Antonín Lhoták

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antonín Lhoták
Narození 1. března 1897
Osek
Úmrtí 7. srpna 1975 (ve věku 78 let)
Praha
Povolání sochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Lhoták (1. března 1897, Osek7. srpna 1975, Děčín) byl český sochař a medailér.

Život[editovat | editovat zdroj]

Antonín Lhoták se narodil 1. března 1897 v Oseku u Hořovic jako 6. nejmladší dítě slévače Františka Lhotáka a Anny rozené Štochlové[1].

Jeho výtvarné nadání se projevilo již v dětských letech. I další jeho sourozenci tíhli k umění: starší bratr František byl povoláním cizelér u firmy Anýž v Praze a bratr Josef byl amatérským malířem. Malý Antonín docházel do Obecné školy v Komárově, kde měl i první výstavu – v roce 1909 vystavovala škola několika set jeho školních kreseb, často na motivy obrázků Mikoláše Alše.

Antonín Lhoták - autoportrét

Po ukončení školy nastoupil do učebního poměru v železárnách v Komárově na obor modelář dřeva k mistru Fialovi. Po vyučení v roce 1914 pak pracoval jako modelér v umělecké dílně. Tam dostal Antonín Lhoták neocenitelnou průpravu v práci s materiálem, zejména s bronzem.

Po vypuknutí 1. světové války musel nejprve nastoupit do dílen jako řadový dělník, později narukoval do Chebu a odtud nastoupil na italskou frontu. Po návratu na popud tehdejšího vedoucího uměleckých dílen v komárovských železárnách p. Krause odchází na podzim roku 1919 na Vysokou školu umělecko průmyslovou k Josefu Drahoňovskému, kde studoval jeden rok. U prof Hofbauera studoval kresbu. Přestěhoval se tedy do Prahy. Krátký čas bydlel u staršího bratra Aloise, redaktora sociálně demokratických novin, později na periferii Prahy v Břevnově u bratra Františka, který ho i finančně podporoval.

Následující školní rok pak přešel na Akademii výtvarných umění k profesoru Otakarovi Španielovi, kde studoval v roce 1920-1924 medailérství. Španielova škola měla velký vliv i na Lhotákovo zaměření, což vidíme na pamětních deskách, plaketách a medailích. Po 3. ročníku dostal odměnu ve formě tak zvaného čestného čtvrtého ročníku . Ve 4. ročníku pak získal první cenu, se stipendiem na studijní cestu do Itálie. Tuto cestu podnikl v roce 1925 ve skupině studentů vedené profesorem historie umění Antonínem Matějíčkem.

A.Lhoták při práci

V roce 1925 se šťastně oženil s Marií Kokešovou[2] z Hořovic a žil s ní až do své smrti. V manželství se mu v dalších letech narodily dcery Libuše a Olga. Usadil se v Praze – v Břevnově, budově zájezdního hostince U Kaštanu. V jedné z budov hospodářského dvora k hostinci přináležející měl i svůj první ateliér. Později – v roce 1937 – si pronajímá nedaleký ateliér v dnešní ulici 8. listopadu a později si ho od sochaře Fialy i kupuje. V roce 1938 se stěhuje z budovy hostince do nedaleké novostavby družstevního domu a zde prožil i celý život.

Antonín Lhoták zemřel na druhý infarkt 7. srpna 1975 v Děčíně ve věku 78 let, pochován je v Praze na Olšanech.

Od roku byl 1934 členem skupiny Bratrstvo výtvarných umělců. Od roku 1940 do roku 1947 byl členem spolku Myslbek a Střediska výtvarných umělců do roku 1956. Od roku 1960 byl členem Jednoty umělců výtvarných a skupiny Život. V roce 1956 se stal jedním ze zakládajících členů Svazu československých výtvarných umělců.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho prvními díly byly náhrobky a památníky padlým v obcích a výzdoba komárovské sokolovny. Pro svou rodnou obec vypracoval návrh na pomník padlým a legionářům z 1. světové války. Na památku svých rodičů vytvořil busty[3] na jejich hroby v Mrtníku. S nimi se zúčastnil v roce 1934 1. výstavy „Bratrstva výtvarných umělců“ v Clam-Gallasově paláci.

Ve své práci navazoval na Mařatku, Štursu, Myslbeka. Lákaly ho dělnické a zemědělské náměty – slévači, hutníci, i zobrazení zemědělských prací – tak, jak je znal ze svého rodného kraje.

Významná část tvorby je tvořena sochami i plaketami a pamětními deskami k výročí významných osobností například B. Němcové, P.Bezruče, V.Dobiáše, J. E. Purkyně, A.Jiráska, B. Smetany, A.Dvořáka, M.Tyrše, V. Majakovského, A. S. Puškina či maršála Rybalkova a dalších. Zobrazil celou plejádu slavných našich jmen – spisovatelů, skladatelů, hudebníků, básníků, historických postav našich dějin. Zúčastnil se soutěže na pomník Janu Nerudovi v Praze, Johannu Keplerovi a Tychonu de Brahe v Praze, J. Arbesovi či pomník padlým v Letech, byl realizován jeho pomník Josefa Slavíka v Hořovicích, Juliu Fučíkovi v Radotínu u Prahy i pomník T. G. Masarykovi v Králově Dvoře. V Praze Podolí byl realizován jeho pomník padlým v revoluci v r. 1945. V soutěži získal 2. cenu jeho Jan Žižka pro Hradec Králové. Zúčastnil se soutěže na pomník ing. Pernera pro Pardubice, kde sice neuspěl, ale busta je umístěna v Dvorním salonku na Masarykově nádraží.

Dále vytvořil např. sportovní motivy pro stadion v Podbabě či rozměrný, 5 metrů dlouhý, reliéf pro výstavní místnost Státního pedagogického nakladatelství v Praze. Věnoval se i pomníkům partyzánům působícím jeho rodném podbrdském kraji.

Vytvořil také řadu aktů a zobrazení žen a dalších drobných plastik.

Věnoval se i malířské tvorbě. Začal původně s olejem, ale pak dal přednost sochařské práci a v umělecké kresbě a malbě se věnoval hlavně akvarelům. Inspiroval se u Václava Součka i u proslulých anglických akvarelistů. Vracel se také k milovanému Mikoláši Alšovi. Tematicky se věnoval převážně motivům z venkovského prostředí. Zobrazoval venkovská stavení, kostelíky a boží muka, polní cesty. Lákaly to také motivy z Prahy. Obrázky tvořil často pro své potěšení a obdarovával jimi své přátele a známé.

Jako medailér vytvořil řadu drobných děl – medaile, upomínkové odznaky k výročím, výstavám, hospodářským i sportovním.

Zúčastnil se více než pěti desítek výstav z toho čtyři byly jeho výstavy souborné.

Antonín Lhoták: pomník Mikoláše Alše, Mirotice

Vrcholným dílem je monumentální 3 metrový pomník Mikoláše Alše v jeho rodných Miroticích u Písku. Lze říci, že Mikoláš Aleš byl jeho osudem. Jako většina našich výtvarníků se s ním setkal poprvé na kresbičkách ve slabikáři. Mikoláš Aleš byl pro něj hrdinou a zachytit jeho podobu bylo Lhotákovým velkým snem. Ten sen se vyplnil, když se v roce 1952 zúčastnil celostátní soutěže na Alšův pomník v Miroticích. Lhoták zde získal 1. cenu a jeho návrh byl také realizován. Na definitivní podobě pak Lhoták pracoval následující tři roky. Pro tuto definitivní podobu postavy jeho ateliér nedostačovat a tak pracoval v ateliéru svého přítele [4] Emanuela Famíry. Celostátní oslavy 100. výročí narození Mikoláše Alše vyvrcholily 17.7.1955 v Miroticích[5][6] odhalením pomníku[7][8].

Jeho asi třetinový odlitek najdeme v Národní galerii a sádrový model ve skutečné velikosti je v Alšově galerii na Hluboké. Antonín Lhoták se pokusil o podobu Mikoláše Alše vícekrát. Ve vestibulu Národního divadla je jeho busta Mikoláše Alše, umístěná sem v roce 1969 při příležitosti 100. výročí položení základního kamene Národního divadla [9]. Další poprsí M. Alše z patinované sádry je ve škole v Praze - Suchdole. V roce 1971 vytvořil Lhoták dvojreliéf v bronzu M. AlešJ. Arbes. Nejzajímavější je však jeho Alšovský pomník v Suchdole – bronzový reliéf z roku 1951. Byl postaven ke stému výročí narození Mikoláše Alše v roce 1952. Původní pomníček byl roku 1973 přebudován s pomocí kamenů z nedalekých Kozích hřbetů do dnešní podoby.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Realizace ve veřejném prostoru[editovat | editovat zdroj]

Zobrazení jinými autory[editovat | editovat zdroj]

Emanuel Famíra: Sochař A.Lhoták[29]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rodný domek - Osek u Hořovic
  2. Svatební fotografie
  3. Busta Moji rodiče
  4. Práce na pomník M.Alše v ateliéru E.Famíry
  5. Stavba pomníku M.Alše
  6. Stavba pomníku M.Alše
  7. Odhalení pomníku M.Alše
  8. Odhaleníku M.Alše. Sochu odlily Komárovské Železárny
  9. Mikoláš Aleš ve foyer Národního divadla
  10. Pomník Padlým, Králův Dvůr
  11. Pomník padlým - Podluhy
  12. Pomník padlým, Svatá Dobrotivá
  13. Pomník padlým, Tlustice
  14. Pomník padlým, Chvaly
  15. Orba - reliéf, kamenný Újezd u Českých Budějovic
  16. Božena Němcová, Nový Bydžov
  17. M.Tyrš , Havlíčkův Brod
  18. pamětní deska, Jan Karafiát
  19. Jan Herben, Brumovice
  20. T.G.Masaryk - Králův Dvůr
  21. Památník padlým, Praha Podolí
  22. Památník partyzánům u Újezda
  23. T.G.Masaryk - Osek u Hořovic
  24. Pomník M. Alše, Suchdol
  25. Pomník Josefa Slavíka v Hořovicích
  26. Julius Fučík, Radotín u Prahy
  27. Jan Perner v Dvorním salonku Masarykovo nádraží, Praha
  28. Busta Partyzána - Osek u Hořovic
  29. Sochař A.Lhoták

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • Antonín Lhoták, Toman Prokop H, 1962, kat. 12 s., SČVU Praha
  • Antonín Lhoták: Výstava sochařského díla, Toman Prokop H, 1973, kat. 8 s., Jihočeské tiskárny, Blatná
  • Antonín Lhoták: Výběr ze sochařského díla: Výstava k nedožitým osmdesátinám, Toman Prokop H, 1977, kat. 12 s., SČVU Praha

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Toman Prokop H, Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Díl II. Praha: Tvar, nakladatelství Svazu čs. výtvarných umělců, 1950, s. 30.
  • Benešová Z, Straková P, Busty v Národním divadle, Národní divadlo 2010, s. 172, ISBN 978-80-7258-331-7

Články[editovat | editovat zdroj]

  • Výstava k 65. narozeninám Antonína Lhotáka, Obrana Lidu, 4.3.1962
  • Abrhám V, Pětašedesátiny akademického sochaře Mistra Ant. Lhotáka, Budovatel, Beroun, 22.2.1962
  • K 70. narozeninám akademického sochaře Antonína Lhotáka, Budovatel, Beroun, 1.3.1967, s. 3
  • Osečtí svému sochaři, Budovatel, Beroun, roč. 10, č. 21, s. 1.
  • Bakešová Zdena, V dílně sochaře Antonína Lhotáka, Mladá Fronta, 18.11.1972
  • A. Lhoták a Alšovy Mirotice, Lidová demokracie, 18.10.1973, s. 5.
  • Heptner Otakar, Umělec svého lidu, Lidové noviny 1.3.1972
  • Štochl Josef, Akad. sochař Antonín Lhoták (1897-1975). Podbrdské noviny, 2002, roč. 10, č. 6, s. 2.
  • Heptner Otakar, Zemřel A. Lhoták, Budovatel, Beroun, 1975, roč. 15, č. 38, s. 4.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]