Přeskočit na obsah

Znečištění ovzduší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Významnými znečišťovateli vzduchu jsou uhelné elektrárny i teplárny
Písečná bouře v Texasu z roku 1935 je příkladem přírodního znečištění ovzduší

Znečištění ovzduší je chemicko-fyzikálně-biologický stav v zemské atmosféře vyvolaný přírůstkem znečišťujících látek v původní atmosféře (znečišťováním atmosféry), na nějž mohou navazovat a navazují procesy a reakce v zemské atmosféře, v jejichž důsledku se mění vlastnosti zemské atmosféry tak, že negativně působí na lidské zdraví nebo na životní prostředí. Znečištění ovzduší tak přispívá k faktorům zkracujícím délku lidského života, je příčinou rozvoje nemocí, např. dýchacích cest, rakoviny a srdečních onemocnění. Některé náhlé změny vlastností po změně stavu v ovzduší vyvolávají dokonce hromadná rychlá úmrtí a mají dalekosáhlé dopady nejen od místa zdroje znečištění, ale i na jiné složky životního prostředí a jeho využitelnosti k životu (například stav a reakce po výbuchu v jaderné elektrárně Černobyl nebo po svržení a vybuchnutí atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki). Mezi nejčastější a nejběžnější zdroje nečistot (polutantů) vypouštěných do ovzduší patří stacionární zdroje, (velké teplárny a tepelné elektrárny i malé lokální topeniště, např. v domech). Dále mobilní zdroje (především v automobilové dopravě , ale i v železniční nebo lodní dopravě). K nejzávažnějšímu znečištění ovzduší dochází po jaderném výbuchu, jehož radiační účinky pronikají do ovzduší. Na stav ovzduší a děje v atmosféře působí také meziplanetární vlivy a energie ze sluneční soustavy, zejména sluneční záření, které nelze lidskou vůlí ovládat a regulovat.

Zdroje znečištění a znečišťování ovzduší

Zdroje znečištění ovzduší jsou faktory na konkrétním místě, odkud jsou uvolňovány znečišťující látky do ovzduší. Podle příčiny a časového sledu vzniku polutantů je možno zdroje typizovat. Podle pořadí vzniklého polutantu ve sledu reakcí:

  • Zdroje primární spočívají v prostém uvolňování polutantů přímo z určitého zdroje (např. oxid uhelnatý, oxid siřičitý, vedlejší produkty spalování).
  • Zdroje sekundární, kde se tvoří polutanty vzniklé reakcemi primárních polutantů mezi sebou nebo s jinými látkami, ovlivněnými jinými ději v atmosféře. Příkladem sekundárního zdroje znečištění může být troposférický ozon, vzniklý v důsledku fotochemické reakce, ke které dochází za působení oxidů dusíku, UV záření a těkavých organických látek.

Podle původce, v jehož důsledku dochází ke znečišťování ovzduší nebo k založení zdroje umožňujícího znečišťovat ovzduší, dělíme zdroje na antropogenní, vyvolané v důsledku rozhodnutí a činnosti lidí nebo produkované z výtvorů vytvořených lidmi, a na přírodní (někdy označované jako neantropogenní zdroje), neovlivnitelné primárně vůlí člověka.

Antropogenní zdroje

Antropogenní zdroje jsou primárně vytvořeny nebo způsobovány lidmi. Velké rozpětí znečišťujících látek je spojené se spalováním různých paliv, jako je benzín, uhlí, dřevo, plyn, nebo s rafinací ropy. Podle typu paliva je intenzita znečišťování různá a tedy ovlivnitelná člověkem.

Antropogenní zdroje, spojené se spalovaním různých typů paliv, případně s úložišti vyhořelých paliv nebo likvidací zbytků paliv:

Hlavní látky a děje, které znečištění ovzduší způsobují
1. skleníkový efekt
2. znečištění pevnými částicemi
3. zvýšené UV-záření
4. kyselé deště
5. zvýšené množství přízemního ozonu
6. znečištění způsobené oxidy dusíku

Přírodní zdroje

Existuje i mnoho přírodních zdrojů. K přirozenému uvolňování polutantů dochází zejména několika cestami:

Zdravotní účinky znečištěného ovzduší

Při výbuchu sopky Mount St. Helens se uvolnilo velké množství škodlivin, např. síra, chlór a sopečný popel

Účinky znečištění se dělí na krátkodobé a dlouhodobé. Mezi krátkodobé vlivy patří například zvýšení výskytu zánětlivých onemocnění plic. Dlouhodobé působení znečištěného vzduchu na člověka se projevuje zhoršením funkcí plic a zkrácením předpokládané délky života.[3]

Americký výzkum v New Yorku např. ukázal na možnou spojitost mezi inteligencí dětí (IQ) a tím, nakolik byly jejich matky během těhotenství vystaveny znečištění ovzduší polyaromatickými uhlovodíky. Děti, které se narodily matkám z nejvíc znečištěných oblastí, měly v IQ testech až o pět bodů nižší výsledky.[4] Oponenti studie však poukázali na možné sociální vlivy, neboť většina matek sledovaných dětí neměla ani střední vzdělání.[4]

Podle Světové zdravotnické organizace způsobilo znečištění ovzduší v roce 2010 smrt na rakovinu plic asi u 223 tisíc lidí na celém světě.[3]

Možnosti omezení přírůstků znečištění vzduchu

Některé antropogenní zdroje je možné vybavit zařízeními pro zachycování emisi (např. prachovými filtry, katalyzátory, odsiřovacími či denitrifikačními zařízeními). V průmyslu a v dopravě se může jednat o změnu paliva, ústup od vysoce znečišťujících technologií k méně znečišťujícím, např. přechod na nízkouhlíkové technologie. Dosahovat nižších přírůstků znečištění lze efektivnějšími činnostmi. V dopravě např. omezením rychlosti, či zlepšením plynulosti provozu. K zájmu o účelnější, hospodárnější a efektivnější činnosti lidí a k současnému zajištění bezpečnosti přispívají regulační dohody (na celosvětové úrovni například zákaz použití jaderných zbraní, v dopravě na místních úrovních například právní předpisy regulující rychlost a umožňující místním orgánům veřejné správy omezovat dopravními značkami rychlost a řídit pomocí semaforů nebo osobně plynulost provozu tak, aby bylo dosaženo bezpečnosti a současně aby se minimalizovaly negativní dopady na znečišťování ovzduší. Ke snižování přírůstků znečištění vyvolaných stavební činností může přispívat plánovitá koordinace stavebních zásahů do krajiny, např. koordinace výstavby pro osídlení s výstavbou dopravních staveb, plynovodů, teplovodů, vodních staveb, a související právní předpisy. Zlepšovat znečištěný stav ovzduší lze výsadbou a péčí o rostliny, které spotřebovávají oxidy uhlíku a produkují kyslík do ovzduší, výsadbou a péčí o lesy, které zadržují vodu, zpomalují procesy vysychání krajiny a související zvyšování prachu v ovzduší.

Dieselové motory jsou významným zdrojem znečištění jemnými prachovými částicemi

Některé evropské země jako Švédsko nebo Německo zavádějí v centrech velkých měst tzv. nízkoemisní zóny, do kterých mohou vjiždět jen automobily, jež vypouštějí jen malé množství škodlivin. Například švédský Göteborg zavedl nízkoemisní zónu již v roce 1996 a emise prachových částic z nákladní dopravy se mu podařilo snížit zhruba 40 procent.[5] Další možností je použití fotokatalytických materiálů pro povrchy staveb. které jsou schopny rozkládat plynné škodliviny z ovzduší pomocí světla. Měření provedená na úsecích městských komunikací z fotokatalytického betonu TX Active podle údajů výrobce ukázala snížení koncentrací oxidů dusíku o 20 až 60 %.[6]

Vzrostlá zeleň působí jako filtr, neboť zachycuje část jemných prachových částic (PM2,5), které představují největší zdravotní riziko. Proto Komise životního prostředí Akademie věd ČR vyslovila doporučení na školních pozemcích upřednostňovat přírodní terén, vytvářet a udržovat zelené prstence kolem velkých měst či novou zástavbu zásadně směřovat na tzv. brownfields.

Situace v České republice

Podrobnější informace naleznete v článku Znečištění ovzduší v České republice.

Znečištěné ovzduší a jeho další znečišťování způsobuje problémy také v České republice. Znečištěné ovzduší je příčinou mnoha úmrtí a nemocí, např. dýchacích cest, výskytu rakoviny a srdečních onemocnění.[7] Mezi největší zdroje nečistot patří tepelné elektrárny a průmysl, automobilová doprava, lokální vytápění uhlím nebo spalování odpadu.[8][9]

V zákoně 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, je znečišťování ovzduší definováno jako: „Vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do ovzduší v důsledku lidské činnosti vyjádřené v jednotkách hmotnosti za jednotku času.“[10] Úroveň znečištění ovzduší pak je „hmotnostní koncentrace znečišťujících látek v ovzduší nebo jejich depozice z ovzduší na jednotku plochy zemského povrchu za jednotku času“.

Kvalitu ovzduší monitoruje Český hydrometeorologický ústav, který provozuje Státní síť imisního monitoringu. Výstrahy a tzv. Index kvality ovzduší ČHMÚ zveřejňuje na svých stránkách[11]. Data o kvalitě ovzduší, předpověď počasí, srážek i výstrahy na nebezpečné jevy jsou dostupné také přes mobilní aplikaci.[12] Výroční zprávy o kvalitě ovzduší zpracovává Ministerstvo životního prostředí. Zpráva je předkládána členům vlády a poté zveřejněna.[13]

Globální stmívání

Podrobnější informace naleznete v článku Globální stmívání.

Se zvýšeným znečištěním ovzduší souvisí i tzv. globální stmívání – jev, který je dán především změnami ve složení pevných částeček v oblacích a tím i jejich odrazivosti za posledních několik desetiletí. Jev je však složitější – kromě změny odrazivosti slunečního záření od vrstev atmosféry postihnutých zvýšeným množstvím polutantů jsou zde např. souvislosti s mírou vypařované vody, ale i závažné zásahy např. do způsobů vytváření dešťových mraků, monzunů a další.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Air pollution na anglické Wikipedii.

  1. ↑ https://phys.org/news/2020-05-year-period-small-percentage-industrial.html - Over a 15-year period, a small percentage of industrial facilities emit the majority of toxic pollution year after year
  2. ↑ https://phys.org/news/2020-01-piece-urban-air-quality-puzzle.html - Study verifies a missing piece to urban air quality puzzle
  3. ↑ a b World Health Organization: Outdoor Air Pollution Causes Cancer
  4. ↑ a b Americká studie prokázala vliv smogu na IQ dětí, ČT24, 21. července 2009
  5. ↑ Miroslav Šuta: Nízkoemisní zóny – diskriminace smraďochů pro čistější ovzduší měst Archivováno 31. 1. 2009 na Wayback Machine., respekt.cz, 27. ledna 2009
  6. ↑ TX Active: Snižování znečištění ovzduší pomocí cementu TioCem[nedostupný zdroj]
  7. ↑ České ovzduší má problém – topení uhlím a automobilovou dopravu Archivováno 10. 3. 2016 na Wayback Machine. (PDF 39 kB)
  8. ↑ Ovzduší v ČR znečišťuje topení uhlím a automobilová doprava. gnosis9.net [online]. [cit. 2015-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-25. 
  9. ↑ Znečištěné ovzduší nemá hranice Archivováno 12. 10. 2014 na Wayback Machine. – MŽP
  10. ↑ Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
  11. ↑ Index kvality ovzduší ČHMÚ
  12. ↑ http://portal.chmi.cz/informace-pro-vas/mobilni-aplikace/mobilni-aplikace/o-mobilni-aplikaci
  13. ↑ MŽP: Kvalita ovzduší

Literatura

Související články

Externí odkazy

Meteorologie
obory
užitá meteorologie
přístroje
prvky
jevy
informace
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Znečištění_ovzduší&oldid=21115837“