Lékaři proti jaderné válce
| Lékaři proti jaderné válce | |
|---|---|
 | |
 | |
| Zakladatel | Bernard Lown Jevgenij Čazov |
| Vznik | 1980 |
| Typ | Nestátní organizace |
| Sídlo | Somerville Massachusetts |
| Souřadnice | 42°25′39″ s. š., 71°4′34″ z. d. |
| Ocenění | UNESCO Prize for Peace Education (1984) Nobelova cena za mír (1985) |
| Oficiální web | www |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lékaři proti jaderné válce (International Physicians for the Prevention of Nuclear War, IPPNW) je mezinárodní federace 63 národních lékařských organizací sdružující lékaře, studenty medicíny, další zdravotnické pracovníky a zainteresované lidi, kteří se snaží pomáhat zabránit jaderné válce a která podporuje jaderné odzbrojení. IPPNW se nicméně snaží předcházet všem válkám, podporovat nenásilné řešení konfliktů a minimalizovat dopady války a příprav na válku na zdraví, rozvoj a životní prostředí. Ačkoli zrušení jaderných zbraní je nejvyšší prioritou IPPNW, uvědomuje si, že militarismus a válka připravují bohaté i chudé společnosti o zdroje na ochranu a podporu zdraví. Z tohoto důvodu se IPPNW zabývá problematikou pozemních min, ručních palných a lehkých zbraní, chemických a biologických zbraní a zadlužením rozvojového světa.[1]
IPPNW byla založena v prosinci roku 1980 lékaři z USA a bývalého Sovětského svazu, kteří sdíleli společný závazek zabránit jaderné válce mezi svými zeměmi. Celosvětová federace lékařských odborníků se spojila, aby vysvětlila lékařská a vědecká fakta o jaderné válce politikům a veřejnosti a aby se zasadila o odstranění jaderných zbraní. Za svou práci obdržela IPPNW v roce 1985 Nobelovu cenu míru. Zůstala lídrem globálního hnutí za svět bez jaderných zbraní a v roce 2007 zahájila Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní (ICAN), která v roce 2017 získala Nobelovu cenu míru za práci, jejímž cílem je upozornit na katastrofální humanitární důsledky jakéhokoli použití jaderných zbraní, a za průkopnické úsilí o dosažení smluvního zákazu těchto zbraní.
Na začátku devadesátých let měla měla IPPNW okolo 200 000 členů z více než 60 zemí. Sídlí v Somerville v Massachusetts.[2] Českou sekcí organizace Lékaři proti jaderné válce IPPNW je odborná společnost Lékaři za bezpečný život na Zemi.[3]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Kardiologové Bernard Lown ze Spojených států amerických a Jevgenij Čazov ze Sovětského svazu se seznámili v 60. letech 20. století a oba se obávali zdravotních dopadů jaderné války. Přestože během studené války patřili k opačným táborům, dohodli se na založení mezinárodní organizace lékařů, která by se snažila čelit závodům v jaderném zbrojení.[4]
Vy i já se zabýváme otázkou náhlého úmrtí. Náhlá srdeční smrt ale není to, co nás momentálně ohrožuje, je to náhlá jaderná smrt.Z dopisu Bernarda Lowna Jevgeniji Čazovovi
IPPNW byla založena v roce 1980. V době, kdy byl svět rozdělen na dva militarizované tábory stojící na pokraji jaderné války, se malá skupina sovětských a amerických lékařů rozhodla jednat. Usoudili, že společný zájem na přežití je silnější než jejich ideologické rozdíly a věřili, že jejich povinností jako lékařů je zabránit jaderné válce.
Zakládající členové Bernard Lown, Jim Muller, Eric Chivian a Herb Abrams z USA a Jevgenij Čazov, Michail Kuzin a Leonid Iljin ze Sovětského svazu se na schůzce v Ženevě v prosinci 1980 zavázali, že se zaměří na prevenci jaderné války a na šíření povědomí o zdravotních účincích a nebezpečí jaderné války na mezinárodní úrovni spolu s posilováním vazeb lékařské komunity mezi Sovětským svazem a USA. O rok později se v americkém Airlie ve Virginii konal první kongres IPPNW, kterého se zúčastnilo 80 lékařů z 12 zemí. S každým dalším takovým setkáním počet účastníků rostl a během čtyř let se Lownovi a Čazovovi podařilo do mírového hnutí zapojit více než 150 000 lékařů z celého světa.[2]
Zorganizovali tým, který prováděl pečlivý vědecký výzkum na základě údajů shromážděných japonskými kolegy, kteří studovali účinky atomových bomb svržených na Hirošimu a Nagasaki. Využili jejich poznatky o zdravotních následcích popálenin, ozáření a výbuchu a vyslovili varování pro lidstvo o tom, že jaderná válka by byla katastrofou, na niž by nebyl žádný lék.
Během prvních pěti let své existence IPPNW v úzké spolupráci s americkou a ruskou pobočkou vzdělávala zdravotníky, politické představitele a veřejnost o zdravotních a environmentálních důsledcích jaderné války. Za toto úsilí, které sjednotilo lékaře napříč studenou válkou, získala IPPNW v roce 1984 cenu UNESCO za mírové vzdělávání a v roce 1985 Nobelovu cenu míru.[5]
V průběhu 80. a 90. let 20. století IPPNW komplexně dokumentovala zdravotní a environmentální dopady výroby, testování a používání jaderných zbraní. V článcích a komentářích v odborných časopisech a knihách i v denním tisku vysvětlovala, jak obrovskou cenu platí státy, které usilují o jaderné zbraně. IPPNW a přidružené organizace shromáždily a analyzovaly údaje, které veřejnosti poskytly hodnocení zdravotních a environmentálních nákladů spojených s úsilím o bezpečnost prostřednictvím jaderných zbraní.[6]
IPPNW a její pobočky nejen vzdělávaly veřejnost, ale také podporovaly občany v jaderných státech, aby protestovali a změnili politiku svých vlád. IPPNW věří, že aktivní zapojení občanské společnosti a milionů lidí je pro zrušení jaderných zbraní a zabránění válce nezbytné. Aktivisté z řad lékařů se významně podíleli na kampaních za zákaz atmosférických a podzemních jaderných zkušebních výbuchů a na pomoci při uzavření zkušebních jaderných zařízení a výrobních závodů jaderných zbraní.[6]
Když se studená válka chýlila ke konci, IPPNW se rozrostla na přibližně 200 000 lékařů, zdravotnických pracovníků a znepokojených občanů ve všech regionech světa.[6]
Postupem času se organizace zapojila i do dalších mírových iniciativ a humanitárních akcí. Během války v Perském zálivu vyslala IPPNW do oblasti konfliktu své odborníky, aby zkoumali následky války a organizace dodala tuny zdravotnického vybavení a léků.[2] Významným krokem IPPNW do nejaderné oblasti byla celosvětová kampaň za zákaz nášlapných min z 90. let 20. století.[7]
V roce 1992, po rozpadu Sovětského svazu, se IPPNW angažovala v přesvědčování představitelů Běloruska, Kazachstánu a Ukrajiny, aby se vzdali jaderného potenciálu nacházejícího se na jejich území. Mezitím v Africe začaly organizace přidružené k IPPNW organizovat pomoc obětem války v Somálsku.[2]
V roce 2001 IPPNW zahájila program Aiming for Prevention, jehož cílem je prevence ozbrojeného násilí. Za touto iniciativou stojí pobočky IPPNW především ze subsaharské Afriky, Latinské Ameriky a jižní Asie, které sídlí v oblastech, kde je ozbrojené násilí stálou hrozbou a spotřebovává značnou část rozpočtů na zdravotní péči.[7]
V roce 2007 zahájila IPPNW Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní (International Campaign to Abolish Nuclear Weapons, ICAN), která v současné době sdružuje přes 600 partnerských nevládních organizací ve více než 100 zemích. IPPNW byla vedoucí nevládní organizací v této kampani občanské společnosti za smlouvu o zákazu a zrušení jaderných zbraní, která by vedla k jejich celosvětovému odstranění. ICAN obdržela v roce 2017 Nobelovu cenu míru za svou roli při dosažení Smlouvy o zákazu jaderných zbraní, která byla přijata v OSN v červenci téhož roku.[8]
IPPNW je aktivním účastníkem Aliance pro prevenci násilí (Violence Prevention Alliance) Světové zdravotnické organizace. Jako člen koalice občanské společnosti Control Arms se podílela na úspěšné kampani za Smlouvu o obchodu se zbraněmi (Arms Trade Treaty, ATT), která vstoupila v platnost 24. prosince 2014[9] a reguluje mezinárodní obchod s konvenčními zbraněmi.[10]
Cena UNESCO za mírové vzdělávání
[editovat | editovat zdroj]Dne 30. října 1984 obdržela IPPNW v sídle UNESCO v Paříži Cenu UNESCO za mírovou výchovu, konkrétně za to, že „mobilizovala svědomí statisíců lidí na celém světě ve prospěch míru a proti termonukleárnímu holocaustu“.[11] Ocenění převzali jménem IPPNW Bernard Lown a Jevgenij Čazov.
Nobelova cena
[editovat | editovat zdroj]Dne 10. prosince 1985 byla IPPNW v norském Oslu udělena Nobelova cena míru za „šíření důvěryhodných informací a vytváření povědomí o katastrofálních důsledcích atomové války“.[5] Jménem IPPNW ocenění převzali Bernard Lown a Jevgenij Čazov. Čazov byl kritizován obhájci lidských práv za to, že se v roce 1973 podílel na politických útocích proti bývalému sovětskému fyzikovi Andreji Sacharovovi, který sám získal Nobelovu cenu míru v roce 1975.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku International Physicians for the Prevention of Nuclear War na anglické Wikipedii.
- ↑ About IPPNW. www.ippnw.eu [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c d International Physicians for the Prevention of Nuclear War | Nobel Peace Summit [online]. [cit. 2024-03-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lékaři za bezpečný život na Zemi. www.cls.cz [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online.
- ↑ COOPER, Marc; GOLDIN, Greg. Dr. Bernard Lown. Los Angeles Times [online]. 1986-06-15 [cit. 2024-03-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b The Nobel Peace Prize 1985. NobelPrize.org [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c IPPNW: A brief history [online]. International Physicians for the Prevention of Nuclear War [cit. 2023-10-18]. Dostupné online.
- ↑ a b International Physicians for the Prevention of Nuclear War (IPPNW) [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné online.
- ↑ International Campaign to Abolish Nuclear Weapons. www.ippnw.org [online]. 2020-07-08 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ About IPPNW [online]. 2008-01-15 [cit. 2024-03-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Arms Trade Treaty – UNODA [online]. [cit. 2024-03-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ UNRSCO Prize for Peace Education. unesdoc.unesco.org [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné online.
- ↑ Nobel Peace Prize Presented Amid Controversy, Rights Protest. Los Angeles Times [online]. 1985-12-11 [cit. 2024-03-01]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lékaři proti jaderné válce na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
