Petr Žantovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
doc. Mgr. Petr Žantovský, Ph.D.
Narození 15. května 1962 (55 let)
Pardubice
Povolání novinář, publicista a vysokoškolský učitel
Stát ČeskoČesko Česko
Alma mater Univerzita Karlova
Katolícka univerzita v Ružomberku
Ocenění medaile Za zásluhy (2017)
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Petr Žantovský (* 15. května 1962 Pardubice) je český novinář, publicista, komentátor a vysokoškolský pedagog. Dne 28. října 2017 mu byla z rukou českého prezidenta Miloše Zemana udělena medaile Za zásluhy.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Pardubicích 15. května 1962.[2] V roce 1988 absolvoval obor rozhlasová žurnalistika na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze.[3][2] Doktorát získal v oboru teorie a historie žurnalistiky a médií na Katolické univerzitě v Ružomberku, kde obhájil dizertační práci na téma Dějiny české žurnalistiky po roce 1989.[4][5] V roce 2015 pak habilitoval v oboru masmediální studia na Fakultě masmédií Panevropské univerzity v Bratislavě, když obhájil práci na téma Mediální manipulace – nemoc české demokracie.[6]

V 80. letech pracoval v redakci hudebního periodika Melodie. Na konci života tohoto časopisu se svou spoluprací s komunisty aktivně podílel na jeho likvidaci.[6] Po roce 1989 pracoval jako vedoucí kulturní rubriky v deníku Práce a v týdeníku Reportér.[4][2]

V letech 1994–2003 působil v nakladatelské oblasti, jako ředitel nakladatelství Melantrich (1994–1996) a Votobia (1997–2003).[2] Následně přešel do akademické sféry, od roku 2003 působil na Univerzitě J. A. Komenského v Praze, kde počínaje rokem 2005 vedl katedru sociální a masové komunikace.[3][2] Pak se stal spoluzakladatelem Vysoké školy Zdeňka Kalisty,[3] neuspěl však u Akreditační komise.[7][8][9] V roce 2012 se stal prorektorem pro pedagogickou činnost Akademie managementu a komunikace v Praze (AMAK),[4][10] uskutečňující v Česku studijní program ukrajinské Meziregionální akademie řízení personálu v Kyjevě.[11] Vede katedru Public Relations a komunikace na soukromé Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze.[12][13] Veřejně přednáší o mediálních a politicko-ekonomických tématech.[3]

V letech 1998–2000 byl místopředsedou Syndikátu novinářů ČR a od prosince 2000 do dubna 2003 členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (nominant ODS[14]).[2][5][15][pozn. 1] Působil také jako poradce předsedy Poslanecké sněmovny PČR Václava Klause.[12][18] V roce 2007 jej Masarykovo demokratické hnutí navrhlo do rady nově vzniklého Ústavu pro studium totalitních režimů.[19] Na jaře 2011, 2012 a znovu i 2015 se neúspěšně ucházel o místo v Radě České televize.[20][21][22] Na jaře 2011 byl mezi neúspěšnými kandidáty na generálního ředitele ČTK,[23] v prosinci 2015 pak marně kandidoval na generálního ředitele Českého rozhlasu.[24]

Od roku 2003 spolupracoval s Českým rozhlasem 6 na pořadu Lidé od novin, později přejmenovaného na Hovory o médiích.[3] V roce 2005 moderoval pořad České televize Před půlnocí.[14][25] Byl také zakladatelem a do roku 2013 prostřednictvím společnosti Ultravox jediným majitelem soukromé hudební rozhlasové stanice zaměřené na world music Rádio Ethno, v době prodeje přejmenované na Color, která vysílala od září 2008 v Praze a od června 2010 i v Brně.[4][5][15][26][pozn. 2]

Věnuje se i publikační činnosti. Vydal knihy rozhovorů s osobnostmi politického, kulturního a společenského života, např. s Evou Urbanovou, Václavem Klausem, Janem Potměšilem, Milošem Zemanem, Otakarem Vávrou, Miroslavem Mackem, Mirkem Topolánkem, Milanem Knížákem, Vladimírem Železným, Ladislavem Jaklem.[3][4][5] Dále publikoval knihy analýz a komentářů (např. Dobře nám tak, V Síti, Obludiště, Dualog) i monografie o české žurnalistice (Průvodce minovým polem české žurnalistiky, Média na pranýři, Hovory o médiích, Manipulace v médiích), podílel se na přípravě několika sborníků (např. Česká xenofobie).[3][4] Editoval knihy Václava Klause.[3] Napsal např. i písňové texty k inscenaci Williama Saroyana Jim Dandy, kterou v Národním divadle moravskoslezském režírovala v sezóně 1992/93 jeho žena Irena Žantovská.[28]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Když ho spolu s ostatními radními předseda vlády Vladimír Špidla na návrh Poslanecké sněmovny odvolal, poté co Česká republika prohrála arbitráž se společností CME o televizi Nova, byl jedním ze šestice odvolaných, kteří postup premiéra zažalovali. V květnu 2007 Městský soud v Praze odvolání radních zrušil, v červnu 2009 však předseda vlády Jan Fischer znovu zpětně všech šest radních odvolal, což Městský soud v Praze v červnu 2012 opět zrušil a v září 2012 premiér Petr Nečas celé řízení zastavil. V březnu 2015 Obvodní soud pro Prahu 1 nepravomocně rozhodl, že mandát radním neskončil Špidlovým odvoláním, ale uplynutím šestiletého funkčního období o tři roky později.[16][17]
  2. Stanici odprodal Miroslavu Pýchovi, vlastníkovi společnosti Joe Media, která provozovala klasické a posléze internetové Rádio Limonádový Joe. Jednatelem této společnosti byl Petr Žantovský od 27. května 2010. V době prodeje Ultravoxu byla společnost uváděna pod názvem Joe Profi.[27][15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Prezident Zeman udělil státní vyznamenání Schröderovi, Troškovi i Vondráčkové. Novinky.cz. 2017-10-28. Dostupné online [cit. 2017-10-29]. (cs-CZ) 
  2. a b c d e f Petr Žantovský [online]. Databáze knih.cz, [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  3. a b c d e f g h ŽANTOVSKÝ, Petr. Petr Žantovský, externí komentátor [online]. Český rozhlas, [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  4. a b c d e f Petr Žantovský, novinář [online]. První zprávy, [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  5. a b c d Petr Žantovský [online]. Nakladatelství Čas, [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  6. a b DOSTÁL, Vratislav. K pochybné docentuře Petru Žantovskému pomáhá i Václav Klaus. Deník Referendum [online]. 2015-03-30 [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  7. Zápis č. 05 – 10 ze zasedání Akreditační komise 22. – 24. listopadu 2010, Litomyšl [PDF online]. Akreditační komise Česká republika, [cit. 2016-05-06]. S. 26–27. Dostupné online.  
  8. Zápis č. 03 – 11 ze zasedání Akreditační komise 20. – 22. června 2011, Skalský dvůr [PDF online]. Akreditační komise Česká republika, [cit. 2016-05-06]. S. 39. Dostupné online.  
  9. Zápis č. 05 – 11 ze zasedání Akreditační komise 21. – 23. listopadu 2011, Litomyšl [PDF online]. Akreditační komise Česká republika, [cit. 2016-05-06]. S. 37–38. Dostupné online.  
  10. KUNCOVÁ, Petra. Mgr. Petr Žantovský - prorektor AMAK ČR. iBestof.cz [online]. 2014-04-01 [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  11. Zápis ze zasedání Komise pro etiku ze dne 14. ledna 2015 [DOCX online]. Komise pro etiku Syndikátu novinářů ČR, 2015-01-17, [cit. 2016-05-06]. Dostupné online. ISBN http://www.syndikat-novinaru.cz/etika/stanoviska/.  
  12. a b Doc. mgr. Petr Žantovský, Ph.D. (1962) [online]. Medias res, [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  13. Katedra Public Relations a komunikace [online]. Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha, [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  14. a b POTŮČEK, Jan. Televizní premiéra Petra Žantovského. Reflex.cz [online]. 2006-01-17 [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  15. a b c AUST, Ondřej. Petr Žantovský se zbavuje podílu v rádiu Color, stanici přebírá Miroslav Pýcha. Médiář.cz [online]. 2013-08-15 [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  16. AUST, Ondřej. Premiér Nečas ukončil kauzu odvolání členů rady pro vysílání z roku 2003. Médiář.cz [online]. 2012-09-20 [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  17. POLÁK, Lukáš. Bývalý koordinátor Duspiva a hudebník Štěpánek očekávají od státu miliony. DigiZone.cz [online]. 2015-03-27 [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  18. Kauzy [online]. Syndikát novinářů ČR, [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  19. ČERNÝ, Jiří. Jiří Černý: Petr Žantovský, radní pro všechny příležitosti. Hospodářské noviny [online]. 2007-08-28 [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  20. AUST, Ondřej. Baumruk ani Fibingerová se do Rady ČT znovu nedostanou, neuspěli ani Kasík a Chmelíček. Médiář.cz [online]. 2011-05-26 [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  21. ČTK. Bývalá šéfka Radiožurnálu Hikelová zvolena radní ČTK za ODS. Doplněny i rady ČT a rozhlasu. Médiář.cz [online]. 2012-06-20 [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  22. ČTK. V Radě ČT zůstanou Dědič a Kratochvíl, zvolen i Kašparů. Médiář.cz [online]. 2015-05-22 [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  23. ČTK. Novým šéfem ČTK Jiří Majstr, zvolen jednomyslně. Rada ho jmenovala k 10. červnu. Médiář.cz [online]. 2011-03-10 [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  24. AUST, Ondřej. Šéfem rozhlasu Končelík, Kralert, Němeček, Skřivánek či Zavoral. Médiář.cz [online]. 2015-12-21 [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  25. POTŮČEK, Jan. Petr Žantovský: Na ČT 24 nechci mluvit s politiky. DigiZone.cz [online]. 2005-12-05 [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  26. HOFMANNOVÁ, Karla. Ethnofest v Brně odstartoval vysílání nového rádia Ethno-Brno 99,4 FM. ŽivotníStyl.cz [online]. 2010-07-01 [cit. 2016-05-06].  
  27. POTŮČEK, Jan. Majitel Ethno rádia Petr Žantovský vstoupil do Rádia Limonádový Joe. DigiZone.cz [online]. 2010-06-24 [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  28. Jim Dandy [online]. Národní divadlo moravskoslezské, [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]