Jan Hrušínský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Hrušínský
Jan Hrušínský 2019 Praha.jpg
Narození 9. června 1955 (65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Pražská konzervatoř
Manžel(ka) Miluše Šplechtová
Děti Kristýna Hrušínská
Barbora Hrušínská
Nikola Stojanov (nevlastní)
Rodiče Rudolf Hrušínský
Eva Hrušínská
Příbuzní Hynek Mušek (praprapradědeček)
Josefa Mušková (prapraprababička)
Ondřej Červíček (prapradědeček)
Anna Červíčková (praprababička)
Václav Červíček-Budínský (pradědeček)
Rudolf Hrušínský (dědeček)
Hermína Červíčková-Hrušínská (babička)
Rudolf Hrušínský mladší (bratr)
Rudolf Hrušínský nejmladší (synovec)
Matěj Balcar (zeť)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Hrušínský (* 9. června 1955 Praha) je herec a divadelní ředitel, syn herce Rudolfa Hrušínského (19201994).

Jan Hrušínský s manželkou Miluší Šplechtovou (2015)

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho babička z matčiny strany byla během německé okupace zavražděna v Osvětimi.[1]

Divadlo hraje od dětství, po studiu Pražské konzervatoře začínal hrát v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Zde se potkal se svojí budoucí manželkou herečkou Miluší Šplechtovou. K nejlepším inscenacím tohoto období patří např. Čechovovy Tři sestry (baron Tuzenbach) v překladu Leoše Suchařípy nebo Porubjakova Goldoniáda v režii Ivana Rajmonta a Crommelynckova Vášeň jako led v režii Jana Grossmana. V letech 1984–1990 byl členem pražského Realistického divadla, poté působil v Divadle Na zábradlí a pravidelně hostoval v několika dalších pražských divadlech, např. v Divadle v Řeznické (Kornelius Hackel – Hello Dolly, Popiel – Polská krev), v ABC (Babs – Charleyova teta, Malvolio – Večer tříkrálový, Goodbody – Jak jsem vyhrál válku), v Národním divadle a dalších.

V roce 2004 založil pražské Divadlo Na Jezerce. O dva roky dříve Divadelní společnost Jana Hrušínského. Divadlo Na Jezerce se stalo jedním z nejnavštěvovanějších divadel v Praze.[zdroj?] Divadelní společnost Jana Hrušínského oslavila v roce 2017 patnáct let své činnosti.

Za komunistického režimu v roce 1977 podepsal tzv. Antichartu odsuzující prohlášení Charty 77.[1] Před sametovou revolucí v roce 1989 podepsal dvě petice za propuštění Václava Havla z Ruzyňské věznice a prohlášení Několik vět z června 1989.[zdroj?] Kvůli těmto podpisům byl v září 1989 vyslýchán na Stb v Bartolomějské ulici. Čtyřhodinový výslech popsal a text byl uveřejněn na podzim 1989 v samizdatových Lidových novinách. (LN, ročník II, č. 11/1989)

Se svým bratrem Rudolfem ml. měl dlouho napjaté vztahy kvůli sporu o dědictví po otci Rudolfu Hrušínském.[2]

V únoru 2017 začal pravidelně psát eseje pro magazín Sabiny Slonkové Neovlivní.cz, poskytl několik větších rozhovorů např. Jiřímu Kubíkovi pro Seznam.cz či Martinu Veselovskému a Filipu Horkému pro DVTV.

Názory a postoje[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 2014 v reakci na anexi Krymu podepsal výzvu Sobotkově vládě, která požadovala tvrdší postup vůči Rusku a potrestání všech příslušníků ruské menšiny v Čechách, kteří měli ruské občanství, konkrétně „okamžité zastavení vydávání víz občanům Ruské federace, zrušení možnosti obdržení dvojího občanství pro občany Ruské federace od 1. 1. 2015, zmrazení kont ruských občanů v ČR s cílem prověřit legálnost těchto vkladů, zastavení vstupu ruského byznysu a kapitálu do ČR“. Podle Hrušínského „ve světě zrovna mají převahu Chamberlainové a jemu podobní zachránci míru.“[3]

V rozporu se svým postojem vůči Rusům v Česku podepsal Jan Hrušínský v roce 2017 petici proti „xenofobii a lhostejnosti“ s názvem Češi pomáhají, kterou byla česká vláda vyzvána, aby se zavázala přijmout 1500 uprchlíků z Blízkého východuAfriky.[4]

V rozhovoru pro Aktuálně.cz na dotaz, zda neškodí svému divadlu tím, že odrazuje diváky, kteří jsou příznivci prezidenta Miloše Zemana, premiéra Andreje Babiše nebo Tomia Okamury, prohlásil: „Do divadel chodí v České republice asi pět procent obyvatelstva. A předpokládám, a teď se nechci nikoho dotknout, že mají určitou úroveň danou vzděláním nebo rodinnou výchovou. Nemyslím, že právě ti jsou většinově z elektorátu Miloše Zemana.“[1] Hrušínský kritizoval bývalého prezidenta Václava Klause, protože „jezdí do Německa podporovat“ protiimigrační stranu Alternativa pro Německo, která má podle Hrušínského „blízko k neonacismu“, a jeho syna Václava Klause mladšího, který zpochybňuje českou účast ve válce v Afghánistánu a „pomáhá si lživými argumenty“.[1]

Rusy označil za mistry lživé propagandy nesoucí odpovědnost, kromě mnoha jiných věcí, také za zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem a za vystoupení Británie z EU.[1] Prohlásil, že díky jejich údajné vazbě na Zemana, Babiše, Okamuru a české komunisty mají, podle jeho názoru, blízko k ovládnutí Česka.[1][5] Označil „zemanovce“ za „skoro Rusy“ a napsal, že čeští odpůrci imigrace naloží s muslimy, uprchlíky ze Sýrie a malými syrskými sirotky stejně jako němečtí nacisté s Židy za protektorátu.[6]

Dne 10. března 2020 reagovala vláda na šíření koronaviru COVID-19 zákazem akcí s více než 100 lidmi. Hrušínský z pozice ředitele soukromého Divadla Na Jezerce, které muselo až do odvolání zrušit představení, vyjádřil ostré nesouhlasné stanovisko s takto plošně koncipovaným zákazem a nákazu COVID-19 označil za onemocnění s „příznaky lehké chřipky“, kterým se nakazilo v Česku jen málo lidí.[7] Po silné kritice ze strany kolegů i veřejnosti se za svá slova později omluvil.[8]

Filmografie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Film[editovat | editovat zdroj]

Televize[editovat | editovat zdroj]

  • Babička /rež. Antonín Moskalyk/
  • Lítost /Evald Schorm/
  • Případ Mauritius /Jaroslav Balík/
  • Ententýny /Věra Jordánová/
  • Muž, který se spustil /Vít Hrubín/
  • Až bude padat hvězda /Věra Jordánová/
  • Básník, služka a král /Vít Hrubín/
  • My, holky z městečka /Vlasta Janečková/
  • Zlaté kapradí /Věra Jordánová/
  • Škola za školou /Josef Platz/
  • Tajemství ďáblovy kapsy /Petr Tuček/
  • O Háderunovi a víle Elóře /Jaromil Jireš/
  • Člověk v závěsu /Viktor Polesný/
  • Zn. Na dožití /Hynek Bočan/
  • Paní Pipperová zasahuje /Zdeněk Zelenka/
  • Arrowsmith /Zdeněk Zelenka/
  • Ideální manžel /Zdeněk Zelenka/
  • Tři králové /Karel Kachyňa/
  • Bubáci a hastrmani /Václav Vorlíček/
  • Brouk v hlavě /Zdeněk Zelenka/
  • Polední žár Zdeněk Zelenka/
  • Stín viny /Zdeněk Zelenka/
  • Kožené slunce /Karel Kachyňa/
  • Úsměvy Jana Hrušínského
  • Smrt pedofila /Ivan Pokorný/
  • Boháč a chudák /Zdeněk Zelenka/
  • Slečna guru /Zdeněk Zelenka/
  • Zrozen bez porodu /Filip Renč/
  • Ach, ty vraždy! /Zdeněk Zelenka/
  • Pražské jaro 1968 /Rakouská televize ORF, rež. Michael Kreihsl/
  • Čapkovy kapsy /Jan Těšitel/
  • Místo v životě /Jiří Chlumský/
  • Místo v životě II /Jiří Chlumský/
  • Cukrárna /Dušan Klein/
  • Mazalové /Bořivoj Hořínek/
  • Duch nad zlato /Zdeněk Zelenka/
  • Kriminálka anděl /Jiří Chlumský/
  • První republika /Biser Arichtěv/
  • 13. komnata Jana Hrušínského
  • Na plovárně s Markem Ebenem
  • Uchem jehly - s Pavlem Klineckým
  • Mazalové II /Biser Arichtěv/
  • Moje místa /TV Seznam - Blanka Kubíková/

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

  • Tři sestry /rež. Ivan Rajmont/
  • Goldoniáda /Ivan Rajmont/
  • Vášeň jako led /Jan Grossman/
  • Dobové tance /Ivan Rajmont/
  • Troilus a Kressida /Ivan Rajmont/
  • Cesta na parníku Lanna 8 /Jan Grossman/
  • Komedie masopustu /Jan Kačer/
  • Obraz z dějin /Ivan Rajmont/
  • Foxtrot /Ivan Rajmont/
  • Neběhej tady nahá /Přemysl Rut/
  • Dantonova smrt /Ivan Rajmont/
  • Merlin /Miroslav Krobot/
  • Aucassin a Nicoletta /Karel Kříž/
  • Nebezpečné křižovatky /Jaromír Pleskot/
  • Richard II. /Karel Kříž/
  • Figarův rozvod /Karel Kříž/
  • Asanace /Karel Kříž/
  • Je světlý však můj žal /Karel Kříž/
  • Res publica I /20. léta/
  • Res publica II /60. léta/
  • Travestie /Karel Kříž/
  • Malý pogrom v nádražním bufetu /Arnošt Goldflam/
  • Pokoušení /Jan Grossman/
  • Don Juan /Jan Grossman/
  • Silná v zoologii /J. A. Pitínský/
  • Racek /Petr Lébl/
  • Hello, Dolly! /Oto Ševčík/
  • Polská krev /Oto Ševčík/
  • Cymbelín /Ivan Rajmont/
  • Leona si pospíšila /Ivan Rajmont/
  • Jak jsem vyhrál válku /Milan Schejbal/
  • Ženitba /1979 – Ivan Balaďa a 2009 Lukáš Hlavica/
  • Charleyova teta /Milan Schejbal/
  • Večer tříkrálový /Milan Schejbal/
  • Taková spoušť /Juraj Herz/
  • Zahraj to znovu, Same /Ondřej Sokol/
  • Mein kampf /Jana Kališová/
  • Takový žertík /Lukáš Hlavica/
  • Vajíčko /Lída Engelová/
  • Kaviár nebo čočka /Zdeněk Zelenka/
  • Petrolejové lampy /Juraj Herz/
  • Mandragora /Lukáš Hlavica/
  • Nadílka /Lukáš Hlavica/
  • Prokletí nefritového škorpiona /Ondřej Sokol/
  • Kumšt /Jan Hřebejk/
  • Darda /Arnošt Goldflam/
  • Práskni do bot /Jan Hřebejk/
  • Komedianti /Arnošt Goldflam/
  • Tři v tom /Matěj Balcar/
  • Poslední aristokratka /Arnošt Goldflam/
  • Je úchvatná! /Jan Hřebejk/
  • Res publica III /Jak bychom nechtěli zažít budoucí léta/

Divadelní režie[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Cena městské části Praha 4 (2010)
  • Čestné občanství Prahy 4 (2014)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Jan Hrušínský: Vládcům už nestačí krást peníze. Kradou nám i svobodu. Aktuálně.cz [online]. 1. listopadu 2018. Dostupné online. 
  2. Bartošová a spol: Války v rodinách celebrit. sedmicka.tyden.cz [online]. 1. října 2013. Dostupné online. 
  3. Herec Hrušínský, signatář výzvy k sankcím proti Rusku: Proti agresi musí protestovat každý slušný člověk. Parlamentnilisty.c [online]. 18. dubna. Dostupné online. 
  4. Českem koluje petice za přijetí syrských uprchlíků. Mezi signatáři jsou i známé osobnosti. Info.cz [online]. 14. srpna 2017. Dostupné online. 
  5. Hrušínský: Ester má zlato. A na Hradě sedí spojenec Rusů Zeman. Taky sjezdař. Hrdina sjezdu KSČM. Aktuálně.cz [online]. 26. března 2018. Dostupné online. 
  6. Jan Hrušínský: Sto let od vzniku Československa. Čehona dostane medaili. Forum 24 [online]. 20. října 2018. Dostupné online. 
  7. PETŘÍK, Lukáš. Vláda zakázala kulturní akce s více než 100 lidmi. Jan Hrušínský z Divadla Na Jezerce považuje její postup za likvidační pro divadla. Literární noviny [online]. 10. 3. 2020 [cit. 11.3.2020]. Dostupné online. 
  8. Jan Hrušínský se omluvil za nesprávná slova - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. 2020-03-19 [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 444–446.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 316. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 223. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 248. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 525. 
  • Marie Valtrová. Divadlo s rodokmenem - Divadlo Na Jezerce / vydalo nakladatelství Brána, 2010.
  • Marie Valtrová. Kronika rodu Hrušínských / vydal Odeon, 1994, druhé, rozšířené vydání Brána, 2012.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]