Přeskočit na obsah

Sulfid barnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sulfid barnatý
Krystalová struktura sulfidu barnatého __ Ba2+     __ S2−
Krystalová struktura sulfidu barnatého
__ Ba2+     __ S2−
Obecné
Systematický názevSulfid barnatý
Anglický názevBarium sulfide
Německý názevBariumsulfid
Sumární vzorecBaS
Vzhledbílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Registrační číslo CAS21109-95-5
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)244-214-4
PubChem6857597
ChEBI32590
Vlastnosti
Molární hmotnost169,40 g/mol
Teplota tání1 200 °C
Hustota4,332 g/cm3 (0 °C)
4,25 g/cm3 (15 °C)
Index lomunD= 2,155
Rozpustnost ve vodě2,88 g/100 g (0 °C)
4,89 g/100 g (10 °C)
7,86 g/100 g (20 °C)
10,38 g/100 g (30 °C)
14,89 g/100 g (40 °C)
27,7 g/100 g (60 °C)
49,9 g/100 g (80 °C)
60,3 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol (málo)
ethanol (ne)
Struktura
Krystalová strukturakrychlová
Hrana krystalové mřížkya=636 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−460 kJ/mol
Standardní molární entropie S°78,2 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−456 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,291 5 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Varování[1]
R-větyR20/22, R31, R50
S-věty(S2), S28, S61
NFPA 704
3
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sulfid barnatý je anorganická sloučenina se vzorcem BaS. Chalkogenidy kovů alkalických zemin jsou nyní intenzivně studovány jako kandidáti na krátkovlnné emitery pro elektronické displeje.[2] BaS se považuje za nejdůležitější syntetickou sloučeninu barya, je prekurzorem BaCO3 a pigmentu lithoponu (ZnS/BaSO4).[3]

Objevení, výroba, vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Jako první sulfid barnatý připravil Vincentius (či Vincentinus) Casciarolus (nebo Casciorolus, 1571-1624) postupem, který je dnes znám jako „karbotermická redukce“. Místo uhlíku však použil mouku:[4]

BaSO4 + 2 C → BaS + 2 CO2

Látka byla díky své fosforescenci výjimečná a mnoho alchymistů a chemiků pak experimentovalo s materiálem známým jako Lapis Boloniensis (česky „boloňský kámen“) či Chrysolapis.[5][6][7]

Andreas Sigismund Marggraf ukázal, že kalcit a sádra nejsou příliš vhodné pro výrobu boloňského kamene (na rozdíl od fluoritu), nakonec došel k závěru, že materiálem, ze kterého je boloňský kámen vyroben, je síran vápenatý.[8]

BaSO4 je k dispozici v podobě běžného nerostu barytu.

Sulfid barnatý taje při 1 200 °C, krystalizuje ve struktuře charakteru NaCl. Je bezbarvý, ovšem podobně jako jiné sulfidy se často vyskytuje v nečistých zbarvených formách. Nyní se vyrábí vylepšenou verzí Casciarolova postupu: místo mouky se používá koks.

Bezpečnost

[editovat | editovat zdroj]

BaS je jedovatý. Při kontaktu s vodou se (podobně jako u některých jiných sulfidů) uvolňuje velmi toxický plyn sulfan. Problémem může být záměna za síran barnatý, který je neškodný a podává se ve velkém množství jako rentgenová kontrastní látka. Pokud se omylem použije sulfid barnatý, způsobí to smrtelnou otravu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barium sulfide na anglické Wikipedii.

  1. a b Barium sulfide (Ba(Sx)). pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Vij, D. R.; Singh, N. "Optical and electrical properties of II-VI wide gap semiconducting barium sulfide" Proceedings of SPIE (1992), 1523 (Conf. Phys. Technol. Semicond. Devices Integr. Circuits, 1992), 608-12.
  3. Holleman, A. F.; Wiberg, E. "Inorganic Chemistry" Academic Press: San Diego, 2001. ISBN 0-12-352651-5.
  4. F. Licetus, Litheosphorus, sive de lapide Bononiensi lucem in se conceptam ab ambiente claro mox in tenebris mire conservante, Utini, ex typ. N. Schiratti, 1640. See http://www.chem.leeds.ac.uk/delights/texts/Demonstration_21.htm Archivováno 13. 8. 2011 na Wayback Machine.
  5. Lapis Boloniensis [online]. www.zeno.org. Dostupné online. 
  6. Lemery, Nicolas. Trait℗e universel des drogues simples. [s.l.]: [s.n.], 1714. Dostupné online. 
  7. Ozanam, Jacques; MONTUCLA, JEAN ETIENNE; HUTTON, CHARLES. Recreations in mathematics and natural philosophy ... [s.l.]: [s.n.], 1814. Dostupné online. 
  8. Marggraf, Andreas Sigismund. Chymische Schriften. [s.l.]: [s.n.], 1767. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.