Přeskočit na obsah

Antonín Pospíšil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Antonín Pospíšil (rozcestník).
Antonín Pospíšil
Antonín Pospíšil jako čs. ministr dopravy (Rudé právo, 1954)
Antonín Pospíšil jako čs. ministr dopravy (Rudé právo, 1954)
Poslanec Národního shromáždění ČSR a ČSSR
Ve funkci:
1948 – 1968
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1973
poslanec České národní rady
Ve funkci:
1969 – 1973
Čs. ministr dopravy
Ve funkci:
1951 – 1958
PředchůdceAlois Petr
NástupceFrantišek Vlasák
Čs. ministr energetiky
Ve funkci:
1958 – 1960
PředchůdceFrantišek Vlasák
Ministr bez portfeje
Ve funkci:
1969 – 1971
4. předseda ČSL
Ve funkci:
1968 – 1973
PředchůdceJosef Plojhar
NástupceRostislav Petera
Stranická příslušnost
ČlenstvíČs. str. lidová

Narození6. října 1903 nebo 10. června 1903
Mouřínov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. června 1973
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profesepolitik
OceněníŘád republiky
Řád Vítězného února
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Pospíšil (10. června 1903 Mouřínov15. června 1973 Praha[1][2]) byl český a československý politik Československé strany lidové a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a ČSSR, Sněmovny lidu Federálního shromáždění a České národní rady, ministr vlád Československa a České socialistické republiky.

Vyučil se soustružníkem kovů a v letech 19261936 pracoval jako soustružník u firmy Prokop v Pardubicích. Od mládí se angažoval v křesťanských odborech a od 1928 působil v ČSL, kde patřil k levicovému proudu. Roku 1932 byl zvolen do předsednictva Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva, od roku 1936 byl tajemníkem křesťanských odborářů v Pardubickém kraji. V době okupace zaměstnán jako odborový pracovník NOÚZ v Pardubicích a po válce tajemník ROH v Pardubicích.[2]

V poválečném období zastával post člena odborové rady Východočeského kraje. Během únorového převratu v roce 1948 patřil v rámci lidové strany k frakci loajální vůči KSČ, která v ČSL převzala moc. Patřil pak k jejím předním funkcionářům a stal se jejím generálním tajemníkem.[3] V únoru 1948 podpořil Aloise Petra a stal se členem Krajského Akčního výboru „obrozené“ Národní fronty v Pardubickém kraji, poté předsedou Krajského výboru ČSL v Pardubicích. V letech 19481951 působil jako generální tajemník a od prosince 1951 do března 1968 jako místopředseda ČSL. ČSL též zastupoval v Národní frontě (místopředseda Ústředního výboru NF) a ve vedení Svazu československo-sovětského přátelství. Byl mu udělen Řád Vítězného února (1973[4]) a Řád republiky (1955[5]).[2][6]

Zastával post ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, kde v letech 19511954 byl ministrem dopravy a tento rezort držel pak i v následující druhé vládě Viliama Širokého až do roku 1958. V této vládě potom v letech 19581960 zastával post ministra energetiky.[7]

Dlouhodobě zasedal v nejvyšších zákonodárných sborech. Ve volbách v roce 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za ČSL ve volebním kraji Pardubice.[8] Opětovně byl zvolen ve volbách do Národního shromáždění roku 1954 (volební obvod Polička-Hlinsko),[9] volbách do Národního shromáždění roku 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR za Východočeský kraj, podílel se na projednání ústavy ČSSR v roce 1960)[10] a volbách do Národního shromáždění roku 1964. V parlamentu zasedal do konce jeho funkčního období v roce 1968. V letech 1960–1964 byl rovněž místopředsedou Národního shromáždění.[11]

Během pražského jara v březnu 1968 rezignovalo vedení ČSL a z čela strany odešel její dlouholetý předseda a stoupenec úzké spolupráce s KSČ Josef Plojhar. Antonín Pospíšil se tehdy stal předsedou lidové strany a v následujících měsících spouštěl opatrné reformy dosavadní stranické práce. Pospíšil mluvil o navazování na tradice křesťansko sociální politiky. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a začátku normalizace ovšem plány na samostatnější a sebevědomější působení lidovců byly opětovně zrušeny. Normalizační politiku Pospíšil neprováděl s nadšením a deziluzi řešil konzumací alkoholu. Funkci předsedy strany zastával až do své smrti roku 1973.[12]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, kde obhájil mandát ve volbách v roce 1971 a setrval zde až do své smrti roku 1973. Nahradil ho pak Vladimír Šimek. V letech 1969–1971 zároveň zasedal v České národní radě.[13][14][15] V letech 1969–1971 také zastával post ministra bez portfeje v české vládě Josefa Kempného a Josefa Korčáka.

  1. Antonín Pospíšil [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-13]. Dostupné online. 
  2. a b c PEHR, Michal: Cestami křesťanské politiky -- Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích ; Vydavatelství AKROPOLIS, 2007, ISBN 978-80-86903-53-8, str. 202.
  3. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1290. 
  4. Řád Vítězného února [online]. prazskyhradarchiv.cz [cit. 2015-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. 
  5. Řád republiky [online]. prazskyhradarchiv.cz [cit. 2015-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-11. 
  6. Ustavující schůze nově zvoleného Národního shromáždění. Rudé právo. Červen 1964, roč. 44., čís. 174, s. 2. Dostupné online. 
  7. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1293. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. 
  10. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. 
  11. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. 
  12. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1297, 1300. 
  13. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. 
  14. 3. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. 
  15. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]