Moderní opereta
| Moderní opereta | |
|---|---|
 Hlediště býv. Varieté Karlín (stav 2014) | |
| Stát |  Československo |
| Místo | Praha |
| Zaměření | Opereta |
| Nástupce | Hudební divadlo Karlín |
| Budova | |
| Otevření | 1932 |
| Další informace | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Moderní opereta byl divadelní soubor, který krátce (v letech 1932–1934) působil v pražském Varieté.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ve třicátých letech 20. století bylo v Praze několik divadel, které provozovaly operety. Jednalo se o Vinohradskou zpěvohru, smíchovskou Arénu a holešovickou Uranii. V roce 1929 k nim přibyla Velká opereta[1] a v roce 1930 Malá opereta.
Zahájení činnosti Moderní operety[editovat | editovat zdroj]
Soubor Moderní operety byl současně souborem Slovenského národního divadla (SND) Ředitel SND Antonín Drašar (1880–1939) si v roce 1932 pronajal karlínské Varieté na koncesi herečky Olgy Frýdové.[2][p 1] Moderní opereta vznikla zahájila činnost na podzim 1932. Po rozsáhlé reklamní kampani se uvedla 1. 10. 1932 operetou Franze Lehára Země úsměvů. V hlavní roli vystoupila tehdejší operetní hvězda SND Jarmila Kšírová.[3][4]
Zánik Moderní operety[editovat | editovat zdroj]
K zániku Moderní operety přispěly i soudní spory Antonína Drašara s majitelem Varieté Gustavem Pleyem (1879–1945) i úbytek diváků. V roce 1934 neobnovil Zemský úřad Olze Frýdové divadelní koncesi, na které byla Moderní opereta závislá. Divadlo tak zaniklo. (Poslední představení byla oznamována v tisku v lednu 1932.)[4]
Osobnosti Moderní operety[editovat | editovat zdroj]
Přední herci a zpěváci[editovat | editovat zdroj]
Mezi přední herce a zpěváky Moderní operety patřili členové souboru SND. Mezi nimi vynikala Jarmila Kšírová, která po zániku Moderní operety účinkovala ve Velké operetě a v zahraničí. Dalšími členy byli např.: Janko Blaho (1901–1981), Štefan Hoza (1906–1982), František Krištof Veselý (1903–1977)). Koncem roku 1932 se též v souboru objevili pražští umělci Ljuba Hermanová (1913–1996) a Arno Velecký (1901–1976). [4]
-
Jarmila Kšírová, 1935 -
Ljuba Hermannová, 40. léta 20. stol. -
František Krištof Veselý, 1937 -
Štefan Hoza, 1937
.jpg)
Další osobnosti[editovat | editovat zdroj]
Režiséry Moderní operety byli
Dirigentem byl Juraj Viliam Schöffer, (1897–1972, dirigent SND), režisérem V. Poláček.[4]
-
Antonín Drašar (1880-1939), ředitel Moderní operety
.jpg)
Repertoár Moderní operety[editovat | editovat zdroj]
Celkem uvedla Moderní opereta osm operet, mezi kterými převažovala díla Franze Lehára ( Země úsměvů, Carevič, Hrabě Luxemburg, Paganini) a dalších zahraničních autorů. Výjimku českého původu tvořilo dílo skladatele Járy Beneše (1897–1949) Syn bohů, které bylo uvedeno v roce 1932. Úbytek diváků se divadlo snažilo řešit revuálnější či komediálnější podobou inscenací, ale neúspěšně.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matka herečky Milady Želenské.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Nové divadlo v Praze. Velká opereta zahájí v listopadu. Národní listy. 30. 10. 1929, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Ve Varieté bude opereta. Národní politika. 24. 9. 1932, s. 7. Dostupné online.
- ↑ Moderní opereta ve Varieté. Národní politika. 1. 10. 1932, s. 8. Dostupné online.
- ↑ a b c d e HERMAN, Josef. Moderní opereta. In: Česká divadelní encyklopedie. [s.l.]: Kabinet pro studium českého divadla, 2000. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HERMAN, Josef. Moderní opereta. In: Česká divadelní encyklopedie. [s.l.]: Kabinet pro studium českého divadla, 2000. Dostupné online.