Furlánsko-Julské Benátsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Autonomní region
Furlánsko-Julské Benátsko
Regione Autonoma Friuli-Venezia Giulia
Radnice v Terstu
Radnice v Terstu
Autonomní region Furlánsko-Julské Benátsko – vlajka
vlajka
Geografie
lokalizace oblasti
lokalizace oblasti
Hlavní město Terst/Trieste
Souřadnice
Rozloha 7 862,3 km²
Nejvyšší bod Monte Coglians (2 780 m n. m.)
Geodata (OSM) OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 1 224 284 (2015)
Hustota zalidnění 155,7 obyv./km²
Správa regionu
Nadřazený celek Itálie
Druh celku Region
Podřízené celky • 18 územních spolků obcí
• 215 obcí
Vznik 1963
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2 IT-36
NUTS ITD4
Oficiální web www.regione.fvg.it
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Furlánsko-Julské Benátsko nebo Furlánsko a Julské Benátsko (italsky Friuli-Venezia Giulia, furlansky Friûl-Vignesie Julie, slovinsky Furlanija-Julijska krajina, německy Friaul-Julisch Venetien) je autonomní region Itálie. V Itálii hraničí s Benátskem na západě, s Rakouskem na severu a se Slovinskem na východě. Jeho hlavním městem je Terst.

Charakter regionu[editovat | editovat zdroj]

Friuli-Venezia Giulia je stejně jako většina italských regionů přímořskou oblastí. Jeho území je na jihu u pobřeží nížinné, na severu jsou potom Alpy (Julské Alpy, Dolomity), dosahující nadmořské výšky až 3 000 metrů. V nížině je rozvinuté zemědělství i průmysl; hlavními průmyslovými centry jsou velká města (Terst, Udine, Gorizia, Pordenone).

Obyvatelé jsou hlavně Italové, existuje tu ale i slovinská a rakouská menšina. Kromě italštiny se tu pak mluví ještě furlanštinou, která patří mezi rétorománské jazyky.

Dopravní síť je zde velmi rozvinutá; všechna větší města jsou spojena dálnicemi i železnicí. V oblasti jsou také přímořská letoviska, mezi nejznámější patří např. Lignano Sabbiadoro.

Historický přehled[editovat | editovat zdroj]

Mapa reliéfu autonomního regionu
Jazyková situace v regionu Furlánsko-Julské Benátsko, 2012)

Region se skládá z několika částí – Furlanska, k němu přiléhající nepatrné části historických Korutan a Kraňska; a Julského Benátska (italsky Venezia Giulia), které v současnosti zahrnuje bývalou „Zónu A“ Svobodného území Terstu (dnešní územní spolek obcí Guiliana).

Furlánsko náleželo ze dvou třetin do roku 1797Benátské republice. Tato část od roku 1815 tvořila součást rakouské korunní země Lombardsko-benátské království, od roku 1866 pak byla součástí italské oblasti Venezia/Benátsko. Oblasti Gorické Furlánsko a Julské Benátsko náležely do roku 1918 Rakousku-Uhersku[1], v jehož rámci byly spravovány jako Rakouské přímoří. Od konce roku 1918 do roku 1920 byla většina bývalého rakouského Přímoří a také část Dalmácie obsazena italským vojskem. Asi 2000 italských dobrovolníků vedených spisovatelem Gabrielem d'Annunzio se usadilo v Rijece (italsky Fiume), ale byli odtud po mezinárodních protestech vyhnáni italským válečným námořnictvem. Podle Saintgermainské mírové smlouvy pak Itálie 16. července 1920 získala celou Gorici a Gradišku, většinu poloostrova Istrie, město Terst a jeho okolí a západní část Kraňska. Gorice a Gradiška, Terst a část západního Kraňska se staly součástí provincie Udine; zatímco Istrie a zbytek západní části Kraňska součástí nově vytvořené provincie Pola (česky a chorvatsky Pula).

Obě provincie náležely k regionu Benátsko. 12. listopadu 1920 pak získala Itálie na základě Rapallské smlouvy také ostrovy Cres, Lošinj, jakož i malé ostrovy Ilovik, Male Srakane, Susak, Unije, Vele Srakane a Zeča, naopak musela předat většinu Dalmácie (z níž jí dočasně zůstal pouze Zadar s okolím a ostrovy Palagruža, Sušac a Lastovo s přilehlými ostrůvky) tehdejšímu Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Tato pro Itálii získaná území včetně malé části Dalmácie byla začleněna do provincie Pola. Roku 1923 byla provincie Udine rozdělena na provincie Furlánsko (Friuli) a Terst (Trieste). Italská část Dalmácie byla vyčleněna jako nová provincie Zara (česky a chorvatsky Zadar). 16. března 1924 získala Itálie většinu území Svobodného státu Fiume-Rijeka včetně samotné Rijeky, která se spolu s východní částí provincie Pola stala novou provincií Fiume. Roku 1927 došlo ke vzniku provincie Gorice a roku 1935 pak k rozdělení Benátska na oblasti Venezia Euganea a Venezia Giulia e Zara (česky Julské Benátsko a Zadar), z nichž poslední (jejíž centrem byl Terst) zahrnovala provincie Fiume, Gorice, Pola, Trieste a Zara. Od roku 1937 se provincie Pola nazývala Istria.

Území celého moderního regionu Friuli-Venezia Giulia, Istrie a jihozápadní část Kraňska byly od 10. září 1943 do 1. května 1945 okupovány nacistickým Německem, které je v rámci celku Adriatisches Küstenland administrativně spojilo s Korutanskem. Terst s okolím pak byl od 1. května 1945 okupován vojsky Velké Británie, USA a Jugoslávie. Po druhé světové válce podepsala Itálie 10. února 1947 mírovou smlouvu, podle níž byla většina území oblasti „Julské Benátsko a Zadar“ začleněna do Jugoslávie. V rámci Jugoslávie byla rozdělena mezi Chorvatsko (Rijeka, provincie Zadar, a jižní a střední část někdejšího Markrabství Istrie a Slovinsko (severní část markrabství Istrie, většina území Gorice a Gradišky a téměř celá dříve italská část Kraňska). Zbytek Julského Benátska (bez Terstu) byl začleněn do italské oblasti Venezia Euganea. Od 15. září 1947 do roku 1954 byl pak vyčleněn jako „stát“ Svobodné území Terst existující pod mandátem Organizace spojených národů (OSN). Jeho území bylo rozděleno na dvě části: Zónu A, obsazenou jednotkami VB a USA, a Zónu B, obsazenou vojenskými jednotkami Jugoslávie. 11. května 1952 byla Zóna A navrácena do správy Itálie. Od 26. října 1954 je bývalé „Svobodné území Terst“ rozděleno mezi Itálii (celá Zóna A) a Jugoslávii (dnes Chorvatsko – jižní část Zóny B, a Slovinsko – severní část Zóny B).

31. ledna 1963 byla oblast Venezia Euganea rozdělena na Benátsko (italsky Veneto) a dnešní autonomní oblast Friuli-Venezia Giulia, zahrnující v té době provincie Gorice, Trieste a Udine (včetně území moderní provincie Pordenone, která se osamostatnila roku 1969).

Provincie Gorice, Trieste a Podenone byly v roce 2017 zrušeny.[2] Ke zrušení zbývající provincie Udine došlo v následujícím roce 2018. Území regionu je rozděleno do 18 tzv. územních spolků obcí (italsky Unioni Territoriali Intercomunali).[3][4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Itálie. Praha: Olympia, 1990. ISBN 80-7033-101-1. Kapitola Friuli-Venezia Giulia, s. 17. 
  2. Soppressione delle Province del Friuli Venezia Giulia [online]. Regione Autonoma Friuli Venezia Guilia [cit. 2019-04-24]. Dostupné online. (italsky) 
  3. Legge regionale 12 dicembre 2014, n. 26 - Riordino del sistema Regione-Autonomie locali nel Friuli Venezia Giulia. Ordinamento delle Unioni territoriali intercomunali e riallocazione di funzioni amministrative. [online]. Regione Autonoma Friuli Venezia Guilia [cit. 2019-04-24]. Dostupné online. (italsky) 
  4. Consultazione web dati UTI FVG [online]. Sistema Informativo di Friuli-Venezia Giulia [cit. 2019-04-24]. Dostupné online. (italsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]