Útvina
| Útvina | |
|---|---|
.JPG) kostel sv. Víta | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Toužim |
| Obec s rozšířenou působností | Karlovy Vary (správní obvod) |
| Okres | Karlovy Vary |
| Kraj | Karlovarský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°4′15″ s. š., 12°57′17″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 581 (2024)[1] |
| Rozloha | 37,83 km² |
| Nadmořská výška | 595 m n. m. |
| PSČ | 364 01 |
| Počet domů | 163 (2021)[2] |
| Počet částí obce | 6 |
| Počet k. ú. | 6 |
| Počet ZSJ | 6 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Útvina 80 364 01 Toužim obecutvina@volny.cz |
| Starostka | Ing. Lenka Straková |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Útvina | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 555681 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Útvina (německy Uitwa) se nachází v okrese Karlovy Vary, kraj Karlovarský, bývala městem. V obci včetně místních částí žije 581[1] obyvatel.
Historie
První písemná zmínka o Útvině pochází z roku 1214, kdy se uvádí na falzu listiny pro pány z Rýzmburka jako celnice na cestě z Prahy do Chebu. V roce 1354 připomínán filiální kostel fary v Přílezích pod správou milevských premonstrátů a jejich proboštství v Toužimi. Rozvětvení obchodní stezky z Prahy přes Kynžvart a přes Loket do Chebu v Útvině podnítilo rozvoj kolonizační osady na trhovou ves, která někdy před rokem 1466 získala městské právo, což vedlo i k přenesení fary z Přílez do Útviny ke kostelu svatého Víta. Za husitských válek se toužimského proboštství a tím i Útviny zmocnila kališnická šlechta (1436–1488 rytíři z Vřesovic).[zdroj?!] Za poděbradských válek v roce 1469 bylo město vypleněno bečovskými katolickými pány z Plavna. Jan z Vřesovic poté získal od krále Jiřího z Poděbrad povolení, aby přenesl privilegia Útviny na Toužim včetně práva nové městečko opevnit.[3] Poté však byla Útvina obnovena a původní obec vedla do roku 1478 spory o městská práva (zejména o znak a trhy) s novou obcí v Toužimi. Útvina pak zůstala ve stínu nové obce a byla označována jen jako městys.
Útvina byla poddanským městem, toužimská vrchnost zde měla poplužní dvůr s panským domem. V roce 1553 měla Útvina kolem padesáti domů, obyvatelé byli převážně již německé národnosti. Do konce feudalismu sdílela osudy s toužimským panstvím. Od 17. století se zde začali usazovat Židé, vznikla židovská obec s vlastní synagogou a hřbitovem na Šibeničním vrchu. Židovská obec zanikla v 19. století.
Městečko roku vyhořelo 1784 a téměř celé pak v roce 1870. V roce 1939 zde žilo 600 obyvatel ve 156 domech. Po roce 1945 postihlo Útvinu vysídlení německého obyvatelstva. V minulosti se obyvatelé živili zejména zemědělstvím, ke kterému provozovali různá řemesla a obchod. V 18. století zde působil také cech zedníků a kameníků v čele se stavebním mistrem Johannem Schmiedem. V 19. století se řada obyvatel věnovala provozování hudby, zejména v okolních lázních.
Pamětihodnosti a zajímavosti
Historické jádro Útviny utvářela křižovatka starých cest a bývalé tržiště (náměstí) má tvar trojúhelníku. Většina historické hrázděné a roubené zástavby zanikla při požáru v roce 1870 a při demolicích po roce 1945.
- V jádru gotický kostel kostel svatého Víta obnovený po požáru v roce 1469, barokně upravován v roce 1706 a obnoven po požáru 1870.
- Bývalá radnice čp. 80, v jádru barokní, vybudovaná po roce 1656
- Rozhledna Útvina
Zaniklé památky:
- Poplužní dvůr čp. 42 s panským domem se saským sedátkovým portálkem z roku 1560, zbořen 1975.
- Židovský hřbitov; náhrobky nacisté použili v roce 1944 do základů radarové stanice.
- Pomník padlým na návsi noví osídlenci odstranili.[4]
Významné osobnosti
- Johann Schmied, barokní zednický mistr a architekt
- Otto Zerlik (1907–1989), německý folklorista a spisovatel
Části obce
- Útvina
- Český Chloumek
- Chylice
- Přílezy
- Sedlo
- Svinov
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ BOUKAL, Jan. Jan z Vřesovic († 1478) – ve stínu slavného otce. Památky, příroda, život. 2015, roč. 47, čís. 3, s. 14. ISSN 0231-5076.
- ↑ Lašťovka, Milan, Jedlička, František. Pomník Obětem 1. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2021-07-09]. Dostupné online.
Literatura
- SCHIERL, Jiří. Útvina. Dějiny města a obce. Útvina: Obecní úřad v Útvině, 1997.
- GNIRS, Anton. Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in den Bezirken Tepl und Marienbad. Augsburg: [s.n.], 1932. (německy)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Útvina na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Útvina ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Útvina v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Útvina v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
