Ondřej Červíček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ondřej Červíček
Ondřej Červíček
Ondřej Červíček
Rodné jménoOndřej Červíček
Narození14. června 1844
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí16. února 1928 (ve věku 83 let)
Bavorov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Manžel(ka)Josefa Mušková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ondřej (Andreas) Červíček (14. června 1844 Praha[1]16. února 1928 Bavorov) byl český herec a později principál kočovné divadelní společnosti.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Ondřej Červíček se narodil 14. června 1844 v Praze. Již v dětských letech hrával se svým otcem divadlo a ve svých pamětech o tom píše: „Na počátku roku 1848 uspořádal otec soukromé divadelní představení hry Vdovec a mně pětiletému hochu byla otcem a p. Tylem svěřena úloha malého Jeníka. A myslím, že jsem v ní vynikl, když pak v krátké době se hrála tato hra se mnou a p. J. K. Tylem ve veřejném divadelním představení u Kajetánů na Malé Straně, kamž jsem byl rodiči odveden. Pamatuji se dobře, jak po hře byl jsem od Tyla po hlavě pohlazen a od rodičů objímán a celován.“

Ondřej se měl stát původně učitelem, ale láska k divadlu byla silnější. V počátcích své herecké kariéry byl statistou a členem Stavovského divadla, později Prozatímního divadla. V mládí vystupoval v různých kočovných divadelních společnostech. V roce 1883 obdržel vlastní ředitelskou koncesi pro Čechy. Jako herec hrával hlavně role charakterní a šarže. V roce 1867 se oženil[2] s Josefou Muškovou, dcerou proslulého herce a divadelního ředitele Hynka Muška a neteří Antonína Muška. Ve dvaašedesáti letech předal divadlo svému synovi Václavovi, který se roku 1889 oženil s herečkou Annou Budínskou a přijal její jméno Budínský.

Ondřej Červíček měl devět dětí, které se většinou věnovaly divadlu a hudbě. František byl vynikající houslista a Jaroslav byl členem plukovní hudby v Hradci Králové a na konci hudební kariéry v Jindřichově Hradci. Už z tohoto důvodu společnost zařazovala do svého repertoáru hry se zpěvem, její význam byl především v šíření českého jazyka na venkově. Hermína Červíčková, mladší dcera Václava, se v roce 1920 provdala za herce Rudolfa Böhma, který změnil své jméno na Hrušínský.[3] Manželům se v Novém Etynku narodil syn Rudolf, později vynikající český herec a člen Národního divadla v Praze.

Členem společnosti byl i herec Josef Kemr a herec a režisér Karel Lamač.

Po předání divadelního žezla hrál Ondřej divadlo dál. Ve svých pamětech píše: „No a léta běžela. Otočil jsem se a bylo mi osmdesát. Poslední postava, kterou jsem se s divadlem vlastně loučil byla role žháře Valenty v Paličově dceři.“ Konec života trávil Ondřej se svou druhou ženou počátkem dvacátých let v Bavorově u Vodňan. Zemřel ve věku 83 let.

Rodina je spřízněna s rodinou hudebního skladatele Václava Vačkáře.


Rodokmen[editovat | editovat zdroj]

Hynek Mušek (1812 - 1894)[4]
    • Antonie Mušková (1838 - 1908), m. Josef Faltys (1839 - 1926), herec a ředitel divadelní společnosti[4]
      • Marie Faltysová (1863 - 1930), m. Emil Focht (1864 - 1954), herec
      • Johana Faltysová (1863 - 1927), m. Václav Vačkář (1881 - 1954), hudební skladatel
        • Anna Vačkářová (1902 - ?)
        • Dalibor C. Vačkář (1906 - 1984), hudební skladatel
          • Tomáš Vačkář (1945 - 1963), hudební skaldatel
          • Martin Vačkář (* 1947), japanolog, m. Světlana Nálepková (* 1960)[5][6]
        • Milada Vačkářová (1908 - ?)
        • Libuše Vačkářová (1909 - ?)
      • Břetislav Eduard Faltys (1871 - 1940)
      • Jaroslav Faltys (1873 - 1937)
      • Viktorie Faltysová (? - 1911)
      • Karel Faltys (1878 - 1944), herec
    • Vincenc Mušek (1840 - ?), herec
    • Adalbert Mušek (1842 - 1878)
    • Josefa Mušková (1845 - 1906), m. Ondřej Červíček (1844 - 1928), herec a ředitel divadelní společnosti[2][4]
      • Stanislav Kašpar Červíček (1867 - 1867)[7]
      • Otakar Červíček (1867 - 1942), herec[8]
      • Stanislav Červíček (1870 - ?), herec, m. Alžběta Kacetlová (1867 - ?)
        • Bohumil Červíček (1895 - ?)
        • Adéla Červíčková (1897 - ?)
        • Pavlína Červíčková (1898 - 1965), herečka, m. Bohumil Machník (1897 - 1954), herec[9]
        • Emil Červíček (1905 - ?)
      • Františka Červíčková (1872 - ?)[10]
      • Josefa Červíčková (1873 - 1906), m. Václav Ferdinand Štok (1880 - ?)
      • Václav Červíček (1875 - 1936), m. Anna Pravdová-Budínská (1878 - 1958)[11]
      • Jindřich Červíček (1878 - ?)[24]
      • František Červíček (1880 - ?), herec[25]
      • Jaroslav Červíček (1886 - ?), herec[26]
    • Josef Mušek (1848 - 1922)
      • Leokádie Mušková (1880 - 1958), herečka, m. František Kostka (1879 - 1947), herec[27]
        • Jiří Kostka (1910 - 1985), herec, 1. m. Františka Skálová-Wintrová (1911 - 1973), herečka, 2. m. Netta Deborská (1918 - 2002), herečka
          • Petr Kostka (* 1938), herec, 1. m. Ingrid Vavrouchová (1941 - 1971), 2. m. Carmen Mayerová (* 1944), herečka
            • Zuzana Kostková (* 1960)
            • Helena Kostková (* 1964)
            • Tereza Kostková (* 1976), herečka, 1. m. Petr Kracik (* 1958), divadelní režisér, 2. m. Jakub Nvota (* 1977), herec a divadelní režisér
              • Antonín Kracik (* 2007)
          • Jiřina Kostková, m. Břetislav Slováček (1948 - 2018), herec[28]
            • Natálie Slováčková (* 1974)
            • Jakub Slováček (* 1976)
          • Zora Kostková (* 1952), herečka, m. Antonín Procházka (* 1953), herec a divadelní režisér[29]
            • Antonín Procházka (* 1979), herec a režisér
    • Alois Mušek (1851 - 1898), herec
    • Anežka Mušková (1854 - 1935), m. Adolf Brázda (1853 - 1919)
      • Adolf Brázda (1875 - 1955), malíř a ilustrátor
      • Otýlie Hrubínová-Brázdová (1876 - ?), herečka


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Jakuba na Starém Městě pražském
  2. a b Matriční záznam o sňatku Ondřeje Červíčka s Josefou Muškovou farnost Humpolec
  3. Tajemství rodu, genealogický pořad České televize (recenze), ToSiPiš.cz, 21. 4. 2013
  4. a b c VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 27. 
  5. Světlana Nálepková: Společné soužití je zázrak, který jen málokdy vyjde - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. Dostupné online. 
  6. Martin Vačkář [online]. Dostupné online. 
  7. VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 14. 
  8. VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 14. 
  9. VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 89. 
  10. VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 14. 
  11. VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 14. 
  12. VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 14. 
  13. VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 14. 
  14. VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 14. 
  15. Po čase mě to začalo obtěžovat, vzpomíná na fanynky Rudolf Hrušínský. iDNES.cz [online]. 2019-01-03. Dostupné online. 
  16. VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 14. 
  17. Rudolf Hrušínský: Výchovu synů jsem nechal na své ženě, a udělal jsem dobře - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. Dostupné online. 
  18. VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 14. 
  19. Rudolf Hrušínský: Výchovu synů jsem nechal na své ženě, a udělal jsem dobře - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. Dostupné online. 
  20. VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 14. 
  21. Rudolf Hrušínský: Výchovu synů jsem nechal na své ženě, a udělal jsem dobře - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. Dostupné online. 
  22. VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 14. 
  23. VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 14. 
  24. VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 14. 
  25. VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 14. 
  26. VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 14. 
  27. VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994. Dostupné online. ISBN 80-207-0485-x. S. 90. 
  28. KOVAŘÍKOVÁ, Blanka. Lexikon slavných českých dynastií : jedinečné osudy 50 uměleckých rodů. Praha: Brána ISBN 978-80-7243-483-1. 
  29. KOVAŘÍKOVÁ, Blanka. Lexikon slavných českých dynastií : jedinečné osudy 50 uměleckých rodů. Praha: Brána ISBN 978-80-7243-483-1. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Eva Šormová, Česká činohra 19. a počátku 20. století, 1. díl A–M. Academia Praha 2010
  • František Černý, Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci. Praha 1978

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]