Liou Siao-po

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Liou Siao-po
Narození28. prosince 1955
Čchang-čchun
Úmrtí13. července 2017 (ve věku 61 let)
Šen-jang
Příčina úmrtírakovina jater
Alma materŤilinská univerzita (1977–1982)
Pekingská pedagogická univerzita (1982–1984)
Pekingská pedagogická univerzita (1986–1988)
Pekingská univerzita
Povoláníbásník, spisovatel, lidskoprávní aktivista a literární kritik
ZaměstnavateléKolumbijská univerzita
Univerzita Johnse Hopkinse
OceněníCena Homo Homini (2008)
PEN/Barbara Goldsmith Freedom to Write Award (2009)
Nobelova cena za mír (2010)
medaile Giuseppe Motty (2010)
One Humanity Award (2012)
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníateismus
Manžel(ka)Liou Sia (1996–2017)
Funkceprezident (Nezávislé čínské centrum PEN; 2003–2007)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Liou Siao-po (čínsky: 刘晓波 nebo 劉曉波, pchin-jin: Liú Xiǎobō; 28. prosince 195513. července 2017[1]) byl čínský literární kritik, lidskoprávní aktivista, filozof a disident, který v roce 2010 získal Nobelovu cenu míru [2]. Obhajoval politické reformy a byl součástí kampaně k ukončení vlády jedné strany v Číně.[3] Za své názory byl několikrát vězněn, např. v Ťin-čou. [4] 26. června 2017 byl propuštěn ze zdravotních důvodů a zemřel 13. července 2017 na rakovinu jater. [5]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Liu se narodil 28. prosince 1955 ve městě Čchang-čchun, v provincii Ťi-lin do rodiny intelektuálů.[6] Liovo otec Liu Ling (刘伶), se narodil v roce 1931 ve Huaidei, Ťi-lin. Byl profesorem Čínštiny na univerzitě Northeast Normal University. Zemřel na nemoc jater v září roku 2011.[7][8] Liova matka, Zhang Suqin (张素勤) pracovala na univerzitě Northeast Normal University Nursery School.[7][8] Liou Siao-po se narodil jako třetí z pěti chlapců.

  • Jeho nejstarší bratr Liu Xiaoguang (刘晓光) byl manažer ve společnosti na import a export oděvů ve městě Ta-lien než odešel do důchodu.[9] Byli spolu odcizení od Liovo protestu na náměstí Nebeského klidu v roce 1989.
  • Jeho druhý starší bratr, Liu Xiaohui (刘晓晖) je historik, který graduoval na katedře historie na Northeast Normal University, a který se stal náměstek ředitele v Muzeu provincie Ťi-lin.[10]
  • Jeho mladší bratr Liu Xiaoxuan (刘晓暄), narozen v roce 1957 je profesor energie a materiálů na Guangdong University of Technology [11][12], zaměřující se na polymery v optice a výzkumem technologií světelného léčení. [13] V roce 1995 byl přijat jako PhD student do Tsinghua University, ale Liovo politické aktivity zapříčinily, že nebyl připuštěn ke zkouškám. [11]
  • Jeho nejmladší bratr Liu Xiaoxuan (刘晓暄) zemřel na nemoc srdce předčasně v 90. letech.[8]

V roce 1969, během nuceného odchodu intelektuálů na venkov ho otec převezl do oblasti autonomní oblast Vnitřní Mongolsko blízko Mongolských hranic. Jeho otec nadále zůstával loajální komunistické straně.[14] Po dokončení střední školy v roce 1974, byl poslán na zemědělskou farmu v Ťi-linu.[15]

Poprvé na sebe upozornil v 80. letech 20. století radikálně formulovanými studiemi o vztahu k tradici a kritikou na adresu svých současníků – spisovatelů, literárních kritiků a kolegů v akademickém světě. Jeho mnohdy ostře formulovaná vystoupení si však zároveň získávala respekt intelektuální poctivostí a upřímnou snahou do důsledků promyslet zkušenost politických kampaní 50. let a Kulturní revoluce a vyvodit z nich důsledky pro další směřování intelektuálních snah moderní Číny. Vedle časopisecky publikovaných polemik zároveň v 80. letech napsal monografii o klasické evropské filosofii.

Na jaře 1989, v době, kdy začalo protestní hnutí na náměstí Tchien-an-men, byl na studijním pobytu v USA. Vrátil se do Číny a aktivně se zapojil do protestů. Nakonec byl mezi posledními, kdo na náměstí zůstali, a po masakru vyjednal s armádou bezpečné opuštění protestujících, kteří na náměstí zůstali obklíčeni, do bezpečí. Po masakru na náměstí Tchien-an-men byl poprvé vězněn. V roce 1995 byl opět zatčen, posléze strávil tři roky v převýchovném táboře, kde také potkal svoji ženu.[16]

Signatář a laureát Nobelovy ceny za mír[editovat | editovat zdroj]

Po návratu na svobodu začal publikovat své články v zahraničí. Stal se spoluzakladatelem Nezávislého centra čínského PEN klubu, jehož je čestným prezidentem.

V roce 2008 se stal jedním ze spoluautorů a prvních signatářů Charty 08. Dva dny před zveřejněním Charty byl Liou zatčen a držen na neznámém místě. Po roce, v prosinci 2009, se v Pekingu konal soud a 25. prosince byl Liou Siao-po poslán na 11 let do vězení za "podněcování k podvracení státní moci"[17].

Uvěznění Liou Siao-poa vyvolalo ve světě desítky nesouhlasných reakcí.[zdroj?] Dne 11. února 2010 bylo zamítnuto Liou Siao-poovo odvolání proti rozsudku[18][19]. Dne 8. října 2010 se Liou Siao-po stal přes protesty čínské vlády laureátem Nobelovy ceny míru.[20][21][22][23] Dne 10. prosince 2010 proběhl slavnostní ceremoniál předání Nobelovy ceny míru. Laureátovi ani jeho blízkým nebylo čínskými úřady povoleno cenu osobně převzít. [24]

Onemocnění a smrt[editovat | editovat zdroj]

Dne 26. června 2017 byl propuštěn z vězení kvůli onemocnění rakovinou jater.[25] Krátce poté, dne 13. července 2017, tomuto onemocnění také podlehl.[26]

Jeho manželka Liou Sia, která v té době již skoro 7 let žila pod přísným dohledem režimu, po smrti manžela zmizela neznámo kam, příbuzní se s ní nemohli kontaktovat. Třetí den po smrti Liou Siao-po, 15. července, proběhl za neobvyklých okolností pohřeb. Liou Siao-po byl zpopelněn a popel byl vysypán manželkou do moře. Přátelé a známí uvedli, že na oficiálně zveřejněných fotografiích z pohřbu nemohou údajné přátele rodiny identifikovat.[27][28][29]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nositel Nobelovy ceny za mír Liou Siao-po zemřel - Tiscali.cz. Tiscali.cz. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-13. (česky)  Archivováno 13. 7. 2017 na Wayback Machine
  2. Cenu za mír získal Liou Siao-po. 'Je to kriminálník,' bouří se Čína | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2010-10-08 [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. 
  3. Biography of Liu Xiaobo. Encyclopædia Britannica. 2010. [online]. [cit. 2020-08-27]. Dostupné online. 
  4. Congressional-Executive Commission on China. ppd.cecc.gov [online]. [cit. 2020-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  5. Liu Xiaobo: Jailed Chinese dissident has terminal cancer. www.bbc.com [online]. [cit. 2020-08-27]. Dostupné online. 
  6. Verdict Against Liu Xiaobo. pen.org [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  7. a b Ming Pao(in Chinese). news.mingpao.com [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné online. 
  8. a b c YU, Jie. 我無罪: 劉曉波傳 (v čínštině). 時報文化. 2012. vyd. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9789571356280. 
  9. 劉曉波好友 怒批劉曉光無恥 (v čínštině). www.cna.com.tw [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné online. 
  10. 新时代仍需要抗联精神(prosinec 2004 )——杨念杨靖宇将军诞辰100周年特别报道 (v čínštině). www.jlplib.com.cn [online]. Jilin Provincial Library [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  11. a b  刘晓暄呼吁中国政府释放其兄刘晓波 (včínštině). www.dw.com [online]. Deutsche Welle [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  12. 刘晓暄教授-材料与能源学院 (v čínštině). clnyxy.gdut.edu.cn [online]. Guangdong University of Technology [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  13.  侯晓敏 (25. července 2016). 刘晓暄:高分子光化学的传承与创新. 科技日报 (v čínštině). digitalpaper.stdaily.com [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  14. Liu Xiaobo, Chinese Dissident Who Won Nobel While Jailed, Dies at 61. www.nytimes.com [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  15. Liu Xiaobo – the quiet, determined teller of China’s inconvenient truths. www.scmp.com [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  16. Zemřel Liou Siao-po. Nobelista a čínský bojovník za demokracii | Svět. Lidovky.cz [online]. 2017-07-13 [cit. 2017-07-14]. Dostupné online. 
  17. Zemřel čínský disident a nositel Nobelovy ceny, vězněný za podvracení státu. iDNES.cz [online]. 2017-07-13 [cit. 2017-07-14]. Dostupné online. 
  18. Odvolání Liou Siao-poa čínský soud zamítnul - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. (česky) 
  19. U.S., EU decry upholding of China dissident sentence. Reuters. 2017-02-11. Dostupné online [cit. 2017-01-20]. 
  20. Nobelovu cenu míru získal čínský disident Liou Siao-po - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. (česky) 
  21. Liou Siao-po věnoval Nobelovu cenu obětem masakru na Tchien-an-men - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. (česky) 
  22. Čínští komunističtí vysloužilci veřejně odsoudili cenzuru - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. (česky) 
  23. Olga Lomová: Cena ve prospěch demokracie v Číně - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. (česky) 
  24. V Oslu se předává Nobelova cena míru, laureát zůstává ve vězení - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. (česky) 
  25. Čína propustila laureáta Nobelovy ceny míru Liou Siao-poa, má rakovinu. Novinky.cz [online]. 2017-06-26 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online. 
  26. Liu Xiaobo: China's most prominent dissident dies |. bbc.com [online]. 2017-07-13 [cit. 2017-07-13]. Dostupné online. 
  27. Tělo zesnulého čínského nobelisty Liou Siao-poa bylo zpopelněno. České noviny [online]. 2017-07-15 [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. 
  28. 'Nebyl tam ani jeden z jeho opravdových přátel.' Tělo Liou Siao-poa bylo časně ráno zpopelněno. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2017-07-15 [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. 
  29. Naši politici zradili demokracii, Rusko je proti Číně svobodná země, říká Etzler. S. od 17:10 minuty do konce. DVTV.cz [online]. 2017-07-18 [cit. 2017-07-18]. S. od 17:10 minuty do konce. Dostupné online. 
  30. GRACIE, Carrie. Liu Xiaobo: The man China couldn't erase [online]. 13 July 2017 [cit. 2018-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Od Charty 77 k Chartě 08, Liou Siao-po — život v pravdě (česky i anglicky, antologie textů napsaných Liou Siao-poem a o Liou Siao-poovi). Knihovnička českého PEN a Člověka v tísni, 173 s, Praha.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]