Piper J-3 Cub

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Piper Cub)
Skočit na: Navigace, Hledání
Piper Cub
Určení víceúčelový letoun
Výrobce Piper Aircraft
Šéfkonstruktér C. Gilbert Taylor
Walter C. Jamouneau
První let 1938
Uživatel US Army
LOT, Armée de l'Air, Švýcarsko
Výroba 1938-1947
Vyrobeno kusů 19 888 (USA)
Varianty PA-15 Vagabond
PA-16 Clipper

Piper J-3 Cub byl americký jednomotorový víceúčelový dvoumístný hornoplošník smíšené konstrukce, který se stal legendou leteckého průmyslu.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

L-4A, vojenská verze Piperu Cub, v muzeu ve zbarvení v jakém „Grasshoppery“ létaly při invazi do severní Afriky v listopadu 1942

Prototyp Taylor E-2 Cub s otevřenou kabinou vzlétl roku 1930. Po odchodu šéfkonstruktéra C. G. Taylora ze společnosti Taylor Aircraft Corp. uvedl do firmy její druhý spolumajitel William T. Piper nového technika W. C. Jamouneaua. Po požáru továrny v prosinci 1937 byla výroba přestěhována do pensylvánského Lock Havenu a název společnosti byl změněn na Piper Aircraft Company.

Z mírně rekonstruovaných letounů E-2 se stal Piper J-2 Cub. Dalšími změnami z něj vznikl Piper J-3 Cub s uzavřenou kabinou a motorem Continental o výkonu 29 kW.

Piper nabízel Cuby ve třech verzích podle určení a vybavení, z nichž každá se ještě mohla lišit výkonem i typem pohonné jednotky. Základní verzi představoval Cub Trainer, lépe vybaven byl Cub Sport a Cub Seaplane nesl místo kolového podvozku plováky Edo. Od roku 1938 se jako hlavní typ pohonné jednotky instaloval Continental A-50 o 37 kW (J-3C). Motory Lycoming O-145, nebo O-145B (J-3L) a Franklin 4AC-150, nebo 4AC-176 (J-3F) se na Cuby montovaly v menším počtu. Další zlepšení výkonů přišlo se zabudováním motoru Continental A-65 o výkonu 48 kW. Asi třicítka J-3P byla osazena hvězdicovým tříválcem Lenape LM-3 Papoose. Civilní J-3 se vyráběly až do roku 1942, kdy ustoupily vojenské variantě L-4.

Původně se jednalo o civilní stroj, jeho parametry však byly natolik dobré, že ho začala užívat i americká armáda. Za druhé světové války sloužil jako kurýrní, pozorovací, spojovací, sanitní, výcvikový a transportní letoun.

Kromě klasického kolového podvozku mohl mít instalován lyže či plováky. O oblibě svědčí jeho přezdívka "létající Jeep", kterou si letoun vysloužil. Po skončení druhé světové války byly stroje dále vyráběny do roku 1950 jak pro civilní (PA-11 Cub Special), tak pro vojenské účely (L-18 a L-21). Pohon se postupně měnil od čtyřválcového motoru Continental C90-12F o výkonu 67 kW až po čtyřválcový Avco Lycoming O-320 o výkonu 112 kW.

Letouny byly užívány v různých evropských státech včetně Československa, kde sloužily v leteckých klubech pod označením C-8, ve vojenském letectvu pod názvem K-68. Letouny byly vyráběny v několika verzích, včetně bezmotorových kluzáků. Celkem bylo vyrobeno úctyhodných 34 849 kusů letounů všech verzí pro vojenské i civilní účely.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Švýcarský Piper J-3C-65
  • Pohon: čtyřválcový, čtyřtaktní, vzduchem chlazený motor Continental A-65-8, o výkonu 48 kW. V letounech používaných Československu instalován vzduchem chlazený motor Praga - D o výkonu 55 kW.
  • Rozpětí: 10,74 m
  • Délka: 6,71 m
  • Výška: 2 m
  • Nosná plocha: 16,23 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 290 kg
  • Vzletová hmotnost: 499 kg
  • Maximální rychlost: 148 km/h
  • Dostup: 3658 m
  • Vytrvalost: 2,5 hod.
  • Dolet: 400 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Piper PA-18 (D-ECQA)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NICCOLI, Riccardo. Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha : Knižní klub, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. Kapitola Piper J-3 Cub, s. 176. (česky) 
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha : Albatros, 1979. 430 s.  
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů II. Praha : Albatros, 1982. 246 s.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]