Theofrastos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Theofrastos
Teofrasto Orto botanico head.jpg
Narození 371 př. n. l.
Eresos
Úmrtí 287 př. n. l. (ve věku 83–84 let)
Athény
Národnost Řekové
Alma mater Peripatos
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Theofrastos
Historia plantarum, 1549

Theofrastos (asi 372 Eres na Lesbu – 287 př. n. l. Athény) byl řecký filosof, vědec a rétorik, žák a nástupce Aristotelův v řízení peripatetické školy. Věnoval se především přírodním vědám, zvláště botanice a fyziologii rostlin, pro něž má stejný význam jako Aristotelés pro zoologii.[1] Je považován za zakladatele dendrologie, lesnických věd a botanické systematiky. Jeho autorská zkratka v současné botanické systematice je Theophr.[2]

Vyučování[editovat | editovat zdroj]

V Athénách se těšil takové úctě, že kvůli němu zrušili Sofoklův zákon z roku 306 až 305, podle něhož se školy směly zřizovat jen se svolením rady a lidu. Kvůli tomuto zákonu totiž musel i Theofrastos předtím na krátký čas opustit Athény. Peripatetickou školu vedl 34 let v duchu a metodou jejího zakladatele, sám zde přednášel o filosofii, přírodních vědách a rétorice. V Aristotelových stopách šla i Theofrastova filosofie a spisovatelská činnost. Seznam spisů podává Díogenés Laertios, V., 42-50.[1]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Hlavním Theofrastovým dílem byly dějiny přírodovědných theorií (Fysikón doxai, 16 knih), z nichž se zachoval jen zlomek. Metodou se tu Theofrastos opět blíží Aristotelovi: kromě vlastní nauky kniha obsahovala i dějiny a kritiku předchozích systémů. Vůči Aristotelovi se ale Theofrastos více kloní k mechanismu a méně zdůrazňuje teleologický, účelový a cílový výklad přírodních jevů. Ze čtveřice Aristotelových příčin klade na první místo příčinu účinnou, a ne cílovou.

Mineralogie týká se zlomek spisu Peri lithón; další spisek Peri pyrós jedná o podstatě a vlastnostech ohně. Z jiných spisů tohoto oboru jsou zachovány menší zlomky.[1]

K filosofickým spisům náleží dále i zlomek z metafysiky. Veliké obliby došel Theofrastův spisek Charaktéres (Povahopisy), podávající v 30 oddílech krátké, ale velmi jemné charakteristiky směšných a hanebných povah podle typů nové attické komedie. Vedle toho byl Theofrastos činný v politice a věnoval se historii, aritmetice, literární historii, musice aj.

Souborné vydání Theofrastových spisů pořídil Christian Wimmer, v Lipsku u Teubnera 1862 a v Paříži 1866. Povahopisy (»Charaktéry«) byly vydány filologickou společností v Lipsku 1897.[1]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Je po něm pojmenován kráter Theophrastus na přivrácené straně Měsíce.[3][4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Ottův slovník naučný, heslo Theofrastos
  2. IPNI, authors
  3. Antonín Rükl: Atlas Měsíce, druhé české vydání, Aventinum (Praha 2012), kapitola Römer, str. 76, č. mapového listu 25, ISBN 978-80-7151-269-1
  4. Crater Theophrastus on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Theofrastos, Povahopisy. Praha: Ikar 2000
  • Ottův slovník naučný, heslo Theofrastos, sv. 25, str. 341

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]