Petr Žantovský

doc. Mgr. Petr Žantovský, Ph.D.
Člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Ve funkci: 12. prosince 2000 – 2. dubna 2003
Člen Rady České tiskové kanceláře (od roku 2019 také místopředseda rady) Úřadující Ve funkci od: 28. února 2018
Narození	15. května 1962 (57 let) Pardubice Československo
Choť	Irena Žantovská
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze Katolická univerzita v Ružomberku Panevropská vysoká škola
Profese	novinář, publicista, vysokoškolský učitel
Ocenění	medaile Za zásluhy (2017)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Petr Žantovský
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Petr Žantovský (* 15. května 1962 Pardubice) je český novinář, publicista, komentátor a vysokoškolský pedagog. Dne 28. října 2017 mu byla z rukou českého prezidenta Miloše Zemana udělena medaile 1. stupně Za zásluhy v oblasti kultury a školství.

Životopis

Narodil se v Pardubicích 15. května 1962. V roce 1988 absolvoval obor rozhlasová žurnalistika na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Doktorát získal v oboru teorie a historie žurnalistiky a médií na Katolické univerzitě v Ružomberku, kde obhájil dizertační práci na téma Dějiny české žurnalistiky po roce 1989. V roce 2015 pak habilitoval v oboru masmediální studia na Fakultě masmédií Panevropské univerzity v Bratislavě, když obhájil práci na téma Mediální manipulace – nemoc české demokracie.

V 80. letech publikoval v časopise Melodie a Amatérská scéna, také v jazzovém měsíčníku Akcent, po roce 1989 pracoval jako vedoucí kulturní rubriky v deníku Práce a v týdeníku Reportér.

V letech 1994–2003 působil v nakladatelské oblasti, jako ředitel nakladatelství Melantrich (1994–1996) a Votobia (1997–2003). Následně přešel do akademické sféry, od roku 2003 působil na Univerzitě J. A. Komenského v Praze, kde počínaje rokem 2005 vedl katedru sociální a masové komunikace. Pak se stal spoluzakladatelem Vysoké školy Zdeňka Kalisty, neuspěl však u Akreditační komise. V roce 2012 se stal prorektorem pro pedagogickou činnost Akademie managementu a komunikace v Praze (AMAK), uskutečňující v Česku studijní program ukrajinské Meziregionální akademie řízení personálu v Kyjevě. Vedl katedru Public Relations a komunikace na soukromé Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze. Veřejně přednáší o mediálních a politicko-ekonomických tématech. V Akademickém roce 2016–17 pedagogicky působil na Panevropské VŠ v Bratislavě – Fakultě masmédií. Je členem oborové rady do doktorská studia Katedry žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě.

V letech 1998–2000 byl místopředsedou Syndikátu novinářů ČR a od prosince 2000 do dubna 2003 členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (nominant ODS). Působil také jako poradce předsedy Poslanecké sněmovny PČR Václava Klause. V roce 2007 jej Masarykovo demokratické hnutí navrhlo do rady nově vzniklého Ústavu pro studium totalitních režimů. Na jaře 2011, 2012 a znovu i 2015 se neúspěšně ucházel o místo v Radě České televize. Na jaře 2011 byl mezi neúspěšnými kandidáty na generálního ředitele ČTK, v prosinci 2015 pak marně kandidoval na generálního ředitele Českého rozhlasu.

Od roku 2003 spolupracoval s Českým rozhlasem 6 na pořadu Lidé od novin, později přejmenovaného na Hovory o médiích. V letech 2005–2008 moderoval pořad České televize Před půlnocí. Byl také zakladatelem a do roku 2013 prostřednictvím společnosti Ultravox jediným majitelem soukromé hudební rozhlasové stanice zaměřené na world music Rádio Ethno, v době prodeje přejmenované na Color, která vysílala od září 2008 v Praze a od června 2010 i v Brně.

V současnosti je stálým přispěvatelem zpravodajského portálu ParlamentniListy.cz, Literárních novin, Českého rozhlasu, v letech 2016-2018 měl každotýdenní talkshow s názvem Pražská kavárna na TV Praha. K roku 2018 byl mediálním poradcem Asociace národních sil, podporující vystoupení z Evropské unie a NATO.

Věnuje se i publikační činnosti. Vydal knihy rozhovorů s osobnostmi politického, kulturního a společenského života, např. s Evou Urbanovou, Václavem Klausem, Janem Potměšilem, Milošem Zemanem, Otakarem Vávrou, Miroslavem Mackem, Mirkem Topolánkem, Milanem Knížákem, Vladimírem Železným, Petrem Havlíkem, Yektou Uzunoglu, Ladislavem Jaklem. Dále publikoval knihy analýz a komentářů (např. Dobře nám tak, V Síti, Obludiště, Dualog) i monografie o české žurnalistice (Průvodce minovým polem české žurnalistiky, Média na pranýři, Hovory o médiích, Manipulace v médiích, Česká politika a média po roce 1989, Mediální manipulace a krize v České televizi v roce 2000, Černá kniha České televize, Méídia a politika v digitální, světě atd.), podílel se na přípravě několika sborníků (např. Česká xenofobie, Médiokracie, Média a moc, Průniky české a slovenské literatury po rozdělení federace r. 1992, Bulvarizace českých médií atd.). Editoval knihy Václava Klause.

Je činný také literárně. Napsal např. i písňové texty k inscenaci Williama Saroyana Jim Dandy, kterou v Národním divadle moravskoslezském režírovala v sezóně 1992/93 jeho žena Irena Žantovská. Vydal dvě sbírky poesie – Tady bydlím, 2012 a Zakázané květiny, 2016, za kterou obdržel v roce 2017 Výroční prémii Slovenského centra Pen-klubu (jehož je členem od r. 2008).

Se svou manželkou Irenou, divadelní režisérkou, pedagožkou a také básnířkou vydal společnou básnickou sbírku Príbehy a iné pokušenia – ve slovenštině. Zúčastnil se několika básnických almanachů, v ČR i na Slovensku, do prozaického Almanachu Kmene 2015 přispěl rozsáhlou novelou Nouzový východ a do Almanachu Kmene 2016 literárním esejem Mé Rusko. Další vydanou knihou jsou Otevřené dopisy, soubor více než 50 epistolárních textů adresovaných žijícím i nežijícím osobnostem české i světové kultury, společnosti a výjimečně i politiky (vyšla 2016, předmluvu napsal Jiří Žáček, kmotrem byl Jaromír Nohavica). Počátkem roku 2018 vyšel obdobný soubor, Příběhy s otevřeným koncem, reflexe rovněž víc než 50 historických událostí s přesahem a poučením pro dnešní dobu. V říjnu 2018 vydal společně se slovenským novinářem Pavolem Dinkou soubor textů (slovensky) Necenzurované eseje a úvahy. Byla to už druhá kniha podobného druhu. V roce 2008 napsal – dvojjazyčně – se slovenským spisovatelem a publicistou Gustávem Murínem knihu Česko-slovenský dualog. V červnu 2019 vyšla jeho kniha, napsaná společně s Evou Kantůrkovou, s názvem Navzdory času. Vedle toho je autorem řady vysokoškolských učebnic a skript z oblasti žuzrnalistiky a médií.

Od února 2018 je členem Rady České tiskové kanceláře, od února 2019 je pak jejím místopředsedou. Nominovalo ho hnutí ANO 2011.

Externí odkazy

• Profesní životopis Petra Žantovského na webu Panevropské univerzity (PDF)
• Ondřej Bezr: Kauza vyznamenání: co napsal Petr Žantovský Janu Rejžkovi a co Jiří Černý odpověděl

Autoritní data: AUT: jn20000402963 | ISNI: 0000 0000 5523 2336 | LCCN: n97073585 | VIAF: 23884833 | WorldcatID: lccn-n97073585

Portály: Česko | Lidé | Literatura