František Řehák (politik)
| JUDr. František Řehák | |
|---|---|
| Ministr dopravy ČSSR | |
| Ve funkci: duben 1968 – září 1969 | |
| Předchůdce | Alois Indra |
| Nástupce | Jaroslav Knížka |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSČ |
| Narození | 5. října 1924 Hřibiny  Československo |
| Úmrtí | 24. dubna 2005 |
| Alma mater | Univerzita Karlova VŠE Praha |
| Profese | politik a pedagog |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
František Řehák (5. října 1924 Hřibiny – 24. dubna 2005) byl český a československý politik KSČ, v době pražského jara a na počátku normalizace ministr dopravy Československé socialistické republiky.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze železničářské rodiny. Vyučil se strojním zámečníkem a roku 1945 nastoupil do služeb Československých státních drah. Pracoval zde později ve sdělovací službě, ve vozovém a lokomotivním depu Hradec Králové a u traťové distance v Novém Městě nad Metují a Letohradu. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. K roku 1968 se uvádí, že navíc dokončuje aspirantské minimum na Vysoké škole ekonomické v Praze. Nadále pracoval v oboru železniční dopravy. V roce 1950 nastoupil na ministerstvo dopravy. V letech 1958–1963 působil jako náměstek náčelníka, pak jako náčelník Pražské dráhy ČSD. V letech 1963–1965 byl vedoucím oddělení na ministerstvu dopravy. Roku 1965 se stal náměstkem ministra. Spadal pod něj Výzkumný ústav dopravní, Nakladatelství dopravy a spojů a Vědeckotechnická rada. Přednášel na Vysokém učení technickém v Brně a na Vysoké škole ekonomické v Praze. Od roku 1966 zastával funkci viceprezidenta Evropské hospodářské rady - výboru pro vnitrozemskou dopravu.[1][2]
Na jaře 1968 předsedal jako náměstek ministra zvláštní komisi pro řešení dopravy ve Vysokých Tatrách. Komise se zabývala projektem železniční tratě typu ALWEG, která se v prvních měsících stala na Slovensku symbolem očekávané ekonomické modernizace a za její výstavbu demonstrovali bratislavští studenti. Komise ovšem v dubnu 1968 rozhodla, že projekt bude realizován později. Historik Jan Rychlík uvádí, že v té době již byla tato otázka ve slovenské společnosti překryta akutnějšími tématy.[3]
V dubnu 1968 byl jmenován členem československé první vlády Oldřicha Černíka jako ministr dopravy.[1] Na postu setrval i v druhé vládě Oldřicha Černíka (nyní oficiálně jako ministr - předseda Výboru pro dopravu) až do září 1969.[4] V debatách okolo federalizace Československa jako ministr odmítal vznik samostatného českého ministerstva dopravy a trval na zachování celostátního řízení podniku Československé státní dráhy.[5]
Následně byl za normalizace vytlačen z politického života. Pracoval na nižších pozicích v dopravních a železničních výzkumných ústavech. Rehabilitován byl po roce 1989 a vrátil se na významné funkce v oboru dopravy.[2][6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Životopisy členů nové vlády ČSSR. Rudé právo. Duben 1968, roč. 48., čís. 100, s. 2. Dostupné online.
- ↑ a b Za bývalým ministrem dopravy Františkem Řehákem [online]. cd.cz [cit. 2012-09-26]. Dostupné online.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 469.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 614–615.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 513.
- ↑ ČESTICE [online]. telecom.cz [cit. 2012-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-02-12.
