Konopovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Konopovité

Konopí seté (Cannabis sativa)
Konopí seté (Cannabis sativa)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: růžotvaré (Rosales)
Čeleď: konopovité (Cannabaceae)
Martinov, 1820
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konopovité (Cannabaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu růžotvaré (Rosales).

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Konopovité jsou opadavé nebo stálezelené keře, stromy, liány i byliny se střídavými nebo vstřícnými, jednoduchými nebo dlanitě složenými listy s palisty. Rostliny jsou jednodomé nebo dvoudomé. U dřevin jsou listy často dvouřadě uspořádané. Čepel je celokrajná nebo pilovitá. Žilnatina je od báze vícežilná, zpeřená nebo dlanitá. Květy jsou nenápadné, jedno nebo oboupohlavné, v úžlabních květenstvích různých typů. Okvětí je nerozlišené, ze 4 až 5 lístků. Tyčinek je 4 nebo 5. Semeník je svrchní, jednoplodolistový, s jediným vajíčkem. Plodem je peckovice, křídlatý oříšek nebo nažka.[1][2]

Čeleď zahrnuje 170 druhů v 11 rodech. Rozšíření je kosmopolitní mimo arktického pásu. Největším rodem je břestovec (Celtis, asi 100 druhů).[3]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V minulosti čeleď obsahovala jen 2 rody: konopí (Cannabis) a chmel (Humulus). V tomto smyslu byla ve většině taxonomických systémů řazena do řádu kopřivotvaré (Urticales). V rámci taxonomických změn s nástupem molekulárních metod sem bylo přeřazeno celkem 7 rodů z čeledi jilmovité (Ulmaceae), představujících nyní převážnou většinu zástupců konopovitých.

Sesterskou skupinou jsou podle molekulárních studií čeledi morušovníkovité (Moraceae) a kopřivovité (Urticaceae).[3]

Opylování je zprostředkováno větrem. Dužnaté plody jsou šířeny zvířaty, nejčastěji ptáky.[4]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Konopí (Cannabis) i chmel otáčivý (Humulus lupulus) patří mezi staré kulturní rostliny. Chmel japonský (Humulus scandens) je v Číně využíván v medicíně, olej ze semen slouží k výrobě mýdla. V ČR je občas pěstován jako jednoletá ovíjivá bylina ke krytí pergol, zídek apod.[6]

Peckovice některých druhů konopovitých jsou jedlé, např. amerického druhu břestovce Celtis iguanaea, rostoucího od Mexika až po Argentinu.[7] Dřevo břestovce západního (Celtis occidentalis) je obchodováno pod jménem 'Hackberry'. Je světlé, dobře opracovatelné, málo trvanlivé. Pod názvem 'Ohia' je obchodováno dřevo některých afrických druhů břestovce.[8] Břestovce jsou v ČR občas pěstovány jako parkové dřeviny, nejčastěji severoamerický břestovec západní (Celtis occidentalis), strom s nápadně asymetrickými listy.[9]

Druh Trema micrantha je v tropické Americe běžnou pionýrskou dřevinou, osidlující narušená místa v tropických lesích. Vlákna z jeho kůry slouží v Mexiku k výrobě ručního papíru.[4] Asijský druh Trema orientalis je pro měkké a lehké dřevo široce využíván na topivo a slouží k výrobě dřevěného uhlí. Používá se i na výrobu papíru a z kůry se získávají třísloviny.[7]

Evropská květena[editovat | editovat zdroj]

V květeně ČR je stejně jako v téměř celé Eurasii domestikován jako stará kulturní rostlina chmel otáčivý (Humulus lupulus). Konopí rumištní, druh pocházející ze střední Asie, se na jižní Moravě rozšířilo na ruderálních stanovištích a může se stát nebezpečným plevelem. Občas zplaňuje i konopí seté (Cannabis sativa L.).[6] Mimo těchto druhů rostou v jižní Evropě celkem 4 druhy rodu břestovec (Celtis).[10]

Seznam rodů[editovat | editovat zdroj]

Aphananthe, Cannabis, Celtis, Gironniera, Humulus, Lozanella, Parasponia, Pteroceltis, Trema[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Flora of China [online]. . Dostupné online.  
  2. Flora of North America [online]. . Dostupné online.  
  3. a b c STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  4. a b SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946.  
  5. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky) 
  6. a b SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5.  
  7. a b VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  8. WAGERFUHR, R.. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha : Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7.  
  9. KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.  
  10. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]