Památník Jaroslava Ježka – Modrý pokoj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Památník Jaroslava Ježka)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Modrý pokoj – pohled od vstupních dveří (2015)

Památník Jaroslava Ježka – Modrý pokoj se nachází v Kaprově ulici 10 (čp. 45) v Praze 1 – Staré Město.

Vznik pokoje, vybavení[editovat | editovat zdroj]

V roce 1921 se přestěhovala rodina Jaroslava Ježka do družstevního domu v Kaprově ulici, kde v prvním patře získali dvoupokojový byt [1].

Po smrti otce Adolfa (8. 6. 1881 – 3. 7. 1926) a poté, co se Ježkova sestra Jarmila (provd. Strnadová, 11. 1. 1908 – 5. 4. 1982) vdala a odstěhovala na Žižkov, zakoupil si Ježek klavír Steinway a zařídil si jeden z pokojů dle vlastního vkusu [2].

Pokoj byl zařízen ve stylu funkcionalismu [3]. Ježkův přítel a spolupracovník z Osvobozeného divadla, architekt František Zelenka, mu navrhl interiér pokoje [4] včetně moderního nábytku [5] z černě mořeného dřeva, který byl jednoduchý, ale elegantní. Po vstupu do pokoje se na pravé straně nacházela nízká pohovka s kovovou kostrou a světle hnědými polštáři, lomená v pravém úhlu, přičemž její delší křídlo bylo podél zdi. Před pohovkou byl umístěn nízký stoleček s kovovýma nohama a skleněnou deskou. Pod deskou byly nainstalovány malé žárovky, které po stisku páčky osvětlovaly zespodu skleněnou deskou zeleným světlem [6].

Klavír, pokrytý suknem, byl umístěn za pohovkou směrem k oknu v pravé části pokoje (záclony na oknech byly ze světle modré síťoviny) a v rohu pokoje za klavírem stál také několikadílný stojan na noty. Ve druhém koutě u okna byl psací stůl s bílou opalinovou deskou.

U zdi na pravé od klavíru byla umístěna knihovna, na níž byla osvětlovací koule z mléčného skla, měnící barvy, mezi knihovnou a psacím stolem pak stál kovový stojan s horním osvětlení. Za knihovnou v rohu na pravé straně od vstupních dveří byla kachlová kamna.

Vedle dveří se po vstupu do místnosti na levé straně nacházela skříň („sekretář“), prosklená v horní části, dole upravená na gramofonové desky a časopisy. Likérová skříňka („bar“), umístěná v pravé střední části skříně byla uvnitř v zadní části a z vnitřní strany dvířek vyložená zrcadlem. Po otevření dvířek skříňky do boku se rozsvítilo uvnitř žluté světlo.

Na podlaze pokoje se nacházelo linoleum hnědé barvy, osvětlení pokoje bylo elektrickou lampou tvaru koule a stěny pokoje byly natřeny modrou barvou. Na zdech byla barva světlejší, na stropě a na horním pásu zdi tmavě modrá. Na zdech nebyly žádné obrazy. Visely zde pouze housle celé slepené ze sirek. [7]

Pokoj po Ježkově odchodu[editovat | editovat zdroj]

Ježek odešel do emigrace 9. ledna 1939 spolu s Janem Werichem. Odletěli přes Curych do Paříže a následně odjeli lodí Aquitania do New Yorku [8].

Modrý pokoj udržovala Ježkova maminka Františka (2. 1. 1880 – 3. 1. 1966) po celou dobu války v nezměněném stavu a čekala, až se Ježek vrátí. Ježek však v emigraci dne 1. ledna 1942 zemřel. Urna s jeho popelem byla po válce převezena do Evropy a v Kaprově ulici č. 10, v Ježkově Modrém pokoji, byla umístěna na desce psacího stolu až do 5. ledna 1947, kdy po smutečním aktu v Domě umělců byly jeho ostatky uloženy do pomníčku nad urnou Ježkova otce na Olšanských hřbitovech [9].

Citát[editovat | editovat zdroj]

Pokoj působil jednoduchou elegancí a moderním, poněkud strohým vkusem Františka Zelenky. Ježek, který pudově prahl po světle, opatřil si několik jeho zdrojů. Kromě toho se obklopil modrou barvou. Dávalo mu to silné emoce visuální, které se u něho zřídka jinak mohly dostavit.
— Václav Holzknecht [10]

Současný stav pokoje[editovat | editovat zdroj]

Modrý pokoj – psací stůl (2015))

V roce 1983 získalo Muzeum české hudby Ježkovu pozůstalost včetně vybavení pracovny [11].

Expozice je odborně spravována Hudebně historickým oddělením Národního muzea – Českého muzea hudby.

Modrý pokoj je v soukromém bytě, avšak je veřejnosti přístupný s průvodcem jeden den v týdnu – každé úterý odpoledne [12].

Pokoj a jeho vybavení jsou správcem pečlivě udržovány, rozmístění původního nábytku v pokoji je shodné, jaké bylo za Ježkova života, což dokládají dobové fotografie. V pokoji se nacházejí rovněž některé osobní věci Jaroslava Ježka, např. dalekohled, divadelní kukátko, brýle a psací souprava. V knihovně jsou původní knihy, na knihovně jsou umístěny hodiny a soška Bedřicha Smetany. Na zdi visí housle vyrobené ze sirek, které zde bývaly již za Ježkova života.

Busta a pamětní deska na domě v Kaprově ulici 10 v Praze 1, kde se nachází Ježkův Modrý pokoj.

Na domě je Ježkova busta na červeném mramoru od sochaře prof. Václava Vokálka z r. 1957 a pamětní deska s nápisem: „V tomto domě žil a tvořil Jaroslav Ježek“.

Další bytový design Františka Zelenky[editovat | editovat zdroj]

Kromě „Modrého pokoje“ pro Jaroslava Ježka navrhl František Zelenka také interiéry a nábytek (zvláště funkcionalistické pánské skříně a likérové skříně) pro řadu tehdejších osobností kultury [13]. Jednalo se zvláště o Zelenkovy přátele a spolupracovníky ještě z dob působení v pražské Legii malých – takto navrhl např. pracovnu pro režiséra Hanuše Theina, knihovnu pro překladatele E. A. Saudka a nábytek pro režiséra Františka Salzera.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 22
  2. Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 22, 35
  3. Národní muzeum: http://www.nm.cz/Hlavni-strana/Navstivte-nas/Pamatnik-Jaroslava-Jezka-Modry-pokoj.html Archivováno 20. 3. 2016 na Wayback Machine
  4. František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 32 v části "Vest Pocket Revue", ISBN 978-80-7304-099-4
  5. František Cinger: Smějící se slzy aneb soukromý život Jana Wericha, Formát, Praha, 2004, str. 94, ISBN 80-86718-33-6
  6. Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 35
  7. Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, vyd. Novinář, 1981, str. 143
  8. Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 47
  9. Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 60-61
  10. Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 
  11. http://www.prague.eu/cs/objekt/mista/714/narodni-muzeum-pamatnik-jaroslava-jezka
  12. Archivovaná kopie. www.nm.cz [online]. [cit. 2015-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-20. 
  13. Lada Tvrdíková, Filosofická fakulta Masarykovy university Brno, 2009, Závěrečná práce: Scénograf František Zelenka, str.15–16

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]