Radovan Lukavský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Radovan
Radovan Lukavský (podzim 2007)
Radovan Lukavský (podzim 2007)
Narození1. listopadu 1919
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí10. března 2008 (ve věku 88 let)
Praha, ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materUniverzita Karlova
Povoláníherec, pedagog, režisér, překladatel, učitel a scenárista
Oceněnízasloužilý umělec
medaile Za zásluhy
Nábož. vyznáníkatolická církev
PodpisRadovan – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Profesor Radovan Lukavský (1. listopadu 1919 Praha – 10. března 2008 Praha) byl známý český herec, divadelní pedagog a recitátor. Ztvárnil stovky divadelních, filmových, televizních rolí i rozhlasových rolí, jeho vytříbený a kultivovaný hlas z něj dělal jednoho z nejlepších a nejznámějších českých vypravěčů a recitátorů poezie.

Krom četných rozhlasových i televizních recitací namluvil 17 biblických příběhů v projektu Bible pro malé i velké.

Za svého dlouholetého vystupování v Národním divadle ztvárnil desítky velkých rolí, z nichž nejvýznamnější jsou Hamlet a Tomáš Becket.

Jako vysokoškolský pedagog na Akademii múzických umění vychoval na desítky skvělých herců a je autorem dvou knih o herectví.

Za komunistického režimu musel jakožto křesťan a nestraník čelit omezování své herecké a pedagogické činnosti – z kádrových důvodů musel přestat učit na DAMU, a když odmítl přednést projev, ve kterém by litoval svých postojů v 60. letech, bylo mu na dlouhou dobu znemožněno vystupovat v televizi.

Život

Narodil se v Praze v poměrně chudé rodině. Jeho otec byl truhlářský mistr Rudolf Lukavský, který pocházel ze Stodu u Plzně, matkou bývalá služka a ochotnická herečka Marie Lukavská, rozená Čačalová, která pocházela z Bystřice pod Hostýnem.

Jeho matka byla hluboce věřící katolička, která svého syna od útlého dětství vodila do kostela. Radovanovi se v kostele líbilo a rád chodil ministrovat a pomáhat při zahradních pracích do blízkého kláštera anglických panen. Jedna z tamních sester, mater Stránská, se kterou si často povídal při práci na zahradě, hrála patrně rozhodující roli v tom, že se rozhodl stát se knězem.

Studoval na jezuity řízeném Arcibiskupském gymnáziu v Praze–Bubenči, které opustil po 5 letech poté, co dostal consilium abeundi (překl. rada odejít) pro rostoucí dluh (rodiče nebyli schopni platit za internát).[1] Dostudoval na reálném gymnáziu v Českém Brodě, kde odmaturoval v roce 1938.[2] Nastoupil ke studiu češtiny a francouzštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po zavření vysokých škol pracoval u železnice jako telegrafista. [3]

V roce 1941 začal studovat na pražské konzervatoři a v roce 1942 nastoupil spolu s dalším posluchačem konzervatoře Jaromírem Pleskotem krátce do divadla Větrník Josefa Šmídy.[4] Již ve druhém ročníku studia však byl nuceně nasazen v Německu na práci ve válečném průmyslu. V roce 1944 byl vyreklamován a nastoupil angažmá v Divadle Vlasty Buriana. Po uzavření divadel pracoval jako dělník v Praze. Po roce 1945 se vrátil ke studiu na Univerzitě Karlově i na konzervatoři [3] a v letech 1946 (Pražská konzervatoř) a 1947 (FF UK) obě školy úspěšně absolvoval.[5]

V roce 1946 byl angažován Jiřím Frejkou do Divadla na Vinohradech.[6] Odtud v roce 1950 přešel do Městských divadlech pražských,[7] od roku 1957 se stal členem souboru činohry Národního divadla v Praze.[3]

Jeho pedagogická činnost byla spojena s Pražskou konzervatoří, kde se stal již v roce 1945 asistentem Jiřího Plachého na dramatickém oddělení a kam se vrátil znovu po roce 1975, ale především s Akademií múzických umění, kde od roku 1947 učil na katedře herectví Divadelní fakulty Akademie múzických umění a od roku 1950 i na FAMU,[3] kde se stal v roce 1995 profesorem. Napsal dvě knihy o herectví a mnoho odborných článků.

Dílo

Jeho nejznámějšími divadelními rolemi byly Obchodník s deštěm, Hamlet nebo Tomáš Becket. Ve filmu hrál například hlavní roli v Králi Šumavy, televizním divákům zůstává v paměti díky roli Václava Tháma v seriálu F. L. Věk a řadě dalších. Byl vynikajícím recitátorem. Působil také jako vypravěč v seriálu Krajní meze nebo Cirkus Humberto a namluvil 17 biblických příběhů (Bible pro malé i velké).[8] Zasloužil se o kultivaci naší rodné řeči nejenom svým nezaměnitelným projevem, ale i knihou: Kultura mluveného slova (Akademie múzických umění, Praha 2000). Podkladem této publikace byly jeho přednášky na FAMU.

Herecká filmografie

  • 2007 – Maharal – Tajemství talismanu (TV seriál),
  • 2006 – Maharal – Tajemství talismanu,
  • 2005 – Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště; Náves (TV seriál),
  • 2004 – Tři dámy s pistolí (TV film),
  • 2003 – Strážce duší (TV seriál),
  • 2000 – Smrt Hippodamie (divadelní záznam),
  • 1999 – Ortel (TV film); Pod prahem,
  • 1998 – O pyšném panovníkovi (TV film),
  • 1997 – Červený kamínek (TV film); Četnické humoresky (TV seriál); O perlové panně; Tichá noc (TV film),
  • 1995 – Casa rosa, La (TV film); Den, kdy unesli papeže (TV film); Má je pomsta; Muž v pozadí (TV seriál); Rok na vsi (divadelní záznam),
  • 1994 – Marie Růžička (TV film); Návštěvní doba (divadelní záznam); Pšenice na dálnici (divadelní záznam;) Tři Alberti a slečna Matylda (TV film); V erbu lvice; Zapomenuté tváře (TV film),
  • 1992 – Náhrdelník (TV seriál); Noc pastýřů (TV film;) O dvou sestrách a noční květině (TV film;) Pravda a lež (TV film); Senso (TV film); Život a dílo skladatele Foltýna (TV film),
  • 1991 – Pohádka o touze (TV film); Requiem za W. A. Mozarta (TV film); Romeo a Julie (TV film); Šťastlivec Sulla (TV film);
  • 1990 – Chybná diagnóza (TV film); Přísahám a slibuji (TV seriál),
  • 1989 – Dobrodružství kriminalistiky (TV seriál); Putování po Blažených ostrovech (TV film),
  • 1988 – Cirkus Humberto (TV seriál); Dýmka míru; Lékaři (TV film); Motanice (TV film); Proces s vrahy Martynové (TV film); Tichý společník,
  • 1987 – Můj kamarád tiká; O Háderunovi a víle Elóře (TV film); O houslích krále snů (TV film); Paví pírko (TV film),
  • 1986 – Můj hříšný muž; Povídka s dobrým koncem (TV film); Zlá krev (TV seriál),
  • 1985 – Gobseck (TV film); Matka (divadelní záznam), ...nebo být zabit; Skalpel, prosím; Synové a dcery Jakuba skláře (TV seriál); Tretí šarkan; Veronika,
  • 1984 – Chytrá princezna (TV film); Příliš velká šance,
  • 1983 – Moje srdcová sedma (TV seriál); Nuž, brány dokořán již otevřete...! (TV film); Putování Jana Amose; Tažní ptáci (TV film); Vzpurní svědkové (TV film); Záchvěv strachu,
  • 1982 – Dlouhá bílá stopa (TV seriál); Jehla (TV film); O labuti (TV film); Schůzka se stíny;
  • 1981]] – Měsíční tónina (TV film); Opera ve vinici; O stříbrném a zlatém vajíčku (TV film); Proč se vraždí starší dámy (TV film); Tajemství ďáblovy kapsy; Zelená vlna,
  • 1980 – Jak napálit advokáta; Romaneto; Signum laudis; Svítalo celou noc,
  • 1979 – Ako listy jedného stromu (TV film); Dnes v jednom domě (TV seriál); Julek; Rukojmí v Bella Vista; Theodor Chindler – Die Geschichte einer deutschen Familie (TV seriál); Zadržitelný vzestup Arthura Uie (divadelní záznam),
  • 1978 – Sněhurka (TV film),
  • 1977 – Louis Pasteur (TV film); Paličova dcera (TV film); Pasiáns; Tichý Američan v Praze; Zlaté rybky,
  • 1976 – Až bude padat hvězda (TV film); Dům Na poříčí; Chuť do života (studentský film); Malá mořská víla; O Mistru Hanušovi;
  • 1975 – Akce v Istanbulu; Christoffel von Grimmelshausen abenteuerlicher Simplicissimus, Des (TV seriál); My z konce světa (TV seriál),
  • 1974 – Perseus; Poslední ples na rožnovské plovárně; 30 případů majora Zemana (TV seriál),
  • 1973 – Poklad krále Davida (TV film); Tvrdohlavý Lot (studentský film); Větrné moře,
  • 1972 – Akce Bororo; Dvojník (studentský film); Elixíry ďábla; Kamenný kvítek (TV film); Podezření; Román lásky a cti (TV film), Zajíc přes cestu (studentský film); Zlatá svatba; Z pohádky do pohádky (TV film),
  • 1971 – Černý vlk; Kat nepočká (TV film); F. L. Věk (TV seriál); Lekce, Mrtvý princ (TV film), Tatínek na neděli; Touha Sherlocka Holmese,
  • 1970 – Dlouhá bílá nit (TV film); Chvojka (TV film); Mata Hari (TV film); Návštěvy; Za ranních červánků (TV film); Zvláštní případ (TV film),
  • 1969 – Bellevue (TV film); Ezop; Případ pro začínajícího kata,
  • 1968 – Dreyfusova aféra (TV seriál); Sňatky z rozumu (TV seriál),
  • 1967 – Dívka s třemi velbloudy; Drak se vrací; Lucerna (TV film); Těžká srdeční komplikace (TV film); Waterloo (TV film),
  • 1965 – Zvony pre bosých; 5 milionů svědků,
  • 1964 – Antigona (TV film),
  • 1963 – Andere neben dir, Der (TV film); Ikarie XB 1; Pražské blues; Tři zlaté vlasy děda Vševěda,
  • 1962 – Horoucí srdce; Malý Bobeš ve městě; Pevnost na Rýně; Zelené obzory,
  • 1961 – Hrdinové okamžiku (TV seriál); Malý Bobeš; Muž z prvního století; Pouta,
  • 1960 – Páté oddělení; Vyšší princip,
  • 1959 – Král Šumavy; Návštěva (studentský film); Spálená křídla (divadelní záznam),
  • 1958 – Déšť padá shora (studentský film); Smrt v sedle,
  • 1957 – Poučení (studentský film); Štěňata; Tam na konečné; V pátek ráno,
  • 1956 – Dědeček automobil; Honzíkova cesta; Proti všem; Synové hor; Ztracenci,
  • 1955 – Jan Žižka; Psohlavci; Punťa a čtyřlístek; Větrná hora,
  • 1954 – Jan Hus; Na stříbrném zrcadle; Stříbrný vítr,
  • 1953 – Tajemství krve,
  • 1952 – Mladá léta; Nástup,
  • 1951 – Akce B; Mikoláš Aleš; Milujeme,
  • 1950 – Přiznání; Zocelení,
  • 1949 – Němá barikáda; Pan Habětín odchází; Revoluční rok 1848; Výlet pana Broučka do zlatých časů,
  • 1948 – Bílá tma; Dvaasedmdesátka,
  • 1946 – Muži bez křídel; Nadlidé.

Ocenění

V roce 1965 mu byl udělen titul zasloužilý umělec a v roce 1974 ocenění Zasloužilý člen ND [3].

Z rukou prezidenta Václava Havla převzal Medaili Za zásluhy, v roce 1995 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství.

V roce 2000 obdržel ocenění – Medaili Josefa Hlávky. [9]

Dne 3.června 2005 mu byl udělen čestný doktorát (doctor honoris causa) na Akademii múzických umění v Praze.[10]

V červenci 2008 byla v Praze 5 – Košířích po něm pojmenována jedna pražská ulice. [11]

Hrob na Olšanských hřbitovech v Praze


Odkazy

Reference

  1. ↑ Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005, str. 25-50.
  2. ↑ http://www.gcbrod.cz/ABS/1931-1940.pdf Seznam absolventů Gymnázia Český Brod 1931-1940.
  3. ↑ a b c d e Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 283.
  4. ↑ HEDBÁVNÝ, Zdeněk: Divadlo Větrník. Praha : Panorama, 1988, str. 61–63.
  5. ↑ Český biografický slovník XX. století II, s. 293.
  6. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3.
  7. ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8.
  8. ↑ http://www.popron.cz/index.aspx?gotoId=204362&_actionNumber=9034
  9. ↑ http://www.hlavkovanadace.cz/nositele_medaile.php
  10. ↑ publikace AMU, Prof. Radovan Lukavský, doctor honoris causa AMU, 3. června 2005, vyd. AMU, Praha, 2005, ISBN 80-7331-036-8.
  11. ↑ Jedna z nových ulic nese jméno herce Lukavského; dostupné: http://www.prazskapetka.cz/node/6029

Literatura

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Radovan_Lukavský&oldid=11789173“