Liou Siao-po

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Liou Siao-po
Narození 28. prosince 1955 (61 let)
Čchang-čchun
Alma mater Univerzita v Jilinu
Pekingská pedagogická univerzita
Ocenění Nobelova cena za mír (2010)
One Humanity Award (2012)
Medaile Giuseppe Motty
Cena Homo Homini
Cena Hermanna Kestena
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Liu Xia (od 1996)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Liou Siao-po

Liou Siao-po (čínsky: 劉曉波, pchin-jin: Liú Xiǎobō) * 28. prosince 1955) je čínský literární kritik a disident, který je v současnosti politicky vězněn. V roce 2010 získal Nobelovu cenu míru.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Poprvé na sebe upozornil v 80. letech 20. století radikálně formulovanými studiemi o vztahu k tradici a kritikou na adresu svých současníků – spisovatelů, literárních kritiků a kolegů v akademickém světě. Jeho mnohdy ostře formulovaná vystoupení si však zároveň získávala respekt intelektuální poctivostí a upřímnou snahou do důsledků promyslet zkušenost politických kampaní 50. let a Kulturní revoluce a vyvodit z nich důsledky pro další směřování intelektuálních snah moderní Číny. Vedle časopisecky publikovaných polemik zároveň v 80. letech napsal monografii o klasické evropské filosofii.

Na jaře 1989, v době, kdy začalo protestní hnutí na náměstí Tchien-an-men, byl na studijním pobytu v USA. Vrátil se do Číny a aktivně se zapojil do protestů. Nakonec byl mezi posledními, kdo na náměstí zůstali, a pomáhal odvést zbytky protestujících do bezpečí. Po masakru na náměstí Tchien-an-men byl poprvé vězněn.

Po návratu na svobodu začal publikovat své články v zahraničí. Stal se spoluzakladatelem Nezávislého centra čínského PEN klubu, jehož je čestným prezidentem.

V roce 2008 se stal jedním ze spoluautorů a prvních signatářů Charty 2008. Dva dny před zveřejněním Charty byl Liou zatčen a držen na neznámém místě. Po roce, v prosinci 2009, se v Pekingu konal soud a 25. prosince byl Liou Siao-po poslán na 11 let do vězení za "podněcování k podvracení státní moci".

Uvěznění Liou Siao-poa vyvolalo ve světě desítky nesouhlasných reakcí.[zdroj?] Dne 11. února 2010 bylo zamítnuto Liou Siao-poovo odvolání proti rozsudku[2][3]. Dne 8. října 2010 se Liou Siao-po stal přes protesty čínské vlády laureátem Nobelovy ceny míru.[4][5][6][7] Dne 10. prosince 2010 proběhl slavnostní ceremoniál předání Nobelovy ceny míru. Laureátovi ani jeho blízkým nebylo čínskými úřady povoleno cenu osobně převzít. [8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Cenu za mír získal Liou Siao-po. 'Je to kriminálník,' bouří se Čína | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2010-10-08 [cit. 2017-01-20]. Dostupné online.  
  2. SORTOF. Odvolání Liou Siao-poa čínský soud zamítnul - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online].  [cit. 2017-01-20]. Dostupné online.  (česky) 
  3. U.S., EU decry upholding of China dissident sentence. Reuters. 2017-02-11. Dostupné online [cit. 2017-01-20].  
  4. SORTOF. Nobelovu cenu míru získal čínský disident Liou Siao-po - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online].  [cit. 2017-01-20]. Dostupné online.  (česky) 
  5. SORTOF. Liou Siao-po věnoval Nobelovu cenu obětem masakru na Tchien-an-men - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online].  [cit. 2017-01-20]. Dostupné online.  (česky) 
  6. SORTOF. Čínští komunističtí vysloužilci veřejně odsoudili cenzuru - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online].  [cit. 2017-01-20]. Dostupné online.  (česky) 
  7. SORTOF. Olga Lomová: Cena ve prospěch demokracie v Číně - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online].  [cit. 2017-01-20]. Dostupné online.  (česky) 
  8. SORTOF. V Oslu se předává Nobelova cena míru, laureát zůstává ve vězení - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online].  [cit. 2017-01-20]. Dostupné online.  (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Od Charty 77 k Chartě 08, Liou Siao-po — život v pravdě (česky i anglicky, antologie textů napsaných Liou Siao-poem a o Liou Siao-poovi). Knihovnička českého PEN a Člověka v tísni, 173 s, Praha.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]