Přeskočit na obsah

Gilles Villeneuve

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gilles Villeneuve
Narození18. ledna 1950
Saint-Jean-sur-Richelieu
Úmrtí8. května 1982 (ve věku 32 let)
Lovaň
NárodnostKanadaKanada Kanada
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní roky19771982
TýmyMcLaren, Ferrari
Závody67
Vyhrané závody6
Stupně vítězů13
Body celkem107
Pole positions2
Nejrychlejší kola8
První závodGrand Prix Velké Británie 1977
První vítězstvíGrand Prix Kanady 1978
Poslední vítězstvíGrand Prix Španělska 1981
Poslední závodGrand Prix San Marina 1982
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joseph Gilles Henri Villeneuve (18. ledna 1950 St-Jean-sur-Richelieu, Québec8. května 1982 Lovaň) byl kanadský pilot Formule 1.[1] Dnes je po tomto jezdci pojmenován závodní okruh Circuit Gillese Villeneuva v kanadském Montréalu, na němž se jezdí Velká cena Kanady. Jeho syn Jacques Villeneuve se v roce 1997 stal mistrem světa ve Formuli 1.

Rodina

Narodil se v Richelieu, malém městě nedaleko Montréalu, ale vyrůstal v Berthierville.[2] V roce 1970 se oženil s Joann Bartheovou, s kterou měl dvě děti, Jacquese a Mélanii. Jeho mladší bratr Jacques měl také úspěšnou závodní kariéru ve formule Atlantic, Can Am a CART.[3]

Začátky kariéry

Svou kariéru pro nedostatek financí zahájil na sněžných skútrech, kde v roce 1970 vyhrál světovou sérii.[4] Na silnici začal v místních závodech drag-racing s upraveným Ford Mustangem. Po místních závodech s Mustangem přesedlal do oblastní Formule Ford,[5] kde roku 1973 vyhrál národní mistrovství Québecu. Následující rok přešel do Formule Atlantik, kde jezdil čtyři roky. V roce 1975 v Gimli Motosport Parku vyhrál ve formuli Atlantik svůj první závod, bylo to v silném dešti a v letech 1976 a 1977 stal mistrem v této formuli. Jeho druhá sezóna ve Formuli Atlantik byla částečně sponzorována výrobcem sněžných skútrů, Skiroule.

Formule 1

Na radu Jamese Hunta a zásluhou sponzora společnosti Marlboro se ve Formuli 1 objevil při Grand Prix Velké Británie u týmu McLaren, zde startoval se starým McLaren M23 z devátého místa. V závodě skončil na 11. pozici. Během tohoto závodu si ho všiml Enzo Ferrari a na doporučení Chrise Amona a Waltera Wolfa ho v dalším závodě nasadil jako třetího jezdce v týmu Scuderia Ferrari.

V roce 1978 poprvé vyhrál závod Grand Prix Kanady 1978. Vítězství dosáhl před domácím publikem. V celkovém pořadí šampionátu skončil na 9. místě. V roce 1979 při Grand Prix Francie bojoval druhé místo s René Arnouxem, který vyhrál. V týmu pomohl Jodymu Scheckterovi získat titul mistra světa. V roce 1982 s vozem Ferrari 126C2 byl týmovou jedničkou. V Grand Prix San Marina druhý jezdec týmu Didier Pironi porušil interní dohodu, což vyvolalo mezi nimi neshody.[6] V Zolderu, když Pironni zajel lepší čas, vyjel na trať, aby se zlepšil. Jenže se mu do cesty postavil Jochen Mass.

Smrt

Tři týdny před pátým závodem šampionátu v roce 1982 v belgickém Zolderu poskytoval rozhovor německému motoristickému časopisu, v němž si stěžoval nad nešťastným pravidlem o použití pneumatik během kvalifikací. Pilot měl k dispozici jen dvě sady měkkých pneumatik, což stačilo na dvě až tři rychlá kola. Dne 8. května 1982 havaroval během kvalifikace na Grand Prix Belgie v Zolderu. V době havárie byl Didier Pironni na šestém místě s časem o 0,1 sekundy rychlejší než Gilles Villeneuve, který používal finální sadu kvalifikačních pneumatik. Snad se pokoušel zlepšit svůj čas v posledním kole či se snažil porazit Didiera Pironniho,[7] jeho životopisec Gerald Donaldson cituje závodního inženýra v týmu Ferrari Mauro Forghieriho, který říkal, že Gilles Villeneuve jel obvyklým způsobem a vracel se do boxů když nehoda nastala. Pokud by tomu tak bylo, pak by v tomto kole stejně neměl rychlejší čas.[1]

Gilles Villeneuve se v levotočivé zatáčce pokusil předjet Jochena Masse, který jel mnohem pomaleji. Ten viděl, jak se Villeneuve blížil vysokou rychlostí a přesunul se doprava, aby ho nechal projet, ale ve stejném okamžiku se Gilles Villeneuve rozhodl také přesunout doprava, aby projel kolem pomalejšího vozu. Jeho Ferrari narazilo na zadní část vozu Jochena Masse a bylo vymrštěno do vzduchu odhadovanou rychlostí 200–225 km/h. Vůz letěl vzduchem více než 100 metrů, pak narazil předkem do země a rozpadlý se sunul po okraji tratě. Gilles Villeneuve byl stále připnutý k sedadlu, ale bez přilby. Pak z vozu vylétl 50 metrů od trosek do oplocení na vnějším okraji rohu zatáčky Terlamenbocht.[8] Několik pilotů zastavilo a spěchalo mu pomoc. John Watson a Derek Warwick ho vytáhli z plotu.[9] První lékař dorazil do 35 vteřin, aby zjistil, že sice nedýchá, ale jeho puls byl hmatatelný. Helikoptérou byl převezen do nemocnice St. Raphael v Lovani, kde mu diagnostikovali fatální zlomeninu krku. Byl sice ještě živý a jeho žena jela za ním do nemocnice. Lékaři konzultovali se specialisty po celém světě, přesto ještě tentýž den ve 21:12 zemřel.[1]

Miloval jsem na tom chlapíkovi doslova všechno. Někdy sice až moc riskoval, ale byl to jednoduše ten nejbláznivější čert, kterého jsem kdy ve formuli 1 potkal. Jedno bylo jisté – měl z nás ze všech nejvíce talentu!
— Niki Lauda[4]

Kompletní výsledky ve Formuli 1

Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu
Rok Stáj Vůz Motor 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 Umístění Bodů
1977 Marlboro McLaren McLaren M23 Cosworth V8 ARG
BRA
RSA
USW
ESP
MON
BEL
SWE
FRA
GBR
11
GER
AUT
NED
ITA
USA
36. 0
Scuderia Ferrari Ferrari 312T2 Ferrari Fiat-12 CAN
12
JPN
Ret
1978 Scuderia Ferrari Ferrari 312T2 Ferrari Fiat-12 ARG
8
BRA
Ret
9. 17
Ferrari 312T3 Ferrari Fiat-12 RSA
Ret
USW
Ret
MON
Ret
BEL
4
ESP
10
SWE
9
FRA
12
GBR
Ret
GER
8
AUT
3
NED
6
ITA
7
USA
Ret
CAN
1
1979 Scuderia Ferrari Ferrari 312T3 Ferrari Fiat-12 ARG
Ret
BRA
5
2. 47 (53)
Ferrari 312T4 Ferrari Fiat-12 RSA
1
USW
1
ESP
7
BEL
7
MON
Ret
FRA
2
GBR
14
GER
8
AUT
2
NED
Ret
ITA
2
CAN
2
USA
1
1980 Scuderia Ferrari Ferrari 312T5 Ferrari Fiat-12 ARG
Ret
BRA
16
RSA
Ret
USW
Ret
BEL
6
MON
5
FRA
8
GBR
Ret
GER
6
AUT
8
NED
7
ITA
Ret
CAN
5
USA
Ret
12. 6
1981 Scuderia Ferrari Ferrari 126CK Ferrari V6 USW
Ret
BRA
Ret
ARG
Ret
RSM
7
BEL
4
MON
1
ESP
1
FRA
Ret
GBR
Ret
GER
10
AUT
Ret
NED
Ret
ITA
Ret
CAN
3
LVS
DSQ
7. 25
1982 Scuderia Ferrari Ferrari 126C2 Ferrari V6 RSA
Ret
BRA
Ret
USW
DSQ
RSM
2
BEL
DNS
MON USE CAN NED GBR FRA GER AUT SWI ITA LVS 16. 6

Reference

  1. a b c Gilles Villeneuve - Grand Prix Racing - the whole story. web.archive.org [online]. 2007-07-02 [cit. 2019-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  2. DONALDSON, Gerald. Gilles Villeneuve : the life of the legendary racing driver. Londýn: Virgin, 2003. ISBN 0-7535-0747-1. (anglicky) 
  3. Jacques Villeneuve (Senior) injured. www.grandprix.com [online]. 2008-01-22 [cit. 2019-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b KLEMM, Roman. Gilles Villeneuve, největší talent formule 1, zahynul před třiceti lety. iDNES.cz [online]. 2012-05-08 [cit. 2019-04-06]. Dostupné online. 
  5. DONALDSON, Gerald. Gilles Villeneuve : the life of the legendary racing driver. Londýn: Virgin, 2003. ISBN 0-7535-0747-1. (anglicky) 
  6. DONALDSON, Gerald. Gilles Villeneuve : the life of the legendary racing driver. Londýn: Virgin, 2003. ISBN 0-7535-0747-1. (anglicky) 
  7. BAMSEY, Ian. Automobile Sport 82/83.. [s.l.]: Haynes Pub. Group, 1983. Dostupné online. ISBN 0-946321-01-9. (anglicky) 
  8. LANG, Mike. Grand Prix! vol.4.. [s.l.]: Sparkford: Foulis, 1992. Dostupné online. ISBN 0-85429-733-2. 
  9. FEARNLEY, Paul. It's war. Absolutely war. Motor Sport. Haymarket.. Květen 2007, s. 52–61. (anglicky) 

Externí odkazy