Petr Žantovský

doc. Mgr. Petr Žantovský, Ph.D.
Člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Ve funkci: 12. prosince 2000 – 2. dubna 2003
Člen Rady České tiskové kanceláře (od roku 2019 také místopředseda rady) Úřadující Ve funkci od: 28. února 2018
Narození	15. května 1962 (57 let) Pardubice Československo
Choť	Irena Žantovská
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze Katolická univerzita v Ružomberku Panevropská vysoká škola
Profese	novinář, publicista, vysokoškolský učitel
Ocenění	Medaile Za zásluhy (2017)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Petr Žantovský
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Petr Žantovský (* 15. května 1962 Pardubice) je český novinář, publicista, komentátor a vysokoškolský pedagog. Dne 28. října 2017 mu byla z rukou českého prezidenta Miloše Zemana udělena medaile 1. stupně Za zásluhy v oblasti kultury a školství.

Životopis

Narodil se v Pardubicích 15. května 1962. V roce 1988 absolvoval obor rozhlasová žurnalistika na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Doktorát získal v oboru teorie a historie žurnalistiky a médií na Katolické univerzitě v Ružomberku, kde obhájil dizertační práci na téma Dějiny české žurnalistiky po roce 1989. V roce 2015 pak habilitoval v oboru masmediální studia na Fakultě masmédií Panevropské univerzity v Bratislavě, když obhájil práci na téma Mediální manipulace – nemoc české demokracie.

V 80. letech publikoval v časopise Melodie a Amatérská scéna, také v jazzovém měsíčníku Akcent, po roce 1989 pracoval jako vedoucí kulturní rubriky v deníku Práce a v týdeníku Reportér.

V letech 1994–2003 působil v nakladatelské oblasti, jako ředitel nakladatelství Melantrich (1994–1996) a Votobia (1997–2003). Následně přešel do akademické sféry, od roku 2003 působil na Univerzitě J. A. Komenského v Praze, kde počínaje rokem 2005 vedl katedru sociální a masové komunikace. Pak se stal spoluzakladatelem Vysoké školy Zdeňka Kalisty, neuspěl však u Akreditační komise. V roce 2012 se stal prorektorem pro pedagogickou činnost Akademie managementu a komunikace v Praze (AMAK), uskutečňující v Česku studijní program ukrajinské Meziregionální akademie řízení personálu v Kyjevě. Vedl katedru Public Relations a komunikace na soukromé Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze. Veřejně přednáší o mediálních a politicko-ekonomických tématech. V Akademickém roce 2016–17 pedagogicky působil na Panevropské VŠ v Bratislavě – Fakultě masmédií. Je členem oborové rady do doktorská studia Katedry žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě.

V letech 1998–2000 byl místopředsedou Syndikátu novinářů ČR a od prosince 2000 do dubna 2003 členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (nominant ODS). Působil také jako poradce předsedy Poslanecké sněmovny PČR Václava Klause. V roce 2007 jej Masarykovo demokratické hnutí navrhlo do rady nově vzniklého Ústavu pro studium totalitních režimů. Na jaře 2011, 2012 a znovu i 2015 se neúspěšně ucházel o místo v Radě České televize. Na jaře 2011 byl mezi neúspěšnými kandidáty na generálního ředitele ČTK, v prosinci 2015 pak marně kandidoval na generálního ředitele Českého rozhlasu.

Od roku 2003 spolupracoval s Českým rozhlasem 6 na pořadu Lidé od novin, později přejmenovaného na Hovory o médiích. V letech 2005–2008 moderoval pořad České televize Před půlnocí. Byl také zakladatelem a do roku 2013 prostřednictvím společnosti Ultravox jediným majitelem soukromé hudební rozhlasové stanice zaměřené na world music Rádio Ethno, v době prodeje přejmenované na Color, která vysílala od září 2008 v Praze a od června 2010 i v Brně.

V současnosti je stálým přispěvatelem zpravodajského portálu ParlamentniListy.cz, Literárních novin, Českého rozhlasu, v letech 2016-2018 měl každotýdenní talkshow s názvem Pražská kavárna na TV Praha. K roku 2018 byl mediálním poradcem Asociace národních sil, podporující vystoupení z Evropské unie a NATO.

Věnuje se i publikační činnosti. Vydal knihy rozhovorů s osobnostmi politického, kulturního a společenského života, např. s Evou Urbanovou, Václavem Klausem, Janem Potměšilem, Milošem Zemanem, Otakarem Vávrou, Miroslavem Mackem, Mirkem Topolánkem, Milanem Knížákem, Vladimírem Železným, Petrem Havlíkem, Yektou Uzunoglu, Ladislavem Jaklem. Dále publikoval knihy analýz a komentářů (např. Dobře nám tak, V Síti, Obludiště, Dualog) i monografie o české žurnalistice (Průvodce minovým polem české žurnalistiky, Média na pranýři, Hovory o médiích, Manipulace v médiích, Česká politika a média po roce 1989, Mediální manipulace a krize v České televizi v roce 2000, Černá kniha České televize, Méídia a politika v digitální, světě atd.), podílel se na přípravě několika sborníků (např. Česká xenofobie, Médiokracie, Média a moc, Průniky české a slovenské literatury po rozdělení federace r. 1992, Bulvarizace českých médií atd.). Editoval knihy Václava Klause.

Je činný také literárně. Napsal např. i písňové texty k inscenaci Williama Saroyana Jim Dandy, kterou v Národním divadle moravskoslezském režírovala v sezóně 1992/93 jeho žena Irena Žantovská. Vydal dvě sbírky poesie – Tady bydlím, 2012 a Zakázané květiny, 2016, za kterou obdržel v roce 2017 Výroční prémii Slovenského centra Pen-klubu (jehož je členem od r. 2008).

Se svou manželkou Irenou, divadelní režisérkou, pedagožkou a také básnířkou vydal společnou básnickou sbírku Príbehy a iné pokušenia – ve slovenštině. Zúčastnil se několika básnických almanachů, v ČR i na Slovensku, do prozaického Almanachu Kmene 2015 přispěl rozsáhlou novelou Nouzový východ a do Almanachu Kmene 2016 literárním esejem Mé Rusko. Další vydanou knihou jsou Otevřené dopisy, soubor více než 50 epistolárních textů adresovaných žijícím i nežijícím osobnostem české i světové kultury, společnosti a výjimečně i politiky (vyšla 2016, předmluvu napsal Jiří Žáček, kmotrem byl Jaromír Nohavica). Počátkem roku 2018 vyšel obdobný soubor, Příběhy s otevřeným koncem, reflexe rovněž víc než 50 historických událostí s přesahem a poučením pro dnešní dobu. V říjnu 2018 vydal společně se slovenským novinářem Pavolem Dinkou soubor textů (slovensky) Necenzurované eseje a úvahy. Byla to už druhá kniha podobného druhu. V roce 2008 napsal – dvojjazyčně – se slovenským spisovatelem a publicistou Gustávem Murínem knihu Česko-slovenský dualog. V červnu 2019 vyšla jeho kniha, napsaná společně s Evou Kantůrkovou, s názvem Navzdory času. Vedle toho je autorem řady vysokoškolských učebnic a skript z oblasti žuzrnalistiky a médií.

Od února 2018 je členem Rady České tiskové kanceláře, od února 2019 je pak jejím místopředsedou. Nominovalo ho hnutí ANO 2011.

Asociace nezávislých médií

Zakladateli Asociace nezávislých médií (ANM) jsou kromě Žantovského bývalý policejní ředitel Stanislav Novotný, zřizovatel dezinformačních webů Lajkit a AC24 Ondřej Geršl a zřizovatel dalšího dezinformačního webu NWOO Jan Korál. Petr Žantovský publikovall dříve v již zaniklém Geršlově časopise Vědomí, kde publikovali články také například Jan Schneider, Erik Best, Jiří Fencl či Ľubomír Huďo.

Asociace spolupracuje s Unií českých spisovatelů či se Slovenským domem, kde sídlí i Žantovského vzdělávací firma CS Institut, do roku 2017 spolupracující v oblasti doktorského studia s kyjevskou Meziregionální akademií řízení personálu (MAŘP), s níž Žantovský už po léta prostřednictvím různých v České republice formálně neregistrovaných vysokých škol spolupracoval. Ředitel Slovenského domu Vladimír Skalský, který zasedá v porotě ANM, byl doktorandem Žantovského manželky na pražské pobočce MAŘP (Otevřená evropská akademie ekonomiky a politiky) – studium však nedokončil.

Asociace uděluje Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku. Roku 2018 byl např. oceněn Jozef Leikert, bývalý člen správní rady Slovensko-ruské společnosti a děkan fakulty masmédií na Panevropské vysoké škole v Bratislavě. Petr Žantovský na této škole v roce 2015 habilitoval a Leikert byl předsedou habilitační komise. Na téže škole o rok později habilitovala Žantovského manželka Irena. Leikert je zároveň spolupracovníkem dalšího Žantovského subjektu, spolku Medias res. V porotě pro udílení cen zasedal např. ředitel Českého rozhlasu René Zavoral, nebo přispěvatel Parlamentních listů a člen Rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek.

Externí odkazy

• Profesní životopis Petra Žantovského na webu Panevropské univerzity (PDF)
• Ondřej Bezr: Kauza vyznamenání: co napsal Petr Žantovský Janu Rejžkovi a co Jiří Černý odpověděl

Autoritní data: AUT: jn20000402963 | ISNI: 0000 0000 5523 2336 | LCCN: n97073585 | VIAF: 23884833 | WorldcatID: lccn-n97073585

Portály: Česko | Lidé | Literatura