Přeskočit na obsah

Johannes Kepler: Porovnání verzí

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
značky: revertováno editace z Vizuálního editoru
m editace uživatele 46.228.25.61 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je David V.
značka: rychlé vrácení zpět
Řádek 24: Řádek 24:
[[Soubor:Sn1604kepler.jpg|náhled|Ilustrace z Keplerovy knihy ''De Stella Nova in Pede Serpentarii'' (1604)]]
[[Soubor:Sn1604kepler.jpg|náhled|Ilustrace z Keplerovy knihy ''De Stella Nova in Pede Serpentarii'' (1604)]]
[[Soubor:Kepler-solar-system-1.png|náhled|Keplerův model sluneční soustavy z ''Mysterium Cosmographicum'' (1596)]]
[[Soubor:Kepler-solar-system-1.png|náhled|Keplerův model sluneční soustavy z ''Mysterium Cosmographicum'' (1596)]]
'''Johannes Kepler''' ([[27. prosinec|27.&nbsp;prosince]] [[1571]] [[Weil der Stadt]] – [[15. listopad|15.&nbsp;listopadu]] 1980 [[Řezno]]) byl [[Německo|německý]] [[matematik]], [[astrolog]], [[Astronomie|astronom]], [[optika|optik]] a [[Evangelická církev|evangelický]] [[teolog]]. Především ve starší české literatuře se používá i&nbsp;počeštěná forma jeho křestního jména '''Jan,''' neboť několik let působil v&nbsp;Bohnicích na dvoře císaře [[Rudolf II.|Rudolfa&nbsp;II.]]<ref>{{Citace monografie
'''Johannes Kepler''' ([[27. prosinec|27.&nbsp;prosince]] [[1571]] [[Weil der Stadt]] – [[15. listopad|15.&nbsp;listopadu]] [[1630]] [[Řezno]]) byl [[Německo|německý]] [[matematik]], [[astrolog]], [[Astronomie|astronom]], [[optika|optik]] a [[Evangelická církev|evangelický]] [[teolog]]. Především ve starší české literatuře se používá i&nbsp;počeštěná forma jeho křestního jména '''Jan,''' neboť několik let působil v&nbsp;[[Praha|Praze]] na dvoře císaře [[Rudolf II.|Rudolfa&nbsp;II.]]<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Švejda
| příjmení = Švejda
| jméno = Antonín
| jméno = Antonín

Verze z 5. 6. 2022, 10:37

Johannes Kepler
Portrét Johanna Keplera z roku 1620
Portrét Johanna Keplera z roku 1620
Narození27. prosince 1571
Weil der Stadt, Německo
Úmrtí15. listopadu 1630
Řezno, Německo
Státní příslušnostNěmecké
OboryMatematika, astrologie a astronomie
Známý díkyKeplerovým zákonům
Manžel(ka)Barbara Müller (1597–1611)
Susanne Reuttinger (1613–1630)
RodičeHeinrich Kepler a Katharina Keplerová
PříbuzníMargarethe Maickler (sourozenec)
PodpisJohannes Kepler – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Další významy jsou uvedeny na stránce Kepler (rozcestník).
Ilustrace z Keplerovy knihy De Stella Nova in Pede Serpentarii (1604)
Keplerův model sluneční soustavy z Mysterium Cosmographicum (1596)

Johannes Kepler (27. prosince 1571 Weil der Stadt – 15. listopadu 1630 Řezno) byl německý matematik, astrolog, astronom, optik a evangelický teolog. Především ve starší české literatuře se používá i počeštěná forma jeho křestního jména Jan, neboť několik let působil v Praze na dvoře císaře Rudolfa II.[1][2] V Praze také formuloval dva ze tří Keplerových zákonů.

Biografie

Narodil se 27. prosince 1571 ve svobodném císařském městě Weil der Stadt, které je vzdáleno třicet kilometrů od Stuttgartu. Jeho děd Sebald Kepler (1519–1596) byl dokonce starostou tohoto města. Rodina se často ocitala ve finanční tísni, jelikož Johannův otec Heinrich se živil nejistým povoláním obchodníka, které mu moc nevynášelo, a tak často rodinu opuštěl, aby sloužil jako žoldák v zahraničí. Ani jeho matce Katharině, bylinkářce a dceři hostinského, se nedařilo a byla dokonce obviněna z čarodějnictví. Rodina se později odstěhovala do Ellmendingenu, kde měl jeho otec pronajmut hostinec "Slunce".

Keplerův rodný dům ve Weilu der Stadt

Johannes se narodil předčasně a jako velmi slabé dítě byl pak často nemocen. Roku 1575 prodělal nákazu neštovicemi, které mu natrvalo narušily zrak. Navzdory jeho špatnému stavu v něm matka již jako u dítěte začala pozorovat stále větší a neobvyklé zájmy. Ukázala mu kometu z roku 1577 a zatmění slunce z roku 1580.

Kepler navštěvoval první třídu latinské školy v Leonbergu a druhou třídu stejného rázu v Ellmendingenu. V letech 1580 a 1581 musel Kepler své vzdělání přerušit. Roku 1582 nastoupil do třetí třídy latinské školy. Od 16. října 1584 navštěvoval Kepler klášterní školu v Adelbergu. Od 26. listopadu 1586 studoval Kepler na vyšší protestantské škole v Klášteře Maulbronn.

Poté, co získal stipendium, začal v roce 1589 navzdory skromným rodinným poměrům studovat teologii v evangelickém klášteře v Tübingenu. Jeho učitelem matematiky byl Michael Mästlin. Mästlin mu též vysvětlil Koperníkův heliocentrický systém, kde na rozdíl od Ptolemaiova systému planety neobíhají kolem Země. Byl stejného názoru jak Mikuláš Koperník a diskutoval o něm ve studentských debatách.

Diagram geocentrické trajektorie Marsu během několika period se zdánlivým retrográdním pohybem (Astronomia nova, 1. kapitola, 1609)

Kepler ve Štýrském Hradci

Keplerův dům v Gössendorfu 1597–1599, zámek Mühlegg
Keplerova pamětní deska ve Štýrském Hradci

Kepler chtěl původně být protestantským duchovním. Roku 1594 však ve svých 23 letech šel na studia matematiky na protestantské vysoké škole ve Štýrském Hradci. V Hradci začal Kepler zpracovávat kosmologickou teorii založenou na koperníkovském pohledu na svět. Na konci roku 1596 své dílo vydal jako Mysterium Cosmographicum.

Roku 1595 Johannes potkal třiadvacetiletou Barbaru Müllerovou, která byla již dvakrát ovdovělá a měla jednu dceru. Barbara měla veliký majetek, a tak její otec v Keplerovi neviděl nic než chudého studenta. Nakonec otec ale ustupuje a k svatbě dochází v dubnu 1597. Z tohoto manželství vyšlo pět dětí. Jeden syn s dcerou (Heinrich a Sussana) se nedožili dospělého věku. Pak se jim narodili děti Susanna (* 1602), Friedrich (* 1604) a Ludwig (* 1607).

Roku 1590 začal psát dopisy Galileu Galileovi, ten mu však důkladně odpověděl jen jednou. Roku 1599 Keplera Tycho Brahe přesvědčuje, aby s ním šel studovat do Prahy.

Kepler jako dvorní císařský matematik v Praze

Keplerův dům v Praze

Roku 1600 se již Kepler nachází v Praze a dělá asistenta Tychu Brahovi. Společná práce obou vědců v Praze a na zámku v Benátkách nad Jizerou nebyla ovšem lehká, byť se oba dva svým rozlišným nádáním doplňovali. Brahe byl excelentním pozorovatelem, jeho matematické schopnosti byly avšak ohraničeny. Vynikající matematik Kepler pak na druhou stranu skrze svou krátkozrakost nemohl vůbec pozorovat hvězdy. Brahe se snažil Keplera učit tak, aby Kepler měl nejlepší výsledky.

Po Brahově smrti roku 1601 byl Kepler jmenován císařským dvorním matematikem. Jako císařský dvorní matematik byl Kepler zodpověden za císařské horoskopy a byl pověřen sestavit rudolfinské tabulky.

V říjnu 1604 pozoruje Kepler Supernovu, která nesla později jméno Keplerova hvězda. Kepler též předložil vědecké údaje o tepové frekvenci a svá pozorování upřesnil roku 1618.

V nekonečných výzkumech pracovali Kepler a Brahe s velmi přesnými pozorovacími daty, ovšem po Brahově skonu Kepler zjistil, že některé jejich teorie potřebují vylepšit. Poté začal navrhovat nový astronomický systém. Na základě Koperníkova systému poprvé určil skutečné oběžné dráhy planet, aniž by od začátku upřesnil, že musí jít o kombinaci rovnoměrně procházejících kruhových drah. Po dlouhé práci identifikoval dráhu Marsu a poté určil jak se mění orbitální rychlost planety podél oběžné dráhy. Všecky tyto své výzkumy shrnul roku 1609 do díla Astronomia nova. Tato kniha obsahuje i první a druhý Keplerův zákon.

Roku 1611 popsal vznik sněhové vločky. Tento rok se mu však stal osudným. Jeho tři děti se nakazily neštovicemi a jeho šestnáctiletý syn Friedrich umírá. Zanedlouho umírá i Keplerova žena a Kepler se stěhuje do Lince.

Později v roce 1626 odešel do Ulmu.

V pozdějším věku se podle některých životopisců už nemohl věnovat pozorování, protože trpěl krátkozrakostí a hvězdy patrně vůbec neviděl.

Dílo

Ve svých pracích se zabýval astronomií, matematikou, mechanikou, krystalografií a astrologií. V roce 1615 vyšla jeho práce Nova Stereometria Doliorum Vinariorum, ve které počítal objemy těles, které vznikly rotací kuželoseček kolem osy ležící v jejich rovině. Přitom použil infinitezimálních metod a toto dílo znamenalo významný krok ke vzniku moderních integračních metod. V práci Harmonices Mundi (1619) systematicky studoval mimo jiné problematiku konvexních a hvězdicovitých mnohoúhelníků a publikoval svůj třetí zákon.

Ztotožňoval se s odsouzením Giordana Bruna, a jeho učení o Vesmíru plném sluncí považoval za kacířství. Což souviselo s Keplerovým požadavkem, aby poznání vědecké bylo v souladu s pravdami teologickými.[3]

Keplerovy zákony

Související informace naleznete také v článku Keplerovy zákony.

Tři základní zákony pohybu nebeských těles:

  1. Planety obíhají kolem Slunce po eliptických drahách, v jejichž jednom společném ohnisku je Slunce.
  2. Obsahy ploch opsaných průvodičem planety (spojnice planety a Slunce) za stejný čas jsou stejně velké. Neboli: Úsečka spojující Slunce s planetou opíše za stejný čas také stejně velkou plochu.
  3. Poměr druhých mocnin oběžných dob dvou planet je stejný jako poměr třetích mocnin jejich velkých poloos (středních vzdáleností těchto planet od Slunce).

Kepler a astrologie

Do moderních astrologických učebnic vstoupil Johannes Kepler zejména horoskopem Albrechta z Valdštejna, který bez znalosti konečného zákazníka sestavil v roce 1608.

Za svůj život sestavil na 800 horoskopů, včetně svého. Na základě jeho výroku, že „astronomie je moudrou matkou a astrologie záletnou dcerkou, která aby svou matku udržela při životě se prodává každému zájemci, který chce a může zaplatit“, se dodnes traduje, že se astrologií zabýval pouze za účelem finančního zisku. Kepler však astrologii také později obhajoval, když mimo jiné napsal: „…naprosto neklamné zjištění – tak jisté, jak jen lze doufat – že organismy jsou podněcovány sublunárními konjunkcemi a aspekty planet, mě přimělo a přinutilo překonat své záporné stanovisko…“ Odmítal sice pověry a bezduché přijímání soudobých astrologických výkladů, ale zdůrazňoval závislost astrologie na empirii a vytvořil tak v jistém smyslu moderní, dnes převažující pojetí astrologie.[8] Uvažoval dokonce o vlivu budov a hor, zastiňujících planety a hvězdy v okamžiku narození.

Svými kosmologickými zákony se snažil doložit staré pythagorejské učení o harmonii sfér a astrologii přispěl i možností lépe a přesněji propočítávat horoskopy. Do sestavování horoskopů například jako první zavedl dekagonální řadu aspektů (decil, kvintil, tredecil, bikvintil).

Na základě svých astronomických a astrologických výpočtů odhadl datum narození Ježíše na rok 7 př. n. l., kdy proběhla nepříliš častá vícenásobná konjunkce (podobná nastala až v roce 1942).

Kamenný altánek s bustou Jana Keplera v Řezně poblíž vlakového nádraží
Busta Jana Keplera v Řezně

Na počest Johanna Keplera

Sousoší Tychona Brahe (vlevo) a Johanna Keplera (vpravo) před Gymnáziem Jana Keplera v Praze

Obraz v umění

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Odkazy

Reference

  1. ↑ ŠVEJDA, Antonín. Kepler a Praha. [s.l.]: Národní technické muzeum 108 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7037-130-5. 
  2. ↑ HORSKÝ, Zdeněk. Kepler v Praze. [s.l.]: Mladá fronta 296 s. Dostupné online. Google-Books-ID: GWfvAAAAMAAJ. 
  3. ↑ BARKER, Peter; GOLDSTEIN, Bernard R. Theological Foundations of Kepler's Astronomy. Osiris. 2001, roč. 16, s. 88–113. Dostupné online [cit. 2021-09-11]. ISSN 0369-7827. 
  4. ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 14. díl. V Praze: J. Otto, 1899. 1066 s. [Viz str. 169.]
  5. ↑ CETL, Jiří aj. Průvodce dějinami evropského myšlení. 1. vyd. Praha: Panorama, 1985. 634 s. [Viz str. 279.]
  6. ↑ Index librorum prohibitorum sanctissimi Domini Nostri Pii Septimi Pontificis Maximi jussu editus : Tertia editio, auctior atque emandatior. Neapoli : Ex typographia Xaverii Giordano, 1834. - XLVI, 372 s. [Viz str. 181.]
  7. ↑ GRIGULEVIČ, Iosif Romual'dovič. Dějiny inkvizice. 2., přeprac. vyd. Přeložila Vlasta Boudyšová. Praha: Svoboda, 1982. 388 s. [Viz str. 321.]
  8. ↑ Dějiny astrologie od starověku po osvícení
  9. ↑ Oldřich Daněk: Rudolfinská noc [online]. Český rozhlas, 2017-06-29 [cit. 2017-06-29]. Dostupné online. 

Literatura

  • Zdeněk Horský: Kepler v Praze, Praha, Mladá fronta, 1980
  • Josef Janáček: Valdštejn a jeho doba 2. vydání: Praha, Epocha, 2003, ISBN 80-86328-17-1
  • KEPLER, Johannes. Dioptrika. Olomouc: Vladimír Chlup, 2011. Dostupné online. ISBN 9788090395831. 
  • SMOLÍK, Josef. Mathematikové v Čechách od založení university Pražské až do počátku tohoto století. Praha: vl.n., 1864. Dostupné online. - kapitola Jan Kepler, s. 108–112. 
  • Šolcová, Alena: Johannes Kepler, zakladatel nebeské mechaniky, Prometheus Praha, 2004. ISBN 80-7196-274-0
  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 14. díl. V Praze: J. Otto, 1899. 1066 s. [O Keplerovi viz str. 165–171.] Dostupné online
  • McGREAL, Ian Philip, ed. Velké postavy západního myšlení: slovník myslitelů. Překlad Martin Pokorný. Vyd. 1. Praha: Prostor, 1997. 707 s. Obzor; sv. 10. ISBN 80-85190-61-3. [Stať „Johannes Kepler" je na str. 224–229.]
  • CETL, Jiří aj. Průvodce dějinami evropského myšlení. 1. vyd. Praha: Panorama, 1985. 634 s. [Kapitola „Johannes Kepler – nová astronomie" je na str. 274–280; autorem je Petr Horák.]
  • RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie. I, Od Francise Bacona po Spinozu. Překlad Jindřich Karásek. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2001. 383 s. Dějiny filosofie; sv. 8. ISBN 80-7298-039-4. [Kapitola „Johanes Kepler" je na str. 59–61.]
  • (německy) Max Caspar: Kepler, Stuttgart, 1948

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Johannes Kepler
Objevy
Díla
Příbuzní
Související
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Johannes_Kepler&oldid=21358454“