Vnitrostátně stanovené příspěvky
Vnitrostátně stanovené příspěvky (zkráceně NDC z anglického Nationally Determined Contributions) nebo zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky (INDC, z anglického Intended Nationally Determined Contributions) jsou nezávazné národní plány zdůrazňující opatření v oblasti klimatu, včetně klimatických cílů pro snížení emisí skleníkových plynů, politik a opatření, které vlády hodlají zavést v reakci na změnu klimatu a jako příspěvek k dosažení globálních cílů stanovených v Pařížské dohodě.
Proces
[editovat | editovat zdroj]Vnitrostátně stanovené příspěvky kombinují systém tradiční mezinárodní dohody „shora dolů“ se systémem „zdola nahoru“, jehož prostřednictvím země předkládají své vlastní cíle a politiky v kontextu svých národních podmínek, možností a priorit, s cílem snížit globální emise skleníkových plynů natolik, aby byl nárůst antropogenní teploty omezen na úroveň výrazně nižší než 2 °C ve srovnání s předindustriální dobou, a pokračovat v úsilí o omezení nárůstu na 1,5 °C.[1][2]
NDC obsahují kroky přijaté ke snížení emisí a jejich cílem je také zabývat se kroky přijatými k adaptaci na dopady změny klimatu a tím, jakou podporu země potřebuje nebo poskytne k řešení změny klimatu. Po prvním předložení INDCs v březnu 2015 následovala fáze hodnocení, jejímž cílem bylo přezkoumat dopad předložených INDCs před konferencí OSN o změně klimatu v roce 2015.[1]
NDCs jsou stanovovány nezávisle na příslušných stranách (zemích nebo regionálních skupinách zemí). Jsou však stanoveny v rámci závazného iterativního „katalytického“ rámce, jehož cílem je v průběhu času urychlit opatření v oblasti klimatu. Jakmile státy stanoví své počáteční NDC, očekává se, že budou aktualizovány v pětiletém cyklu. Každé dva roky mají být zveřejňovány zprávy o pokroku, které sledují pokrok při plnění cílů stanovených v NDC států. Tyto zprávy budou podrobeny technickému přezkumu a budou společně sloužit jako podklad pro globální hodnocení, které bude probíhat v pětiletém cyklu a v němž bude společně posouzena celková dostatečnost NDC.
Informace shromážděné z jednotlivých zpráv a přezkumů smluvních stran spolu s komplexnějším obrazem získaným v rámci „globální inventury“ budou následně využity při formulování následných závazků států a budou určovat jejich podobu. Celkově lze říci, že tento proces nabídne řadu možností, kde se mohou odehrávat domácí a nadnárodní politické procesy, které usnadní přijímání ambicióznějších závazků a vyvinou tlak na státy, aby plnily své národně stanovené cíle.[3]
Všechny cíle jednotlivých zemí jsou uvedeny v jejich NDC, které vycházejí z níže uvedených bodů:[4]
- Klimatická neutralita do roku 2050.
- Omezení globálního oteplování výrazně pod 2 °C a pokračování v úsilí o jeho omezení na 1,5 °C.
- Snížení emisí skleníkových plynů (GHG).
- Zvýšení adaptace na škodlivé účinky změny klimatu.
- Úpravy finančních toků tak, aby je bylo možné kombinovat se snížením emisí skleníkových plynů.
Globální cíle
[editovat | editovat zdroj]Cíl udržitelného rozvoje č. 13, týkající se opatření v oblasti klimatu, má u svého druhého podcíle ukazatel související s NDC: Ukazatel 13.2.1 zní: „Počet zemí s vnitrostátně stanovenými příspěvky, dlouhodobými strategiemi, národními adaptačními plány, strategiemi uvedenými v adaptačních sděleních a národních sděleních.“[5] K 31. březnu 2020 oznámilo své první NDC sekretariátu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu 186 stran (185 zemí plus Evropská unie). Ve zprávě OSN se uvádí, že v roce 2020: „Svět je při současné úrovni národně stanovených příspěvků daleko od cesty ke splnění tohoto cíle.“[6] Předpokládá se, že pandemie covidu-19 nabízí zemím příležitost „přehodnotit priority a přebudovat své ekonomiky tak, aby byly ekologičtější a odolnější vůči změně klimatu“.[6]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Předchůdcem NDC je systém závazků a revizí, o kterém mezinárodní vyjednavači v oblasti klimatu uvažovali již na počátku 90. let.[7] Všechny státy, které byly smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), byly v listopadu 2013 na konferenci OSN o změně klimatu, která se konala ve Varšavě, požádány, aby zveřejnily své zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky.[8][9] Zamýšlené příspěvky byly stanoveny, aniž by byla dotčena jejich právní povaha.[9] Tento termín byl zamýšlen jako kompromis mezi „kvantifikovaným cílem omezení a snížení emisí“ (QELRO) a „vnitrostátně vhodnými zmírňujícími opatřeními“ (NAMA), které Kjótský protokol používal k popisu různých právních závazků rozvinutých a rozvojových zemí.
Po vstupu Pařížské dohody v platnost v roce 2016 se INDC staly prvními NDC, když stát dohodu ratifikoval, pokud se zároveň nerozhodl předložit nový NDC. NDC jsou prvními cíli v oblasti emisí skleníkových plynů v rámci UNFCCC, které platí stejně pro rozvinuté i rozvojové země.[1]
Předkládání INDC
[editovat | editovat zdroj]Dne 27. února 2015 předložilo Švýcarsko jako první stát své INDC.[10] Švýcarsko uvedlo, že od roku 1864 zaznamenalo nárůst teploty o 1,75 °C a že si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů o 50 % do roku 2030.[11]
Indie předložila své INDC v říjnu 2015 a zavázala se, že do roku 2030 sníží emisní náročnost HDP o 33-35 % oproti úrovni z roku 2005.[12] Ve svém podání Indie napsala, že k dosažení svých cílů na období 2015–2030 potřebuje „nejméně 2,5 bilionu USD“ a že její „mezinárodní potřeby financování opatření v oblasti klimatu“ budou představovat rozdíl oproti tomu, „co může být k dispozici z domácích zdrojů“.[10]
85 % zemí uvedlo, že pro ně je výzvou krátký časový rámec, který mají k dispozici na vypracování INDC. Mezi další uváděné problémy patří obtíže se zajištěním politické podpory na vysoké úrovni, nedostatek jistoty a pokynů ohledně toho, co by mělo být do INDC zahrnuto, a omezené odborné znalosti pro posouzení technických možností. Navzdory výzvám však necelá čtvrtina zemí uvedla, že při přípravě svých INDC získala mezinárodní podporu, a více než čtvrtina uvedla, že o mezinárodní podporu stále žádá.[13] Proces INDC a výzvy, které s sebou přináší, jsou pro každou zemi jedinečné a neexistuje žádný „univerzální“ přístup nebo metodika.[14]
NDC závazky v rámci Evropské unie
[editovat | editovat zdroj]Státy EU předkládají NDC společně v prostřednictvím podání Evropské rady. Aktualizované závazky byly podány 17. prosince 2020.[15]
Nabídka snížení emisí v rámci současných NDC
[editovat | editovat zdroj]Prostřednictvím indexu výkonnosti v oblasti změny klimatu, nástroje Climate Action Tracker[16] a prostřednictvím tzv. klimatických hodin lze průběžně sledovat, jak jsou jednotlivé země na cestě k plnění svých závazků z Pařížské dohody. Nástroje Climate Change Performance Index, Climate Action Tracker a Climate Clock však poskytují pouze obecný přehled, pokud jde o aktuální kolektivní a individuální snižování emisí v jednotlivých zemích. Neposkytují přehled o snížení emisí, které jednotlivé země nabízejí pro jednotlivá opatření navržená v NDC.
NDC a možnost dosažení cílů Pařížské dohody
[editovat | editovat zdroj]V roce 2021 dospěla studie využívající plně statistický pravděpodobnostní model k závěru, že míra snižování emisí musí vzrůst o 80 % nad rámec NDC, aby bylo pravděpodobně dosaženo horního cílového pásma 2 °C stanoveného Pařížskou dohodou, že pravděpodobnost, že hlavní znečišťovatelé splní své NDC bez takového zvýšení, je velmi nízká, přičemž odhaduje, že při současných trendech je pravděpodobnost udržení oteplení pod 2 °C pouze 5 %. Pokud všechny signatářské země své NDC splnily a pokračovaly v plnění i po roce 2030, pak je pravděpodobnost splnění cíle 2 °C pouze 26 %.[17][18] Odborníci doporučují zásadní strukturální změny socioekonomiky globální civilizace pro systematickou „dekarbonizaci“ a související mechanismy – například práce, odpovědnosti a rozdělování zdrojů – a také sledování cesty k oteplení maximálně o 1,5 stupně, nikoli o 2 stupně.[19]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nationally Determined Contributions na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c What is an INDC?. World Resources Institute [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Paris Agreement. unfccc.int [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné online.
- ↑ FALKNER, Robert. The Paris Agreement and the new logic of international climate politics. International Affairs. 2016-09, roč. 92, čís. 5, s. 1107–1125. Dostupné online [cit. 2021-08-21]. DOI 10.1111/1468-2346.12708. (anglicky)
- ↑ Nationally Determined Contributions (NDCs). unfccc.int [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné online.
- ↑ OSN. Work of the Statistical Commission pertaining to the 2030 Agenda for Sustainable Development [online]. OSN, 2017 [cit. 2021-08-21]. Dostupné online.
- ↑ a b — SDG Indicators. unstats.un.org [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné online.
- ↑ DESSLER, Andrew Emory. The science and politics of global climate change : a guide to the debate. Third edition. vyd. Cambridge, United Kingdom: [s.n.] xxi, 258 pages s. Dostupné online. ISBN 978-1-107-17942-4, ISBN 1-107-17942-4. OCLC 1112371640 S. 28, 137–148, 175–179, 198–200.
- ↑ Report of the Conference of the Parties on its nineteenth session, held in Warsaw from 11 to 23 November 2013 Addendum Part two: Action taken by the Conference of the Parties at its nineteenth session [online]. OSN, 2014-01-31 [cit. 2021-08-21]. S. 3. Dostupné online.
- ↑ a b Climate Policy Observer: Monitoring climate policies [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-01-12.
- ↑ a b INDC - Submissions. www4.unfccc.int [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online.
- ↑ Switzerland, EU are the first to submit ‘Intended Nationally Determined Contributions’. www.downtoearth.org.in [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VENKAT, Vidya. India to cut emissions intensity. The Hindu. 2015-10-03. Dostupné online [cit. 2021-08-22]. ISSN 0971-751X. (anglicky)
- ↑ NEW CLIMATE INSTITUTE. Second wave of climate change proposals (INDCs) expected in September after a first wave in March. NewClimate Institute [online]. 2015-03-05 [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CDKN. Intended Nationally Determined Contributions (INDCS): sharing lessons and resources. Climate and Development Knowledge Network [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Pařížská dohoda: Rada postoupila podání vnitrostátně stanovených příspěvků jménem EU a členských států. www.consilium.europa.eu [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online.
- ↑ Countries. climateactiontracker.org [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Limiting warming to 2 C requires emissions reductions 80% above Paris Agreement targets. phys.org [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LIU, Peiran R.; RAFTERY, Adrian E. Country-based rate of emissions reductions should increase by 80% beyond nationally determined contributions to meet the 2 °C target. Communications Earth & Environment. 2021-12, roč. 2, čís. 1, s. 29. Dostupné online [cit. 2021-08-22]. ISSN 2662-4435. DOI 10.1038/s43247-021-00097-8. PMID 33899003. (anglicky)
- ↑ FORSTER, Piers M.; FORSTER, Harriet I.; EVANS, Mat J. Current and future global climate impacts resulting from COVID-19. Nature Climate Change. 2020-10, roč. 10, čís. 10, s. 913–919. Dostupné online [cit. 2021-08-22]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/s41558-020-0883-0. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Rešerše: Emisní závazky států – Fakta o klimatu
- Registr závazků NDC. www4.unfccc.int [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- Souhrnná zpráva o souhrnném účinku zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků [online]. UN FCCC, 2015-10-30 [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- Vnitrostátně stanovené příspěvky podle Pařížské dohody. Souhrnná zpráva sekretariátu. unfccc.int [online]. UN FCCC [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- BLOG: Aktualizované NDC - co říkají o dopravě?. Changing Transport [online]. 2021-02-23 [cit. 2021-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- Klimatická neutralita: jak chce Evropa uplatňovat Pařížskou dohodu | Zpravodajství | Evropský parlament. www.europarl.europa.eu [online]. 2019-11-19 [cit. 2021-08-22]. Dostupné online.