Juan Manuel Santos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Juan Manuel Santos
Juan Manuel Santos
Juan Manuel Santos
32. prezident Kolumbie
Ve funkci:
7. srpna 2010 – 7. srpna 2018
ViceprezidentAngelino Garzón
PředchůdceÁlvaro Uribe
NástupceIván Duque
Stranická příslušnost
ČlenstvíKolumbijská liberální strana (1990–2005)
Sociální strana národní jednoty (2005–dnešek)
Vojenská služba
VyznamenáníNobelova cena míru (2016)
Narození10. srpna 1951 (72 let)
Kolumbie Bogotá, Kolumbie
Profeseekonom
Náboženstvířímskokatolická církev
OceněníGlobal Citizen Awards (2015)
řetěz Řádu Isabely Katolické (2015)
Nobelova cena za mír (2016)
Kew International Medal (2017)
Řád konstantiniánských rytířů sv. Jiří
… více na Wikidatech
PodpisJuan Manuel Santos, podpis
Webová stránkahttp://www.santospresidente.com/ http://www.juanmanuelsantos.com/
CommonsJuan Manuel Santos
aktivní na sociálních sítích
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zleva: Juan Manuel Santos, Alan García, Sebastián Piñera a Felipe Calderón (2010)

Juan Manuel Santos Calderón[1] (španělská výslovnost: [chuan manuel santos kalderon], * 10. srpna 1951 Bogotá) je kolumbijský politik, ekonom a 32. prezident Kolumbie. V roce 2016 mu byla udělena Nobelova cena míru.[2]

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Studoval na University of Kansas, následně London School of Economics a Harvard University ekonomické a právní obory.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jde o člena jedné z významných kolumbijských rodin. Jeho prastrýc Eduardo Santos byl prezidentem Kolumbie v období 1938 až 1942 a majitelem i ředitelem jedněch z nejvlivnějších kolumbijských novin El Tiempo. Jeho otec Enrique Santos Castillo pracoval více než 50 let jako novinový redaktor. Jeho bratr Enrique Santos Calderón byl ředitelem novin více než deset let, než byly v roce 2007 prodány španělské skupině Grupo Planeta. Jeho bratranec Francisco Santos byl viceprezidentem Kolumbie ve vládě Álvara Uribeho 8 let 2002–2010.

Je ženatý s Marií Clemenciou Rodriguez. Děti se jmenují: Martin, Maria Antonia a Esteban.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Stal se ředitelem kolumbijské delegace na Mezinárodní organizaci pro kávu v Londýně. Byl ministrem zahraničního obchodu v administrativě prezidenta Césara Gavirii v roce 1991. V roce 1992 byl jmenován prezidentem VII. konference OSN o obchodu a rozvoji na dobu čtyř let. V roce 1999 byl jmenován předsedou hospodářské komise OSN pro Latinskou Ameriku a karibskou oblast (ECLAC) a sloužil jako ředitel Corporación Andina de Fomento (CAF) v období 2001–2002.

V roce 1994 založil nadaci Buen gobierno („Dobrá vláda“), jejímž deklarovaným cílem je pomoc a zlepšení governability a účinnosti kolumbijské vlády. Tato organizace předložila návrh demilitarizovaného pásma a mírové rozhovory s povstalci z FARC.

Ministr a prezident[editovat | editovat zdroj]

Od 7. srpna 2000 do 7. srpna 2002 byl ministrem financí a později od 19. července 2006 do 18. května 2009 ministr obrany.

Dne 20. června 2010 byl zvolen prezidentem Kolumbie ve druhém kole prezidentských voleb, přísahu složil 7. srpna 2010 a nahradil svého předchůdce Álvara Uribeho. Dne 15. června 2014 byl zvolen na další funkční období do roku 2018.

Na konci června roku 2016 podepsal v kubánské Havaně, za přítomnosti např. generálního tajemníka OSN Pan Ki-Muna a prezidenta Raúla Castra, dohodu o definitivním příměří s vůdcem organizace FARC, Rodrigem Londonem.[3]

V referendu, vypsaném v říjnu roku 2016, se ale Kolumbijci těsnou většinou vyslovili proti mírově dohodě s FARC.[4] V témže měsíci byl pak následně oceněn Nobelovou cenou míru za svoji snahu mírovou cestou uzavřít trvalé příměří s FARC.[5]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Juan Manuel Santos | president of Colombia. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2016-06-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ Nobelovu cenu míru získal kolumbijský prezident. Za mír s povstalci FARC. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2016-10-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ ČTK. Příměří po padesáti letech. V Kolumbii skončil konflikt se statisíci mrtvých. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2016-06-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ Prezident Kolumbie dostal Nobelovu cenu za mír s rebely. I když kvůli referendu není jistý | Svět. Lidovky.cz [online]. 2016-10-07 [cit. 2016-10-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ Dlouhá cesta: Santos se poučil z chyb svých předchůdců, vyneslo mu to Nobelovu cenu míru. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2016-10-07]. Dostupné online. 
  6. ↑ DOF - Diario Oficial de la Federación. dof.gob.mx [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. 
  8. ↑ Sacred Military Constantinian Order of St. George [online]. 2013-06-07 [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 2015-2-28, čís. 51, s. 19335. Dostupné online. 
  10. ↑ | Embajada de Colombia en México. mexico.embajada.gov.co [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. 
  11. ↑ Archivovaná kopie. web.archive.org [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-01. 
  12. ↑ es.presidencia.gov.co [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Nositelé Nobelovy ceny za mír
1901–1925 • 1926–1950 • 1951–1975 • 1976–2000 • 2001–současnost
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Juan_Manuel_Santos&oldid=22116202“