Valéry Giscard d'Estaing

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Valéry Giscard d'Estaing

20. prezident Francouzské republiky
Ve funkci:
27. května 1974 – 21. května 1981
Předchůdce Georges Pompidou
Nástupce François Mitterrand
Stranická příslušnost
Členství Unie pro francouzskou demokracii
Independent Republicans

Narození 2. února 1926 (91 let)
Koblenz
Choť Anne-Aymone Giscard d'Estaing
Rodiče Edmond Giscard d'Estaing a May Bardoux
Děti Louis Giscard d'Estaing
Valerie-Anne Giscard d'Estaing
Alma mater École Nationale d'Administration (19491951)
Lycée Louis-le-Grand
École Polytechnique
Profese politik
Ocenění Nansenova cena (1979)
Cena Karla Velikého (2003)
prix Trop Virilo (2009)
Ewald von Kleist award (2014)
Grand Master of the Legion of Honour
… více na Wikidatech
Podpis Valéry Giscard d'Estaing signature.svg
Commons Valéry Giscard d'Estaing
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valéry Giscard d'Estaing [valéri žiskár destén, valeˈʀi ʒiskaʀdɛsˈtɛ̃], celým jménem Valéry René Marie Georges Giscard d'Estaing, někdy krátce Giscard nebo VGE (* 2. února 1926, Koblenz, Německo) je francouzský politik, dvacátý prezident Francouzské republiky od 27. května 1974 do 21. května 1981.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině vysokého finančního úředníka a významného ekonoma, který tehdy byl s francouzskou okupační armádou v Německu. V 17 letech vstoupil do odbojového hnutí, po maturitě a přípravném roce na Lyceum Ludvíka Velikého (Lycée Louis-le-Grand) v Paříži vystudoval inženýrskou Polytechniku École polytechnique a pak École nationale d'administration. Roku 1952 se oženil s Anne-Aymon Sauvage de Brantes, s níž pak měl čtyři děti.

V letech 1952-1956 pracoval ve finanční inspekci, od roku 1956 byl poslancem francouzského parlamentu, roku 1962 se stal státním tajemníkem v ministerstvu financí a krátce nato ministrem. Roku 1966 byl z této funkce odvolán, zůstal však stále poslancem. Zasazoval se o evropskou integraci a podporoval vstup Velké Británie do EU. Když byl roku 1969 Georges Pompidou zvolen prezidentem, stal se Giscard opět ministrem financí a roku 1974 byl těsnou většinou zvolen prezidentem.

Prezident[editovat | editovat zdroj]

Jako prezident musel čelit dvěma ropným krizím (1973-1974 a 1979-1980), během nichž prudké zvýšení cen nafty zvýšilo inflaci a oslabilo francouzské hospodářství. Francie na to zahájila program výstavby jaderných elektráren. Giscard prosadil řadu liberalizačních opatření, zjednodušil prezidentský ceremoniál a výrazně podpořil evropskou integraci.

Zavedl pravidelné schůzky hlav evropských států, z nichž pak vznikla Evropská rada, posílil pravomoci Evropského parlamentu, který byl roku 1979 poprvé volen v přímé volbě. V úzké spolupráci s německým kancléřem Helmutem Schmidtem prosadil vytvoření evropské převodní měny ECU, která se stala předchůdcem eura a snížila rizika kurzových změn uvnitř EU. Od roku 1979 Zavedl neformální schůzky hlav států G8. V závěru období Giscarda poškodil skandál s dary od afrického diktátora Bokassy a ve volbě roku 1981 těsně prohrál s François Mitterrandem.

Další působení[editovat | editovat zdroj]

Po porážce se věnoval regionální politice v kraji Auvergne, snažil se o sjednocení středopravicových stran a v letech 1989-1993 byl poslancem evropského parlamentu. Roku 2001 se stal předsedou Evropského konventu, který roku 2003 předložil návrh Evropské ústavní listiny. Téhož roku byl Giscard oceněn cenou Karla Velikého a zvolen členem Francouzské akademie. Po neúspěchu ústavní listiny ve francouzském a holandském referendu roku 2005 se z politiky stáhl, důležité otázky však často komentoval v novinách. Roku 2006 byl zvolen čestným občanem rodného města Koblence.

Giulio Andreotti, Takeo Fukuda, Jimmy Carter, Helmut Schmidt a Valéry Giscard d'Estaing. Schůzka G7, Bonn 1978
Evropa bez Řecka by byla jako dítě bez rodného listu.
— Valéry Giscard d'Estaing, 2010
Euro je velký úspěch, což mnohé zlobí.
— Valéry Giscard d'Estaing, 2011

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Valéry Giscard d'Estaing (2015)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

16. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Léopold Sédar Senghor
2003
Valéry Giscard d'Estaing
Nástupce: