Emanuel Famíra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Emanuel Famíra
Narození 15. listopadu 1900
Úmrtí 6. ledna 1970 (ve věku 69 let)
Povolání malíř a sochař
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Emanuel Famíra (15. prosince 1900, Hlinsko6. ledna 1970, Praha) byl český sochař, malíř a tanečník, ve všech oborech tvorby samouk.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako čtvrté z pěti dětí (ale jediný syn) nožíře Františka Famíry (1864–1911) a jeho ženy Františky, rozené Štolové. Rodina se přestěhovala do Prahy-Holešovic, když byly Emanuelovi tři roky, a dále do chudších podnájmů v Libni, když otec zemřel. Emanuel se vyučil nožířem a od 20. let provozoval v pražské Libni nožířskou živnost.

Od mládí patřil k místní chudině, účastnil se levicového hnutí jako typický proletář. V letech 1930–1933 byl členem skupiny intelektuálů, sdružené okolo časopisu Levá fronta a vstoupil do KSČ. Byl všestranné múzicky nadaný. Roku 1930 založil levicové loutkové Divadlo pionýrů, pro které vyřezal rozměrné loutky, a Kašpárka údajně nahradil pionýrem Vencou.[1] Jako tanečník samouk byl v letech 1922–1933 sólistou baletu Národního divadla, v letech 1945–7 balet řídil a vedl dětskou přípravku. Roku 1948 pracoval krátce v pobočce firmy Sandrik v Mikulášovicích na Šluknovsku, aby pozvedl výrobu nožů. V letech 1957–1962 byl ředitelem Střední odborné školy výtvarné v Praze na Hollarově náměstí.[2] S manželkou žil v Praze-Libni. V letech 1950–1970 měl ateliér v Kandertově ulici č. 1, kde je na fasádě umístěna jeho pamětní deska.

Od února 1968 patřil ke kritikům KSČ, kteří napadali polednovou politiku Strany zleva, a srpnovou okupaci přivítal.

Výtvarné dílo[editovat | editovat zdroj]

Z rozmanitého malířského a sochařského díla jsou nejvíce ceněny obrazy pražské periférie a krajinomalba ze 30. až 40. let 20. století, ale i grafické listy a portrétní busty. Rád používal pálenou hlínu i dřevo.

  • pro západočeskou obec Břasy vytvořil Pomník hospodářské krise 1933 z místní keramiky; Pomník byl v roce 1941 nacisty zničen.
  • Demonstrace - reliéf, dubové dřevo (1962), Galerie hl. m. Prahy
  • Hlava dělníka, bronz, Galerie hl. m. Prahy
  • Busta Zdeňka Nejedlého, bronz (Národní muzeum, Praha)

Krajinomalby z pražské periférie jsou zastoupeny v Galerii Středočeského kraje.

Publicistika[editovat | editovat zdroj]

Famíra byl schopen teoretické sebereflexe své práce a zamýšlel se nad ní v esejích, které sám graficky upravoval.

  • Co s jevištěm (1937)
  • Protiklady v umělecké tvorbě (1946)

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.usedlosti.ctrnactka.net/pos62.htm
  2. http://www.zizkov.cz/clanek.asp?id=723

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Loriš: Emanuel Famira. F. Topič Praha 1947
  • VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 88, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]