Přeskočit na obsah

Václav Norbert Oktavián Kinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Norbert Oktavián
hrabě Kinský z Vchynic a Tetova
Václav Norbert Oktavián Kinský
Václav Norbert Oktavián Kinský
Nejvyšší kancléř Českého království
Ve funkci:
6. červen 1705 – 1711
PanovníkJosef I.
PředchůdceJan František Bruntálský z Vrbna
NástupceJan Václav Vratislav z Mitrovic
Český kancléř
Ve funkci:
9. prosinec 1703 – 6. červen 1705
PanovníkLeopold I.
NástupceJan Václav Vratislav z Mitrovic
Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci:
30. duben 1696 – 1704
PanovníkLeopold I.
PředchůdceJan Bedřich z Trauttmansdorffu
NástupceMaxmilián Norbert Krakowský z Kolowrat
Prezident rady nad apelacemi
Ve funkci:
17. březen 1688 – 1690
PanovníkLeopold I.
NástupceVáclav Vojtěch ze Šternberka
Tajný rada
Ve funkci:
1689 – 3. ledna 1719
Narození1. dubna 1642 nebo 1. července 1642
Úmrtí3. ledna 1719 (ve věku 76 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť
  • I. (1668) Anna Františka z Martinic (1652–1694)
  • II. (1697) Anna Terezie z Nesselrode († 1716)
RodičeJan Oktavián Kinský z Vchynic a Tetova (1604–1679) a
Markéta Magdalena z Porcia a Brugnera (1608–1654)
DětiFrantišek Ferdinand (1678–1741)
Štěpán Vilém (1679–1749)
Filip Josef (1700–1749)
Josef Jan Maxmilián (1705–1780)
František Karel (1709–1734)
Příbuzníbratr: František Oldřich Kinský z Vchynic a Tetova (1634–1699)
sestra: Sylvie Kateřina, provdaná Šliková († 1713)
švagr: František Josef Šlik (1656–1740)
vnuk: Leopold Ferdinand Kinský z Vchynic a Tetova (1713–1760)
vnuk: František Josef Kinský z Vchynic a Tetova (172–1752)
vnuk: František Oldřich Kinský z Vchynic a Tetova (1726–1792)
vnuk: Jan Josef Maxmilián Kinský z Vchynic a Tetova (1734–1790)
děd: Václav Vchynský (Kinský) z Vchynic a Tetova (1572–1626)
babička: Eliška Krajířová z Krajku († 1626)
Zaměstnánípolitik
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1712 rakouský Řád zlatého rouna (č. 610)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Norbert Oktavián hrabě Kinský z Vchynic a Tetova (německy Wenzel Norbert Octavian Graf Kinsky von Wchinitz und Tettau; 1. dubna 1642 Praha – 3. ledna 1719 Praha) byl český šlechtic a politik z rodu Kinských. Dlouhodobě zastával vysoké funkce ve správě Českého království, nakonec byl nejvyšším kancléřem (1705–1711) a v roce 1712 získal Řád zlatého rouna. Dědictvím a nákupy shromáždil rozsáhlý majetek v různých částech Čech. Statky byly po jeho smrti rozděleny mezi pět synů.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako mladší syn Jana Oktaviána Kinského (1604–1679) a jeho manželky Markéty Magdaleny z Porcie (1608–1654). Po vystudování práv na pražské univerzitě vstoupil do státní služby, svou kariéru zahájil jako rada apelačního soudu (1676). V letech 1688–1690 byl prezidentem apelačního soudu. Od roku 1689 byl tajným radou a jako vysoký státní úředník zároveň členem sboru královských místodržících. V letech 1690–1696 byl nejvyšším zemským sudím a pak v letech 1696–1704 nejvyšším zemským komořím, v roce 1703 byl též císařským zplnomocněncem u českého zemského sněmu. V roce 1705 byl povolán do Vídně a stal se dvorský kancléřem a tuto funkci vykonával do roku 1711. Přibližně od roku 1707 pobýval znovu častěji v Čechách, z funkce byl odvolán po nástupu Karla VI. a tehdy definitivně opustil Vídeň. V roce 1712 se stal rytířem Řádu zlatého Rouna.[1]

Majetek

[editovat | editovat zdroj]

Po otci zdědil panství Česká Kamenice (1679), které se na přelomu 17. a 18. století díky rozvoji sklářství stalo prosperujícím hospodářským celkem.[2], po starším bratru Františku Oldřichovi později převzal Chlumec nad Cidlinou spolu s pražským palácem v Nerudově ulici. Sám mezitím koupil dva domy na Hradčanech v ulici Pohořelec, které sjednotil do podoby barokního paláce. Ve Vídni koupil v roce 1705 palác od rakouského kancléře Filipa Ludvíka Sinzedorfa.[3] Pro zajištění početného potomstva přistoupil počátkem 18. století k velkým obchodním transakcím, jimiž významně rozšířil rodový majetek. Jako věřitel Jana Felixe Brandsteina převzal v roce 1704 Koloděje nad Lužnicí, o rok později koupil v severních Čechách panství Sloup za 280 000 zlatých. Od Trauttmansdorffů získal v roce 1709 panství Choceň. V roce 1712 koupil od Talmberků panství Rataje nad Sázavou. Poslední velkou transakci provedl krátce před svou smrtí, v roce 1718 koupil od Bruntálských z Vrbna hrad Rychmburk s městem Rosice a 22 vesnicemi. Další akvizice (Prčice, 1713; Chocenice, 1715) měly jen krátkodobý charakter a dědicové Václava Norberta je prodali brzy po jeho smrti. Jako aktivní stavebník se Václav Norbert Oktavián angažoval především v Chlumci nad Cidlinou, kde nechal postavit loretánskou kapli, budovu Majorátu a mariánský sloup.[4] Po roce 1710 podnikl stavební úpravy na zámku v Chocni.[5]

Díky soustavnému růstu majetku a problematickým vztahům se syny změnil Václav Norbert Oktavián několikrát svou závěť, její poslední verze pocházela z roku 1717. Podle pozůstalostního inventáře zanechal svým potomkům majetek v hodnotě téměř 2 700 000 zlatých a jednalo se o jeden z největších komplexů v Čechách. Nejstarší dva synové Bernard František Antonín a Jan Václav Oktavián byli z dědictví prakticky vyloučeni a odškodněni jen drobnými statky a finanční hotovostí. Třetí syn František Ferdinand převzal fideikomis Chlumec nad Cidlinou spolu s pražským palácem v Nerudově ulici (součástí fideikomisu byla také knihovna a stříbrný servis), dále pak zdědil panství Kratonohy. Další syn Štěpán Vilém, pozdější první kníže Kinský, zdědil panství Rataje nad Sázavou, Rosice, Rychmburk a Choceň. Panství Česká Kamenice a Sloup zdědili společně synové z druhého manželství Filip Josef a Josef Jan Maxmilián. Nejmladší syn František Karel převzal jako dědický podíl Prčici a Koloděje nad Lužnicí.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Byl dvakrát ženat, poprvé se oženil v roce 1668 s hraběnkou Annou Marií Barborou Bořitovou z Martinic (1652 – 6. (nebo snad 15.) prosinec 1694 Jawor), dcerou Maxmiliána Valentina Bořity z Martinic (1612 – 20. 12. 1677 Praha) a jeho manželky (sňatek 30. 9. 1645) Anny Kateřiny Bukůvkové z Bukůvky († 17. 10. 1681 / 1685). Podruhé se oženil 3. června 1697 s Marií Annou Terezií z Nesselrode zu Ereshoven († 6. 10. 1716). Z obou svazků vzešlo 15 dětí, z prvního manželství devět, z druhého šest.

[Děti z 1. manželství:]

  • 1. František Antonín (1669–1669)
  • 2. Bernard František Antonín (1669[6] - únor / listopad 1737), měl vadu zraku a asi i duševní chorobu, byl prohlášen za slabomyslného[7]
  • 3. Marie Alžběta (1670 – 4. 10. 1747)[8]
  • 4. Anna Františka Johanna Josefa Michaela Judita (1672 – 24. 7. 1738)
  • 5. Jan Václav Oktavián (1673[9] – 27. 8. 1733), byl psychicky nevyrovnaný[10]
    • ∞ Anna Sibylla Marie Eleonora z Billecke-Höllinghofenu (nebo Eleonora Sibylla Markéta z Bülowa), jejich dcera:
      • 1. Marie Anna Františka Terezie (1699 – 26.3.1737 Praha)
        • ∞ František Karel I. Vratislav z Mitrovic a Schönfeldu (16. 8. 1696 Praha – 25. 2. 1759 Praha)
  • 6. Johanna Charlotta (27. 7. 1675 Praha – 23. 2. 1755 Vídeň)
  • 7. Marie Markéta Josefa (1676 – 1766)
  • 8. František Ferdinand (1. 1. 1678 – 13. 9. 1741, pohřben v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze), nejvyšší kancléř Českého království
    • 1. ∞ (únor 1706) Marie Terezie z Fünfkirchenu (10. 6. 1675 – 17. 8. 1729)
    • 2. ∞ (10. 4. 1730) Marie Leopoldina Pálffyová z Erdödu (28. 8. 1714 – 3. 3. 1759)
      • [jeho děti z 1. manželství:]
      • 1. Václav-Josef (22. 2. 1707 – 1708)
      • 2. František Václav Kajetán (7. 1. 1708 – 3. 11. 1708)
      • 3. Karel Josef (1. 5. 1711 – 7. 9. 1717)
      • 4. Leopold Ferdinand (17. 1. 1713 Chlumec nad Cidlinou – 24. 10. 1760)
      • ∞ (6. 9. 1734 Vídeň) Marie Tereza Capece dei Marchesi di Rofrano (3. 6. 1715 – 12. 11. 1778)
      • [jeho děti z 2. manželství:]
      • 5. Josef (22. 2. 1731 – 7. 2. 1804)
      • 6. Marie Anna (1736 – květen 1752)
      • 7. Marie Josefa (11. 10. 1738 – 1767)
        • ∞ (1766) Maxmilián František Xaver Daun (3. 10. 1721 – 17. 6. 1788)
      • 8. František-Josef (23. 4. 1737 / 6. 12. 1739 Praha – 9. 6. 1805 Vídeň, pohřben ve Vídeňském Novém Městě), rakouský generál
      • 9. Marie Antonie (12. 12. 1739 – 28. 3. 1816)
  • 9. Štěpán Vilém (26. 12. 1679 – 12. 3. 1749, pohřben v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze), 1. kníže Kinský
    • ∞ (25. 2. 1712) Marie Josefa Antonie z Dietrichsteinu (9. 6. 1694 – 3. 9. 1758), jejich děti:
      • 1. Evžen František (1719–1726)
      • 2. Františka Josefa (1720–1720)
      • 3. Marie Terezie Josefa Maxmiliána (13. 9. 1721 – 13. 8. 1751)
      • 4. Charlotte (1723–1728)
      • 5. František Josef (11. 10. 1726 – 23. 9. 1752), 2. kníže Kinský
        • ∞ (28. 8. 1748) Marie Leopoldina Pálffyová z Erdödu (10. 9. 1729 – po 1748)

[Děti z 2. manželství: ]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk Zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 273
  2. ↑ Kolektiv autorů: Česká Kamenice; Česká Lípa, 2002; s. 156–160 ISBN 80-238-9875-2
  3. ↑ VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 370–371. 
  4. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II.; Praha, 1997; s. 403, 406, 410 ISBN 80-85983-14-1
  5. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 155
  6. ↑ Podle VOKÁČOVÁ, s. 702 se narodil až v roce 1677
  7. ↑ VOKÁČOVÁ, s. 371, 702
  8. ↑ Státní oblastní archiv v Třeboni, Sbírka matrik Jihočeského kraje, 1587–1949 (1952), inv. č. 1103, poř. č. 2, matrika NOZ Dírná, Z 1721-1778, s. 471, dostupné z: https://digi.ceskearchivy.cz/3151/239
  9. ↑ Podle VOKÁČOVÁ, s. 702 se narodil už v roce 1671
  10. ↑ VOKÁČOVÁ, s. 371

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Norbert_Oktavián_Kinský&oldid=24120218“