Větrná hora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Větrná hora
Země Československo
Jazyk čeština
Délka 100 min
Žánr dobrodružný
Námět Miloš Velínský
Scénář Miloš Velínský, Jiří Sequens
Režie Jiří Sequens
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Josef Vinklář, Stanislav Fišer, Zdeněk Braunschläger, Rudolf Deyl, Rudolf Hrušínský
Hudba Miloš Vacek
Kamera Rudolf Milič
Kostýmy Anna Kuchačevičová, Marie Malá
Střih Jan Chaloupek
Zvuk Dobroslav Šrámek
Architekt Karel Lier
Výroba a distribuce
Premiéra Československo 3. února 1956
Studio Studio uměleckých hraných filmů Praha
Větrná hora na ČSFD Kinoboxu FDb IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Větrná hora je československý film z roku 1956.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Dvanáct nových pracovníků a pracovnic odjíždí do rudného dolu v českém pohraničí. Jeden však nedojede.

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Josef Vinklář Antonín Homolka
Stanislav Fišer Ctirad Šantora
Zdeněk Braunschläger Vojta Dufek
Rudolf Deyl mladší Karel Škvajn
Rudolf Hrušínský Alois Pohanka
Miloš Kopecký Melichar Hnátek
Robert Vrchota Ludvík Mikula
Josef Kemr František Ježek
Eva Kubešová Ivanka Bartáková
Stella Zázvorková Květa Vejvodová
Marie Kyselková Anička Šafránková
Otto Lackovič Rudolf Pecián
Radovan Lukavský závodní
Jaroslav Mareš šofér
Bohuš Záhorský Renner
Václav Voska Terský
Stanislav Neumann Jonáš
Miloš Vavruška poručík Plotek
Oldřich Vykypěl Jiřička
Jiřina Steimarová Jiřičková
Lubomír Lipský staršina Pohraniční stráže
Ladislav Herbert Struna minér
Miroslav Svoboda havíř
Josef Chvalina hlavní geolog
Jiří Smutný geolog
Karel Kocourek
Vladimír Linka

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Film byl natočen na řadě míst v oblasti Labských pískovců a Krušných hor: na příjezdu k turistické chatě u vstupu do Tiských stěn[1] (turistická chata), na silnici II/248 mezi Telnicí a Nakléřovem[1] (průjezd krajinou k Větrné hoře), na příjezdu do Nakléřova se siluetou zaniklého kostela svatého Josefa[1] (krajina se siluetou domu a kostela), na cestě k Děčínskému Sněžníku[1] (před poslední zatáčkou), na cestě na vrchol Děčínského Sněžníku k rozhledně[1] (vrchol Větrné hory), u restaurace na Děčínském Sněžníku[1] (ubytovna na Větrné hoře), na příjezdové cesta s pohledem na rozhlednu[1] (cesta k Větrné hoře) a ve fluoritovém dole na úbočí Děčínského Sněžníku.

Dobová recenze v Rudém právu uvádí autora námětu Miloše Velínského[2] předsedu MNV ve Sněžníku, což je omyl způsobený podobností jmen[3], předsedou MNV byl učitel Velimský. Miloš Velínský byl scenáristou řady filmů s kriminální zápletkou (105% alibi, Zlatý pavouk, Dva tygři a dalších).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g Větrná hora [online]. Filmová místa.cz, [cit. 2014-07-07]. Dostupné online.  
  2. Jiří Plachetka. Nový český film „VĚTRNÁ HORA“. Rudé právo. 3. 2 1956, 36 (Právo lidu ročník 59), 34, s. 3. Dostupné online [png, cit. 2014-7-6].  
  3. NEDVĚDOVÁ, Petra. Kamenná dáma aneb život rozhledny a pod rozhlednou. Jílové : Město Jílové, 2014. 41 s. (Historická ohlédnutí). Kapitola Filmaři na Sněžníku, s. 38.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]