Břestovec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxBřestovec
alternativní popis obrázku chybí
Břestovec západní (Celtis occidentalis)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďkonopovité (Cannabaceae)
Rodbřestovec (Celtis)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Břestovec (Celtis) je rod rostlin z čeledi konopovité. Jsou to opadavé nebo stálezelené dřeviny se střídavými jednoduchými listy charakteristického tvaru a drobnými bezkorunnými květy, které jsou opylovány větrem nebo hmyzem. Plodem je drobná peckovice. Plody břestovců vyhledávají ptáci. Rod zahrnuje asi 70 druhů a je rozšířen na všech kontinentech od mírného pásu po tropy. V jižní Evropě rostou 3 původní druhy, nejznámější je břestovec jižní. Břestovce jsou vysazovány jako okrasné dřeviny, v České republice je nejčastěji pěstován severoamerický břestovec západní. Některé druhy jsou těženy pro dřevo nebo mají význam v domorodé medicíně.

V minulosti byl rod řazen do čeledi jilmovité nebo spolu s několika dalšími příbuznými rody do čeledi břestovcovité. Později byla tato skupina rodů na základě výsledků fylogenetických studií přeřazena do čeledi konopovité.

Botanická ilustrace břestovce západního z roku 1819

Popis[editovat | editovat zdroj]

Břestovce jsou převážně jednodomé (někdy polygamní), opadavé nebo stálezelené stromy a keře, někdy i dřevnaté liány (např. Celtis iguanaea z tropické Ameriky[1]). Stromovité tropické druhy mohou dorůst výšky až 45 metrů a často mají opěrné pilíře u paty kmene. Řada druhů má na větévkách zahnuté trny, jiné jsou beztrnné. Listy jsou jednoduché, střídavé, dvouřadě rozložené, celokrajné nebo s pilovitým okrajem a často s asymetrickou bází. Žilnatina je nejčastěji od báze trojžilná, řidčeji dlanitá nebo zpeřená. Palisty jsou postranní, volné. Květy jsou drobné, stopkaté, jedno nebo oboupohlavné. Samičí bývají jednotlivé nebo v chudých svazečcích, samčí obvykle ve latovitých nebo hroznovitých květenstvích. Kalich je pětičetný nebo řidčeji čtyřčetný, mělce až hluboce laločnatý, koruna chybí. Tyčinek bývá stejný počet jako kališních cípů a jsou přirostlé k okraji zřetelného disku. Semeník je vejcovitý a přisedlý, nesoucí dvě volné čnělky s bliznovým povrchem na vnitřní straně. V samičích květech bývají přítomna sterilní staminodia. Plodem je kulovitá nebo vejcovitá peckovice s tenkou pevnou slupkou, sliznatou dužnatou a tvrdou, tlustostěnnou peckou (endokarpem).[2][3][4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod břestovec zahrnuje asi 65[5] až 73[6] druhů a je zastoupen na všech kontinentech. Je rozšířen od teplejších oblastí mírného pásu až po tropy. Ve Starém světě sahá areál rodu od jižní Evropy a převážné většiny Afriky přes Arábii, jižní a Střední Asii po Japonsko a Koreu a přes Indočínu a jihovýchodní Asii až po Austrálii a Tichomoří. Chybí na Novém Zélandu a Tasmánii. V Americe se břestovce vyskytují od východní Kanady přes USA, Mexiko, Střední Ameriku a Karibik až po severní Argentinu.[5] V Evropě jsou domácí tři druhy břestovce, do České republiky žádný z nich nezasahuje. Břestovec jižní je rozšířen v celém Středomoří a zasahuje až na Kavkaz. V jihovýchodní Evropě rostou dále druhy Celtis planchoniana a Celtis tournefortii. V některých evropských zemích roste zdomácněle i severoamerický břestovec západní.[7]

V tropech rostou břestovce v primárních i sekundárních tropických deštných lesích, v poloopadavých lesích, při okrajích savan, ale například v jihoamerických Andách či subsaharské Africe i jako součást horských lesů. Některé druhy dosahují v tropických pralesích korunního patra, zatímco jiné náleží mezi podrostové dřeviny.[8][9]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy břestovců jsou opylovány buď větrem nebo hmyzem, případně oběma způsoby.[2][4] Semena jsou adaptována na šíření ptáky, kteří vyhledávají plody jako potravu. Mohou se však šířit i vodou, neboť tvrdá a trvanlivá pecka chrání embryo před účinky vody.[10][4] Břestovce jsou v různých částech světa živnými rostlinami housenek široké škály různých druhů motýlů zejména z čeledi babočkovití, dále lišajovitých a martináčovitých, a rovněž široké palety různých drobnějších druhů můr.[11] Trny na větévkách řady druhů chrání rostliny před býložravci. Liánovitému druhu Celtis iguanaea z tropické Ameriky slouží zahnuté trny jako opora ke šplhání.[12]

Prehistorie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší známé fosílie (otisky listů a zkamenělé pecky plodů) rodu břestovec pocházejí z období paleocénu a byly nalezeny v USA a východní Asii. Druh byl nejprve popsán jako kalina (Viburnum asperum), v roce 2002 byl rozpoznán jako druh břestovce a přejmenován na Celtis aspera.[13] Největší počet nálezů různých zástupců rodu pochází z miocénu.[4] Fosílie různých druhů třetihorního stáří jsou nacházeny i v České republice, např. v mostecké a sokolovské uhelné pánvi.[14][15]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Břestovce nepatří co do obsahu biologicky účinných látek mezi důležité rostliny a nejsou ani uváděny mezi jedovatými rostlinami. U břestovce hladkého (Celtis laevigata) byl zjištěn obsah steroidů (β-sitosterol, stigmasterol) a triterpenoidů (moretenol).[16]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Celtis byl tradičně řazen do čeledi Ulmaceae (jilmovité), případně spolu s několika dalšími příbuznými rody (Pteroceltis, Parasponia, Lozanella, Ampelocera, Trema, Aphananthe, Gironniera, Chaetachme) do samostatné čeledi Celtidaceae. Později byl na základě výsledků fylogenetických studií spolu s ostatními výše zmíněnými rody přeřazen do čeledi Cannabaceae (konopovité).[8][10] Rod Celtis náleží k vzhledem k velké vnitrodruhové variabilitě k taxonomicky obtížným skupinám, s čímž souvisí i velký počet synonymních názvů pro různé druhy.[2]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Břestovec západní jako okrasná dřevina v srbském městě Sombor

Břestovce jsou občas pro pěkný vzhled a zajímavé olistění vysazovány jako okrasné dřeviny. V České republice je pěstován zejména břestovec západní a břestovec jižní, řidčeji i jiné druhy pocházející z mírného pásu (břestovec čínský, břestovec jezovský, břestovec kavkazský, břestovec síťkovaný aj.).[17] Jsou to ceněné dřeviny pro větší sadovnické úpravy, v teplejších oblastech České republiky jsou využitelné i na městská stromořadí. Do menších zahrad se pro své rozměry příliš nehodí.[19]

Některé druhy jsou využívány v tradičním lékařství. Všechny části břestovce jižního jsou používány při lepře. Plody mají svíravé působení a podávají se při těžkém menstruačním krvácení, kolikách, průjmech, úplavici a žaludečních vředech. Odvar z kůry břestovce západního se podává při bolestech v krku. V asijské tradiční medicíně jsou využívány také druhy Celtis tetrandra, Celtis philippensis, Celtis hildebrandii a Celtis timorensis.[20]

Dřevo břestovců je bledě žluté až nažloutle hnědé, lehké až středně těžké, poměrně dobře opracovatelné a nepříliš trvanlivé. Podobá se dřevu jasanu nebo jilmu. Dřevo severoamerického břestovce západního je obchodováno pod názvem hackberry, dřevo afrických druhů zejména pod názvem ohia. Používá se ke stavebním účelům, na vnitřní obložení, nábytek, okenní parapety, schodiště, podlahy a podobně. také na násady, sportovní náčiní, dýhy a překližky.[21][22] Ve Francii se ze dřeva břestovce jižního tradičně vyráběly trojzubé vidle. Tradice sahá až do 12. století.[23]

Některé druhy břestovců mají jedlé plody. Mdle sladké plody břestovce jižního o velikosti menších třešní se těší oblibě zejména v Řecku a ve Španělsku. Rovněž plně dozrálé plody břestovce západního jsou jedlé.[24][23] Sladké jedlé plody datlové chuti má i severoamerický břestovec hladký (Celtis laevigata).[25]

Pěstování a množení[editovat | editovat zdroj]

Břestovcům vyhovuje slunné stanoviště a výživná, lehká, hluboká a dobře propustná půda, která může být i vápenatá. Břestovce jsou dosti teplomilné a zejména mladší rostliny mohou v zimě namrzat.[26][27] V chladnějších oblastech je vhodné rostliny chránit před zimním sluncem.[19]

Množí se nejčastěji výsevem stratifikovaných semen. Plody břestovce západního dozrávají v listopadu až prosinci. Pokud jsou sklizené před plnou zralostí, stačí je stratifikovat půl roku a na jaře vysít. Pokud se sklízejí plně dozrálé plody, je potřeba je smíchat se směsí rašeliny a písku a stratifikovat celý rok. Na jaře se pak čtyři týdny před výsevem osivo přenese do teplého skleníku a nechá naklíčit. Poté se vysévá na chráněný záhon. Kultivary a vzácnější druhy se očkují či roubují na podnože břestovce západního.[26] Břestovec jižní lze množit také letními řízky.[28]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PARTHASARATHY, N. Biodiversity of lianas. [s.l.]: Springer, 2015. ISBN 978-3-319-14592-1. (anglicky) 
  2. a b c KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 2. Berlin: Springer, 1993. ISBN 978-3-642-08141-5. (anglicky) 
  3. BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IX). Missouri: Timber Press, 2005. ISBN 1-930723-47-4. (anglicky) 
  4. a b c d STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 8, part 2. Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1977. (anglicky) 
  5. a b Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ZAMENGO, Henrique Borges et al. Nomenclatural novelties in Celtis (Cannabaceae) and a preliminary phylogeny of the genus with emphasis on the South American species. Brazilian Journal of Botany. Sep. 2020, čís. 43. Dostupné online. 
  7. Euromed Plantbase. Flora Europaea [online]. Berlin-Dahlem: Botanic Garden and Botanical Museum, 2006. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b SATTARIAN, Ali. Contribution to the biosystematics of Celtis L. (Celtidaceae) with special emphasis on the African species (PhD thesis). [s.l.]: Wageningen University, 2006. ISBN 90-8504-445-6. (anglicky) 
  9. GENTRY, A.H. Wooden Plants of Northwest South America. Chicago: The Univ. of Chicago Press, 1996. ISBN 0226289435. (anglicky) 
  10. a b JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. (anglicky) 
  11. HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  12. SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. (anglicky) 
  13. MANCHESTER, Steven R. et al. Leaves and Fruits of Celtis aspera (Newberry) comb. nov. (Celtidaceae) from the Paleocene of North America and Eastern Asia. International Journal of Plant Sciences. 2002, čís. 163(5). 
  14. KVAČEK, Zlatko; TEODORIDIS, Valisis. Tertiary macrofloras of the Bohemian Massif: a review with correlations within Boreal and Central Europe. Bulletin of Geosciences. 2007, čís. 82(4). Dostupné online. 
  15. TEODORIDIS, Vasil; KVAČEK, Zlatko. Paleobotanical research of the Early Miocene deposits overlying the main coal seam (Libkovice and Lom Members) in the Most Basin (Czech Republic). Bulletin of Geosciences. 2006, čís. 81(2). 
  16. GLASBY, John S. Dictionary of plants containing secondary metabolites. [s.l.]: Taylor & Francis, 2005. ISBN 0-203-16537-3. (anglicky) 
  17. a b Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  18. Dendrologie online [online]. Dostupné online. 
  19. a b HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 1. Praha: SZN, 1978. 
  20. QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  21. WAGERFUHR, R. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7. 
  22. WONG, T.M. A dictionary of Malaysian timbers. Kuala Lumpur: Forest Research Institute Malaysia, 2002. (anglicky) 
  23. a b GÉNEVÉ, Alain; GÉNEVÉ, Marie-Jeanne. Wild fruit. A field guide to Britain and Europe. London: Timber Press, 2013. ISBN 978-1-60469-586-1. (anglicky) 
  24. HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky) 
  25. DIRR, Michael A. Dirr's encyclopedia of trees & shrubs. [s.l.]: Timber Press, 2011. ISBN 978-0-88192-901-0. (anglicky) 
  26. a b WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha: Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6. 
  27. BRICKELL, Christopher (ed.). Encyclopedia of plants & flowers. [s.l.]: American Horticultural Society, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-7566-6857-0. (anglicky) 
  28. BARTELS, Andreas. Rozmnožování dřevin. Praha: SZN, 1988. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]