Nová Kaledonie: Porovnání verzí
je to citace elektronického periodika značka: vrácení zpět |
→Dějiny: výsledky referenda 2020 |
||
| Řádek 58: | Řádek 58: | ||
V září 1987 proběhlo na ostrově [[referendum]] o případné nezávislosti Nové Kaledonie, na referendum byl ale odmítnut přístup pozorovatelům [[Organizace spojených národů|OSN]]. Hlavní politické strany bojující za nezávislost proto referendum bojkotovaly, které tak skončilo výsledkem 98,3 % pro setrvání pod francouzskou správou. V dubnu 1988 napětí kumulovalo únosem 34 místních francouzských policistů a vojáků. Únosci požadovali dialog s francouzskou vládou o nezávislosti ostrova. Francie označila únosce za teroristy a poslala speciální jednotky osvobodit unesené. Výsledkem bylo 19 mrtvých únosců a 2 mrtví na straně zásahových jednotek. |
V září 1987 proběhlo na ostrově [[referendum]] o případné nezávislosti Nové Kaledonie, na referendum byl ale odmítnut přístup pozorovatelům [[Organizace spojených národů|OSN]]. Hlavní politické strany bojující za nezávislost proto referendum bojkotovaly, které tak skončilo výsledkem 98,3 % pro setrvání pod francouzskou správou. V dubnu 1988 napětí kumulovalo únosem 34 místních francouzských policistů a vojáků. Únosci požadovali dialog s francouzskou vládou o nezávislosti ostrova. Francie označila únosce za teroristy a poslala speciální jednotky osvobodit unesené. Výsledkem bylo 19 mrtvých únosců a 2 mrtví na straně zásahových jednotek. |
||
Situace se uklidnila až po podepsání [[Matignonská smlouva|Matignonské smlouvy]] v červnu 1988, která byla kompromisem mezi separatisty a francouzskými loajalisty a odložila otázku nezávislosti na přesně 10 let. Ostrov získal značnou [[autonomie|autonomii]]. V roce 1998 byla oběma stranami podepsána [[Nouméaská smlouva]], která určila přechodné období vedoucí k nezávislosti na 20 let. Smlouva byla schválena místním obyvatelstvem v referendu téhož roku (71,9 % oprávněných voličů volilo pro schválení smlouvy). V dalším referendu o nezávislosti 4. listopadu 2018 hlasovalo |
Situace se uklidnila až po podepsání [[Matignonská smlouva|Matignonské smlouvy]] v červnu 1988, která byla kompromisem mezi separatisty a francouzskými loajalisty a odložila otázku nezávislosti na přesně 10 let. Ostrov získal značnou [[autonomie|autonomii]]. V roce 1998 byla oběma stranami podepsána [[Nouméaská smlouva]], která určila přechodné období vedoucí k nezávislosti na 20 let. Smlouva byla schválena místním obyvatelstvem v referendu téhož roku (71,9 % oprávněných voličů volilo pro schválení smlouvy). V dalším referendu o nezávislosti 4. listopadu 2018 hlasovalo 56,4 % hlasujících pro zachování dosavadního stavu.<ref>{{Citace elektronického periodika |
||
| titul = Nová Kaledonie |
| titul = Nová Kaledonie zůstává francouzská. Lidé v referendu odmítli nezávislost |
||
| periodikum = |
| periodikum = irozhlas |
||
| datum_vydání = 2018-11-04 |
| datum_vydání = 2018-11-04 |
||
| url = https:// |
| url = https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/francie-nova-kaledonie-referendum-nezavislost_1811041730_miz |
||
| datum_přístupu = 2018-11-04 |
| datum_přístupu = 2018-11-04 |
||
}}</ref> Další referendum se |
}}</ref> Další referendum se konalo 4. října 2020, jeho výsledkem bylo 53,26 % hlasů pro zachování stávajícho stavu.<ref>{{Citace elektronického periodika |
||
| titul = Nová Kaledonie zůstává územím Francie. Zájem o referendum byl enormní |
|||
| jméno = Milan |
|||
| příjmení = Rokos |
|||
| titul = Na mapě světa možná vznikne nový stát. Francie by se mohla zmenšit |
|||
| periodikum = Seznam Zprávy |
| periodikum = Seznam Zprávy |
||
| datum_vydání = 2020- |
| datum_vydání = 2020-10-04 |
||
| url = https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ |
| url = https://www.seznamzpravy.cz/clanek/nova-kaledonie-zustava-uzemim-francie-zajem-o-referendum-byl-enormni-122783 |
||
| datum_přístupu = 2020- |
| datum_přístupu = 2020-10-05 |
||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
Verze z 5. 10. 2020, 19:47
| Nová Kaledonie Nouvelle-Calédonie | |||
|---|---|---|---|
| |||
| Geografie | |||
| |||
| Hlavní město | Nouméa | ||
| Rozloha | 18 580 km² | ||
| Nejvyšší bod | Mont Panié (1628 m n. m.) | ||
| Časové pásmo | +11 | ||
| Poloha | 21°15′ j. š., 165°18′ v. d. | ||
| Geodata (OSM) | OSM, WMF | ||
| Obyvatelstvo | |||
| Počet obyvatel | 271 407 | ||
| Hustota zalidnění | 13 ob. / km² | ||
| Jazyk | francouzština (úřední), melanésko-polynéská nářečí | ||
| Státní útvar | |||
| Státní zřízení | zámořské území Francie | ||
| Vysoký komisař | Thierry Lataste | ||
| Měna | CFP frank (XPF) | ||
| Mezinárodní identifikace | |||
| ISO 3166-1 | 540 NCL NC | ||
| MPZ | F | ||
| Telefonní předvolba | +687 | ||
| Národní TLD | .nc | ||
_(small_islands_magnified)_(Polynesia_centered).svg)
Nová Kaledonie (francouzsky: Nouvelle-Calédonie) je francouzské zámořské území v Tichém oceánu. Má rozlohu 18 576 km² a v roce 2020 zde žilo přes 271 000 obyvatel. Správním střediskem je Nouméa. Oficiálním jazykem je francouzština, ale široce se využívá melanéština a některá polynéská nářečí. Na ostrovech probíhá těžba niklu.
Geografie
Novou Kaledonii tvoří skupina ostrovů v jihovýchodní Melanésii. S rozlohou 18 576 km² je 4,2× menší než Česká republika. Hlavní ostrov Nová Kaledonie, nazývaný také Grande Terre, zaujímá 90 % rozlohy země a leží 1 270 km severovýchodně od pobřeží Austrálie. Mezi další ostrovy a souostroví patří:
- Île des Pins (doslova Borovicový ostrov)
- ostrovy Loyauté, zejména Ouvéa, Lifou a Maré
- útesy Bellone
- skupina ostrovů okolo ostrova Huon
- Chesterfieldovy ostrovy (11 neobydlených ostrovů, rozloha celkem 11,4 km² s ložisky guána)
Přírodní podmínky
Podnebí je tropické s ročním úhrnem srážek cca 2 000 mm v nižších polohách, na horách 2 000 až 4 000 mm. Hojnější srážky jsou od prosince do dubna. Průměrné teploty se pohybují mezi 18 a 23 °C.
Dlouhá izolace ostrova (nepřetržitě od druhohor) a pestré geologické podmínky zde daly vzniknout unikátní biotě, především po botanické stránce je Nová Kaledonie jedním z nejpozoruhodnějších regionů na Zemi. Ze zhruba 2700 druhů rostlin je asi 90 % endemických, nevyskytuje se tedy nikde jinde na planetě. Význačné je především množství evolučně starobylých prvků, jako je výskyt nejstarší krytosemenné rostliny Amborella trichopoda nebo množství nahosemenných rostlin, především jehličnanů: z 19 druhů blahočetu jich zde roste 13, všechny jsou místními endemity. Pouze zde se lze setkat s jediným známým parazitickým jehličnanem Parasitaxus usta či se zástupcem rodu jihotis (Austrotaxus). Existuje zde celkem pět endemických čeledí rostlin.[1]
Hlavním vegetačním typem jsou tropické deštné lesy, které ve vysokých polohách hor přecházejí v mlžné lesy se stromovými kapradinami a jehličnany. Na suchém jihu ostrova převládají xerofilní křoviny. Významným faktorem je výskyt toxických ultramafických půd a serpentinitů.
Dějiny
Původní obyvatelstvo ostrovů tvořili Melanésané. Ostrov Nová Kaledonie objevil v roce 1774 při své druhé plavbě James Cook. Ostrov pojmenoval podle starého latinského označení severní části Velké Británie, tj. Kaledonie. V roce 1853 ostrov na přímý rozkaz císaře Napoleona III anektovala francouzská armáda a rok později bylo založeno pozdější hlavní město Port-de-France (dnešní Nouméa). Francouzi začali využívat území jako trestaneckou kolonii a do roku 1897 sem bylo posláno na 22 000 trestanců. Mnozí z nich byli bývalí komunardi, kteří byli zatčeni po porážce Pařížské komuny (mezi nejznámější vězně patřili Victor Henri Rochefort či Louise Michelová). V roce 1864 byl na ostrově objeven nikl a to zapříčinilo příliv pracovní síly z okolních francouzských kolonií. Přistěhovalci přinesli s sebou i nemoci jako spalničky či neštovice, které zapříčinily úmrtí téměř poloviny původního obyvatelstva ostrova.
Po porážce Francie nacistickým Německem v roce 1940 se místní úřady přihlásily ke Svobodné Francii a od roku 1942 sloužil ostrov jako významná základna Spojenců. Od roku 1946 se stala Nová Kaledonie francouzským zámořským územím a v roce 1953 bylo všem místním obyvatelům nehledě na původ přiděleno francouzské občanství. Rostoucí produkce niklu lákala na ostrov stále více Evropanů a Polynésanů, takže se původní Melanésané stali menšinou.
V září 1987 proběhlo na ostrově referendum o případné nezávislosti Nové Kaledonie, na referendum byl ale odmítnut přístup pozorovatelům OSN. Hlavní politické strany bojující za nezávislost proto referendum bojkotovaly, které tak skončilo výsledkem 98,3 % pro setrvání pod francouzskou správou. V dubnu 1988 napětí kumulovalo únosem 34 místních francouzských policistů a vojáků. Únosci požadovali dialog s francouzskou vládou o nezávislosti ostrova. Francie označila únosce za teroristy a poslala speciální jednotky osvobodit unesené. Výsledkem bylo 19 mrtvých únosců a 2 mrtví na straně zásahových jednotek.
Situace se uklidnila až po podepsání Matignonské smlouvy v červnu 1988, která byla kompromisem mezi separatisty a francouzskými loajalisty a odložila otázku nezávislosti na přesně 10 let. Ostrov získal značnou autonomii. V roce 1998 byla oběma stranami podepsána Nouméaská smlouva, která určila přechodné období vedoucí k nezávislosti na 20 let. Smlouva byla schválena místním obyvatelstvem v referendu téhož roku (71,9 % oprávněných voličů volilo pro schválení smlouvy). V dalším referendu o nezávislosti 4. listopadu 2018 hlasovalo 56,4 % hlasujících pro zachování dosavadního stavu.[2] Další referendum se konalo 4. října 2020, jeho výsledkem bylo 53,26 % hlasů pro zachování stávajícho stavu.[3]
Vláda Nové Kaledonie v roce 2010 schválila tzv. kanackou vlajku jako oficiální vlajku země. Ostrov je tak jedním z mála území na světě, které má dvě oficiální vlajky.
Obyvatelstvo
V roce 2012 původní melanéští Kanakové tvořili 45 % (a na podzim 2018 už pouze 39 %) obyvatel, Francouzi necelých 35 % (novokaledonští Francouzi mluví většinou vedle francouzštiny též jazykem bichelamar, tj. francouzským pidginem, zatímco metropolitní – ti z Francie – francouzsky). Polynésané z Wallisu a Futuny 12 %, Tahiťané a další Polynésané z Francouzské Polynésie 4,5 %, dále Vietnamci a též Indonésané (hlavně Jávánci), kteří tvoří muslimskou minoritu. Muslimové představují celkem 4,5–5 % obyvatel, většina, konkrétně 59 % obyvatel jsou římští katolíci, 17 % protestanti a ostatní další křesťané. Mezi domorodými Kanaky okrajově přežívají zbytky původních domorodých kultů.
Odkazy
Reference
- ↑ Paleotropis – Novokaledonská oblast – Novokaledonská provincie | BOTANY.cz [online]. [cit. 2020-09-20]. Dostupné online.
- ↑ Nová Kaledonie zůstává francouzská. Lidé v referendu odmítli nezávislost. irozhlas [online]. 2018-11-04 [cit. 2018-11-04]. Dostupné online.
- ↑ Nová Kaledonie zůstává územím Francie. Zájem o referendum byl enormní. Seznam Zprávy [online]. 2020-10-04 [cit. 2020-10-05]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nová Kaledonie na Wikimedia Commons
.svg)
