Znečištění ovzduší v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jizerské hory – les zasažený kyselým deštěm

Znečištění ovzduší představuje v České republice dlouhodobý problém. Znečištěné ovzduší je příčinou mnoha úmrtí a nemocí, např. dýchacích cest a výskytu rakoviny a srdečních onemocnění.[1]

Mezi největší zdroje nečistot patří tepelné elektrárny a průmysl, automobilová doprava, lokální vytápění uhlím nebo spalování odpadu.[2][3]

Oblasti[editovat | editovat zdroj]

V ČR je několik oblasti a velkých aglomerací, které jsou často zasaženy znečištěním ovzduší.

Ostravsko[editovat | editovat zdroj]

Dva z provozů AMO: ocelárna (vlevo) a energetika (vpravo).

Oblast Ostravy o okolí (50 km) je nejvíce znečištěnou oblastí nejen v ČR.[4][5] Pravidelně zde dochází k překračování limitu pro polétavý prach (PM10) a další znečišťující látky. Největším producentem znečištění je na Ostravsku společnost ArcelorMittal a jejich železárny (a to především v Polsku), které produkují velké množství pevných částic PM10 a benzopyrenu. Polsko si při svém vstupu do Evropské unie vyjednalo měkčí limity pro znečištění, než má Česká republika. ArcelorMittal v Ostravě má limit 20 mg.m−3, zatímco tatáž továrna v Polsku má limit 100 mg.m−3.[6] Na znečištění se při smogových situacích v největší míře podílí pravděpodobně polská strana.[zdroj?] V Moravskoslezském kraji je osm hlavních průmyslových zdrojů znečištění, v Polsku za hranicemi ČR jich je dvaadvacet.[7][8] Další zdroj podílející se na znečištění je doprava, která znovu rozvíří usazený polétavý prach a emise z ní přispívají ke vzniku přízemního ozonu v letních měsících.[zdroj?]

Ústecko[editovat | editovat zdroj]

Elektrárny Prunéřov patřily mezi největší znečišťovatele ovzduší v 80. letech,ale i dnes

Zdrojem znečištění je povrchová těžba hnědého uhlí a jeho spalování v uhelných elektrárnách.[9] V kraji se nachází 4 činné velkolomy – Lom Bílina, Lom ČSA, Lom Nástup - Tušimice a Lom Vršany. Plocha lomů kdy se provádí těžba uhlí je velká a z nezpevněných povrchů je odnášen prach. V kraji se nachází 5 uhelných elektráren – Prunéřov, Tušimice, Počerady, Ledvice a Komořany. Dalším znečišťovatelem jsou chemičky Chemopetrol Litvínov, kde se provádí rafinace ropy, a Lovochemie Ústí nad Labem.

Praha[editovat | editovat zdroj]

Hlavním zdrojem znečištění je zde především doprava. Jsou zde vysoké hodnoty znečištění polétavým prachem.

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

V 70. a v 80. letech 20. století patřilo znečištění ovzduší v některých průmyslových oblastech mezi nejhorší v Evropě. Po roce 1989 byla zavedena řada opatření ke snížení znečištění ovzduší zejména v energetice a dalších průmyslových odvětvích a díky tomu došlo poklesu znečištění ovzduší řadou látek (SO2, prachovými částicemi, oxidy dusíku). Po roce 2000 došlo ke zvrácení trendu a koncentrace mnohých znečišťujících látek naopak vzrostly.[10]

V současností mezi hlavní problémy kvality ovzduší v Česku patří podobně jako v dalších zemích Evropské unie zejména znečištění prašnými částicemi a ozonem. Většina obyvatel země je vystavena koncentracím těchto škodlivin, které překračují platné limity. V oblastech s intenzivní automobilovou dopravou a s koncentrací průmyslu představuje problém také znečištění ovzduší benzo(a)pyrenem. V dopravně zatížených oblastech jsou překračovány limitů pro oxid dusičitý.[11]

Jednotlivé parametry znečištění[editovat | editovat zdroj]

Benzo[a]pyren[editovat | editovat zdroj]

Ostrava patří mezi nejznečištěnější oblasti ČR

Podle Státního zdravotního ústavu byly v roce 2005 v České republice měřeny koncentrace benzo[a]pyrenu na 21 monitorovacích stanicích. Cílový imisní limit pro benzo[a]pyren v zevním ovzduší činí 1 ng.m−3 a byl překročen na 80 % měřicích stanic – v Praze, Brně, Olomouci, Hradci Králové, Plzni, Ústí nad Labem, Liberci, Mostě, Teplicích a na Kladně. Pozaďová hodnota benzo[a]pyrenu byla 0,6 ng.m−3.[12]

Podle výzkumu prováděného společnou laboratoří Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR a Zdravotního ústavu Středočeského kraje na vzorku 23 městských strážníků v Karviné bylo v jimi vdechovaném vzduchu naměřeno 6,6 ng.m−3 benzo[a]pyrenu. U strážníků v Praze bylo naměřeno 0,8 ng.m−3.[13]

Benzen[editovat | editovat zdroj]

Znečištění ovzduší benzenem je monitorováno na 21 měřících stanicích. Platný limit činí 5 μg.m-3 v ročním průměru a v roce 2005 byl překročen na 3 stanicích v Ostravě a na jedné v Praze. Nejvyšší roční průměr v Ostravě činil 10,26 μg.m−3, v Praze 2 v Legerově ulici 5,3 μg.m−3. Asi 9,3 % obyvatel monitorovaných oblastí žije v prostředí, kde znečištění překračuje platný limit.[12]

Legerova ulice – extrémní znečištění je způsobeno provozem na severojižní magistrále

Přízemní ozón[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 bylo přízemnímu ozonu vystaveno 85% obyvatel. V roce 2006 to bylo o 6 % méně, v roce 2005 bylo fotochemickému smogu vystaveno 85% lidí v ČR.[14]

Oxid siřičitý (SO2)[editovat | editovat zdroj]

Oxid siřičitý byl hlavním problémem kvality ovzduší před rokem 1989, když byl zodpovědný za vznik kyselých dešťů, jež podílely na zničení lesů např. Jizerských a Krušných horách. Mezi lety 19902006 došlo k poklesu emisí SO2 téměř o 90 % v důsledku instalací odsiřovacích zařízení. V posledních letech stoupají emise SO2 z malých zdrojů.[15]

Oxid uhelnatý (CO)[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 tzv. pozaďová hladina oxidu uhelnatého v České republice nepřekročila 300 μg.m−3. V částech Prahy zatížených dopravou nepřekračovala celoroční průměrná koncentrace 700 μg.m−3.[16]

Oxid uhličitý (CO2)[editovat | editovat zdroj]

Dlouhodobě má Česká republika velmi vysoké měrné emise oxidu uhličitého skleníkových plynů, patřící mezi nejvyšší mezi členskými státy Evropské unie. Agregované emise v Česku mezi lety 20052007 stoupaly, a to zejména v důsledku významného růstu emisí z dopravy, které v roce 2007 tvořily přes 13 % celkových emisí, zatímco v roce 1990 nedosahovaly ani 5 %. Nedaří se tak plnit cíl Státní politiky životního prostředí ČR ke snižování emisí skleníkových plynů.[17]

Pevné částice (PM10, PM2,5)[editovat | editovat zdroj]

Vdechování prachových částic může způsobit onemocnění rakovinou plic

Znečištění prachovými částice v současností patří k hlavním problémům kvality ovzduší v České republice. Představují významné riziko pro lidské zdraví a pocházejí hlavně ze spalovacích procesů v energetice, vytápění domácností (lokální topeniště) a v dopravě. Ta kromě přímých exhalací způsobuje i víření již usazených částic do ovzduší.[18]

V rámci projektu Clear Air For Europe provedla holandská Agentura pro hodnocení životního prostředí porovnání čistoty ovzduší asi 30 velkých evropských měst a z hlediska znečištění ovzduší prachem vyhodnotila jako nejhorší situaci v Praze.[19]

V ČR je určen limit pro znečištění ovzduší pevnými částicemi (polétavý prach). Limit je 50 µg/m3.[20] Překročení toto limitu je tolerováno max. 35 dní v roce. Na některých místech ČR jako je Ostravsko, je limit překračován i přes 100 dní v roce.[21]

Toluen[editovat | editovat zdroj]

Znečištění toluenem monitorované Státním zdravotním ústavem prokázalo v roce 2005 nejvyšší roční v Ústí nad Labem (13,3 μg.m−3) a v Praze 2 v Legerově ulici (10,87 μg.m−3). Na ostatních místech se znečištění pohybovalo mezi 0,66 až 7,37 μg.m−3.[22]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. České ovzduší má problém – topení uhlím a automobilovou dopravu (PDF 39 kB)
  2. Ovzduší v ČR znečišťuje topení uhlím a automobilová doprava
  3. Znečištěné ovzduší nemá hranice – MŽP
  4. http://www.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/web_generator/actual_hour_data_CZ.html
  5. http://www.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/grafroc/groc/gr10cz/png/oII44x1Evropa1.png
  6. http://www.mzp.cz/cz/articles_110712_horizont
  7. http://www.mzp.cz/cz/articles_110405_pravo
  8. Letošní účet smogu: 15 dní se dalo dýchat, 35 nikoli.
  9. http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/ustecky-kraj-tizi-smog-vydrzi-mozna-i-pres-vikend/601289 Ústecký kraj tíží smog, vydrží možná i přes víkend
  10. Vývoj kvality ovzduší za posledních 10 let
  11. Hlavní problémy kvality ovzduší v České republice
  12. a b Miroslav Šuta: Chemické látky v životním prostředí a zdraví, Ekologický institut Veronica, Brno 2008, ISBN 978-80-87308-00-4
  13. Prokázáno: Lidé na Karvinsku dýchají jedy
  14. Pavel Baroch: Přízemní ozon zabíjí. Loni ohrožoval 85 procent Čechů, aktualne.cz, 16.10.2008
  15. Oxid siřičitý
  16. Miroslav Šuta: Účinky výfukových plynů z automobilů na lidské zdraví, Děti Země,2008 ISBN 80-86678-10-5
  17. Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2007, Ministerstvo životního prostředí ČR, Praha 2008
  18. Prašné částice
  19. Miroslav Šuta: Polétavý prach nám zkracuje život. Jak moc a proč?, Britské listy, 19. dubna 2006
  20. http://hluk.eps.cz/hluk/emise/poletavy-prach-%E2%80%93-neviditelna-hrozba/
  21. http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/info/limity_CZ.html Imisní limity podle nařízení vlády 597/2006 Sb.
  22. Miroslav Šuta: Chemické látky v životním prostředí a zdraví, Ekologický institut Veronica, Brno 2008, ISBN 978-80-87308-00-4

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Symon, K., Bencko, V. a kol.: Znečištění ovzduší a zdraví, Avicenum Praha, 1988

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Video[editovat | editovat zdroj]