Větrná hora
| Větrná hora | |
|---|---|
| Země původu |  Československo |
| Jazyk | čeština |
| Délka | 100 min |
| Žánr | dobrodružný |
| Námět | Miloš Velínský |
| Scénář | Miloš Velínský, Jiří Sequens |
| Režie | Jiří Sequens |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Josef Vinklář Stanislav Fišer Zdeněk Braunschläger Rudolf Deyl Rudolf Hrušínský |
| Hudba | Miloš Vacek |
| Kamera | Rudolf Milič |
| Kostýmy | Anna Kuchačevičová, Marie Malá |
| Střih | Jan Chaloupek |
| Zvuk | Dobroslav Šrámek |
| Architekt | Karel Lier |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 3. února 1956 |
| Produkční společnost | Studio uměleckého filmu |
| Větrná hora na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Větrná hora je československý dobrodružný film z roku 1955.[pozn. 1] Natočil ho režisér Jiří Sequens podle vlastního scénáře, na kterém spolupracoval s Milošem Velínským. Velínský je rovněž autorem původního námětu.[1]
Snímek se stal třetím nejnavštěvovanějším filmem roku 1956.[2] Svoji první filmovou roli v něm ztvárnila Marie Kyselková, pozdější představitelka princezny Lady ve filmové pohádce Princezna se zlatou hvězdou.[3]
Pozadí
[editovat | editovat zdroj]Film vznikl při příležitosti 5. výročí přijetí zákona o ochraně státních hranic (zákon č. 69 ze dne 11. července 1951), a to v rámci propagační kampaně směřující k popularizaci Pohraniční stráže.[4]
Pozdější filmoví badatelé snímek zařazují do produkčního cyklu „bdělosti a ostražitosti“, což byl dobový výraz nahrazující ideologicky nevyhovující označení detektivka.[5]
Film byl uváděn na seznamu děl, které hlavní politická správa Československé lidové armády považovala za vhodné k projekcím v rámci politických školení mužstva.[6] Uplatnění nacházel i jako součást branné výchovy[7] a rovněž figuroval na seznamu snímků doporučovaných k projekcím ve vojenských kinech při výročích založení KSČ.[8]
Děj
[editovat | editovat zdroj]Rudný důl na Větrné hoře v českém pohraničí se potýká s nedostatkem pracovníků. Řídící pracovník Terský (Václav Voska) horníkům přislíbí výpomoc v podobě nových posil, mezi kterými je i Rudolf Pecián (Otto Lackovič). V oblasti už dříve pracoval – coby člen vězeňského komanda se za 2. světové války podílel na těžbě rudy ve staré štole.
Během cesty na Větrnou horu má autobus s pracovníky poruchu. Cestující se rozejdou do okolí, Pecián je však během vycházky zastřelen. Pro zbytek pracovníků je jeho zmizení záhadou, kterou poznamená jejich soužití v ubytovně zvané Jestřábí hnízdo. Objevují se ale i další problémy – skladníku Škvajnovi (Rudolf Dejl ml.) se například ztratí zásoba trhavin.
Mladí horníci se pouštějí do pátrání po pachateli krádeže. Narazí při tom na starou štolu, ve které kromě trhavin nacházejí i tělo zavražděného Peciána. Při návratu jsou přepadeni skupinou bývalých kolaborantů s nacisty. Ti ve štole pátrají po seznamu spolupracovníků gestapa; Peciána zabili, aby umístění štoly nevyzradil.
Díky zásahu pohraničníků jsou horníci osvobozeni a záškodníci přemoženi.
Obsazení
[editovat | editovat zdroj]| Josef Vinklář | havíř Antonín Homolka |
| Stanislav Fišer | havíř Ctirad Šantora |
| Zdeněk Braunschläger | havíř Vojta Dufek |
| Rudolf Deyl mladší | skladník Karel Škvajn |
| Rudolf Hrušínský | zámečník Alois Pohanka |
| Miloš Kopecký | pytlák Melichar Hnátek |
| Robert Vrchota | holič a průzkumník Ludvík Mikula |
| Josef Kemr | paleontolog František Ježek |
| Eva Kubešová | účetní Ivanka Bartáková |
| Stella Zázvorková | kuchařka Květa Vejvodová |
| Marie Kyselková | pomocnice kuchařky Anička Šafránková |
| Otto Lackovič | průzkumník Rudolf Pecián |
| Radovan Lukavský | závodní inženýr Sobek |
| Jaroslav Mareš | řidič Rudného průzkumu |
| Bohuš Záhorský | Renner |
| Václav Voska | vedoucí provozu Ing. Terský |
| Stanislav Neumann | hlídač děda Jonáš |
| Miloš Vavruška | poručík Pohraniční stráže Jiří Plotek |
| Oldřich Vykypěl | hajný Petr Jiřička |
| Jiřina Steimarová | Růžena, žena hajného |
| Lubomír Lipský | staršina Pohraniční stráže |
a další
Lokace
[editovat | editovat zdroj]Film se natáčel v oblasti Labských pískovců, zejména na Děčínském Sněžníku a jeho okolí.[9] Podzemní scény vznikly v dosluhující štole fluoritového dolu na úbočí Děčínského Sněžníku.[10]
Kritické přijetí
[editovat | editovat zdroj]Dobové přijetí filmu bylo vesměs pozitivní. Tvůrci se podle recenzentů vyhnuli schematickému uspořádání syžetu, které považovali za charakteristický rys detektivního žánru v pojetí „buržoazní“ filmové tvorby[11] a které bylo přítomné i v novějších dílech filmařů ze socialistických zemí.[12]
Jiří Plachetka v Rudém právu soudil, že snímek vyznívá ideově přesvědčivě. Ocenil herecké obsazení, které spolu s režijním vedením a zajímavými vedlejšími zápletkami přispělo k plastičnosti díla. Tvůrcům však zároveň vyčetl nedostatečné objasnění motivací postav, které ve skrytu dělnického kolektivu napomáhají skutečným filmovým zločincům.[11]
Jiří Hrbas snímek v Literárních novinách označil za dosud nejlepší film Jiřího Sequense. V ojedinělé výtce připustil, že množství nejednoznačně vykreslených postav udržuje diváka v napětí, zároveň však dodal, že „přemíra lidí podezřelých, bohatost situací a scén, kdy většina hrdinů se chová přinejmenším podivně a záhadně, vyvolává určitý zmatek“.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Podle tehdejšího úzu se uvádí rok dokončení filmu, přestože jeho premiéra proběhla až v roce následujícím.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Větrná hora. Filmový přehled [online]. [cit. 2025-10-29]. Dostupné online.
- ↑ Monte Christo o prsa před Ztracenou stopou. Československý voják. 1957-04-27, roč. 1957, čís. 9, s. 31. Dostupné online. ISSN 0009-0751.
- ↑ MRZENA, Tomáš. Filmovou legendou se stala náhodou. Myší kožíšek jí ovšem přinesl zklamání. iDNES.cz [online]. 2025-08-18 [cit. 2025-10-30]. Dostupné online.
- ↑ Vstříc oslavám 5. výročí přijetí zákona o ochraně státních hranic. Pohraniční a Vnitřní stráž. 1956-03-18, roč. VI., čís. 12, s. 4. Dostupné online. ISSN 2788-3159.
- ↑ MIŠÚR, Martin. V tratolišti: Detektivka a její produkční cykly mezi různými aktéry zestátněné československé kinematografie (1945–1965). Praha, 2021 [cit. 2025-10-30]. Disertační práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Katedra filmových studií. Vedoucí práce Jindřiška Bláhová. Dostupné online.
- ↑ K úvodnímu tématu politického školení. Lidová armáda. 1960-10-01, roč. X., čís. 15, s. 1063. Dostupné online. ISSN 0323-1097.
- ↑ KONČAL, Antonín. Branná výchova na Klatovsku. Bojová příprava. Roč. 1975, čís. 6, s. 92. Dostupné online.
- ↑ ČTVERÁK, L. K 40. výročí naší Strany. Vítězná křídla. 1960-11-17, roč. 8, čís. 46, s. 1. Dostupné online. ISSN 0042-7497.
- ↑ Větrná hora. Filmová místa [online]. [cit. 2025-10-30]. Dostupné online.
- ↑ FENGL, Milan. Bývalé doly a také jeskyně poblíž Jílového. Děčínský, Litoměřický, Teplický deník. 1998-02-23, s. 8.
- ↑ a b PLACHETKA, Jiří. Nový český film „Větrná hora“. Rudé právo. 1956-02-03, roč. 36, čís. 34, s. 3. Dostupné online. ISSN 0032-6569.
- ↑ a b HRBAS, Jiří. Filmový přehled. Nový pokus o dobrodružný žánr v našem filmu. Liternární noviny. 1956-02-04, roč. 1956, čís. 5, s. 5. Dostupné online. ISSN 0459-5203.
