Krystalografie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Krystalografie je nauka, která se zabývá především studiem struktury krystalů, vývojem a poruchami jejich ideální struktury.

  • Geometrická krystalografie se zabývá vnějšími tvary.
  • Fyzikální krystalografie se zabývá fyzikálními vlastnostmi.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počáteční příspěvky k systematickému shromažďování informací o minerálech můžeme nalézt u Theofrasta (371-287 př. n. l.), krystalům se v encyklopedii Naturalis Historia věnoval Plinius starší (26-79 n. l.), jenž popsal například oktaedrický habitus a tvrdost diamantu. Georgius Agricola v díle Buch De natura fossilium vydaném v roce 1546 třídil minerály podle jejich fyzikálních vlastností a popisoval jejich geometrické tvary. Johannes Kepler formuloval na základě analýzy struktury šestiúhelníkových sněhových vloček v díle Strena seu de nive sexangula z roku 1611 tzv. Keplerovu domněnku.

První vědecké studie krystalů souvisíely s jejich tvarem a geometrickými vlastnostmi. Nicolaus Steno objevil 1669 Zákon stálosti úhlů hran. René-Just Haüy formuloval v roce 1801 tezi o periodicitě krystalových struktur. Jako první použil pojem symetrie a uvedl jej do formální definice v krystalografii.

Teorie grup byla v polovině 19. století krystalografy obecně přijata. Na základě práce Leonharda Sohnckeho, který definoval 65 prostorových grup v krystalech (1876), odvodili Arthur Moritz Schoenflies a Jevgraf Fjodorov 230 prostorových skupin prvků souměrnosti krystalové strukturní mřížky (1890-1891).

V roce 1914 obdržel Max von Laue Nobelovu cenu za fyziku za objev rozptylu rentgenových paprsků na krystalech. V následujících desetiletích došlo k objasnění krystalové struktury deoxyribonukleové kyseliny (Rosalind Franklinová, James Dewey Watson a Francis Crick, 1953) a inzulinu (Dorothy Crowfoot Hodgkin (1969).

Rok 2014 byl OSN vyhlášen Mezinárodním rokem krystalografie.[1] Význam krystalografie jako významného vědního oboru také podtrhuje fakt, že za výzkum a objevy a související výsledky bylo do roku 2014 uděleno 29 Nobelových cen.[2]

Přehled Nobelových cen, udělených za krystalografické práce[editovat | editovat zdroj]

výběr

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kristallographie na německé Wikipedii.

  1. IYCR (německy)
  2. International Union of Crystallography

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]