první ženě bez norského občanství) titul Žena roku. V Nizozemsku převzala v roce 1995 dětskou cenu „baronka ze Země všech časů“. V tomtéž roce byla oceněna medailí Přemysla Pittra a stala se „Ženou roku 1995“ České republiky. V roce 1997 jí byl in memoriam propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.

V roce 1993 o ní byl natočen dokument v rámci cyklu GEN – Galerie elity národa,[5] v roce 2006 – k desátému výročí úmrtí – dokument Paní Olga z cyklu Příběhy slavných.

Od roku 1995 uděluje Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové Cenu Olgy Havlové[6] lidem se zdravotním postižením, kteří i přes něj pomáhají dalším lidem.

Počátkem 90. let pomohla prosadit výstavbu nového komplexu budov Obchodní akademie v Janských Lázních, kterou 16. září 1994 přestřižením pásky slavnostně spoluotevřela. Od roku 1996 nese gymnázium v Ostravě-Porubě se souhlasem tehdejšího prezidenta republiky čestný název Gymnázium Olgy Havlové. V Praze nese její jméno ulice.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Paní Olga – televizní dokument z cyklu Příběhy slavných
  2. ŠŮRA, Adam. Žena, která zůstala svá [online]. Časopis Respekt, 2013-07-06, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online.  
  3. KOSATÍK, Pavel. Člověk má dělat to, nač má sílu (život Olgy Havlové). 1. vydání. vyd. [s.l.] : Mladá fronta, 1997. ISBN 978-80-204-1955-2. S. 232–239.  
  4. Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 44265808, Lucerna – Barrandov, spol. s r. o. (společnost nejprve krátce působila pod firmou 2 000, spol. s r.o.)
  5. http://www.febio.cz/tvorba.php?sid=326
  6. Cena Olgy Havlové

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZÍDEK, Petr. Po boku : třiatřicet manželek našich premiérů (1918–2012). Praha : Universum, 2012. 416 s. ISBN 978-80-242-3694-0.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]