Přeskočit na obsah

Větrná hora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Větrná hora
Země původuČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka100 min
Žánrdobrodružný
NámětMiloš Velínský
ScénářMiloš Velínský, Jiří Sequens
RežieJiří Sequens
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleJosef Vinklář
Stanislav Fišer
Zdeněk Braunschläger
Rudolf Deyl
Rudolf Hrušínský
HudbaMiloš Vacek
KameraRudolf Milič
KostýmyAnna Kuchačevičová, Marie Malá
StřihJan Chaloupek
ZvukDobroslav Šrámek
ArchitektKarel Lier
Výroba a distribuce
PremiéraČeskoslovensko 3. února 1956
Produkční společnostStudio uměleckého filmu
Větrná hora na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Větrná hora je československý dobrodružný film z roku 1955.[pozn. 1] Natočil ho režisér Jiří Sequens podle vlastního scénáře, na kterém spolupracoval s Milošem Velínským. Velínský je rovněž autorem původního námětu.[1]

Snímek se stal třetím nejnavštěvovanějším filmem roku 1956.[2] Svoji první filmovou roli v něm ztvárnila Marie Kyselková, pozdější představitelka princezny Lady ve filmové pohádce Princezna se zlatou hvězdou.[3]

Film vznikl při příležitosti 5. výročí přijetí zákona o ochraně státních hranic (zákon č. 69 ze dne 11. července 1951), a to v rámci propagační kampaně směřující k popularizaci Pohraniční stráže.[4]

Pozdější filmoví badatelé snímek zařazují do produkčního cyklu „bdělosti a ostražitosti“, což byl dobový výraz nahrazující ideologicky nevyhovující označení detektivka.[5]

Film byl uváděn na seznamu děl, které hlavní politická správa Československé lidové armády považovala za vhodné k projekcím v rámci politických školení mužstva.[6] Uplatnění nacházel i jako součást branné výchovy[7] a rovněž figuroval na seznamu snímků doporučovaných k projekcím ve vojenských kinech při výročích založení KSČ.[8]

Rudný důl na Větrné hoře v českém pohraničí se potýká s nedostatkem pracovníků. Řídící pracovník Terský (Václav Voska) horníkům přislíbí výpomoc v podobě nových posil, mezi kterými je i Rudolf Pecián (Otto Lackovič). V oblasti už dříve pracoval –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ coby člen vězeňského komanda se za 2. světové války podílel na těžbě rudy ve staré štole.

Během cesty na Větrnou horu má autobus s pracovníky poruchu. Cestující se rozejdou do okolí, Pecián je však během vycházky zastřelen. Pro zbytek pracovníků je jeho zmizení záhadou, kterou poznamená jejich soužití v ubytovně zvané Jestřábí hnízdo. Objevují se ale i další problémy – skladníku Škvajnovi (Rudolf Dejl ml.) se například ztratí zásoba trhavin.

Mladí horníci se pouštějí do pátrání po pachateli krádeže. Narazí při tom na starou štolu, ve které kromě trhavin nacházejí i tělo zavražděného Peciána. Při návratu jsou přepadeni skupinou bývalých kolaborantů s nacisty. Ti ve štole pátrají po seznamu spolupracovníků gestapa; Peciána zabili, aby umístění štoly nevyzradil.

Díky zásahu pohraničníků jsou horníci osvobozeni a záškodníci přemoženi.

Josef Vinklář havíř Antonín Homolka
Stanislav Fišer havíř Ctirad Šantora
Zdeněk Braunschläger havíř Vojta Dufek
Rudolf Deyl mladší skladník Karel Škvajn
Rudolf Hrušínský zámečník Alois Pohanka
Miloš Kopecký pytlák Melichar Hnátek
Robert Vrchota holič a průzkumník Ludvík Mikula
Josef Kemr paleontolog František Ježek
Eva Kubešová účetní Ivanka Bartáková
Stella Zázvorková kuchařka Květa Vejvodová
Marie Kyselková pomocnice kuchařky Anička Šafránková
Otto Lackovič průzkumník Rudolf Pecián
Radovan Lukavský závodní inženýr Sobek
Jaroslav Mareš řidič Rudného průzkumu
Bohuš Záhorský Renner
Václav Voska vedoucí provozu Ing. Terský
Stanislav Neumann hlídač děda Jonáš
Miloš Vavruška poručík Pohraniční stráže Jiří Plotek
Oldřich Vykypěl hajný Petr Jiřička
Jiřina Steimarová Růžena, žena hajného
Lubomír Lipský staršina Pohraniční stráže

a další

Film se natáčel v oblasti Labských pískovců, zejména na Děčínském Sněžníku a jeho okolí.[9] Podzemní scény vznikly v dosluhující štole fluoritového dolu na úbočí Děčínského Sněžníku.[10]

Kritické přijetí

[editovat | editovat zdroj]

Dobové přijetí filmu bylo vesměs pozitivní. Tvůrci se podle recenzentů vyhnuli schematickému uspořádání syžetu, které považovali za charakteristický rys detektivního žánru v pojetí „buržoazní“ filmové tvorby[11] a které bylo přítomné i v novějších dílech filmařů ze socialistických zemí.[12]

Jiří Plachetka v Rudém právu soudil, že snímek vyznívá ideově přesvědčivě. Ocenil herecké obsazení, které spolu s režijním vedením a zajímavými vedlejšími zápletkami přispělo k plastičnosti díla. Tvůrcům však zároveň vyčetl nedostatečné objasnění motivací postav, které ve skrytu dělnického kolektivu napomáhají skutečným filmovým zločincům.[11]

Jiří Hrbas snímek v Literárních novinách označil za dosud nejlepší film Jiřího Sequense. V ojedinělé výtce připustil, že množství nejednoznačně vykreslených postav udržuje diváka v napětí, zároveň však dodal, že „přemíra lidí podezřelých, bohatost situací a scén, kdy většina hrdinů se chová přinejmenším podivně a záhadně, vyvolává určitý zmatek“.[12]

  1. Podle tehdejšího úzu se uvádí rok dokončení filmu, přestože jeho premiéra proběhla až v roce následujícím.
  1. Větrná hora. Filmový přehled [online]. [cit. 2025-10-29]. Dostupné online. 
  2. Monte Christo o prsa před Ztracenou stopou. Československý voják. 1957-04-27, roč. 1957, čís. 9, s. 31. Dostupné online. ISSN 0009-0751. 
  3. MRZENA, Tomáš. Filmovou legendou se stala náhodou. Myší kožíšek jí ovšem přinesl zklamání. iDNES.cz [online]. 2025-08-18 [cit. 2025-10-30]. Dostupné online. 
  4. Vstříc oslavám 5. výročí přijetí zákona o ochraně státních hranic. Pohraniční a Vnitřní stráž. 1956-03-18, roč. VI., čís. 12, s. 4. Dostupné online. ISSN 2788-3159. 
  5. MIŠÚR, Martin. V tratolišti: Detektivka a její produkční cykly mezi různými aktéry zestátněné československé kinematografie (1945–1965). Praha, 2021 [cit. 2025-10-30]. Disertační práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Katedra filmových studií. Vedoucí práce Jindřiška Bláhová. Dostupné online.
  6. K úvodnímu tématu politického školení. Lidová armáda. 1960-10-01, roč. X., čís. 15, s. 1063. Dostupné online. ISSN 0323-1097. 
  7. KONČAL, Antonín. Branná výchova na Klatovsku. Bojová příprava. Roč. 1975, čís. 6, s. 92. Dostupné online. 
  8. ČTVERÁK, L. K 40. výročí naší Strany. Vítězná křídla. 1960-11-17, roč. 8, čís. 46, s. 1. Dostupné online. ISSN 0042-7497. 
  9. Větrná hora. Filmová místa [online]. [cit. 2025-10-30]. Dostupné online. 
  10. FENGL, Milan. Bývalé doly a také jeskyně poblíž Jílového. Děčínský, Litoměřický, Teplický deník. 1998-02-23, s. 8. 
  11. a b PLACHETKA, Jiří. Nový český film „Větrná hora“. Rudé právo. 1956-02-03, roč. 36, čís. 34, s. 3. Dostupné online. ISSN 0032-6569. 
  12. a b HRBAS, Jiří. Filmový přehled. Nový pokus o dobrodružný žánr v našem filmu. Liternární noviny. 1956-02-04, roč. 1956, čís. 5, s. 5. Dostupné online. ISSN 0459-5203. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]